1) SPOTIFY playlist: březen 2022 - 66 skladeb a téměř 6,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(7) DEATHSPELL OMEGA - The Long Defeat (03/2022)

- na soudy je ještě brzy, ale od počátku se zdá The Long Deafeat jako nejpřístupnější, nejměkčí a nejnormálnější album blackmetalové legendy. Spousta poslechů je ale ještě před námi a stejně tak podrobné studium textů a všeho vizuálního materiálu. (vaněna)

- nejpomalejší, nejpřístupnější, nejjednodušší a pravděpodobně také nejhorší album Deathspell Omega. Je ale opravdu tak špatné? Pro někoho, kdo by čekal další FAS nebo The Synarchy of Molten Bones asi ano. Jelikož jsem ale očekával změnu, kterou kapela oznamovala s tím, že album je nahrané naživo, takže nebude tolik vyšperkované, přeci se mi líbí. Jasně, je to vzhledem k historii kapely popík až za roh, který má mnohem blíže Mgłe akorát s použitím pár disonantních akordů než k předchozím deskám, ale atmosféru má poměrně dobrou a poslouchá se fajn. Je zde tedy pár fakt otravných kytarových pseudo-sól, hostující Mortuus sem nesedí tak dobře jako Aspa atd., ale stejně si asi raději pustím The Long Defeat než hromadu dalších kapel, které se akorát snaží o vykrádání DsO, ale moc jim to nejde. Určité zklamání z toho, že má nejoblíbenější kapela nahrála něco slabšího, je ovšem na místě. (Bandcamp) (mIZZY)

- kultovní francouzský black se bigbítově odkopal a připravil skalním fanouškům tvrdý oříšek. (LooMis)

- disonantní králové moderního black metalu nemohou nepotěšit a děje se tak i na osmičce nesoucí se v pomalejší depresivně rockové variaci na pokračující vlně nové éry poslední dekády vývoje téhle ikony. Originální emocionální post-metalové fantazie v satanské ortodoxii. Naprosto vydařené jsou drsné kompozice zřejmě hostujících vokálů. (DarkXane)

- když se nezapočítá debut, tak novinka francouzských disonantů s pošahancem v čele v hodnocení okupuje nejhorší příčku. Od těch disonancí se ustupovalo už minule, ale že přijdou až s takovou přímočarostí, nepředpokládal nikdo. Každopádně mě tohle až „rockové“ vyznění sedí a vítám. (brutusáček)

- ani nevím, zda to sem chci dávat, ale zaslouží si to, i když emíčko jsem od diso-věrozvěstů nečekal. (bizzaro)

- a hlas přidal i Kory.

(6) GHOST – Impera (03/2022)

- asi nejvíce cirkusácké album Ghost, které jde čím dál více vstříc běžným posluchačům, kteří nemají s pravým metalem či rockem co dočinění. Díky hitovosti se však až jedovatě zažírá pod kůži a baví. A i za sebe musím říct, že se mi minimálně poslední skladby Griftwood a Respite On The Spitalfields fakt líbí. (Bandcamp) (mIZZY)

- hevíková verze předchozí Prequelle, s přiznanými Helloween, Van Halen a dalšími. Ghost jsou pořád při síle a pořád umí zabavit. (piTRs)

- nevím, jestli je to tak blbý, nebo tak dobrý. Každopádně brakování rockových klišé pokračuje. (LooMis) 

- novinka švédského giganta pokračuje v pokoušení prahu snesitelnosti metalové obce. A pitvořivou patetičnost nadále stupňuje. Navzdory křiklavé honosnosti však mají Ghost i nadále vše profesionálně podchyceno. Nejde proto mluvit o průseru ani o kalkulu: Impera totiž v rámci orchestrálně-muzikálních výstřelků už nebere ohled na nikoho. (Dantez)

- Papa Emeritus IV spektakulárně na popáté tentokráte o pádech impérií. Pop/hardrockovými stadionovými hity á la Bon Jovi, Def Leppard a spol. našlapané album. Opětovně příjemná záležitost. (DarkXane)

- Impera je asi první deska, kterou jsem od Ghost dal několikrát celou. A jo, bigbít mě baví, takže se podívám i zpětně, do auta pecka. (bizzaro)

