Mayhem v Praze s novým albem, to je událost, co se nevynechává. Ne že by v ČR poslední dobou nehráli, ale když nepočítáme festivalová vystoupení (hlavně ty na Brutal Assaultu), je to už devět let od doby, kdy u nás tahle legenda norského black metalu hrála naposledy. A jak už tomu poslední dobou bývá, na turné se vydali s poměrně fajn doprovodem. Není tedy divu, že páteční koncert v MeetFactory byl předem vyprodán.

V půl osmé, kdy přicházíme do klubu, už na pódiu stojí dvojice Gost a pouští do celkem početného davu svůj synthwave. Není to tak dávno, kdy si hlavní mozek tohoto projektu vystačil naživo sám s počítačem a pár synťáky. Tentokrát, nejspíše po vzoru slavnějších „kapel“, k sobě přivzal kytaristu a sám hrál také na klávesy. Otázka zní, zda tento tah nebyl, kromě vizuálního aspektu, poněkud zbytečný. Troufám si tvrdit, polovina hudby šla stejně ze samplů. Zvuk kytary, stejně jako u Carpenter Brut, téměř nebyl rozeznatelný od elektroniky, a i na ty klávesy se hrálo, jen aby se neřeklo. Přidanou hodnotou oproti jiným dnešním synthwavům budiž živý zpěv, tedy řev. Když se do toho frontman opřel, neznělo to marně. Jinak ale ruku na srdce, i ve srovnání s Perturbatorem se jednalo o slabší odvar. Vím, že podobná hudba dnes na metalové scéně celkem frčí, ale zařazení Gost na turné osobně nepovažují za nejlepší tah.

To Gaahls Wyrd byli naopak mnohem větším lákadlem. V Praze se sice tento rok ukázali spolu s Tribulation už v březnu, ale pár měsíců poté jim konečně vyšla debutová a dle mého názoru vydařená deska. Když navíc vím, jak skvělé jejich koncerty mohou být, vůbec se nedivím tomu, že pro některé návštěvníky byli hlavní kapelou večera. I já byl velmi zvědavý, jak songy z GastiR - Ghosts Invited naživo vyzní. Staré palby z dob Trelldom, Gorgoroth i Alt Liv od God Seed opět zazněly a pochopitelně se ve srovnání s novými skladbami jednalo o energičtější věci. Sám jsem byl ale mile překvapen, jak dobře fungovaly i ty klidnější kousky. Nejsilnější stránkou kapely je samozřejmě Gaahlův hlas. Jeho řev je docela nezaměnitelný, ale řekl bych, že ještě lepší byly čistě zpívané pasáže a hlavně na novém materiálu bylo znatelné, jak se pěvecky posunul. Zvládá také skvěle pracovat s kontrastem obou poloh, takže když po několika odzpívaných opakování Carving the Voices na závěr vyhroceně zařval, jednalo se snad o nejlepší moment koncertu. Zvukově to rovněž nebyl průser. Kytary sice mohly více řezat, ale na druhou stranu se díky ne úplně metalovému zvuku podařilo celkem dobře interpretovat atmosféru nového alba. Poměr skladeb od Gaahls Wyrd a starších kapel byl tentokrát 50/50, a i když se mi osobně koncert na Chmelnici líbil o něco víc, nebránil bych se tomu, kdyby příště poskládali setlist jen z nového materiálu.

Mayhem se naživo nové desce také věnovali. Na rozdíl od dob, kdy po vydání Esoteric Warfare hrávali jen Psywar, a to navíc jen na pár koncertech, když se jim zrovna chtělo, z Daemona zazněly hned čtyři skladby. Celý koncert dokonce otevřeli klipovkou Falsified and Hated. Satanužel minimálně začátek koncertu musím označit za opravdu otřesný. Zvuk duněl a skákal fakt takovým způsobem, že ani z následující To Daimonion a My Death jsem si odnesl jen zklamání. Přišlo mi navíc, že Attila, který dříve podobné skladby naživo dával fakt dobře, se tentokrát s Maniacovými vokálními linkami moc dobře nepopral. Nejvíce to zabolelo právě u My Death, jejíž závěr „Odium humani generis“ si z předchozích koncertů Mayhem pamatuji jako jeden z nesilnějších momentů. Tentokrát ovšem tuto pasáž zamručel svým hrdelním zpěvem, což fungovalo mnohem méně, než když ji v minulosti normálně odzpíval. Zvuk se samozřejmě v průběhu koncertu částečně zlepšil, ale stejně bych jej nemohl označit za opravdu dobrý. Na celém koncertu mi nejvíce vadila až násilná snaha zvukaře hýbat poměrem jednotlivých nástrojů. Nechci sice Mayhem totálně shodit jen kvůli nazvučení, totální průser jako některé večery na Chmelnici to úplně nebyl, ale když se během jedné skladby i několikrát úplně ztlumí a následně totálně ohulí ta samá kytara, asi je něco špatně. Novým songům tenhle problém vzhledem k jednoduší struktuře až tolik nevadil a třeba Malum vyzněl docela dobře. Celkově bych řekl, že ty primitivnější kousky fungovaly v pátek mnohem lépe než vypalovačky z Wolf's Lair Abyss a úvodní Grand Declaration of War a Chimera. Světlou výjimkou z Deklarace budiž A Bloodsword and a Colder Sun, což byl vlastně nejjednodušší kus z celého večera, ale jsem hrozně rád, že jej do svého setu zařadili. Jednalo se přesně o moment, kdy momentální setup, zvuk a prostě vše sedlo dohromady, a tahle industriální skladba pro mě byla vrcholem večera. Dokonce i vedle mě stojící Gába jásal, že to byla konečně pořádná pecka, a vůbec by nám nevadilo, kdyby ji zahráli v nějaké upravené verzi protáhlou na deset minut. Dále už se pokračovalo hodně s De Mysteriis Dom Sathanas, což bylo naštěstí lepší než začátek a šlo poznat, že po opakovaném hraní DMDS setů v posledních letech mají tyhle skladby dobře v ruce. Dokonce i ty staré odrhovačky z Deathcrush na závěr dobře sedly a bavily mě. I tak ale pocit, že tahle kapela má na mnohem více, zvlášť s ohledem na její diskografii, setrval.

Jak je z řádků výše zřejmé, o úplné spokojenosti mluvit nemohu. Koncert měl rozhodně skvělé momenty, ale i na festivalových pódiích jsem viděl už výrazně lepší vystoupení Mayhem. Věřím, že kdyby se podařil lepší zvuk, celkový dojem byl o dost jiný. Tentokrát to ale úplně nevyšlo a Gaahls Wyrd mě ve výsledku bavili více než hlavní hvězda večera. Jo a tradiční postesknutí si na závěr, selfie tyčky na black metal NEPATŘÍ a toho idiota s kamerou a osvětlovacím panelem, kterej několikrát pálil ty svoje zkurvený světla přímo do davu, bych nejraději ZASTŘELIL.