Tady na koncíček jsem se těšil velice. Špatného jména opět nebylo a v tomto případě bych řekl, že ani jen “dobrého” nebo “dost dobrého”. A čím to, že většina těch letošních parádiček byla ve středu? Röyksopp, Karnivool a teď takováhle jízda, uff. Lépe se před deštěm neschováte, teda pokud máte lístek, muhehe - den dva před konáním je beznadějně vyprodáno. A jak přibývají ty vysoce otravné fake profily na Facebooku nabízející lupeny, může se stát, že se nejen nedostanete, ba si navíc budete muset vzít extra směnu na vyrovnání ztráty. Ne že by to byla něčí zodpovědnost, ale kdyby je někdo z těch komentářů “zmizel”, byli bychom šťastnější. Není to jen IQ test, ale i spamování celé akce. Tak.

Jediní, které jsem nemusel moc naposlouchávat a znal už léta, jsou Leprous. Ikona norského progu, která nikdy vyloženě zklamat nedokáže. Ale jak poznamenal přístojící, klubovka tomu sedí víc, ten loňský Brutal jim nějak nepřál počasím, atmoškou, technickou bezproblémovostí a asi ani setlistem. Zbytku aktů jsem se poslední týden musel věnovat, abych se seznámil, a panečku, že bylo na co se těšit.

Pokud se nepletu, moje poslední návštěva Akráče byla Cult of Fire a no problem. I teď vchod bezproblémový, šatna a pivko v pohodindě, personál milý úplně všude, ale jak vcházím mezi prvními, přijde mi to nějaké dost malé. Podobné iluzorní vzezření klubu jsem zažil naposled v obdobně prázdném Futuru – nemělo by to vypadat větší, když je to prázdné? Asi ne, no nic.

Kalandra je takový pěkný dark folk až pop s moderními prvky ze stejné země jako hlavní hvězdy. Hráli ze své jediné full studiovky The Line (až na jednu improvizaci) - aspoň myslím, že jediné, našel jsem ještě jedno loňské album, které si říká soundtrack k čemusi, ale to jsem zatím moc nezkoumal. Jejich texty a témata existencialismu a trochu i světové zkázy (ostatně podobné jako Leprous) jsou mi blízké a hlavně hlas zpěvačky jsem naprosto žral už ze studiovek.

Jestli jsem zde někdy říkal o zvuku Paláce Akropolis něco špatného, tak se omlouvám. Naprostý křišťálek, dámy a pánové. Jako co si budem, krychle není zrovna akustický ideál a nenachází se zde ani moc odhlučňujících prvků (jestli vůbec nějaký), ale je vidět, že když se to umí, tak je to asi jedno. Mno aspoň tady. A jelikož se Kalandra podle internetů neznámá úplně nejeví, lidi přišli asi i na toto. Odezva byla veliká a já stál zaražen bradou v zemi. Dostal jsem to nejlepší, co jsem mohl čekat.

Katrine je opravdu talent za mikrofonem. Nádherný andělský hlas samozřejmě, ale ta naprostá kontrola nad hlasem vskutku není jen studiová. A jako by těch “důkazů” nebylo málo, přicházejí vokální trylky ve skladbě Slow Motion. No to bych se posral! Kytaristi sehraní, basa nebyla, staraly se o ní synth samply a (živý) kopák. Což mě přivádí k tomu, že nebyly živé klávesy (ne, nepočítám ten harmonizér u zpěvačky) a to jest škoda, jelikož na tom je jejich hudba často stavěná. Ale tady fakt who cares.

Nebudu lhát, skladba Ensom mě docela nudí, ale ještě si projedu text překladačem, abych to úplně neodsuzoval, že jo. Zbytek ovšem paráda ve všech směrech, dokonce byla i nějaká ta show od kytaristů. Jo, klasická půlhodinka na prvotinu byla překročena, až jsem se bál, že se nebude pevný konec v deset stíhat, nakonec byl ovšem problémem fakt, že to vůbec někdy skončilo. Ahhhh!!!!! Brečím, jsem dojat, chci víc!

Setlist: Borders, Slow Motion, Naive, Virkelighetens Etterklang, (jakási mezihra na zvířecí roh), Ensom, Brave New World

Ani Monuments jsem neznal a z poslechu doma jsem usoudil, že z vydaných čtyř desek je ta loňská nejlepší – metalcore, ale neobyčejný, technický, se zajímavými nápady a rytmy. Ze začátku jsem měl pocit, že s takovou divokou hudbou akustika sálu zápasí už hůř, ale nedá se svítit, nakonec to bylo fakt dobré. Zpěvák má skvělý čistý hlas a mocný vysoký ječák, který mě na tom celém vystoupení bavil nejvíc. Lidi už začali navíc pořádně skandovat, rozjíždí se kotel (a na Monuments i končí, lol, snad nechcete mosh na hudbu pro intelektuály:).

