Posledních pár dnů se do středečního rána táhlo pomalu. Obscene Extreme a jeho krásný plnoletý ročník nám přichystal velmi kontrastní a zajímavý program, který startoval už klasicky od pestré středy, kde si troufám říct, mnozí z nás viděli asi úplně všechno. Ale k tomu se dostaneme. Věřte, že tahle středa byla asi nejdivočejší ze všech ročníků. Takže to pojďme vzít popořadě.

Výluka Českých drah v termínu OEF se už stává pomalu stejnou kultovní částí jako samotný festival. Z Prahy do Trutnova buď s jedním přestupem, kde pak čekáte hodinu a půl na další spoj, nebo na dva přestupy a z toho jednou na autobus. Přímo ne. A docela jsme si s klukama posteskli nad časama, kdy se na Hlaváku totálně narval celý vlak plný stejnými šílenci a začala tříhodinová vlaková párty, kde po třech hodinách intenzivního chlastání nebylo možný najít jedinýho střízlivýho člověka. Jo, to bylo tehdy fajn.

My teď s Jirkou (Pytel Sraček – Insert Penis) a Petrem zvolili tu odvážnější cestu. Jet na dva přestupy, přes Pardubice. Je to rychlejší, ale EXTRÉMNĚ rizikový. Ve stejnej termín je totiž i Masters of Rock. A náš vlak jede na Moravu.

Na jednu stranu to byla zajímavá hodinka, člověk se dozvěděl, jak každej už nemá rád Nightwish a vlastně jak každej má fotku s Tarjou a jak je všechny zná, kde s kým z kapel chlastal, a i když nechtě, tak se k nám donášely informace, nad kterými se člověk i chvilku musel usmívat. Ale celkově panovala i teď taková přátelská atmosféra. Ono bylo jedno, kam ten člověk jede, všem z očí svítila ta nadrženost.

Je pravda, že Český dráhy si napravily reputaci, jak měly naplánovaný ty přestupy, sotva se stihlo dojít ke spoji, a ve finále to všechno bylo rychlejší, než kdyby se jelo jedním přímým. A hlavně, co je u ČD vzácnost, všude jsme byli včas a nebyla ani minuta zpoždění. Po výlezu u autobusu v Jaroměři se tak člověk jenom rozhlédl a většina si dala za pravdu, že za měsíc se na stejném místě setkají opět. Ale co, Brutal - nebrutal, honem do vlaku, jede za pět minut a já si potřebuju dát tradiční cigáro ve vagónu.

Teď už jen po příjezdu dojít tu štreku z nádraží, připravit si místo pro spaní a hurá nasávat atmosféru. A pivo… a hlavně už zapadnout do festivalu, kde si uvědomíte, že řešit věci budete až za pár dní. Teď všechno odložit, napsat zprávu rodině, že je vše OK, vypnout telefon a jde se na věc.

Druhá hodina odpolední startovala Freakiádou, která je něco jako den dětí pro dospělý. Blázniviny, u kterých se chechtáte, a vidět ty pohledy stále opakujících se soutěžících, co známe z minulých ročníků, v nás vyvolávají taky pocit radosti. Klasická jízda v kontejnerech, pití slaný vody, bičování, pojídání chilli papriček, přetahování. To vše s kulisou smíchu a povzbuzování od několika stovek lidí. Jako zábava před festivalem ideální. U Toi Toi se pomalu začala připravovat stage pro Gutalax, nahoře se taky makalo, klukům z T-Servis to pěkně šlo od ruky.

Pak jen čekačka na wrestlery z VCV, aby začali skládat ring a doufat, že se nic nepokazí. Počasí bylo nadstandardně zajímavé.

Extrémní dopolední pařák vystřídalo mračno, konečně se dalo bejt i mimo stín. Ale bylo vidět, že tentokrát se předpověď nepletla. Vypadalo to, že bude chcát. A že to nebude přeháňka. Ale co, čert vem počasí. „Ono nějak bude…“