(5) MESHUGGAH – Immutable (04/2022)

- jelikož deska vyšla na Apríla, tak jsem tomu dal jen poslech o víkendu. Bude jich to chtít ještě několik desítek. Každá deska Meshu aspiruje na desku roku, věřím, že i tohle dozraje. Je to pomalé, ale dokáže hypnotizovat. Čas pracuje pro Meshuggah. (LooMis)

- těžkotonážní nálož švédských titánů jako důstojná celebrace 35 let na technické metalové scéně. Hodnocení bude dlouhotrvající a stejně hutné. (DarkXane)

- první dojmy - irituje mě, jak je to jednoduché. A strašně dlouhé. Instrumentálky mě spíš zklamaly. Na druhou stranu Meshuggah stále umí vtáhnout do svého oka Maelstromu. Tak nevím, zatím si myslím, že jde vedle Koloss o nejslabší počin kapely. Chybí mi nějaká pecka typu Bleed, Electric Red, Rational Gaze nebo Clockworks. (onDRajs)

- poslouchá se ten mešugózní alternative groove metálek pěkně, ale po dlouhý době mě muzika Tre Kronor neposadila na zadek. A chybí mi tu ňáká pořádná "hitovka". (bizzaro)

- a hlas přidal i Kory.

(4) DARK FUNERAL – We Are The Apocalypse (03/2022)

- Švédové se dali na total blackovej popík (byť furt poměrně nasypanej), navíc s děsným zvukem, ale po hrůze, co jsem měl z prvního singlu, se to dá kupodivu celkem poslouchat. Jen teda fakt nechápu, proč si kapela téhle úrovně nesežene lepšího zpěváka, kterej je rozhodně nejslabší ze všech, co se u Dark Funeral vystřídali za celou kariéru. (mIZZY)

- v brek metalu mám rád kapely, co umějí hrát a skládat, mají nápady a jejich desky jsou zvukově ošetřeny poplatně době a technickým možnostem. Takže jsem spokojen. Obě videa jsou sice prvotřídní voloviny (Let the Devil In vede), ale deska jako celek maká a prská tak, jak jsme u Dark Futrálu zvyklí. (piTRs)

- Futrál se otevřel posedmé a je to tentokrát takové heboučké a měkoučké. Jako jo, funguje to, jsou zde přísně nasypaná místa, ale není to prostě zlověstný, něco tomu chybí. Asi jako když si necháte přes noc otevřený pivo – jsou rána, kdy si klidně dáte větráka, ale tradice se z toho nestane. (LooMis)

- jako nakonec jó, pořád je to Lord Ahriman a zmáknul to i přes komentáře řady škarohlídů, i když v březnu ho francouzská konkurence dost válcovala. Pokud přežijete první dva songy a vynecháte jejich klipovky a nesere vás na první dobrou rozpoznatelný darkfuneralovský sound sám o sobě, zklamání by se ze sedmého díla dostavovat nemělo. Třeba na letošním Brutalu by vynechání jejich setu byla škoda. (DarkXane)

(4) GODLESS TRUTH – Godless Truth (03/2022)

- je čas odhalit karty, jak to vlastně s novou deskou je. Není to nejlepší deska GT, co si budeme povídat, nicméně je nejlepší po stránce zvukové/instrumentální/obalu. Za mě nakonec palec hore, byť s výhradami. (LooMis)

- nekompromisní tech deathmetalový učebnicový strojový nálet zkušených olomouckých matadorů na eponymním nosiči vracejícím známé jméno na hudební albovou scénu po 18 letech. Skvěle vybroušená práce! (DarkXane)

- sláva, hurá domácímu tuzemskému odboji. Materiál, co se už nějaký ten čas točí po podiích, konečně vychází na všech možných nosičích. Švanyho death metal každopádně valí. Žádná přehnaná riffařina, ale poctivá tlačenka. Velká spokojenost! (brutusáček)

- tahle deska nesnese srovnání s předchozími peckami. GT jsou už jinde a je to škoda. Pro mě velké zklamání. (onDRajs)

(3) BLACK FUCKING CANCER - Procreate Inverse (03/2022)

