Huliklaat: Ráno je těžký, je mi blbě a chce se mi domu. Trochu jsem si odfukoval před stanem, protože mě vzbudili BOTTOM, ale stejně než se člověk vyprdelí, tak to chvíli trvá, tudíž jsem se k podiu dostal až když nastupovali NOT!
NOT! je u nás poměrně známý jméno a patří ke špičce undergroundu. Jejich hudba se charakterizuje těžko - jsou taková… zvláštnost, ale naživo hodně zajímavá. Zvláštní druh energie, takový trochu negativní. Něco podobnýho jako do mě loni hustila Průmyslová smrt. Ale dobrý. Zatím to ustávám, vokalista byl krásně vyfiknutej do hezkýho červenýho oděvu, kterej trochu připomínal spartakiádu, ale tak to má bejt, vole. Dobrej rozjezd dne, ale zatím jsem furt jak ten Mrtvej chlap, o kterým tam hráli song, akorát že ze mě nejde chlad, ale vypařuje se chlast. Jejich poslední album Není kam jít musíme hodně naposlouchat, neb to vypadá na další klenot. Měl bys taky zkusit, jestli si už tak neudělal.
Asi jsem nalitej, ale jsem čuměl, jak se rychle dokáže pan vokalista z NOT! tak rychle převlíknout a proč se motá na podiu, když maj zvučit NUCLEAR DEVASTATION. A pak čumim, že je to Georg, jejich kytarista/vokalista v jednom. A pak čumim dál, když jsem si o nich hledal nějaký věci, že mu je 21 a celkově nejstarší člen má 28. Vím, že kluci měli mít koncert v Praze dva roky dozadu a pak se to nějak zrušilo, tak jsem byl zvědavej, s čím přijdou teď, protože si matně pamatuju, že se mi to líbilo. Ale nějak nic víc k tomu jsem si nevybavoval. Úplně ne moc ideální kapela na ráno. Bylo to těžký, hutnej zvuk, kde dominovaly hodně špinavý kytary. Takže ve finále takovej trochu bordel. Musím uznat, že na to, jak mi tam celej festival ten bubeník pil krev a říkal jsem si v duchu, co to je za kreténa, tak jsem byl mile překvapenej jeho percizní hrou. Takže první z nukleárních kapel dneška fajn, ale potřeboval bych nějakou vzpruhu, tohle byla smrt v kanále po jaderným útoku.
No a další byli HAGGUS. Mincecore kapela ze Států, maskovaný komando o třech lidech. Se silným odkazem na Agathocles. Jestli předtím byla smrt v kanále, tak tohle byla smrt na skládce mrtvejch dětí. Žádnej fofr, ale pěkně středně tempej, chvílema houpavej a hutnej grindcore. Chvílema mi to připomínalo Cock and Ball Torture, jen škoda, že v pondělí bude člověk tak mrtvej, klidně bych si to znova v Crossu dal. Muselo to bejt parádní.
Celou dobu si říkám, komu dělá doprovod taková docela vyšší, štíhlá, poměrně zajímavě vypadající paní (třeba tak kolem 35), která chodila po trutnovským areálu v takovým skoro až sekretářsky vypadajícím outfitu a na velkejch jehlách. A tyvole, ona to byla kytaristka ze SUCKING LEECH? Chápeš to? Při hře na kytaru měla tak přísnej výraz, že kdyby vám řekla, ať s ní jdete do pekla, tak půjdete a nebudete protestovat a ještě jí asi otevřete i dveře. Hodně lidí, co jsem tak koukal, natáhla právě ona. Hudebně to bylo o něco rychlejší, ale jejich hudba byl takový jednodušší a známý mix toho, co slyšíte u většiny kapel. Lidi to nechávalo poměrně chladný.
Z nějakýho důvodu mě serou roll-upy na podiu. SUCKING LEECH je tam měli, a to mě sralo strašně. No a pak sedím v zádu, čumím do mejlu a slyším, jak se bavěj kluci z podia o tom, že při setu VISCERA TRAIL bude mít mini show i SELFIE! Kluky to moc nebralo, já jsem se musel pousmívat.
