Kdy: 9. říjen 2024
Kde: Praha, Underdogs

Navštívit koncert norské kapely Kalandra byl víceméně výstřel naslepo. Jméno jsem sice registroval, nicméně desky neposlouchal. Když se ovšem naskytla příležitost křehkou, alternativní hudbu naživo vyzkoušet, rozhodl jsem se ji využít a vydal se do smíchovského sklepení na exkurzi.

Při příchodu mě hned jako první překvapil úplně plný dům, kdy kapacita klubu byla zaplněna takřka do posledních míst. Takže hned jako první věc jsem musel přehodnotit pohled na kapelní věhlas. Jako druhou pak upravit i názor na její živé vyznění, o tom ale později.

Roli předskokana se ten večer zhostila italská performerka Lili Refrain, která byla jednoduše řečeno výborná. Multiinstrumentální umělkyně stála na podiu osamocena, nicméně pro vytvoření nástrojově pestré hudby to nebyl žádný problém. V propagačních textech stálo, že diva „pokrývá široký zvukový prostor, který kombinuje minimalismus, folk, psychedelii, blues, metal i lyrické operní struktury“, což zní dost odvážně, nicméně přesně tak tomu bylo!

Lili v reálném čase vytvářela zvukové smyčky, do kterých přidávala další a další zvukové smyčky a znělo to velmi plně a zajímavě. Důležité je v této souvislosti zmínit, že nešlo o zvuky tahané z počítače. Songy zpravidla začaly u dvou velkých bubnů, které stály opodál a do kterých Lili nabušila primární rytmus. Pak do vytvořené linky přidávala další údery nebo perkuse, pak navrstvila další smyčku z kláves a navrch ještě dohrávala el. kytaru. Plus samozřejmě hudbě dominoval její velmi kvalitní tribálně-éterický zpěv. Ve finále se dá říct, že performerka obsáhla hudební škálu od křehkých tónů až po drsný noise, a výsledný efekt působil velmi zábavně.

Zpěvačka používala syntetyzátor, nicméně vše bylo tvořené živě a bez jakýkoliv předem připravených počítačových stop. Nešlo o žádný amatérismus ani chladné elektro, naopak to bylo příjemně muzikální, z více žánrů čerpající vystoupení, které po celou třičtvrtěhodinu všechny přihlížející nadmíru bavilo.

Kalandra, jakožto hlavní kapela večera, nastoupili něco málo po deváté a za decentního nasvícení a na vkusně dekorovaném podiu spustili svoji ne zrovna typickou, alternativně pojatou hudbu. Kapela sice vychází z epického severského folku, nicméně snaží se o pestřejší aranže a celkově osobitější pojetí, takže daná škatulka dané hudbě úplně neodpovídá. Navíc jak se ukázalo, oproti nahrávkám kapela přidává do živého provedení mnohem větší razanci.

Tklivé éterické melodie výborně zpívající Katrine jsou samozřejmě primární aspekt, nicméně oproti deskám, kde je instrumentální část tak nějak víc v pozadí, překvapily zejména dost nahlas vytažené a s velkou razancí hrané bicí. Subtilně pojaté kytary se v hlasitém soundu naopak zas trochu ztrácely a baskytara v koncertním provedení absentovala úplně. Chvíli mi trvalo, než jsem si na trochu nečekaný zvuk přivykl, ale beru to jako umělecký záměr.

Hudba kapely, byť by se to na první dojem mohlo zdát, není stejná. Folkově intimní věci střídají energičtější, více rytmické kusy, songy jsou často delší stopáže a poskládané z různě pojatých úseků. Velký důraz je zde kladen i na umělecký aspekt, takže se nehraje podle zaběhlých šablon. Zapomeňte tedy na klasické severské balady. Vystoupení ovšem díky uvedenému nebylo hudebně předvídatelné a nudné.

Po spíše energickém začátku byl prostředek koncertu spíš melancholický, aby se v závěru opět mohl přidat plyn a finále bylo výrazné. Těžiště koncertu stálo na albu The Line z roku 2020, které kapela přehrála téměř celé. Z letošního A Frame Of Mind zazněly pouze asi čtyři skladby, z mého pohledu však šlo o ty nejlepší kusy, kde jsou slyšet nejvíce výrazné kytary. Konkrétně Are You Ready?, I Am anebo přídavková Bardaginn jsou dle mého výborné pecky, a pokud se tvorba Kalandry bude ubírat tímto směrem, tak nemám strach. Z debutu nezaznělo nic, došlo ale na převzatou Helvegen od norských kolegů Wardruna, kterou však Kalandra hraje už delší čas a částečně jim dopomohla ke globálnímu úspěchu.

Koncert to byl určitě nadmíru záživný, kdy jedinou vadou na kráse byl fakt, že navzdory podzimnímu datu se venku docela oteplilo a při zcela zaplněném klubu se uvnitř vytvořila pěkně horká sauna. Bylo tam doslova na padnutí, což potrápilo mj. i vypjatým zpěvem excelující Katrin. Sympatická zpěvačka však navzdory podmínkám dala hodinu a půl trvající vystoupení s plným nasazením. V mezičase zmínila, že jde o první headliner tour kapely, takže se nic nešidilo a její sytý a pevný vokál, který navzdory vypjatým polohám nikdy neječí, byla radost poslouchat. Publikum také její výkon jak se patří ocenilo. Bylo vidět, že nadšení bylo vřelé a upřímné nejen ze strany diváků, ale i ze strany kapely, což je samozřejmě vždy známka povedené akce.