- zklamání. Rozumím, o co jde, a podle všeho by se mi to mělo líbit, ale technické pojetí war metalu je něco, co asi nepotřebuju poslouchat. Na druhou stranu skvělý vizuál připomínající Nyogthaeblisz mě nutí dávat další a další šance. (vaněna)

- intenzivní sypec a Katharsis worship, přitom s poměrně zajímavými hudebními postupy, které z druhé desky BFC rozhodně nedělají jen tupou mlátičku. Otázka však, zda jsou zde i nějaké opravdu výjimečné momenty? Minimálně na několik poslechů ale určitě zabaví a na prdel naseká, svým způsobem i částečně připomene přístup Concrete Winds, kteří jsou ovšem podstatně vyhrocenější. (Bandcamp) (mIZZY)

- na rozdíl od Konvent se druhá deska Black Fucking Cancer odlišuje výraznějšími autorskými otočkami. Procreate Inverse je ve srovnání s debutem o poznání promyšlenější a ambicióznější, byť ne úplně dotažená. Odradit se debilním kapelním názvem by byla určitě škoda – zejména pro fanoušky Katharsis, Antaeus, snad i Gorgoroth. (Dantez)

(3) HELL MILITIA - Hollow Void (03/2022)

- velké zklamání, dvakrát profrčet a díky čau. Strašlivě mělké album. (vaněna)

- tady jsem poměrně na rozpacích. Hudba Hell Militia byla vždy dost primitivní a úderná hnusota, což bych čekal, že bude platit i pro novou desku. Ta primitivní opět je, ale hnusu docela ubylo, je zde čistější zvuk, méně fakt silných nápadů a celkově mě i po opakovaných posleších nesmetla tolik jako předchozí tři. Šanci ji ještě dám, ale už moc nevěřím, že by mě nějak více dostala. Úplná blbost to rozhodně není, některé songy jako Kingdoms Scorched jsou slušné vály, ale pořádná odpornost satanužel taky niet. (Bandcamp) (mIZZY)

- legendární pařížská milice po deseti letech vypochodovala z temnoty po stopách černých legií, aby se navztekala věrna své naprosté přirozenosti a vyhladila nevědoucí. Takhle má vypadat puritní magické zlo a funguje to dál skvěle i bez Meyhnacha, když RSDX z holandských Weltbrand se ujal vokálu příznačně na šestku. Blacková pecka měsíce. (DarkXane)

(2) ABBATH - Dread Reaver (03/2022)

- ambiciózní nahrávka, i když (nebo možná právě proto) nejeden agro blekouš možná bude zklamán. Slyšitelná snaha neustrnout obsahově ani formálně a třetí potvrzení, že rozloučit se s Immortal bylo dobrým tahem. (piTRs)

- do třetice všeho… čeho? Slušný black‘n roll a vzpomínání na Lemmyho a Quorthona. Nakonec asi to nejlepší, co na sólovce zatím mistr od roku 2015 stvořil a tohle si pro změnu i sám vyprodukoval a zní to zajímavě. Nechybí cover Trapped Under Ice od Metallicy. No a těch 39 minut ale úplně stačí. (DarkXane)
 
 
 
 
(2) AGATHODAIMON - The Seven (03/2022) 

- na daný styl a výrazové prostředky relativně životaschopná deska, která si během těch necelých 50 minut udrží slušnou laťku. Čelist sice nepadá, ale poslech v pohodě. (piTRs)

- na první dvě alba Blacken the Angel a Higher Art of Rebellion ještě v podání německo-rumunské sestavy z konce devadesátých let nedám dodnes dopustit, a tak jsem rád, že Sathonys udržel démona stále při životě a po devíti letech na nás na sedmém vyprávění seslal sedmero hříchů. Slušné blackmetalové symfonie, byť protkané i takovými post-metalovými linkami mě do značné míry ke kořenům skutečně vrátily a pozor, Vlad Dracul se dokonce výrazně připomněl s hostujícími vokály na páté hitovce Mother of All Gods a podílel se i na textech a songwritingu. A tak vládne s tímhle návratem upřímná spokojenost. (DarkXane)

(2) ABSENT IN BODY - Plague God (03/2022)