Aha, tak už vím, kdo je ta další postava. Fousatej, dredatej (něco jako vokalista z Decrepit Birth), kterej tam chodil v saku a zelených sportovních šortkách. A on to byl pan vokalista z VISCERA TRAIL. Strašně zajímavej model. A hlavně fandím izraelskejm kapelám. Když si to tak vezmeš, tak ve Svatý zemi máš asi jen zhruba 100 aktivních kapel. A mezi nima máš i takový klenoty jako psycho-hipíky THE GREAT MACHINE nebo grindery WHORECORE. Super. Abych řekl pravdu, tak moc brutal death metalu z tohodle kraje neznám. A jsem teda zvědavej, jak to bude znít. Navíc k tomu bude i divadýlko. A to já rád. Koukám na podium, tam tři chlapíci. Žádná baskytara. Radši se přesunu blíž k bedně. Dobře, zvuk je i tak hutnej. Zase je to možná můj problém, ale já v hodně těhlech nabrutalenejch kapelách prostě slyším DYING FETUS. Ale zase, když je tam slyším, tak je to dobře, protože se mi to líbí. Samosebou, pestrost celého setu korunoval Selfie, který ještě dal malý dodatek ke středeční show. Zatlouk si do močový hadice tak možná patnácti centrimetovej hřebík. Tyjo, tohle mě pálilo i za něj, ale rozdíl byl v tom, že on se tomu smál. Předtím klasicky zavěsit si závaží (kotvičku) za koule, která má pár kilo a rozhoupávat to, nebo pak nějaký to propichování. Tohle byl prostě izraeskej doble attack. Dopíče, tohle bylo hustý. Musím si to zapít…
Možná to je tím, že je to už další den, ale třeba BLACK SKIES BURN mě moc nechytli. Nebylo to špatný hudebně, ale kytarově mi to přišlo jako klasická škola anglickýho rychlýho hardcore/punku, ale s grindovým feelingem. Trochu mi to připomínalo, když GOREROTTED tehdá přetransformovali na THE ROTTED a místo neskutečný grindcore masáže hráli jen jejich hardcore/grind. Nebylo to vůbec špatný, ale prostě takový nijaký. Ale zase jako posezení k pivu neurazí.
Storm: Asi už to bylo sobotou a únavou celkově, ale dnes jsem se probral až někdy o půl 12 a bylo mi neskutečně zle, tak jsem si říkal, že by mi mohlo pomoct trochu gridu. A shodou okolností zrovna začínali hrát BLACK SKIES BURN. Oproti Huliklaatovi mě tohle bavilo. A úplně mě to probralo do krásného sobotního odpoledne. I na fans už byla vidět únava po těch několika dnech, takže většina lidí jen sedělo na lavičkách a poslouchalo tenhle poctivý grindcore s prvky HC a spousty změn.
Hned po nich nastoupili na podium EMBOLISM. Tahle slovenská parta se už nějaký ten pátek na scéně pohybuje. Po desetileté pauze se v roce 2013 vrátili na podia s deskou Devillumination a letos nám ukázali, že hrát grind s prvky death a gore metalu stale umí.
Huliklaat: O EMBOLISM bych rád napsal něco jinýho, ale nějak to nejde. Hodně podobný a smíšený pocity. Je to rychlejší, to jo. Teď nevím, jestli to bylo tím vedrem, ale ta energie, co šla ven, vyšla vniveč. Pár tanečníků pod pódiem, ale lidi byli spíš schovaný.
Potřebuju vzpruhu. Jsem zvědavej so SUPPURATION. Ona ta Jižní Amerika a všechny její státy maj hrozně kvalitní brutal/death kapely a Kolumbie je jedno z předních míst, kde tyhle skvosty vznikaj. Tři lidi na stage, v zákulisí usměvaví, na podiu přísní. Už jako první mě odkouřily bicí. To byla rychlost! Takový chvilkový blasty! Úplně jsem ožil. I když by to dle bicích mohlo bejt rychlejší, tak kytary si po většinu setu držely perfektní tempo. Žádná nucená rychlopalba, žádnej nudnej death, ale totální destruktivní diktát. Skvěle Kolumbie, dneska jste zatím hodně vysoko!
