Storm: Znáte ten pocit, jak nemůžete dospat, protože se na něco extrémně těšíte? Tak přesně to jsem zažíval ve čtvrtek 14.7., kdy pro mě začínal Obscene Extreme 2016. Po pár hodinách cesty z Prahy dorážíme Na Bojiště do Trutnova. Venku prší, a my doufáme, že už to brzo skončí. Déšť nedéšť, běžím Na Bojiště, abych, tak jako každým rokem, znovu zažil tu neskutečnou atmosféru tohoto festivalu.
Obscene Extreme Festival je vyhlášen hlavně díky své přátelské atmosféře, extrémním kapelám a vegetariánskému jídlu. Základem jsou samozřejmě známé i méně známé kapely z celého světa, takže jsme letos mohli vidět bandy nejen z USA, Velké Británie a Japonska, ale například i z Mosambiku, Japonska, Chile, Filipín ad. Tohle všechno se děje ve skvělém areálu trutnovského Bojiště, kde kromě fajn vegetariánského jídla nalezneme hned několik druhů piva i nepiva, spoustu místa na sezení, kavárnu, grind market a další zajímavá místa. Samozřejmě nesmí chybět dětský „kinder grinder“ koutek, ve kterém nalezneme indiánská týpí s volně přístupnými bicími, na které se hraje nonstop. A samozřejmě krom klasického nesměl chybět i charitativní OEF merch, který letos s festivalem spoluvytvořili Insect Warfare; jeho výtěžek bude předán jako vždy Lékařům bez Hranic (za čtyři roky této akce bylo předáno už 339.425 Kč).
Huliklaat: „Juchů, je čtvrtek!“ Zaradoval jsem se a vyběhl ze stanu. Bylo nádherně. Zima, pršelo, foukalo a já se hned nasral, když jsem jediný boty hned promáčel. Ale musel jsem utíkat, protože už hráli KANDAR. Ten českej grind je stejně výbornej. Kluci vydali teď nedávno album Groovy - dobře poslouchatelný songy okolo minuty/minuty a půl. Paráda, jen ten déšť odradil hodně lidí. A celkový dojem byl trochu smutnější. To samý u VIRULENCY. Akorát to už nebylo tak živý, ale válcující. Tak co můžou asi bývalí členové Internal Suffering vymyslet. Brutální, kanální. Asi o nich ještě uslyšíme, jelikož jsou podepsaní pod momentálně asi nejznámějším labelem na brutal/slam – New Standard Elite. Díky krátkému setu, něco okolo 20 minut, ani nenudili. Ale SERRABULHO teda jo. Čekal jsem bláznivinu, ale místo toho jenom obyčejnej grind s rádoby vtipnejma kostýmama. Sex Bomb, Darth Vader a něco jako ježíš s vavřínovým věncem kolem hlavy. Pod pódiem pár pařících, co šlapalo bahno. (Ten déšť mě sere…)
Naštěstí těch 20 minut uběhlo rychle a následovali CANCEROUS WOMB, to je jiná liga. Techničtěji podaný death/grind ze Skotska, který se řídí pravidlem, že občas méně je více, proto krom techniky můžete slyšet i hodně jednoduchý riffy, takový ty co celej song nakopnou. Prostě kapela spíše na házení řepou než davové skoky z pódia. Jejich poslední album Born of a Cancerous Womb je klenot a ta necelá půlhodina mě odrovnala, až mi uschly boty!
Storm: První kapela, kterou jsem mohl na letošní Obscenu vidět, byli mexičtí SEMEN. Pořádná dávka death metalu a goregrindu v jednom. Brutální zvuk a skokani (zatím ještě v pláštěnkách). Následovali MATICRUST z Filipín, kteří mě nijak extra nezaujali. Možná to bylo kvůli horšímu zvuku, možná kvůli dešti.
