„Jakmile budova přestane sloužit svému účelu a všechen její význam vymizí, stane se z ní něco fascinujícího. Každá místnost se svým tempem promění v něco nového, podrobí se dešti, ledu, vodě a gravitaci, když si živly berou zpět místo, které na čas uchvátil člověk.“

Urbánní rozklad je velké téma fotografa, designéra a programátora Toma Kirsche (s přezdívkou Motts). Tom se na vlastní nebezpečí pouští do prozkoumávání a fotografování objektů, ze kterých už zbyly jenom ruiny. Jsou to místa, která člověk opustil. Místa, která si příroda bere zpátky. Proč na metalovém serveru psát o fotografovi, který fotí rozklady budov, objektů a prostor? Když si prohlédnete jeho fotografie, snad pochopíte. Tom je více než zdatný fotograf a dokáže zachytit nejen rozpad, ale i atmosféru daného místa, až z toho běhá mráz po zádech. Když píše o tom, jak fotí staré plesnivé složky pacientů v opuštěných psychiatrických léčebnách, pitevní stoly v nemocnicích pro pacienty s tuberkulózou, hřbitovy, kde jsou na náhrobních kamenech pouhá čísla, člověka nemůže nenapadnout, že tak působivé fotografie by byly jako vyšité pro nějaké obaly metalových kapel.

Budovy se rozpadají, okna zarůstají svlačcem, podlahy praskají, střechy se propadají a živly postupně uchvacují i celou hrubou stavbu. Fotograf jezdí po celém světě a vybírá si místa, která mají pohnutou historii a svoji atmosféru. Bylo by škoda je nějakým způsobem nezvěčnit, než dojde k demolici…

Tom začal s fotografováním urbánního rozkladu v roce 2002. U každé budovy, kterou prozkoumal, na svých stránkách uvádí zajímavé informace: datum otevření a zavření budovy, její účel, někde najdeme i staré plány. Podle svých statistik už prozkoumal 167 lokací a zpracoval a upravil přes sedm tisíc fotografií. Projíždí celý svět a dokumentuje to, co tu brzy nebude. Jako příklad můžeme uvést psychiatrickou léčebnu v Itálii, přes dvě stě let starou budovu, která je už 14 let opuštěná, vojenskou nemocnici ve Švýcarsku, která je opuštěná už padesát let, torontskou elektrárnu v Kanadě, kam se nesmí již 38 let, státní věznici ve Spojených státech a mnoho dalších.

Fotografie jsou různorodé, všem je však společná pochmurná atmosféra konce a zániku a často z nich i dýchá lidské neštěstí, obzvlášť u psychiatrických léčeben, nemocnic a káznic, což jsou Tomovy oblíbené lokace. U každé lokace se můžeme dočíst o její historii, takže se kromě estetického potěšení z fotografií dozvíme i něco o geniu loci těchto míst.

Mnoho čtenářů také může potěšit fakt, že pro neziskové účely lze fotografie bezplatně použít (s uvedením autora a zdroje) a pro účely zisku je možné se se vstřícným fotografem na všem domluvit.

Jste-li tedy příznivci fotografie, obzvlášť té, ze které běhá mráz po zádech, stránky www.opacity.us jsou pro vás jako dělané.