No a pak přišli ROTTENNESS. To si takhle v chládku vyřizuju maily na telefonu a najednou slyším těžkou brutalitu. "No ty píčo, až takhle?" Sbalil jsem telefon a šel jsem k podiu. Trojice maníků, která vytáhla fakt precizně zahranej brutal death-grind. Hodně podobnej třeba texaskýmu stylu, akorát že zběsilejší. Nenechává mě to klidným. U kapely je teda prej psaný, že je z Mexika, ale vokalista určitě není Mexičan. Koukám se, co je to blázna. Matthias se jmenuje. Aha, a ještě má jednu kapelu - INVIDIOSUS (skvělý!). No ale teď k Rottenness. Chvílema mi to zase připomíná DYING FETUS z období Grotesque Impalement. Pěknej a dravej drive, Matthias byl jako tasmánskej čert. Songy byly i přes velkou podobu poměrně čitelný a nezaměnitelný. Prostě v každým tom songu bylo něco, co vás rozkoplo a čím jste si jméno ROTTENNESS zapamatovali. Ať už nějakej "catchy" riff, nebo změna vokálu na fetusovský "bu-bu-bo-bí". Skvěle! Skvěle!
Storm: Sobota je pro mě ve znamení death/grindu, takže rozhodně nesmím vynechat ROTTENNESS. Tahle tříčlenná mexická kapela, která už funguje 23 let, ukázala, že rozhodně na tomhle podiu má co dělat. Rychlý grindový palby střídají pomalý slamový pasáže vs poctivej brutalní death metal. Určitě je potřebuju ještě někde vidět!
Letos jsem měl na Obscenu několik zklamání a jedním z nich byli CYTOTOXIN. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě, protože jsem jejich celý set stál ve frontě na merch, kde zásoby věcí, který bych si chtěl pořídit, zmenšovaly. Když už mluvím o merchi, tak nevím, jak to Čurby dělá, ale každý rok je design a portfolio věcí, co si můžou fans pořídit, větší a větší. Co mě potěšilo, že byly i levnější “suvenýry” typu náramků apod. pro ty, co už většinu peněz utratili. Oproti minulým rokům byla skvěle zmáknutá i organizace merche - stála se poctivě fronta, ve které si lidi dopředu na lístečky připravili, o co by měli zájem a OEF Crew pouze vydávali, co dostali napsáno. Ale i tak jsem bohužel na Cytotoxin dorazil ve chvíli, kdy dohráli poslední song a jen jsem smutně poslouchal nadšené fanoušky, jak to byla nejlepší kapela apod.
Huliklaat: A jestli jsem řekl, že ROTTENNESS byli skvělí, tak vůbec nevím, jak bych měl označit CYTOTOXIN. Ostudně přiznám, že ta kapela mě míjela. Ale proč, to ti neřeknu. Měl jsem to za nějakej obyčenej apokalyptickej death metal, ale na podiu se objevilo tolik strun, jako za celej včerejšek. CYTOTOXIN uvidím poprvé. Kluci si upravili plynový masky a spustili. Hm, tyvole, kluci budou dobrý hudebníci. Trochu jsem v jejich hře viděl náboj jako třeba maj ORIGIN. Akorát že ne vesmír, ale radioaktivita. Takže… jakože… cože? Za ta léta se nechám rád překvapit, poslední dobou mám problém, že mě máloco baví. Desky, který jsem očekával, mě zklamaly a já hledal něco, co by mě zatahalo za koule, jako kdybych si dával duet se SELFIEM. A tohle bylo to, co jsem celý měsíce hledal! Jednoduchá a pěkně udělaná show. Jde i to bez roll-upů, stačí jenom žlutej barel, vyřízej otvor a zelená dýmovnice uvnitř. Jakmile rozjeli první song, nabíhala mi husí kůže. Znal jsem hovno. Skvělej kontakt s publikem, to u kapel cením! Nemám rád výraz, že bicí zněj jako kulomet, ale já teď fakt nevím, jak líp vystihnout tu hru na bicí. Kopák zněl přesně, jako byste pálili do davu zombies… a ten virbl, to byla asi nejhezčí hra, co jsem za celej Obscene viděl a slyšel. Když si Sebastian (vokalista) skočil na ten barel a spustil, tak jste viděli ten hněv. Vokál měl chvílema tak divně hlubokej, že to připomínalo mutilaci. Zbytečný se rozepisovat dál. Jejich hudba je dál a tohle byl hodně znečištěnej útok na naše uši. A já už teď vím, že jejich nová deska Gammageddon je jednoznačně jedno z nejlepších alb roku 2017. Docela mě mrzí, že nabídka, co mi na ně přišla s INGESTED a CONDEMNED, by byla nedoceněná. Tak třeba jindy! Koneckonců, nemají to sem daleko. Geniální.