Huliklaat: Škoda kapely SARCOTROFIA, ta se nedostavila. Resp. jediný člen, který se dostavil na Bojiště osobně, byl bubeník. Ten v dlouhém omluveném proslovu vyjadřoval lítost, jak členy nepustili přes hranice v jiném státu. Pár vět, a šup na zvučení Nervochaos.
Storm: Po krátké pauze přicházím na brazilské NERVOCHAOS. Tímto koncertem odstartovali jejich první evropské tour, na němž doprovází Incantation. Na Nervochaos je vidět, že už hrají 20 let, je to pořádná porce klasické školy death metalu.
Huliklaat: Tak tak… NERVOCHAOS jsou prostě super. Škoda, že až po dvaceti letech teprve začali stoupat nahoru. S charismatickou „babičkou“ Cherry za kytarou spustili docela s předstihem svoje thrash/death veledílo. Na to, že chcalo furt stejně, tak na Nervochaos se už místo pod podiem zaplnilo více, ale při jejich setu už začínaly být občas minuty bez deště. A my… my věděli, že už začíná bejt líp.
Storm: Pak byli PALM. Japonská heavy/HC kapela, na kterou už se postupně plnilo podium fans a stagediving jel v plném proudu. Nemám, co bych vytkl.
Huliklaat: Ano, PALM jsou něco jako japonští Converge. S klasickými thrash/hc pasážemi, a to znamenalo, že v každým songu jste chytli něco jako druhej dech. A jak už přestalo pršet, tak Bojiště začínalo vypadat, jak by mělo. Palm překvapili. Palm trhali.
Storm: Pak chvíli poslechnout CRIMINAL a běžet se psychicky i fyzicky připravit (pivo) na další kapely, jelikož teď už nastala doba, kdy se od podia nehnu až do ranních hodin.
Huliklaat: CRIMINAL jsou hlavně criminal díky Antonovi, který hraje na kytaru a vokáluje. Ten člověk je takovej všeuměl. Něco jako Shane Embury z Chile, jelikož hraje ještě v Pentagram – Chile, Lock Up i Brujeria. Old school s novým zvukem. Moc mi to nesedí, ale je pravda, že se to dobře poslouchá.
Storm: SKELETAL REMAINS by si měl poslechnout každý, kdo má rád Obituary, Death nebo Asphyx. Prostě poctivá dávka old school death metalu. Pod podiem i na něm se hází hlavami, já stojím pár metrů před podiem a užívám si nejen parádní zvuk, ale i hudbu téhle bandy.
Huliklaat: Na to, že klukům je v rozmezí 24 – 28 let, tak klobouk dolů. Neskutečná pocta old school death metalu, tak jako kdyby bylo o 20 let míň. Za pět let svojí existence vystřelili do předních pozic v žánru. Žádný extra paření na pódiu, jenom diktát. Mile mě překvapilo, že oproti jejich pražskému koncertu, který byl dva týdny před OEF, pozměnili playlist, a pokud se nemýlím, tak vynechali i největší pecku Traumatic Existence, kterou vždy přehrávali a dokonce někde i dvakrát. Palec hore!
Huliklaat: Moc jsem nepochopil, co se celou dobu na DEAD INFECTION dělo. Jediný původní člen kapely, bubeník Cyjan, nevypadal zdravě. Už při zvukovce byl zadejchaný, jako kdyby hrál od rána v kuse. A celý rozklepaný. Nemohl ani udržet láhev vody, jak se klepal. To zase jejich nová basačka, mladičká, dvacetiosmiletá Aneta rozdávala roztomilé pohledy do všech stran. Dead Infection jsou bráni jako legendy, tak jsem čekal zdrcující set, ale po chvíli bylo jasné, že zdrcující bude tak maximálně pro bubeníka, neb ho s pouhým „thank you…“ museli předběžně ukončit, sbalili se a mlčky po dvaceti minutách odešli. A bubeníka odvezli. Nechtěl jsem se ptát, co se stalo, ale asi to bylo jen dočasné, protože když se po x hodinách objevil vzadu, bylo vidět, že je mu podstatně líp. Takže Dead Infection docela zklamání. Několikrát některé skladby přerušili, protože Cyjan úplně přestal hrát a to, co odehrál, bylo vidět, že není ono - oproti kytarám měl pomalejší tempo, takže songy působily jako jeden velký bordel.