- projekt, jehož dohromady dal Scott Kelly (Neurosis), Mathieu Vandekerckhove (Amenra, Syndrome), Colin H Van Eeckhout (Amenra, CHVE) a Iggor Cavalera (ex-Sepultura) nese ovoce, i když značně shnilé. Plague God ochladí klima industriálními aranžemi a strojovým zvukem. Olejem namazaný sludge této čtveřice doprovázený zvukovými experimenty teče jako ztuhlé bahno. Plague God je atmosférou monolitická deska vzbuzující dojem hnusu z lidského pokolení. Hudebně však oplývá překvapivou rozmanitostí. (Radek Chlup)

- zneklidňující industriál/post-metal, projekt členů Amenra, Neurosis, Cavalera Conspiracy. (sicky)
 
 
(2) ANIMALS AS LEADERS - Parrhesia (03/2022)

- přijde mi to nejen ostřejší a divočejší než předchozí alba, ale taky nápaditější, každopádně na poli instrumentální hudby stále top. (sicky)

- AAL přináší očekávanou porci djentových sekanic a motanic, současně ale i nebývale časté prog pasáže ve stylu třeba takových Intervals. Rozmanitá, přesto soudržná, hravá i přímočará, taková se zdá Parrhesia. Velké doporučení. (Herelson)
 
 
 
 
 
 
(2) ARKAIK - Labyrinth of Hungry Ghosts (03/2022)

- Kaliforňané přešli od Unique Leader k The Artisan Era a udělali i lehkou změnu hudební. Novinka už není brutal, není „zvířecí“ jako Nemethia, ale víc groovová. Ale pořád nadstandardní násyp. (LooMis)

- ještě to bude chtít čas na proposlouchání, ale Arkaik tech death trvale umí. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
(2) ΑΧΕΡΟΝΤΑΣ - MALOCCHIO ​-​ The Seven Tongues of Δαημων (03/2022)

- povinnost. Bohužel, pel Acherontas odvál někdy kolem Ma-Ion (u mě, protože jsem pomalejší, až u Faustian Ethos) a ani novinka nedokáže, přeš řecký zápis jména, restartovat brand. To nejlepší ze sebe, zdá se, Acherontas vydali na Asgardsrei. 2018 Bouře nad Kyjevem - reportáž z Asgardsrei 2018 (vaněna)

- asi mý první pořádný seznámení se s Acherontas, ale takovejhle blečík (otevřenej, chytrej, přitom s poctivým backgroundem) si nechám líbit. (bizzaro)
 
 
 

(2) CROWBAR - Zero And Below (03/2022)

- strejdu Windsteina jsem odepisoval zřejmě předčasně, nová deska je místy solidní psycho, které nemá daleko ke starším kultovním albům. (sicky)

- Kirkovi pomalu, ale jiště docházejí kulervoucí těžkotonážní riffy, ale na 12. desce se už není čemu divit. Přesto mi to přijde lepší než předešlá řadovka. Ale ten zvuk si Kirk mohl pohlídat... (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
(2) CYPRESS HILL – Back in Black (03/2022)

- tak devadesátky jsou nepřekonatelný, dneska je rap prostě už jinde, dinosauři (v dobrém) si jedou svoje. (brutusáček)

- temnota se s návratem DJ Muggse vrátila, ale s hip-hopem už je to u Cypress Hill na pováženou. Žádné dunění basů, zhulenci sází na jiné výrazivo. Trapu se ale naštěstí vyhýbají. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
(2) MESSA – Close (03/2022)

- doom metal se zpěvačkou s prvky hard/prog rocku, předovýchodní tradiční hudby/folku (oud, duduk aj.), blues, jazzu, stoner i black metalu. Jsou tu i svižná tempa a dokonce sypačky. Některé riffy, sóla a polohy vokálu Sary lepší, jiné se mi líbí míň, občas se trochu natahuje, ale to dobré asi převažuje. (Bandcamp) (AddSatan)

- mix tradičního doom metalu s hodně netradičními prvky. Je tu prog, psychedelie, ale i nějaké orientálnější prvky atd. Nahrávka to je dost pestrá, příjemná a s hezkým ženským zpěvem. Místy je i fakt hitová, např. songy Dark Horse nebo druhá půlka klipovky Pilgrim. Je ale taky až přehnaně dlouhá a ne všechny skladby či ambientní intermezza jsou dostatečně dobré, aby udržely posluchačovu pozornost po 65 minut. (Bandcamp) (mIZZY)
 