Před EL KASO URKIJO proběhlo hromadný focení OEF & CREW a začátek jejich setu byl strašně usměvavej, protože stagedive dělali malí grinders! Bylo to roztomilý, jak špunti skáčou do náruče starších crew, kteří je sesadili na zem, a všechno se zase opakovalo. Dokonce i circle pit se přesunul na druhou stranu podia, takže byla vytvořená bezpečná vzdálenost. A já, jakožto chlap, co dokáže vnímat jenom jednu věc, tak jsem úplně začátek vypustil. Grindcore mašinérie, co to válí 30 let, předvedla dobře poslouchatelnej set, ale akorát mě ta kytara moc řezala do bubínků. Ale u tohodle setu jsem si vlastně uvědomil paradox, že kapely, který hrajou fakt dlouho, tak z velký části je jejich nová tvorba nápaditější než novějších ne tak dlouho hrajících kapel. Cytotoxin byla jedna z mála výjimek, ze který mě ještě při EL KASO URKIJO brněla sanice.
THE ARSON PROJECT jsou tady u nás taky poměrně známí. Na OEF hráli už předtím dvakrát. A například v Praze jsme je mohli vidět už několikrát v poledních letech. Líbí se mi jejich typickej švédskej zvuk. Trochu punkový, trochu metalový. Živelný. Ale něco mi tam vadí a já nevím co. Mám z toho podobnej pocit, jako když hráli například SLAVEBREED. Areál se začal už konečně pořádně zaplňovat a vše vypadalo zase tak, jak má.
Trochu upustíme od fofrů, circle pitů… já by zvědavej na PURTENANCE. Tohle rozhodně není hudba do běhu, ani moc žádná sranda, ale poctivej death metal, kterej se tváří možná až zbytečně přísně. Zase konečně jeden poctivej hrob! I když občas to bylo tak pomalý, že se my zavíraly klapky. Ten čtvrtej den je prostě už těžkej. Ale ve svý podstatě by to byl krásně zahranej hnilobnej death metal s doomovým poselstvím. A pro mě poměrně velká neznámá. A co jsem si tak zjistil, rozhodně bych doporučil jejich album Member of Immortal Damnation z roku 1992. Jak je možný, že mi to tak dlouho unikalo?
Storm: Po krátkém odpočinku se vracím na PURTENANCE. Nevím, jestli to bylo rozespáním, ale tohle mě vůbec neuchvátilo. Celá kapela se na podiu tváří, jak kdyby chtěli všechny zavraždit - škoda že jim to moc nevěřím. Co se týče studiové tvorby, tak to už je ale jiná. Určitě to stojí za poslech.
Každopádně hned po nich se na podiu objevují známé tváře pražské undergroundové scény AHUMADO GRANUJO. Každopádně musím plně souhlasit s Huliklaatem na nasledujících řádcích. Tahle kapela je kult a btw taky jsem hrdě nosil jejich tričko, dokonce moje první metalový tričko :D. Myslím, že zazněly všechny songy, které v tomhle setu zaznít měly, jak z desky Chemical Holocaust tak ze Splatter Tekk. Ten mix hardcore techna s rychlým grindem/goregrindem nemá chybu. Tohle prostě nemůže nikoho nebavit!!! A podle toho, co se dělo pod podiem, na podiu, v hledišti a všude okolo, měla stejný názor většina návštěvníků Obscenu. Doufám, že jsme je neviděli naposledy.
Huliklaat: No celkem to všechno prořídlo. Ale to bylo hlavně způsobeno tím, že se lidi byli převlíknout, protože na podium se už chystali AHUMADO GRANUJO. Co si budeme povídat. Ahumado je kult. A to totální. Jeden z totálních průkopníků český goregrindový scény. Mix grindu a šílenýho techna, kterej na někoho působí jako stav odvykačky (o čem by jistí členové mohli povídat) a pro někoho jako modla. Já se osobně řadím mezi tu druhou část. Před čtrnácti lety jsem hrdě nosil jejich triko, který hrozně pobuřovalo a stěžovali si domů mámě ze školy, že se nevhodně oblíkám. Doteď si pamatuju, jak tam před Spejblem klečí Hurvínek a kouří mu. Nad tím je, mám pocit, nápis „Trauma z dětství se vrací“. Pro mě to byl krásnej set, plnej úsměvů a tančících lidí. Je pravda, že u těhle kapel se kluci na podiu, který maj zabránit tomu, aby to lidi nezbourali, netvářili moc nadšeně. Ale co si budeme povídat, tohle byla strašná paráda. Chlapi maj svoje legendární songy (nebo spíš jejich názvy) - Nakládaný temelín je výraz, kterej používám do teď, když si u nás v baru někdo objedná hermelín. Citron B, Propaganja, anebo vévodící song Cold Turkey, kterej nás rozchechtával už hodně let dozadu. Tohle ani nejde hudebně posoudit, jako spíš z toho hlediska, kdy jsem si připomněl kapelu, kterou jsem žral těch 14-15 let dozadu a v tý době s Cock and Ball Torture (který vydaly dvě epický desky – Sadochismo a Egoleech) patřila k totálnímu topu. A skvělý je, že to prostě bude top vždycky. Lidi byli šílení, a dokonce jeden zlobivec byl vyveden z areálu. Ale vše byla očividně jeho blbost.