Storm: Následující DEAD INFECTION jsem vynechal, nicméně jsem prý o moc nepřišel, jelikož skončili dříve a prý to tentokrát bylo bez energie, ale VENOMOUS CONCEPT jsem si ujít nenechal. A jejich vystoupení přesně naplnilo moje očekávání. Kevin Sharp za mikrofonem, Shane Embury za kytarou a Dan Lilker s basou v ruce. To prostě nikdy nemůže být špatný. Jedním slovem, to byl masakr.
Huliklaat: V lednu měla Vopice co dělat, aby nápor 218 platících na VENOMOUS CONCEPT vydržela. Teď bylo místa víc, a už nepršelo, takže se pod podiem už začalo pořádně zaplňovat každé volné místo. Kevin se opět vyzul do bosých a vypadalo to, jako kdyby přepnul spínač v hlavě na mód „šílenec v klobouku“. Byla to síla atomovky. Tak rychlej hardcore/punk s prvkama Brutal Truth/Napalm Death jsme potřebovali jako sůl. Yes! Kick me Silly – VC III je jejich nová deska a je to naprosto neskutečnej masterpiece - jestli jsi neslyšel, jdi na to! Z tohodle novýho alba zahráli například Johnny Cheeseburger a naši oblíbenou Fucked in the Czech Repub, která je taková hezká pocta Čurbymu za to, co dělá. Jízda zakončená poslední větou americké hymny „O’er the land of the free“, byla pozměněno na „O’er the land of the freak“, haha, vy kujóni, mazejte na pívo! Máte za hodinu zase hrát, vy magoři!
Storm: Ani jsem se po tom masakru nestihl moc rozkoukat a na podiu už stáli INCANTATION a opět jsem ihned od začátku byl pohlcen old school death metalem, takže rozpouštím vlasy a následujících 45 minut se nezastavím. Z toho si můžete, jaké to bylo, udělat obrázek sami.
Huliklaat: INCANTATION… to byl hrob! Někomu ten střednětempej death metal nevoní, někdo ho žere. Jak napsal Roman vejš, tohle bylo hodně o headbangu. Zpovzdálí příjemná podívaná a zvukově taky paráda. Incantation jsou klasika, rozhodně jim sedí venkovní pódia víc. Naposled v Roxy před Bolt Thrower jsem měl rozpačité pocity. Vždycky byli takový „béčko“, hodně v pozadí, všude většinou jako ti druzí, ale tohle bylo parádní. Určitě jim dám šanci. Dirges of Elysium se mi začíná nebezpečně líbit!
Storm: Rychle pro pivo a zpět na LOCK UP. Embury vyměnil kytaru za basu, Sharp ani nestihl vychladnout a na podiu byla další jízda v podobě této grindcorové legendy. Vše bylo tak, jak má být, rozhodně to byla super show se skvělým zvukem a ještě lepší atmosférou. Davy fans na podiu a pořádný stagediving.
Huliklaat: S kámošema jsme byli v drobném sporu. VENOMOUS CONCEPT, nebo LOCK UP? Zajímavý bylo, že Lock Up byli snad ještě živelnější a divočejší. Teď už pod podiem bylo totálně narváno a ukázalo se, proč se Bojiště tak jmenuje. Větší pity, větší lítačka… OEF crew to zvládala spíše s nadsázkou, ale vždyť jo, proto sem lidi jedou, vyblbnout se! Pamatuju si, že nejvíc okouzlující jsou pro mě první dvě desky Pleasure Pave Sewers a Hate Breeds Suffering. Ale Lock Up hlavně zas s jinou sestavou a Nick Barker, to je persóna. Mohli jsme na něm oči nechat, tak krásná hra na bicí a s takovou grácií, no prostě super, i když jsem se obával, že ten line-up byl hodně přestřelenej a čekal jsem, co předvedou ostatní kapely.