18:00 – TOI TOI aréna (Dolní plácek u záchodů) se parádně zaplnil. Rovnej povrch a ne moc vysoká stage znamenal, že pokud jste dopředu nechtěli jít tancovat, tak jste nic neviděli a museli jste stát hodně vzadu. Někteří lezli po konstrukcích pivního stanu na „střechu“, někteří se vysazovali, zkrátka každý hledal místo, aby viděl na GUTALAX. A ve finále to bylo úplně jedno. Už při zvukovce se stage o rozměrech tak 6x3m zaplnila, že jste měli z dálky problém poznat, kde vůbec kluci stojej. Ale to je dobře, tak to Gutalax chtěli, jelikož tento set měl být zfilmován na jejich DVD. Kamery připravené, kapela taky, lidi taky. Okej, dej tam intro…

Co k tomu říct, byla to sranda na oči, ale Gutalax doplatili na špatnej zvuk. Nebo ne špatnej, ale bedny byly posazeny poměrně nízko, takže se veškerej zvuk odrážel od první řady. Věřím tomu, že tanečníci měli dozajista dobrej, ale dál už nic. Takže jenom divadýlko a mrtě tančících lidí, jak to na Gutalax bývá. Kdo neměl srandovní oblek, tak ukazoval svoje intimní partie. No jako sranda pohledět, ale bohužel, kluci měli fakt smůlu. Vykoplý kabely z PA a i časový prodlevy kvůli technice. Asi u šestýho songu se dokonce stage pod náporem skotačících konečníků propadla. Pak musela crew do pohotovosti a podle jejich vyděšených pohledů bylo jasný, že to už moc sranda není. Suma sumárum, DVD pravděpodobně nebude, ale kluci maj hezký záběry, tak udělat například klip? Na jednu stranu nádherná podívaná, a to možná vykompenzuje i ten zvukovej nezmar.

Už při show Gutalax padaly kapky, ale vše vypadalo, že to čeká až na hlavní program. Na to, že byla středa, musím uznat, že už večer bylo Bojiště opravdu zaplněné tak, jak jsem to doposud první den neviděl.
 
Wrestling mania

Ring stál na podiu, lidi byli zvědaví, zvukaři naštvaní. Inu každej v tom měl kus emocí. Nezbývá než uvést rozhodčího, aby se mohlo začít zápasit.

První zápas, který začal, byl klasický single match, kde proti sobě stanuli POLISH HAMMER a RED THUNDER. Začátek byl takový komický, spíše fackovací, než pořádně padací. I když je pravda, že občas ty „slapy“ byly slyšet hodně nahlas, takže to asi úplně příjemné nebylo. Ale dost fackování. Lidi vyžadovali akci, nějakej suplex pořádnej, pokud možno tak rovnou triple! Nebudu lhát, že po prvním zápasu jsem měl obavy, jak to vygraduje. Prsty v kříž a doufat, že to začne…

No rozhodně začalo pršet, a to pořádně, takže najednou obsypané hlediště se rozuteklo schovat všude, kam se dá. Ale věrní zůstali a ostatní sledovali alespoň zpovzdálí a ze všech možných koutů.

Druhý zápas na programu. Hardcore championship triple threat match. ŠAKAL vs. PRIMY vs. EZÉMY. Jo, to už vypadalo líp, když člověk viděl zpod ringu štafle, židle, ostnatý drát, připínáčky a různý desky na zlomení. A taky, že bylo. Kluci nevypadali tak moc profi jako první zápasníci, ale zase to bylo živější. Možná to bylo tím, že jsou v ringu tři, ale řežba začala. Váhová kategorie okolo 70 – 80 kilo, takže žádný extra power věci nečekejte. Ale je pravda, že vyhazování z ringu a mlácení občas nevypadalo moc příjemně a diváci se dočkali i krve. Akrobacie i řežba slušná. Nějak jsem v podvědomí fandil nejvíc zbitýmu ŠAKALOVI, kterej, chudák, velkou část zápasu v rohu pod štaflema dostával čočku, ale nakonec ten kluk, kterej vypadal jako dvacetiletej Wolverine z Hlavního nádraží, vyhrál. Uklidit ring, smést připínáčky, máme tu další bitvu!

Třetí v pořadí byli SEBASTIEN vs. DÉMON. Déšť neustává, pod ringem pár nadšenců, všichni stále vzadu, ale je pravda, že to sledovalo hodně lidí. I když pro mě osobně opět ne až tak zajímavý zápas. Je pravda, že kluci jsou hodně akrobatičtí, takže nohy byly víc ve vzduchu jak v ringu. Hodně suplexů, nějaký ten moonsalut. Jo, ale něco tomu chybělo. Možná to, že jsem se těšil hlavně na Shlaka, protože to není člověk. No a po nějakých patnácti minutách DÉMON složil SEBASTIANA tím, co si za boha nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, ale je to známý a zajímavý a odpočítal ho do tří. Budiž, už jen dva zápasy a my už se přibližujeme extrému.

