Středa

Tyvole, to je zase ráno. Hlava mě bolí a motá se mi takovým stylem, že i jen čumět mě bolí. Otlačenej bok od klíčů, na kterejch jsem se pěkně vyválel, boty chytře venku před stanem, takže jsem je měl celý prochcaný od ranního deště (nebo teda jako… věřím, že to bylo deštěm) a v hubě jak v prdeli. A možná i v prdeli by bylo líp, jak u mě v držce. Čili kartáček, pasta a hurá ke korytům pozorovat zmuchlaný xichty se stejným problémem jako my. Kocovinou.

Jelikož jsme vstávali relativně brzo, výhoda čtvrtečního programu je, že člověk stihne jít i v klidu nakoupit do hypermarketu, kde člověk potřebuje třeba něco, co ho nakopne. Takže něco sladkýho, bublinkovýho, trochu něčeho slanýho… a pak tam boží spása ve formě šťávy z kysanýho zelí. (Storm: Myslím, že jsi zapomněl zmínit, že jsme to do sebe nalejvali v kombinaci s olomouckýma tvarůžkama.) Hele skvělý, to mě probralo takovým způsobem, že jsem měl nervový záškuby ještě na Ratos De Porao a ksichtil jsem se ještě po příjezdu do Prahy (a možná to mojí mimiku změnilo napořád). Ale dost osobního života, za chvilu bude dvanáct, tak šup, ať nám toho moc neunikne, program je totiž zase pěkně narvanej.

Občas mě mrzí, že se lidi zajímaj jenom o těch pár "jejich" kapel, na který na festival jedou, a zbytky ignorantsky vypouštěj, nebo je to prostě nezajímá. Protože…

Jako první na pódium nastoupili MASTER BLASTER z Nového Zélandu. DIY hardcore-punková kapela, od který se sliboval pořádně nasranej a fofrovej set. Basák vypadal jako z pop-punkový kapely, kterej přijel do Evropy na surfu, vokalista zase jako kdyby nedostal najíst posledních pár měsíců. Trochu mi připomínal Amrtia z ThanX, podobnej typ člověka, akorát že tak třetinovej. Ty vole, to je super. Prostě extrémně zrychlenej punk-rock s klasickejma hardcore kytarama, ale strašně energickej, zvuk výbornej. Úplně jsem si je zamiloval. EP Doomsdays je klenot. 4 skladby a dohromady celkem něco pod 6 minut, takže songy se stopáží okolo minuty a půl. Kurva, tak to má bejt, to je energie. Ti kdyby měli pod podiem plno, tak si to dokážu představit jako jednu z nejdivočejších show! (Storm: Na tuhle kapelu jsem dorazil jen se zvědavostí, co čtvrteční program odpálí. Stihl jsem sice jen posledních pár minut jejich setu, ale ani bych nevěřil, že stihnu tolik songů. Pořádně nasranej hardcore/punk mi hned po ránu vlil krev do žil.)

Potřebuju si sednout, takže si DEAD ROOT vychutnám z lavičky. Slunce svítí, takže nohy nahoru a aspoň ty moje prchcaný boty vyschnou. Nějak jsem si o nich nic nezjišťoval, a proto jsem byl překvapenej, že tam stálo jen duo. Oba byli jenom v trenkách, oba vypadali přísně. Set to nebyl vůbec špatnej, ale chyběla tam přímočarost, protože člověk kolikát nevěděl, co vlastně kluci chtěj. Brutální přehulenej vokál, hodně hlubokej, střední tempo - vše docela fajn, akorát občas jsem nepochopil ty přechody do sludge. A o to víc jsem nechápal, když byly v každým songu. Ale zase jsem pak dostal náladu si alespoň pustit Crowbar. Každopádně to bude chtít víc nahrávek, nebo si to celý ještě pustit znova v klidu. Pěkný bylo, že se na jeden song na pódiu objevil Danny Lilker a doplnil kluky o basu. Ten člověk je prostě neskutečnej…

