PROFANATICA, SEKEROMLAT

report

Profanatica a Sekeromlat zeblili všechny děti Boží více než dostatečně.

Když do Prahy dorazí Profanatica, není co řešit. Okamžitě se jde vzývat sataňizmus, blít na křesťany a vše potřísnit nesvatou mrdkou. Tentokrát k nám dorazil Paul Ledney s doprovodem už popáté a zavítali do Modré Vopice. Díky různým zahraničním festivalům sice vím, že i velká pódia Profanatice sluší, ale když na to přijde, nejintenzivnější koncerty bývají vždy ty, kde si na kapelu klidně můžeš sáhnout a kde ve stísněných prostorech dostanete od dalších návštěvníků pár ran pěstí. A co si budeme, byť legendární status kapely je neoddiskutovatelný, na její koncerty u nás nikdy velké davy nepřišly, takže zbytečné, aby hrála v nějakém poloprázdném sálu.

Ani tentokrát to s návštěvností nebylo kdovíjak super. Ve Vopici bylo lidí tak akorát, aby se zaplnila, ale žádný nátřesk. Možná za to může i fakt, že odpadl zahraniční support v podobě portugalských Necrobode. Jejich místo převzali místní Sekeromlat, jejichž rouhání je ze všech možných českých kapel Profanatice pravděpodobně nejblíže, tudíž dobrý tah.

SekeromlatI lokální předskokan ale přiměl dost lidí, aby přišli včas. Já dorazil pár minut po oficiálním začátku, kdy Sekeromlat už hráli první nebo druhý song, satanužel s dost nevyrovnaným zvukem, ale těch hrozičů je už v klubu sledovalo nemálo. I já se musel postavit před kazašského hřebce a kouknout, jak hezky drtí struny. Na pravé straně sálu se žel stát kvůli hrozné přebasovanosti moc stát nedalo, byť Kája, pro kterou se jednalo o poslední koncert s kapelou, kterou zakládala, by si několik paroháčů směřujících jejím směrem rovněž zasloužila.

Ono těch změn v kapele za poslední dobu proběhlo více než málo. Nového zpěváka má Sekeromlat už pár let, Abík zde taky drhne kytaru už nějakou dobu, ale nedávno položil Sekeru na hřebík i původní kytarista Hanz. Abylay tedy drtil všechny jeho riffy sám a popral se s nimi dobře. Po vizuální stránce kapela rovněž vypadala již tradičně krásně. Painty, krev, hromada kouře, hromada kostí a lebek na pódiu. V tomhle ohledu jsou rozhodně největším vetešnictvím u nás a kouká se na ně fakt parádně.

Škoda jen, že ten sound měli zrovna dost přepálený a těžko se hledalo nějaké opravdu dobré místo, kde bych si jejich koncert užil naplno. Nejvíce mě tedy bavily hlavně pecky z prvního dema, protože Fosgen a Rituály znám už nazpaměť. Drápy a tesáky nebo Zemřeš utopený z jejich řadovky ale rovněž vyzněly fajn. Celkově si tedy myslím, že si Sekeromlat před největší kapelou, s kterou zatím hráli, ostudu neudělali. Sláva ďáblu a Abylayově mamce!

ProfanaticaPoté, co z pódia zmizely všechny Sekeří lebky a pentagramy, nadešel čas na další chcaní, sraní a plivání blitek do xichtu křesťanů. Profanatica hraje sataňizmus v té nejryzejší a nejprimitivnější podobě, což však vůbec neznamená, že by ničila zkurvené svatostánky jakkoliv slabší silou. Naopak, méně je někdy více, a osobně jsem se již posedmé přesvědčil o tom, jak moc umí ďáblova černá mrdka pálit v očích a jak to bolí, když tě Satan kopne do čelisti svým kopytem.

Na první pohled sice pódium ve Vopici vypadalo po předkapele poněkud prázdné a ani v kotli to kdovíjak nevřelo. Ani Bible ale nezačíná apokalypsou a chvíli holt trvá, než všichni padnou na kolena k nohám anděla s tvrdým čurákem, kterým právě omrdal krvavého božího beránka. I tentokrát tedy chvíli trvalo, než si prvotně zprasený zvuk pořádně sedl a než se v lidech probudil ten pravý fanatismus.

ProfanaticaZpočátku jsem až nevěřícně koukal, jestli to nebude nejhorší koncert Profanaticy, na kterém jsem kdy byl. A zrovna v Praze a ve Vopici? Něco takového jsem ale nemohl připustit a naštěstí jsem nebyl jediný, kdo byl připraven přimět nebesa krvácet. S narůstajícím tempem, jakým do nás Profanatica sázela songy, naštěstí narůstal i počet lidí, kteří přitápěli pod pekelným kotlem, aby hezky bublal. Minimálně Sud s Weyškou a pár dalšími mentály pomohli rozdmýchat ohně tak, že z toho ve výsledku vylezla ještě větší řežba než nedávno na Antichrist Siege Machine.

Potěšilo rovněž, že se nehrál pouze totálně oldschool set, ale došlo i na několik songů z poslední hodně vydařené řadovky Rotting Incarnation of God. Určitě hráli Sacramental Cum, a jestli mě paměť neklame, tak další pecky byly Broken Jew a Tithing Cunt. Vrcholem setu byla ale tradičně vypalovačka Unto Us He Is Born, po které Paul Ledney zahlásil, že zahrají song z roku 1990, a padla morda Final Hour of Christ následovaná Weeping in Heaven, kterou bylo trýznění svatého těla i všech přítomných jedinců u konce. A byť triumf z Prague Death Mass opět překonán nebyl, myslím, že se nám s Profanaticou opět podařilo zeblít všechny děti Boží dostatečně.

Vložit komentář

SS-18 - 20.05.23 22:58:51
myslim ze na zacatku hrali ten novej sedmipalec, to stoji celkem za hovno ale pak uz klasika, prijemna debilita a perverznost..

Zkus tohle