Magazín Full Moon pojal oslavu svých desátých narozenin ve velkém a svým čtenářům i nečtenářům nadělil velkolepý dárek. Do pražského Lucerna Music Baru totiž pozval post-metalovou smetánku z dalekého Chicaga, Russian Circles. Slibná událost se však jako mnohé další koncerty potýkala s pandemickým prokletím a byla přesunuta, pokud se nepletu, dokonce dvakrát. Nejprve na 30. října 2021 a následně na 14. dubna 2022. Došlo také ke změně na postu doprovodné kapely. Hlučné stoner shoegazery Torche nahradili o nic méně hluční Helms Alee. Přestože jsme čekali o něco déle, pořád lepší než rovnou stornované turné Chelsea Wolfe. Pro support Full Moon sáhl po Manon Meurt z Rakovníku, což byla nejlepší možná volba. Prázdný sál se rychle zaplňuje jako já očekáváním a Manon Meurt s grácií začínají kulatou oslavu na kulatém pódiu.

Původně jsem chtěl psát něco o nejjemnější kapele večera působící jako křehký porcelán pod nohama těžkých slonů Russian Circles. Přichystaná slova se ale rozplynula jako poslední sněhové vločky pod časnými jarními paprsky. Manon Meurt set přizpůsobili headlinerovi a překvapili občasným příklonem k post-metalu. Pod kotlem přidávaly hlavně průbojné bicí, dotek experimentu zase obstarávaly vesmírné proudy efektů ze synťáků talenta Davida Tichého. Přesto Manon Meurt nezapřeli svou křehkost. Něžní, romantičtí, jejich tvorba dýchala životem. Tyto shoegazery již pár let aktivně poslouchám. Jejich poslední deska MMXVIII mě ale uchvátila natolik, že jsem na ní ustrnul a dočista zapomněl na debutové EP. Počítám, že jsme neslyšeli nové skladby, ale písně z něj. Chyběly mi tituly jako We Are či An Excuse to Hurt. Přesto subjektivně hledám slova o nejsilnějším koncertu českého interpreta v posledních minimálně pár letech. Nejen že za hlavními hvězdami Manon Meurt nezaostávali, ale dokonce jim potichu šlapali na paty.

Helms Alee rovněž zněli odlišně, než jsem očekával. Američtí souputníci zpod dlouhých křídel labelu Sargent House do pódia zadupali své shoegazové vlivy polohou připomínající Big|Brave. Sludgeový šamanismus postavený zejména na rytmu bicích, následující hrubozrnné baskytaře a rytmické kytaře s občasnou příchutí v tom všem hluku exoticky působící psychedelie či post-rockovějších vzruchů. Zpěv bubenice Hozoji Margullis byl občas trochu nejistý. Jakmile ale spojila síly s ukřičeným kytaristou Benem Verellenem, vzpomněl jsem si na starou dobrou Kylesu. Což u mých uší bylo rozhodně vítané.

Intro Hunter Moon z poslední desky Blood Year, Arluck, Afrika, Harper Lewis a kultovní Youngblood. Setlist tvořený z vybraných památných kusů i výrazných novějších songů Sinaia či Quartered podpořila čerstvost chicagské legendy, o níž tak díky skromnosti sehrané trojice nepřemýšlím. Praha byla pro Russian Circles první zastávkou jejich evropské šňůry. Mamutí zvuk si hned od začátku podmanil a jednotně rozhýbal natřískaný sál. Mike Sullivan coby kytarový architekt na loopech budoval majestátní zvukové konstrukce, zatímco Brian Cook se svou baskytarou vyzněl jako druhý kytarista. Asi nemá smysl zmiňovat, jak byl Dave Turncrantz za bicí soupravou vražedným strojem. Z vyvýšeného postu u merche jsem mohl precizně pozorovat jeho konání. A že bylo dokonáno.

Russian Circles ale nejsou kapela o jednom nástroji. Trojice se o charakteristický kapelní sound dělí rovným dílem. Možná si myslíte, že takový nebohý divák neví, kam koukat a co poslouchat dřív. Russian Circles k tomuto neduhu, odvracení pozornosti od podstaty hudebního prožitku, právě díky svému přístupu netrpí. Russian Circles je o synergii instrumentů. Zvukoví architekti navrhující a budující svůj post-metalový monolit, který je dynamičtější, než by se na první dobrou mohlo zdát.