No a konečně SECTESY! Kluky jsem v životě neviděl hrát živě. Ano, je to ostudné, ale vždycky jsem je míjel a na koncerty do Hells Bells (v Praze) prostě nechodím. Znám Ondru, mám k nim velký respekt, protože Despise (i když do nich přišel až na konci) byla na svou dobu výborná kapela a vlastně možná jedna z největších a nejlepších u nás. Celkový set byl 4 songy, takže oproti fofr vypalovačkám ubereme tempo, zdvihneme ukazováček a budeme okolním návštěvníkům pohrožovat právě zdviženým prstem. Hudebně zvláštní. Hodně načichlý old schoolem, ale přitom to old school není. Vokálně hodně obsálý songy. Chvílema mi přišlo, že vokálu je v muzice až zbytečně moc, protože kolikrát za hodně výrazným Martinovým projevem byla instumentální strana songů v pozadí, takže člověk ani neslyšel hudbu tak, jak by chtěl. A když máte rádi death metal a ke všemu old school, tak vás to zamrzí. Ale tohle všechno se dá s přehledem odpustit. Potěšil mě cover od KrabathorIn the Blazing River a celkově mě to začalo bavit i z nahrávek. Například Self-Deterioration mě nebavila, nevím ani proč, ale tohle je těžkej zářez. Těším se na novou desku a jejich The Shreds of Oblivion mám připravenou v seznamu toho, co musím slyšet ještě jednou a pořádně. A to jsem hned klukům musel jít vyprdelit, že mě to bavilo. (Storm: SECTESY už nějakou tu dobu znám, nejen ze společných koncertů, ale upřímně, tohle byl snad nejlepší set, co jsem od nich viděl. Nevím, jestli to bylo zvukem, atmosferou, anebo prostě tím, že je vidět, že to mají do detailu nadrcený, ale každopádně ukázali, že je to kapela hodná velkých podií. Nejedno deathmetalové srdíčko zaplesalo.)

A když si tak povídáme, najednou nás přehlučí audio úryvek z porna. A to bylo něco jako svolání pro všechny tanečníky. Na scénu se totiž chystali ANAL GRIND a já už v dáli viděl přibíhající natěšence v kostýmech. Anal Grind se hezky tématicky vymódili a jízda mohla začít. Jak jsem tak ještě študoval program, než jsem ho ztratil, všiml jsem si, že letos bylo oproti jiným ročníkům poměrně málo tanečních goregrindových kapel a krom AHUMADO GRANUJO nebylo žádné pořádné velké jméno. Ale teď zpět k věci.
Tohle byla taková ta klasika, kterou si rozhodně doma nepustím, ale když jí slyším živě, tak mě to baví. Hudebně žádnej zázrak, hodně monotónní, songy jak přes kopírák, ale o tom to asi je. Tohle je nefalšovaná, čistokrevná, nebo možná spíš čistosemenná sranda. O to víc se člověk smál, když viděl mistra Matouška (Gutalax), jak si s klukama střihnul taky jeden song. Ten člověk je bavič a už jenom jeho nástup u velké části návštěvníků vyvolal úsměv. Skvělý, tohle přesně vystihuje jejich název, tohle byl fakt ANAL GRIND! (Storm: Sejde se takhle ježíš, gorila, banán a nafukovací panna… Ne, to není vtip, to je první goregrindová kapela letošního OEF. Jelikož gore grind poslouchám věšinou pouze na Obscenu, tak mi větší množství masek a kapela v SM oblečcích prozradila, že asi bude pořádná tancovačka. ANAL GRIND je pořádná chrochtanice s podlaněnýma (sic!) kytarama a bylo vidět, že publikum dokázali neskutečně rozhejbat. Nechyběla ani wall of death, circle pity a plejáda penisů různých délek a tlouštěk.)

BACTEREMIA mi už přišla trochu chaotičtější a těžko jsem se v jejich hudbě chytal. Lidi z toho byli vodkouřený a chorchtali si s nima, ale pro mě to byl takovej trochu větší bordel. Hráli převážně nové songy z Furiously Reduced, ale přiznám se, nějak mi to přišlo hodně stejný, takže jsem se spíš kochal pohledem na basáka, jak si o tu jeho šestistrunku strouhal prsty.

No a po nich přišli na řadu izraelští MOOM se sympatickou frontmankou Simou, kterou možná někdo zná z pop-punkrockový kapely NOT ON TOUR. Jednou jsem na nich byl omylem na pankrácké Půlce a úplně jsem ostatní proklínal, že mě na takovouhle kapelu dotáhli.