CASKET MATCH, kde se proti sobě utkala zajímavá kombinace. Kde se proti sobě utkali mladík R. J. KOLDA, který si se svou reggae audiencí nevybudoval moc fanoušků, a BLÁHYSEM, který měl už větší ovace, hlavně když se při příchodu spustila Metallica. Zápas má hlavní pravidlo: aby zápasník vyhrál, musí druhého položit do rakve a zavřít ho tam.

Jo, to byla sranda. Hlavně byl zajímavej ten nepoměr. Mlaďoch KOLDA oproti silnějšímu, leč menšímu BLÁHYSOVI, by v reálu podle mě vypadal asi úplně jinak. Ale pro show dobrý. Trochu hardcore match, kde byly použity židle, klacek s ostnatým drátem, prolomen stůl. Dokonce mi teda i zatrnulo, když jsem spatřil nadhození jako na Piledrivera (klasický je zakázaný), kde protivníka otočíte ve stoji, takže to vlastně vypadá jako taková stojatá 69, a poté padnete, či skočíte zadek, takže přímo hlavou na zem. Po týhle srandě bylo jak v profesionálním wrestlingu tak amatérským snad nejvíc úmrtí a vážných zranění, že ho v profi soutěžích zakázali. A když ho někdo dělá, tak to chce pečlivou koncentraci, tady hrajou milimetry velkou roli. Nakonec ke všemu údivu dokázal vecpat mladík KOLDA do rakve staršího BLÁHYSE. Podívaná opět super.

A hlavní zápas večera. SHLAK vs. SKULLEVIL. Už bylo vidět, že to jsou jiný váhový kategorie a zápas sliboval velkou podívanou. Tohle bylo fakt na nejvyšší profi úrovni. Hlavně přestávalo už pršet, tak se pomalu lidi opět začínali shlukovat směrem k pódiu, aby mohli obdivovat toho blázna SHLAKA. Pod ring přibyly zářivky, ale to nebylo jenom pár. To bylo několik desítek zářivek slepených páskou do jednoho obřího celku. Už dle příprav se dalo čekat, že to bude hezký. Hele, ten SHLAK je prostě šílenej. Je vidět, že na sobě hodně pracuje, protože jeho tělo je fakt vypracovaný, ale ne jako ty vyrýsovaný posilovači, tak nějak jinak, silně. Tahle potetovaná a skoro bezzubá hlava nejen v ringu fakt upřímně budila respekt. A hlavně posunula hranice večera úplně jinam. Amíci to maj asi v krvi, ale to divadlo, co hrál SHLAK, bylo jinde. Docela se divím, že zápasí v menší lokální CZW, přitom on už jenom svým vzhledem a kondičkou mohl být i jinde. Pro první zářivku se šlo poměrně brzy, začalo ródeo a diváci z nich dostávali sprchu střepů. Na xicht, na zem, na záda, všude se třískali. Dokonce zblázněný JAY i zářivky kousal. Camel Clutch s přeraženými zářivky o hlavu udivoval velikou většinu návštěvníků. Suplex mezi dvě židle taky nevypadal úplně, že bych to chtěl zkusit, a taky sešívačkou přicvaknout dolarovku SKULLEVILOVI na obličej vykouzlilo lidem na tvářích údiv a úsměv. Čas už pomalu tlačil, bylo potřeba ukončit. A při všem údivu dostal na lopatky SHLAKA právě SKULLEVIL a odpočítal ho. Hm, tohle bylo super a pár těch, co měli už štěstí vidět Eat The Turnbuckle úplně věděli, co je čeká.

Poté skočili před ring na podium holandští PPTA se svým „Wrestle bay area thrashem“. Tentokrát to byl jenom hudební set bez extrémního divadla. Pěkný zvuk, pěkně zahrané, zapadalo to do konceptu, ale hudební zázrak to určitě nebyl. I když to neurazilo, prostě takový thrash k pivu. Některé riffy zněly poměrně nevyhraně a obyčejně, ale co čekat, když poslední a zároveň jedinou nahrávkou, co kdy udělali, je album Beaten Broken Bleeding z roku 2011. Když si člověk vezme v potaz fakt, že to dělají jen pro srandu, protože moc nevystupují a každý se věnuje jiným aktivitám, tak se to dá s upřímným srdcem prominout a ještě si to užít.