Teď už jsem věděl, že odjedu prvním ranním vlakem, tak jsem se podle toho musel trochu zařídit, šel jsem oběhat pár věcí, koneckonců pár rychlejch piv. Cestou se musím podívat naproti areálu na tu zahradu, kde čepujou toho Primátora. Dobrý, díky. Jeden stačí a už vím, že je to poslední. A do areálu se vracím, až při setu S.O.B. Jelikož uznávám Billyho Milana a album Speak English or Die je totální kult, musel jsem to očíhnout. Jo, to že tam není mistr Milano, je sakra znát, ale i tak. Prostě cover band s jedním originálním členem. To zní fakt vtipně. A jelikož zahráli všechny jejich kultovní songy z alba Speak English or Die, který vlastně mělo něco jako 30. letou oslavu (která už pokračuje dva roky), jednalo se o pořádnou párty. A já si tak nostalgicky s úsměvem stál a prozpěvoval si s nima. Povedenej byl song United Forces, kde zaskočil za mikrákem Bilos. Těžko opět hodnotit, tohle byla sranda, povedenej celej set. Na to jsem se musel napít.
Storm: Po krátkém oddechu se vracím na S.O.B. Ani jsem nevěděl, že je to cover kapela legendárních S.O.D. Nevím proč mám pocit, že Dan Lilker je s nějakou kapelou snad na každým Obscenu. A když je tam on, tak je to vždy záruka kvalitní muziky, a to i potvrdili. Ještě větší překvapení, že zbytek téhle bandy jsou týpci z General Surgery. Oldschool thrash, který tady měl své místo. Jelikož už ale melu z posledního, jdu doplnit nějakou potravu, dát si malinovku a po Sinister hurá na Nuclear Assault.
Huliklaat: SINISTER. Bohužel se najde i kapela, která tě v tvým milovaným žánru nebaví. Sinister pro mě byli fajn, když tam byla Rachel, protože bylo na co koukat. Tohle bylo dřevo. Hudebně dobře zahraný, ale asi bych to objektivně neposoudil, i když jsem docela dost velkou část jejich setu viděl a slyšel. Podle mýho názoru je to přecěnovaná kapela, která je nějakej pátek už za zenitem.
Potkal jsem pana Vysokého. Jdeme drbat a zabereme nějaký místo na NUCLEAR ASSAULT. Oba jsme se shodli, že bychom si rádi sedli a našli jsme super místo vedle zvukařů. Koukám na line-up. Za bicíma Barker. Vprostřed Connelly, Lilker jako vždy – z našeho pohledu pravá strana. Když se nad tím člověk zamyslí do hloubky, tak NUCLEAR ASSAULT byla jednoznačně jedna z totálně největších kapel, co kdy na OEF hrála. A letošní ročník měl dva opravdu velmi významné headlinery. A přitom bylo pěkný, že každá z jinýho ranku. V pořadí dneska druhá z „nukleárních“ kapel zničila všechno, co bylo před ní. Skvěle postavenej set. Tajně jsem doufal, že zahrají, co nejvíc z prvních třech desek Game Over, Survive a Handle with Care, ale že budou pálit jednu pecku za druhou jenom z těhle desek, tak to jsem fakt nečekal. Rise from the Ashes je začátek, kterej bychom si asi neuměli představit, kdyby nebyl. Neskutečně nakopávající song. A ten zvuk kytar! Tohle je tak nadčasový! Kdo by řekl, že tomu bude už 30 let! Chlapi maj náboj a charisma, je to živel. Connelyho vokálovej projev je taky úžasnej. Občas to znělo jako děcko, když se vzteká, ale není čas na zbytečný proslovy. Songy, který zahráli, byly například Game Over, Sin, Brainwashed, Analogue Man in Digital World, Hang the Pope, Radiation Sickness… Hele, tohle byla celá plejáda, hodinovej útok na uši. Ikonicky vlivná kapela, která inspirovala 100 % novejch kapel a její odkaz se bude ještě dál předávat celá další desetiletí. Někdo nad tím mávnul rukou, že poslední dva roky samej thrash, ale pro mě to byl určitě zaslouženej headliner. A byla pro mě čest se zúčastnit tohodle koncertu.