Skejty, sluníčko, pláže, léto a tolik pozitiva, jako v pohádkový vesničce. Proboha, tohle musí bejt lepší! Prej powerviolence, říkali. Tak jsem byl zvědavej, protože tenhle žánr je trendy, a to, co kolikrát jako powerviolence slyším, mě akorát tak nasere, protože to není nic jinýho, než jenom punk. A tohle bylo něco na pomezí, ale dalo se to poslouchat. Prostě hardcore-punk. Třeba jako Master Blaster. Odehráli všechny songy z jejich dvou EP, ale prostě mi to přišlo až moc šablonovitý, až teda na Simu. Podle mě tak půlka lidí, co byla odkouřená z MOOM, tak to bylo kvůli ní. Holkám tohle moc sluší a podle mě si je toho ta slečna vědoma. A to je dobře. Tady jí vidím radši, než v její hlavní kapele. (Storm: Co si budeme nalhávat, ale jak píše Huliklaat, tak i já jsem patřil mezi tu půlku lidí, co byla odkouřená ze Simy. Dávala tomu neskutečnou energii a byla to super podívaná, ale po chvilce mi přišlo, že hrají to stejné stále dokola.

Zato SADISM už byla jiná písnička. Před Obscenem jsem si naposlouchal několik alb, která od roku 1988 vydali. Na první poslech možná trochu monotónní, ale po nějaké době už jsem se jen nechal unášet na vlně kvalitního death/thrash metalu. O zvuku nemluvě. Ten už byl od předešlých kapel parádně vyladěn. Nevím, jestli to je tím areálem (kaskádovité lavičky), nebo čím, ale na Obscenu je snad pokaždý skvělý zvuk bez nějakých přeslechů a hluku. Na jiném open air festu jsem lepší zvuk nezažil.)

Dál jsem zvědvej, co předvedou SADISM, protože jsem o nich dost slyšel a dokonce mi na ně snad tehdá přišla i nabídka. Chlapi okolo 40, docela vyfešákovaný a vypadali, že to berou fakt hodně vážně. Byl jsem zvědavej. Moc dlouho jsem u toho ale nevydržel. Slyšel jsem asi tři songy a z nich musím říct, že mě pak ta monotónnost a opakování riffů už točila. Songy byly dobře rozeznatelný, ale bylo vidět, že je to těžce zaseklej old school. Zvuk byl ale parádní a dokonce mi známí říkali, že to byl jeden z vrcholů čtvrtka. Takže asi i jo, prostě thrash/deathová vypalovačka, při který potřebujete vyklepat bahno z uší.

O to víc jsem byl překvapenej, že jsem viděl NOWYOUREFUCKED. A to byl takovej zajímavej grindovej tajfun. Australani, co uctívaj kulty. Samora Squid, kterej se teď neprotahoval tenisovou raketou, ani si neprotahoval šprcku nosem, zase dělal pořádnou show a pořádnej bordel. Pohyby, jako kdyby Mick Jagger jel těžkýho krále a trpěl epilepsií. Hudba do transu. Zazněl i cover od WARSORE. Samora si to užíval, i když občas to vokálově znělo, jako kdyby trpěl. Jenže on si to neskutečně užíval!

ANIMALS KILLING PEOPLE zněli jako když padaj kroupy na plechovou střechu chlíva a chvílema připomínali LAST DAYS OF HUMANITY. To je to, co mi dnes ještě chybělo! Krásnej backdrop v pozadí, jak nějakej pták někomu vyklovává hlavu, a v popředí učebnicovej piq squeel. Songy možná až moc zbyteně dlouhý, ale dobrá čuňčárna. (Storm: ANIMALS KILLING PEOPLE jsou neskutečná show (hlavně bubenicky). Až jsem si říkal, jestli je vůbec možný v tomhle tempu na ty bubny hrát. Ale bohužel to bylo asi tak jediný, co mě zaujalo. Dost jsem se v jejich hudbě ztrácel. Ale co, nemůže se mi přece líbit všechno. A dost možná to už bylo počtem piv, který neustále narůstal.

Na CREATIVE WASTE jsem se docela těšil. Byla to jedna z mála kapel, která se pár týdnů před Obscenem objevila v mém přehrávači a doprovázela mě cestou do práce. Tihle borci ze Saudské Arábie zahráli dle mého skvělý koncert. Hlavně zvukově to bylo dost povedený, nemám víc co dodat! Pak na mě přišla trochu slabší chvilka (čti 7 piv a 3 absinthové limonády), takže se přesouvám do stanu nabrat nové síly.)

To já si na chvilku dávám CREATIVE WASTE a utíkám pryč. Je pravda, že letos, oproti 2012, měli mnohem lepší zvuk, hlavně jim pomohla basa.