Časový rozpis se krásně dodržoval a přesně po 22:15 nastoupilo na stage krvavé divadýlko nesoucí název EAT THE TURNBUCKLE. Pětice bláznů ze Států, z velké části z Philladelphie, rozjela jednu z nejnepřekonatelnějších show, kterou zatím trutnovské Bojiště zažilo. Půl hodiny intenzivní punk/hardcore smršti, kterou kapela nazývá jako „ultra-violence“, a doplňovala ji neskutečnou pódiovou brutalitou. Už při nástupu, kdy kytarista Chubbs rozjel schválně povídání o nejlepší zemi na světě (USA), dostal pořádnou šlupku do hlavy poměrně těžkým tácem, což trochu souvisí i s názvem nového EP The Great American Bash in Your Head, které bylo přehráno úplně celé a ještě přibyly další songy jako Card Subject to Carnage, nebo Death from Above. Zvuk a všechno v pohodě. Na to, že si jejich bubeník Michael zlomil před 5 dny nohu a celý set odehrál v sádře, nebylo nic poznat. Ukopal to, jako by jí neměl. (Dokonce než vůbec šel k doktorovi, tak s tím hrál ještě dva dny. Až teprve před pražskou zastávkou šel k doktorovi a na rentgenu mu zjistili zlomeninu na třech místech.) Dále bylo k vidění opět přerážení zářivky o hlavu, řezání pilkou čela, bodání vidličky do hlavy, pořezání kráječem na pizzu v obličeji, praštění berlí omotanou ostnatým drátem, píchání špejlí do hlavy a velmi impozantní závěr, kdy do ringu vběhl Donald Trump, který byl následně zpacifikován, položen na dveře a Shlak se zapáleným loktem na něj skočil z rohu. Lidi šíleli, kapela si to užívala. Říkal jsem si, že mě dneska už nic nepřekvapí…

Ale to by po nich nesměl být Selfie the Clown. Izraelec, který ztratil absolutně soudnost a zábrany. Práh bolesti u něj asi neexistuje. U jeho vystoupení byly vidět i značně otrlé tváře, které dělají „podobné věci“, jak zdvihají obočí. Ok, tak píchání jehel do sebe ještě jde. I když jich tam měl hodně. Provlíkání nějaký hadice nosem a vytažení pusou, taky ok, propichování tváří skrz naskrz, pohoda, ale to, co se předvádělo dál, bylo za hranicí chápání. Ten blázen se vysvlékl a měl (teď, jak to popsat) „zašitou hadici ve svým sáčku“. Ono to vypadalo jako když má normálně vagínu a bylo to divný. Ten člověk si sedl a vytáhl, nebo spíš vykálel, ze sebe cosi velkého, co nikdo nechce v řiti mít. Propíchl si skrze svoje břicho z boku a ještě u toho stíhal dělat divadlo, jak je smutný a trpí u toho. Když si zabouchal hřebík do nosu směrem do mozku, tak jen člověk jen stál a koukal, ale když si do svojí močící trubice zabouchá kladivem tentýž hřebík, to je k nepochopení. Stejně jako když si klekl do střepů a drhnul se jimi, jako by nebolelo. Stejně jako do zaškrcených varlat napíchat takových 6 – 7 kanyl a ještě se usmívat. Asi jsem divnej, ale tohle bylo fakt ujetý. Impozantní. Docela mě zajímalo, jestli ten člověk trochu trpěl, nějak jsem se ho neměl odvahu zeptat, ale vzhledem k tomu, že tam tak o 15 minut později seděl u piva a usmíval se všemi směry, tak bych řek, že mu to asi udělalo dobře! Kam až to může zajít dál? Laťka postavená obscénně vysoko!

Pomalu se zatahovalo, a přichladlo, kolem dvanácté hodiny se spustilo déšť, který trval až do pozdních odpoledních hodin následujícího dne. Tohle byl pro mě osobně konec, musel jsem to jít rozdýchat do stanu. Bylo o čem přemýšlet a bylo hodně toho, co vytřídit. Středa byla opravdu nabitá.