Storm: Následovali TOXIC HOLOCAUST. Myslel jsem, že už zvuk nemůže být lepší, ale to jsem se mýlil. Klobouk dolů před zvukaři. Tenhle mix thrash metalu a punku jsem si okamžitě zamiloval. Pod podiem circle pit, na podiu taky masakr a kam se člověk podíval, tam nikdo neodolal a nemotal-li se, nebo neškubal sebou, házel v rytmu hlavou.
Huliklaat: TOXIC HOLOCAUST je miminko Joela Grinda, který už teda vyrostlo v pořádně silnýho chlapáka a je hodně aktivní. Toxici vydávali do 2013 snad několik věcí do roka (split, single, demo, EP, LP) a najednou už několik let de facto nic. Z one-man projektu se stala neskutečně silná mašina a jedna z nejuznávanějších kapel ve speed/thrash/black/punk metalu. Kytary se zasekávaly do lidí jako údery sekerou, takže sekej dál, nebo umři. Nuke the Cross! Prostě Toxic Heavy Metal, co má ráži skoro jako ten nechutnej holokaust.
Storm: Síly už mi docházely, ale BRUJERIA jsem si nemohl nechat ujít a už mě zas napadlo, jak to ten Embury může všechno zvládnout. A Brujeria? Pro mě byla osobně vrchol večera. Zavzpomínal jsem na chvíle, kdy se mi před pár lety do rukou dostalo album Brujerizmo, ze kterého zaznělo hned několik songů. Na závěr jsem si s davem zakřičel „eeee, Mariuana“ a mohl jsem se spokojeně přesunout do stanu, kde jsem ještě asi posledních třicet vteřin v hlavě probíral celý den a… FLY HIGH TRIBE SHOW a S&M PROJECT jsem bohužel vynechal, jelikož se na mě podepsala celotýdenní nemoc a samozřejmě i nějaké to pivo.
Huliklaat: BRUJERIA je klasika, na mě možná už moc ohraná, protože většinou jejich show mají stejný scénář. Akorát teď u nich byla novinka, na pár songů s nimi vystoupila Pititis (vokalistka) – z dálky vypadala jako mexická lehká děva, z blízka jí něco v obličeji nehrálo, ale i tak, hlasově, velmi zajímavé. Na singlech skoro není slyšet, tady vynikala. Jo, dobrá čája. No a další novinka byla, že Brujo podřízl Donalda Trumpa. „Fuck Donald Trump“ hecovala kapela hodněkrát publikum. Show se ale po minulém ultra náporu lidí musela hodně redukovat, protože při posledním vystoupení Brujerie na OEF se propadla stage, takže crew bylo v maximální pohotovosti - teď se nemůže stát nic podobného. Ale jo, hudebně to zas bylo fajn, člověk si s nima musel ty jejich nejznámější věci zpívat: Brujerizmo, Anti-Castro, Division del Norte, La Ley De Plomo, Raza Odiada, Matando Gueros… no prostě sranda a zakončení již klasickou makareňáckou Marihuana. Celkově ve čtvrtek Shane Embury třikrát na pódiu, Sir Nicolas Barker podruhé. Docela jsem na Barkera, kterej z profilu vypadal, jako když sedí a vůbec na něm nebylo vidět, že hraje na bicí, hodně upíral zrak - prvotřídní hra. A maximální klepec a je zvláštní, že rozhodně ne klepec jeho těla. Je to profík, je to PÁN! A Brujeria nezklamala.
Na S&M PROJECT jsem původně jsem měl v plánu se jít podívat, ale Selfie: the Clown z předchozího dne ve mně stále zanechal takový zážitek, že bych to asi nedokázal ocenit.
Vložit komentář