(2) MIDNIGHT – Let There Be Witchery (03/2022)

- kvalita katalogu Midnight je pozvolně sestupná: Athenarův speed metal s věkem ztrácí na ostrosti, zároveň nepomáhá vyšší míra produkční péče. Let There Be Witchery přesto nabízí dostatek skladeb, u kterých nejde (zejména naživo) nezatrsat. (Dantez)

- black/speed metal, čti rohatej rock-n-roll. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 

 

vaněna

SUMERIAN TOMBS - Sumerian Tombs (03/2022)
- severní Porýní-Vestfálsko, bubu sumerští démoni a Dominik z Beltez (tentokrát na kytaře a klávesách). Jo, mně se to líbí, ale objektivně je to dost plytká věc vhodná jako podkresová muzika.

Radek Chlup

CULT OF LUNA - The Long Road North (02/2022)
- vím, že v minulé TOPce se novinka od těchto Švédů objevila a můj názor se od postoje kolegů příliš neliší. Poprvé u Cult of Luna mám dojem, že se zasekli na místě a recyklují již obnošené nápady v tuctovější formě. Žádné extra výrazné motivy. The Long Road North navíc posluchači nenabízí emoce jako na A Dawn to Fear, ale ani metropolitně chladnou atmosféru jako v případě Vertikal. Nakonec ani zvuk není tak přirozený jako v roce 2019.

SYLVAINE - Nova (03/2022)
- v případě projektu Kathrine Shepard to vidím úplně stejně. Přirozeností zvuku asi nejdotaženější deska Sylvaine najednou nemá čím strhnout. Sympaticky se snaží a já si při poslechu několikrát vzpomněl, proč mám tolik rád její starší tvorbu. Nova je už pouhou recyklací již řečeného. Sylvaine vždy svedla skloubit ducha norské divoké přírody a francouzské „alcestovské” elegance. Nova však podle mě kromě titulní písně nemá čím zaujmout.

SVNTARER - The Ardent Weight of Thoughts (02/2022)
- Amenra dýchá snad z každého záhybu debutové desky těchto rakouských post-metalistů, ale syrový a zašpiněný zvuk, proudy teskných kytarových melodií a zmučený vokál… na tohle prostě letím, i když se nejedná o nic objevného. Intenzivní podání materiálu může být pro příznivce prvních desek Amenra žádoucí. 

sicky

BURN THE SUN - Le Roi Soleil (03/2022)
- mám rád devadesátky a tady ten feeling trochu slyším, Řekové jsou melodický mix grunge, stoner rocku a progu, příjemná deska.

AddSatan

COSMO VITELLI – Medhead (03/2022)
- elektronika s vlivy industrialu, krautrocku, post-punku, new/no wave, electroclashe, synth-popu i disca s (+ -) 80's zvuky. Je to dost chytlavé až hypnotické, byť některé skladby mi sedí víc, některé míň, podobně i vokalistka Truus de Groot. (Bandcamp)

CARMEN VILLAIN – Only Love From Now On (02/2022)
- ambient, jazz, dub, ethno/tribal perkuse, synťáky, klarinet, flétny Johanny Scheie Orellany, field recordings. V první skladbě hraje a složil jí (částečně?) Arve Henriksen. Přiznaně v duchu „fourth world music“ Jona Hassella a Briana Eno. Příjemné. (Bandcamp)

SO SNER – Reime (02/2022)
- basklarinet (Susanna Gartmayer) a synťáky/elektronika (Stefan Schneider). Jazz, (post-)industrial, ambient, minimal (poly)rytmy, experimental. Bavilo živě, baví i z nahrávky. (Bandcamp)

ROBBIE LEE & LEA BERTUCCI – Winds Bells Falls (02/2022)
- jak praví název – dechové (flétny, roh) a zvonivé nástroje (celesta, zvony/kohry) & jejich zvukové deformace pomocí pásky i elektroniky. Jemné, hravé, ale i psychedelické, neurotické a divoké, místy to zní celkem vtipně. (Bandcamp)

mIZZY

KOSTNATĚNÍ – Oheň hoří tam, kde padl (03/2022)
- tři tradiční turecké songy, které převlečením do blackmetalového hávu získaly mnohem silnější tvář. Zatím dost možná nejlepší věc, co jsem letos slyšel. Více v recenzi. (Bandcamp)