Hodně zvědavý jsem byl na DEAD INFECTION, kteří oproti loňskému roku slibovali pořádně silný set. Loni měl Cyjan (bicí) skoro infarkt a set byl přerušen poměrně brzy (asi po dvaceti minutách), letos prý jako omluva silnějsí set. Basačka Aneta mi už tak krásná nepřišla a hudebně? Zklamání. Nevím, co si o nich mám pomyslet, ale fakt nic extra. Bez energie, vysypaný do lidí a nazdar čau. Kurva, ale sere mě to. Vždyť to je, společně se Squash Bowels, taková legenda, to byl polskej vývozní artikl, ale teď by se na ně člověk nejradši koukal mezi prsty. Kapela tak žije spíš ze svýho jména, otázkou je, jak jim to dlouho vydrží. To třeba druhý den, co nastoupil bývalý vokalista Jaro se svou kapelou MEAT SPREADER, to bylo jiný maso, ale o tom až později.

Veškerý moje síly teď ale směřovaly k FULL OF HELL. Miluju Nails a jimi podobný kapely, který vycházely u Closed Casket Activites, takže když jsem viděl, jak se chystají na stage, viděl jsem svého čtvrtečního headlinera. A tekly mi slzy snad ze všech otvorů. Na těhlech kapelách mě baví, že serou na veškerou fashion. Zabahněný kalhoty a o tři čísla větší longsleeve. Poladit synťáček, aby byla doplněna hluková stěna, a jde se na věc. Neskutečně zběsilný (sic!) grindcore, kde jsou vidět veliký přesahy. Náklonost k MERZBOW a THE BODY je tu víc než zřetelná. Těžký a hodně špinavý zvuk kytar, ale fakt hodně heavy. Žádná hudba na skákání, ale soundtrack k sebevraždě! Většina lidí nechápala, co to je za noise a za pazvuky mezi songama, ale to dělá jejich hudbu výjimečnou. Když hrajou rychle, tak byste si nejradši vomlátili xicht o zem, a když pomalu, tak chytáte depku - uhrančivý a náladový. To jsou FULL OF HELL. Jeden z totálních topů Obscene Extreme!

Po setu FULL OF HELL jsem úplně znechucenej životem a na stage skáčou TOTAL CHAOS, který i přes veškerou energii u mne doplatili na to, že byli po nich. Ale zase postupem času, kdy se člověk zase začal vzpamatovávat, ho tahle street punkovka zabavila. Každopádně moshpit se hodně roztancoval. U TOTAL CHAOS je skvělý, že jim sluší, jak malý pódia, tak i velký stage. Z toho, co jsem si naposlouchával před festem, vím, že zahráli klasickou pecku Police Rat, kterou očekávalo hodně lidí. Heslo “Punk No Die” znělo pod podiem ještě dlouho po setu. Nejsem znalec těchhle kapel, takže za mě skvělej oddych od jedný prej docela legendy.

Tyjo, fakt mě baví ta dnešní různorodost. Veselou náladu zase hnedka srazilo trio BRODEQUIN. Bratrský duet Baileyových valí tenhle mučírenskej brutal death metal bezmála dvacet let. Brodequin byla jedna z mejch prvních BDM kapel - Festival of Death je neskutečnej klenot, tak už taky nějakej pátek očekávám, jestli chlapci vydaj nový album, přece jenom 13 let je dlouhá doba. Trochu jsem se bál, jestli to nebude předimenzovaný a obavy se vyplnily. Technicky skvěle zahranej set, zvuk naprosto brutální, úplně takovej, jakej by měla mít kapela, kterou posloucháte, když mučíte nepřítele, jenže set sám o sobě byl hodně jednotvárnej. A projevilo se, že stárnou nejen chlapci, ale i jejich songy. Však pořád těžit ze starý slávy taky nejde. To dokážou tak maximálně Cannibal Corpse a Olypmic, takže by to klukům mohlo časem dělat trochu problémy, protože to asi lidi přestane bavit.

GHOUL se dají přirovnat ke GWAR, akorát že to není tak "obludná" show. Tohle je maskovaná sranda. Už intro nás rozsekalo. V něm před kapelou nastoupil nechutně vypadající plešatý pán (vše jako maska) s velkým vycpaným pupíkem, který začal kázat o špatnosti heavy metalu. Po minutě keců byl pobodán, vytáhl střeva a začal stříkat na slušně se rozjíždějící kolotoč pod pódiem krev. GHOUL fakt předvedli perfekní divadlo. Ani už nevím, kdo patřil ke kapele do show, nebo kdo jen tak pařil, protože chvílema tam bylo takovejch lidí a všichni strašně jeli. Nestíhaly mi oči a byla to jedna velká sranda. Maskovanej chlápek v černým, nebo smrťák, kterej kolem sebe bičoval do všech stran nějakým páskem, takže dost lidí dostalo. Skvěle našlapaná thrash/black/grind všehochuť, kde pro mě hlavní postavu tvoří Ross z Exhumed a Sean z Impaled. Všechno uvolněný, žádná křeč, to je tak, když si páni dělaj hudbu pro prdel. Dungeon Bastards je výborný album a jestli si ho neslyšel, poslechni! Opět další top věc z OBSCENE EXTREME!

