vihkav: Zimní počasí se vrátilo v plné síle a přivítat ho zlobou v plzeňském peklíčku se jevilo jako optimální nápad. V zasněženou sobotu jsme tedy přijali pozvání do klubu Parlament. Cestou jsme se stavili na Točníku, jehož bílá blackmetalová scenérie neměla chybu. Když se ve vedlejších Hořovicích začínala rozsvěcet večerní světla v západní mlze, brali jsme to jako impuls od pána zla, že podsvětí volá.

MXL: Jako stylové naladění jsme měli taktéž hrdelní mručení hradních medvědů, čímž byla laťka murmuristů pro onen zlověstný večer nasazena nebývale vysoko.

vihkav: Před koncertem jsme měli menší problém, který vyžadoval lidskou (či aspoň zvířecí) oběť na ukojení žízně po krvi, ovšem černý šabat se neukázal jako ideální čas, kdy nás jen tak usadí v kdejakém hostinci. Zkusili jsme jich pět a bez rezervace jsme měli smůlu. Sem tedy na žvanec bez avíza nelez, nechceš-li se jako my spokojit s asijským bistrem.

Zvony odbily osmou a byl čas sestupu. Osobně jsem byl v podniku vůbec poprvé a hned mě napadlo přirovnání k Farářově sluji v Mladé Boleslavi, kde temné stěny zdobí obdobné artefakty jako lebky, pavučiny, řetězy a obrácené kříže. Kapacita je zde taktéž podobná a co se týče účasti, byla tak akorát, aby nebylo příliš narváno. Zvuk zde hodnotím neskutečně kladně po celý večer, takže až tu bude zase něco takového, určitě si rád udělám výlet. V Praze je to se zvukem takové, že člověk neví moc, co čekat a pokaždé je to jinak, i když máme Underdogs a i Vopice se poslední dobou v tomto aspektu dost zlepšuje.

MXL: Jojo, Parlament je jistota a zároveň nezlomná bašta plzeňského kovotepeckého undergroundu. Se vším všudy stovka uctívačů jámy pekel vytvořila po zlu lačnící kulisu odpovídající kvalitám a zaměření umělců se smrtelnou anamnézou. Evil soundmaster z RN Produkce se činil, je znát, že má prostor v uchu, a tak i naše zvukovody mohly spokojeně pomlaskávat.

vihkav: Vykopávají místní Mallephyr, u kterých se trošku divím, proč vlastně hrají tak často. Ne, že by mě pokaždé velice netěšilo slyšet jejich disonantní tóny, ale právě proto by si možná zasloužili exkluzivnější zastoupení. Jejich vystupování i celkově hudba mají totiž s chodem času neustále větší grády a tentokrát to bylo asi zatím nejlepší, přestože jsem je viděl minimálně po desáté a suprové to bylo vždy. Možná na to měl i vliv místní perfektní zvuk. Vyzdvihl bych Opatův pořád lepší vokální projev a Tomovy naprosto přesné sypce, což v kombinaci s velkolepým riffováním tvoří nezastavitelný peklostroj, při kterém nejde zastavit řepu ani hrozící pěsti. Zazněla píseň z nadcházejícího alba, která samozřejmě nezklamala a já jej netrpělivě budu vyhlížet.

MXL: Mallephyr jednoznačně patří k nejčernějším divokým ořům domácí scény. Také jsem je viděl za poslední rok nesčetněkrát a konstatovat lze především dva fakty: Rozhodně bych jim přál, aby nový materiál do světa vyhřeznul z útrob nějakého renomovaného zahraničního labelu a kapele se otevřela cesta k častějšímu výskytu na zahraničních pódiích. Úplně klidně by mohli vyrazit na tour po boku mnohem známějších spolků. Krok udrží s kýmkoliv naprosto v pohodě a pokud by získali ještě ostruhy podobnou zkouškou ohněm, mohlo by to být velké. Precizně nasypaný a členitý blackened death rezonuje všemi odstíny temnot. Hudba nezklouzává nikterak často k žánrovým klišé a odkrývá stále další variace na možnosti, které zdánlivě vyčerpaný styl skýtá. Ochutnávka z dalšího červivého grimoáru naznačuje depresivnější vyznění nabízející prostor dosud nevyzkoušeným polohám. Satanský porno jak řemen!