THE NEST – Her True Nature (03/2022)
- projekt lidí z Wolvennest s hromadou hostujících hlasů, například z Primordial, The Ruins of Beverast, Dool atd. Poprvé se The Nest představili na online streamu z Roadburnu 2021 a už tehdy šlo poznat, že se bude jednat o metalovější a lepší směr, než který Wolvennest předvedli na své poslední desce Temple, kterou Her True Nature určitě překonává. Najdou se zde ale i typické WLVNNST songy s ženským hlasem jako We Are One nebo ambientnější plochy, kupodivu to ale funguje dobře i jako celek. (Bandcamp)

CHAOS INVOCATION – Devil, Stone & Man (03/2022)
- výrazně melodické, ale fest nasypané blackmetalové album, které lze doporučit minimálně všem fanouškům Watain, kteří se ale nebojí i intenzivněji nasekané hudby. Němci s Omegou za bicími tentokrát bodují. (Bandcamp)

SEKEROMLAT – Drápy a tesáky (03/2022)
- kolega z Můry se svou bandou neandrtálců vydal první delší desku, která je kupodivu lepší, než bych na podobně přímočarou hudbu v ČR čekal. Najdou se tu v rámci sub-žánru docela dobré riffy, i nový zpěvák to dává hlasově dobře. Škoda jen poměrně tupého bubnování i rytmického sázení vokálu primárně na první dobu, což nahrávku celkem sráží. Poslech si ale Drápy a tesáky zaslouží a pár fans si Sekeromlat určitě najdou. (Bandcamp)

piTRs

SAKIS TOLIS - Among the Fires of Hell (03/2022)
- na rozdíl od posledních x řadovek Rotting Christ si mě tohle získalo. Zvukově mocná pětatřicetiminutová projížďka hřejivou temnotou. Dobře Sakis!

SCORPIONS - Rock Believer (02/2022)
- potenciální motivaci zkusit nové věci téhle kapely pomáhá skutečnost, že tou největší myslitelnou obludností nás v podobě Wind of Change už dávno obdařila. Za mě tedy letošní Škorpíci vcelku v pohodě mjůzik do auta, a po sedmi letech dlouhohrající Mikkey Dee jako nádavek.

Herelson

EUCHARIST - I Am the Void (03/2022)
- albově se Eucharist navrací po vpravdě čtvrtstoletí. Byl jsem na výsledek opravdu zvědavý, ale očekávání zůstala nenaplněna - často nedokážu udržet pozornost u skladeb, které nápadem svou délku neutáhnou, třetina skladeb přesahuje 7 min a celková stopáž alba je tak prostě příliš. Eucharist se odklání od tehdy moderního Gothenburg stylu k blacku dřevního ražení á la Somberlain od Dissection (tvrzení vnímat jako nasměrování, navíc neplatí pro zvuk nahrávky). Pro mě je to návrat bez ovací. (Bandcamp)

LooMis

AMORPHIS – Halo (02/2022)
- jak už kolegové zmínili minulý měsíc – překvapivě velmi svěží deska Finů, která baví od první do poslední minuty.

HAMMERFALL - Hammer Of Dawn (02/2022)
- aspoň jeden hevač za měsíc je třeba. Matadoři švédské scény po 12. sice nevytahují z arzenálu mocných chórů, úderných riffů, rychlých sól a slavičích vokálů nic nového, ale není tam vlastně ani nic špatně. Bude se opakovat, jako u Amorphis, ale i tady to prostě baví od první do poslední minuty.

LALU - Paint The Sky (01/2022)
- nenechte se mýlit rádoby blackovým logem. Tohle je vynikající prog/rock z dílny francouzského klávesáka Viviena Lalu a podílelo se na něm mraky hostů, mezi kterými vyčnívají Damian Wilson (Threshold), Gary Wehrkamp (Shadow Gallery), Jordan Rudess, Simon Phillips nebo Jens Johansson. Návrat do 70. let se vším všudy a myslím, že tohle nemůže urazit žádného fanouška Yes.