Fííha, tohle bylo famózní! A co teď? No přece KRISIUN! Mám strašnou slabost pro tohle bratrský trio. Podle mě jsou KRISIUN nejlepší brazilská kapela všech dob. Skvěle odehranej klasickej death metal, kterej má vždy nezaměnitelnej zvuk. A já nemám, co bych vytkl. Nebo vlastně jo, že už nehrajou mojí oblíbenou skladku Bloodcraft. Ale zase vždycky, když slyším The Will To Potency, tak si mi rozklepou kolena. KRISIUN jsme každej viděli už x-krát a vždycky naprosto famózní. O tomhle nemusím nic psát. Kdo je zná, tak ví, jakej to je diktát. Standard maj nasazenej vysoko, ale tak vysoko, že jim málokterá kapela stačí. Tohle jsem rozdejchával fakt těžce. Pumpa mi jela na 140, a měl jsme husinu, jako kdybych měl na sobě hřebíky. (Storm: Probouzím se zrovna když končí FULL OF HELL a sotva se dopotácím zpět k podiu, tak už na něm stojí KRISIUN. Jako pokaždé, nekompromisní poctivý death metal. Pod podiem je dobrá mela, si říkám, a to jsem ještě neviděl další dvě kapely. Hráli hodně starších věcí (např. Blood of Lions aj.), ale i kousky z novějších alb. Prostě 45 minut točení palicí!)

Pak jsem potkal Matyho, jak přemejšlí, protože vokalista z RATOS DE PORAO si vyžádal tričko Gutalax, nad tím, jestli vůbec dělaj takový velikosti. Došlo mi, že Ratos jsem neviděl pěkně dlouho a zajímalo by mě, jestli se sympatickej vokalista Gordo nějak změnil. A? Jen krom toho, že mu přibyly nějaký šediny, vše zůstalo při starým. Ratos jsou koncentrovaná energie, ale každej říká, že hrajou něco jinýho. Nicméně mě tím setem přesvědčili, že jsou thrash-punk jak vyšitej. Víc nechám na Kedrovi, já bych tuhle nálož asi nepřežil! (Storm: RATOS DE PORAO jsem viděl poprvý v roce 2013. Říkal jsem si už tenkrát, jestli znám lepší trash/hardcore punk. Valí jeden song za druhým, až mám pocit, že nechtějí nechat svoje fans pod podiem vydechnout. João Gordo v čele s RxDxPx naložil Obscenu 50 minut průřezu celé jejich hudební historie.

Totální návrat v čase do mého dětství, i do 80. let v Anglii. DISCHARGE jsou prostě punkový kult. Přišlo mi, že všechny songy hrajou v jednou takovém tempu než na desce (např. když hráli Protest and Survive), a to tomu dalo uplně jiný rozměr. Z posledních sil jsem vydržel celý set, a když dohráli, tak mi nezbylo nic jiného než zamáčknout slzu a přesunout se “na chvíli” ohřát do pivního stanu.)

No a pak už přišli DISCHARGE. Sil ubejvalo, ale alespoň je jsem ještě chtěl vidět, když se mi furt tak vyhejbaj. Loni jsem je málem dostal do Prahy, tak jsem se chtěl podívat, o co jsem přišel. A mám na to dva úhly pohledu. Byl to punk jak kráva, neskutečně energickej, co měl skvěle namíchanej set (Hell on Earth, Realities of War, Hatebomb, State Violence State Control, War is Hell). No prostě kompletní průřez s pekelně živelnou show, ale na druhou stranu dopláceli asi na to, že byli poslední, protože už mi to přišlo ke konci všechno stejný. Už jsem si skoro držel víčka a viděl jsem i trochu mázle, takže jsem spíš kontroloval i pohyby, ale jinak dobrý, i když mě to už normálně uspávalo.

Namáhavej to den a ještě dva další jsou před náma. S&M project a Fly High jsem opět vypustil, nastaly přípravy na pátek. Potřeboval jsem bejt ready, ale…

Fotky © Aneta Urbancová