Storm: Ačkoliv jsem nevěřil, že se NUCLEAR ASSAULT ještě dožiju, tak jsem nakonec rád, že jsem to zvládnul, protože vím, že bych toho určitě litoval. Další thrash legenda s Danem Lilkerem - už mi to ani nepřijde divný :D Nemám snad nic, co bych téhle kapele vytkl. Jejich set byl od začátku do konce jedna velká jízda. Super zvuk, super publikum a zahraný s takovou precizností, že jsem jenom seděl a díval se na to s otevřenou pusou. Nejvíce mě bavil John Connely, který krom skvělého vokálu a parádních riffů vystřihl nejedno sólo. Pro mě osobně to bylo parádní zakončení celého letošního Obscenu. Když skončili, ještě jsem seděl a vstřebával všechny ty dojmy, co jsem od středy nabyl. Mezitím zvučili VICTIMS, ale když začali hrát, dostavilo se totální vyčerpání a přesunul jsem se do stanu, kde jsem paradoxně neusl a až do 3h jsem z dálky poslouchal poslední kapely letošního ročníku.
Huliklaat: A na mě to padlo. I přes veškerou únavu jsem věděl, že se tahle dovolená pomalu blíží ke konci. Při setu VICTIMS jsme hodnotili celou situaci, jaký to letos bylo. Victims byli fajn, ale oproti minulejm kapelám jsem jim tu „špínu“ nevěřil. Nevím proč, ale přišlo mi to převoněný a trochu jako kdyby kopírovali WOLFBRIGADE. Jak hrou, tak i chováním. Ale těžko říct. WORMED dostali už poměrně pozdní čas, takže velká část publika už odpadávala a sebevíc brutální zvuk a jejich klasický „wormeďácký“ kytary už jen pohřbívaly zbytky přeživších. Jelikož hromada známých už se chystala na odjezd, tak se s nima musí jít člověk rozloučit. Přeci jen, některý neuvidím zase celej rok. Po všem tom dojemným loučení, kdy už mi nestačily kapesníky na utírání slz, jsem se dostal zpět až na MEATKNIFE, kde byla už jen opravdu hrstka lidí. Všichni byli buď v pivních stanech, nebo se někde váleli. Naštěstí se velká většina lidí, co seděla, zvedla a šla pod podium. A to byl pro mě konec.
Přežít do šesti do rána se dalo, i když to byla trochu adventura. Poznal jsem hromadu kamarádů, který si už nepamatuju, zažil hromadu srandy. A to se mi vždycky stane jenom tady. Všechno perfektní. Dokonce ani skupinka slušných Čechů, která na nás (jelikož jsem šel se skupinkou asi 15 Němců) řvala v centru u nějakýho nonstopu „ČECHY ČECHŮM!“ a zvedala pravice, mě nějak nevytočila. Lidi jsou prostě hloupí a vždycky budou. Na nádraží čekala spousta mladejch na první vlaky do vesnic, protože sobotní noc byla asi výživná pro všechny Trutnováky. Jen s tím rozdílem, že my sice jako kteréni vypadáme, ale rozhodně se tak nechováme.
Sere to pes. Tak zase za rok. Výroční dvacátý Obscene Extreme! Cestou ve vlaku jsem ještě hodně přemejšlel. Autopsy, nebo Carcass? A vzhledem k tomu, že Carcass byli letos na Brutal Assaultu, viděl bych to na ty Autopsy. A co vy? Co myslíte, že by mohl být headliner dalšího ročníku?
Btw, se Stormem teď budeme každou zveřejněnou kapelu, co vystoupí na Obscene Extreme 2018, pořádně probírat. Takže až to nějak vymyslíme a pan Čurby zveřejní první jména, budeme tu mít pořádný drobnohled všech vystupujících.
Fotky © Aneta Urbancová
Vložit komentář