vihkav: Možná to souvisí s tím, že jsou na pódiu dle jejich slov po čtyřech letech, ale o Somnus Aeternus jsem vlastně nikdy neslyšel, takže minimálně poslech budu jistě muset dohnat. Protože tohle bylo stejně tak ohromující. Doom metal, u kterého jsem si občas říkal, kam ty lidi chodí pro takové nápady. Originální kytarové vrstvení splétá sítě, ze kterých se posluchač snadno nedostane a zůstává okouzlen. Bubeník má prý celkem dost kapel – Choked by Own Vomits, Kandar, Slať a dál nevím. Zde je neméně zajímavý než ve Slati, kde jsem ho viděl naposledy, a možná více, jelikož mu tato rozmanitější hudba dává větší možnost projevu. Zpěvákova síla hlasu a střídající se vokální polohy, čistý zpěv nevyjímaje, všemu dávaly dokonalou korunu. To vše, přesná basa a hypnotizující použití rozložených akordů staví základ pro cestu do hlubin neobjevené mysli. Doufám, že je ještě uvidím. Tahle hudba má úroveň.

MXL: Když jsem v Plzni na podzim chválil vystoupení Elbe, netušil jsem, že se o pár měsíců později vrátím, abych viděl další z kapel vokalisty Insomnica. Vnor do věčného spánku a zapomnění proběhl přirozeně a nenásilně, aby ukolébával plavbou melancholickými vodami do burácející bezčasovosti. Zasněná hudba měla přitom nezanedbatelný tlak rámovaný promyšlenou instrumentací. Pětice předvedla velmi vyrovnaný výkon, nikdo nezaostával a vše bylo podřízeno zamýšlenému vyznění. Naléhavý dojem z této inteligentní a pečlivě zaranžované produkce mě dostal do stavu, kdy bych mohl Somnus Aeternus poslouchat další hodinu. Od emise alba Exulansis to bude šest let a novinka je na spadnutí, takže těšení stejně jako u Malleführera. Klobouček a tleskám.

vihkav: Po tom, co jsem se jim vždy (ne)úspěšně vyhnul, je to konečně tady! Můra, navíc s novým bubeníkem. Neviděl jsem je na Brutalu, ani na Tones, ani nikde, ale vlastně jsem si dost jistý, že by mě stejně nejvíc bavili tady. Protože ten zvuk snad nemohl být jinde lepší, nebo jo? Pokud někde nazvání „doom“ metal sedí dokonale, tak je to u téhle Mizzyho partičky. Atmosféra zkázy, moru a zániku dýchala z každé vteřiny a já jen stojím opodál v opojení. Hoří domy a lesy, což symbolizuje mlha linoucí se po místnosti. Její množství v pořádku, každého hráče jsem viděl tak napůl a to jsem byl metr od nich. Prostě sataňizmus. Hudebně nic složitého a to se mi na tom právě líbí. Zlo není třeba komplikovat, jen ho servírovat správně.

MXL: O Můře jsem reportoval jak z BA, tak z ToD, ale tentokrát jsem záhrobní diktaturu mohl poprvé vychutnat v intimnější atmosféře menšího klubu. Lehce opotřebovaný kvintet z předchozího peklení v Brünn se zjevil v chuchvalcích jedovatých výparů a zápachu nakažené krve. Nový belzerobot za bicími byl rozhodně rozdílovým vjemem oproti dříve viděnému. Sataňizmu Můry narostly koule alespoň dvojnásobně. Zkázonosný primitivismus dřevně doomových eskapád narušovaly přísné vytloukačky ve znamení ohnivé kozy. A jen se budu opakovat, když zmíním obrovský posun v live vyznění materiálu z Doom Invocations and Narcotic Rituals. Odporné a sympatické.

vihkav: Dlouho, vlastně možná nikdy, jsem neviděl čistě český kovový koncert, který by se mohl pyšnit takovou kvalitou kapel i zvuku. Mé rozhodnutí na poslední chvíli jet se tedy ukázalo jako jedno z těch lepších koncertových za nějaký ten čas. Poslední dobou se totiž moc nevydávám na menší klubovky bez ohledu na to, zda jsou české či zahraniční, protože moje vybíravost se rozšiřuje každým dechem a většinou se tam nudím. Tady jsem se během vystoupení ani jednou nepodíval na hodiny, jen nasával tu temnotu. Skoro lituju, že jsem nebyl i na té Melodce. Nejen kvůli Sator Marte, kteří do Plzně nepřijeli, ale obecně, tohle zažít dvakrát za sebou? Příště teda rozhodně!

MXL: Super klub, zvuk i přístup místních. Do Parláče se vracíme rádi a neodradí nás ani sněhová clona a náledí u Rokycan. Rozhodně ideální tip na výlet s manželkou a dětmi, hraje se tam krutá metla co týden. Už slintám, co to bude příště.

Fotky © Martin Hanáček