Tady narozdíl od basy chyběla zase druhá kytara (nevím teda, jestli ji vůbec mají), ale to jenom tak pro 10% doplnění. Cením, že to šlapalo i bez ní. Všímám si, že vzhledem k širšímu sálu je širší i zvuk – kdyby se tu konalo víc takových věcí, třeba bych si to i oblíbil jako Futurum, které má méně ozvěny, ale zase je užší a nemá to takovýhle nádech, přestože furt super.

Z té poslední desky se hrálo nejvíc, ale jelikož jsem setlist nepoznal a kapela mě vlastně zajímala nejméně, nebudu ho obšlehávat od jiných. Žánrově to úplně extra nezapadalo, ale kluci vybočovali z řady velmi vkusně a nemůžu říct absolutně nic proti. Místo existenciální dumky přišla tedy rozproudit krev parádní energetická show, k jejímuž poslednímu songu se přidal i cellista z Leprous, který hrál i s...

Leprous, neasi. A čím víc to jejich jméno opakuju, tím víc se mi k ním vlastně moc nehodí. Neva. Tahle kapela má pořád větší sílu naživo. Nechápu lidi stěžující si na minulé album nebo dvě. Naprostá katarze, skvělá témata, přes častá pomalá tempa žádná nuda, nápadů jak hrom. Párkrát jsem tu čest měl a odteď je opravdu už nevynechám, budu-li v blízkosti, jako jsem udělal, když tu byli s The Ocean. Kombo jak z pohádky a já se nechal překecat na blbosti. Občas je potřeba se prostě na všechno vysrat a jít na Leprous. Nejlepší rozhodnutí ever!

Už zvěsti odjinud avizovaly, že to bude super, protože byla v úterý Bratislava. A všechno se potvrdilo i v Praze. Show plná měnících se světel a nástrojů, pódiového řádění přesných instrumentalistů a v neposlední řadě Einarova skvělého dramatického vokálu. Jak jsem říkal, na BA to loni bylo sice dobré, ale Akráč tomu mnohem více slušel. Jakože fakt mnohem víc. Tady není moc co dodat mimo komentování setlistu, takže tady je:

Have You Ever?, The Price, Illuminate, Salt, On Hold, Castaway Angels, From the Flame, Alleviate, Restless, Out of Here, Slave, Below, Nighttime Disguise, The Sky Is Red

On se seznam skladeb podle informací z netu každý koncert dost obměňoval a proto jsem nemohl vědět, co budou hrát u nás a byl jsem na to dost zvědav. Zároveň člověk musí obdivovat skvělou nacvičenost setu, protože dohromady hráli na tomto turné 35 různých skladeb! Nehledě na energii, jelikož tour má celkovou délku cca 5,5 týdne. To si teda dávaj zabrat hezky a vůbec to na nich není vidět.

Že to bylo skvělé už víme, tak tedy pár poznámek - v Illuminate jsem doufal, protože to opravdu nehráli všude. Myslel jsem, že to dlouho od nich neuslyším a Praha byla obdařena pěkně. Alleviate taky nebyla jistota, ale zazněla. Když už jsme u nejistot, Restless! Einar nám dal vybrat mezi ní, Distant Bells, Third Law a Angel (pův. od Massive Attack) a hlasem publika vyhrál jediný hraný song z Bilateral. Cello nejlépe vyznělo v Below a Nighttime Disguise (kde cellista i vyťukával basové intro na synth) a obecně hlavně ke konci. Jediný song, který zněl lépe na Brutalu, byl Slave. V klubu nebyl velmi důležitý lead synth příliš slyšet, ale jinak v pohodě. Zbytek každopádně nandaval bez jakýchkoliv skrupulí. Taky jsem si všiml, jak v Below zase Einar trochu pozměňoval intonaci u epického refrénu, ale energii to mělo skoro stejnou.

Já jsem jinak s výběrem skladeb naprosto spokojen, jen jsem doufal, že jako u bratrů zazní meditace Observe the Train. I tak jsme si pěkně zaskákali a zazpívali. Teda pokud se dá můj falešným jekot nazvat zpěvem, snad jsem tím lidi moc nesral. Musím si prostě přiznat, že Einar nikdy nebudu. Každopádně super večer, který se propásnout nedal.

Při odchodu jsem od někoho slyšel větu ve stylu, že by se to bez Monuments obešlo. Hele, asi i jo, ale rozhodně se nezlobím, že jsem je mohl vidět a příště se podívám rád i na ně. Takové ty “nehodící se” kapely na turné z toho vždycky aspoň udělají něco ještě zajímavějšího, než to je, a multižánrové koncerty mi přijdou super, protože člověk neposlouchá pořád to samé, i když tady by to “to samé” nebylo, takže... Eh, to je fuk. Klubovka jak cyp, stěžovači ať si stěžují. Do top 3 proběhlých letošních koncertů bych zařadil bezpochyby a svrbí mě prsty napsat, že byl zatím nejlepší. N- n- n- n- no, byl, no.