Nelehce se píše o předkapelách, které si bezesporu žádnou ostudu ten večer neutrhly, když byli hlavní hvězdou OBSCURE SPHINX v čele s neskutečnou Zofií. Dva čeští předskokani tak protentokrát působili trochu jako „to nejlepší z gymnaziální besídky“, i když se oba poctivě snažili.

Jen pro pořádek – 0100 hrají docela slušný, lehce hysterický post-hardcore. Něco podobného už jsme od pár tuzemských stylově spřízněných kapel slyšeli, ale 25 minut ve společnosti tohoto tria celkem uteklo. Nástup rozhodně nadprůměrný, druhá půlka setu však přeci jen začala ztrácet tah na branku.

MANON MEURT se prezentují jako shoegaze a je fakt, že špičky svých bot sledovali celkem upřeně. Kromě britského indie rocku i decentní náznaky post-punku, pro fanoušky ostrovní hudby 80. a 90. let možná milý revival, ale přeci jen v onom českém středoškolském pojetí. Čtyřicet minut bylo až až a ke konci setu už bohužel nebylo moc co poslouchat. Pochvalu však rozhodně zaslouží kytarista-hračička, který si se svými krabičkami vyhrál jak malý Jarda s Merkurem a postaral se přeci jen o trochu zvukové barevnosti a šťávy v jinak lehce unylém výkonu…

Vše, co se v klubu dělo až do deseti hodin, je ovšem zapomenuto, jakmile přichází čas pro OBSCURE SPHINX. Ti na hudební scéně vystřelili vzhůru takřka světelnou rychlostí a není se čemu divit. Je radost sledovat, jak tato kapela roste. Zejména když metalová scéna v posledních letech zrovna nepřetéká originálními uskupeními, která by byla zapamatovatelná, s působivou studiovou i živou produkcí. Z Polska však pozoruhodná a „svá“ uskupení přicházejí pravidelně; možná stojí trochu ve stínu tamní deathové a blackové scény, ale o to jsou zajímavější.

Působivý byl již důstojný nástup kapely za zvuku intra s postupně stupňovaným napětím. Zofia tentokrát celá v bílém, včetně platinového přelivu a s pažemi zavinutými obinadly (téměř jako by ani nebyla z tohoto světa, ale spíš mytologickou bytostí, jakousi strigou z povídek jejího krajana Sapkowského), zbylá čtveřice v černém a převážně nevystupující z přítmí. Zato jejich hudba se na nás od prvních akordů valila všemi skulinami a póry, jako nezastavitelná přívalová vlna.

Sestava prakticky jak u MESHUGGAH – dvě osmistrunky, šestistrunná basa, bicí a zpěv (akorát ženský, ale o nic méně drsný). A hypnotizující mašinérie podladěných riffů à la MESHU s místy až meditativním charakterem je i jedním ze stavebních prvků OBSCURE SPHINX. Propojte si vlivy legendárních Švédů s post-metalovými plochami a stěnami NEUROSIS a temnou alternativní lyričností THE 3RD AND THE MORTAL a máte v kostce tři hlavní přítoky tohoto mohutného veletoku. Jsou to však pořád jen inspirace, ve výsledku jsou Poláci zcela originální, progresivní záležitost, k čemuž nemalou měrou přispívá Zofiin expresivní vokál, v celé škále od mírně apatického čistého zpěvu přes všemožné kvílení až po mohutný, přitom hodně zabarvený a emotivní řev.

Navíc je to frontwoman, jak se patří – během celé performance působí jako ve vlastním světě, nepřítomným pohledem fixuje různá místa v sále, její pohyby připomínají jakýsi zpomalený výrazový tanec, ale když se do toho opře, dokázala by hlasem vysklít pěkných pár okenních tabulek v okolí. Čtveřice po jejím boku šlape jako dobře promazaný bezchybný stroj, který se ani na chvilku nezadrhne. Zejména kytaristé pak umně využívají precizně seštelovanou baterii efektů, se kterými dokáží doslova divy. Díky tomu kapela nepotřebuje žádné klávesy a přesto navozuje velmi silnou atmosféru, kterou ještě posilují různé ruchy a pazvuky, jež naživo generuje Zofia za pomoci malého bazmeku přidělaného k jejímu mikrofonovému stojanu.

Jednotlivě skladby plynou prakticky bez pauzy na nádech, kapela od počátku dostává publikum pod tlak a nepoleví po celou dobu, žádné proslovy či prodlevy, jen maximálně soustředěný výkon. Veškerá komunikace se tak děje pouze skrz hudbu a výměnu energie mezi jevištěm a hledištěm. Hodina uplyne jako nic – navzdory mohutnému zvukovému sevření nepůsobil set OBSCURE SPHINX ani trochu ubíjejícím dojmem, protože je stále co poslouchat, kapela neustále překvapuje zvukovou kreativitou, muzikalitou a nečekanými nápady, dobře pracuje s dynamikou, melodie se přímo vlévají do riffů tvrdých a ostrých jako diamant a zase z nich vyletují do výšin.

Po krátkém oddechu přichází ještě dvacetiminutový přídavek, nášup tak akorát na dobrou noc, a teprve po něm, jako by se kapela uvolnila, vystoupila ze své role, přicházejí první úsměvy a prosté, upřímné poděkování komornímu, ale nadšenému a bouřícímu publiku za podporu a vytvořenou atmosféru. Jen škoda, že si cestu ten den nenašlo více lidí, zejména po úspěchu na Brutal Assaultu, kde si Poláci udělali mezi tuzemským publikem jméno. Patrně to však bylo dáno konáním tak trochu na poslední chvíli a ne moc masivní propagací. OBSCURE SPHINX by si bezesporu za svůj výkon zasloužili větší prostor a dav, ovšem na druhou stranu takto to byl skutečně intimní a zároveň intenzivní a extatický zážitek, který si nějakých šest desítek věrných mohlo vychutnat pod klenbami v pekle minus druhého suterénu Chapeau.

Shrnuto, podtrženo – jedna z nejoriginálnějších, nejmodernějších a nejlahůdkovějších tvrdých kapel na scéně nejen splnila, ale ještě předčila očekávání. Profíci každým coulem, jako dělaní pro živá vystoupení, během nichž působí ještě o dost hustěji než z nahrávek a dokáží zcela přirozeně zaujmout, vtáhnout, chytit a nepustit.