Dantez

KONVENT – Call Down the Sun (02/2022)
- druhá deska dánské čtveřice přímo navazuje na dva roky starý debut. Z Call Down the Sun jde cítit autorský posun, monolitický death-doom ale opět začne po několika minutách trochu splývat. Rozvláčné mlácení po hlavě tak nevede ke kýženému tranzu, spíše ke posluchačskému otupení. Silné chvilky se však najdou.

PYLAR – Abysmos (04/2022)
- meditativní bahno na pomezí ritual ambientu, drone metalu a industrialu. Z Pylar táhnou Swans, Magma, novější Neptunian Maximalism, snad i meditaivnější, ne-blackmetalová verze Oranssi Pazuzu. Lze doporučit příznivcům kontemplativního vybubnovávání prostého tradičnějších písničkových struktur. 

JSt

KATARINA GRYVUL – Tysha (02/2022)
- současná digitální abstrakce, tedy spousta cizorodého praskání, šumění a kapání s nepravidelnými beaty, plus nápěvy, které jsou vágně folkové, hymnické i popové. Osobitá a dotažená věc v kontextu, kde tyhle dvě věci až moc často chybí.

ASTRID ØSTER MORTENSEN – Skærgårdslyd (02/2022)
- psychedelický folk? Tedy hodně psychedelický ve smyslu, že to je celkem mindfuck, a folk ve smyslu, že tam jsou rudimentární písničkové melodie a občas zpěv. Věc, která je hodně daleko („experimentální“, tj. abstraktní a nepříliš přístupná), ale zároveň dost zemitá.

DarkXane

AESTHUS – Hänen temppelinsä varjoissa (03/2022)
- hodně silný satanistický debut pětičlenné formace z Turku se stylovými evokacemi ve finštině a napěchovaný nakažlivou melodikou v chladném závanu klasické čistoty od tisícerého jezera pozdních devadesátek. 

BÂ’A – Egrégore (03/2022) 
- Francie v březnu suverénně ovládla černo kovové vody a se svou do atmosférického klidněji se otáčejícího mlýna přispěchala i tahle teprve předloni debutující nesvatá trojice. 

GASBRAND – Dishonor, Madness and Calamity EP (01/2022) 
- na debut „plynové gangrény“ se ještě čeká, a tak se německá dvojice vytasila alespoň s druhým svým EP a jedná se o návykovou porcičku germánských válečných blackmetalových melodií.

KHALASIRNA – Finding the Truth: An Era of Nothingness (01/2022)
- indonéský kvartet naservíroval ze západní Jávy více než povedených přes padesát debutních minut atmosférického black metalu. Objev první čtvrtiny roku. 

MYSTIC CIRCLE – Mystic Circle (02/2022)
- německý duet Graf von Beelzebub s Aaarrrgonem vykroužili na osmém kruhu po 16 letech eponymní návratovku se solidní epickou náloží svojí již tradiční interpretace severské blackové melodiky. Nechybí infantilní symfo klávesy a satanské/hororové lyrické klišé jako prase, takže dostáváme vše, co k mystickému kruhu od pradávna náleží, a co také každý kritik očekává. Podařená odpočinková oslava třiceti let na scéně. 

Kory

IMMOLATION - Acts Of God (02/2022)

brutusáček

ABYSMAL DAWN - Nightmare Frontier EP (03/2022)
- opět si zopakuji, že délka EP je pro tyhle deathmetalové seskupení ideální formát. Jejich aktuální forma je dosti melodická.

ARCHITECTS - For Those That Wish To Exist At Abbey Road (03/2022)
- ani Architects neodolali živáku se smyčcema.

onDRajs

DISCHORDIA - Triptych (04/2022)
- famózní pocta Gorguts. Složeno a zahráno v duchu 90. let, patternový riffing i ten feeling! Přijde mi to mnohem lepší než Ad Nauseam. Fandové Ingurgitating Oblivion nesmí váhat!

ANNIHILATOR - Metal II (02/2022)
- Jeff jde ještě dál do minulosti, tentokrát je to snad první půle 80. let :) Má to kvalitu, ale na mě je to asi už moc retro. For the Demented nebo Ballistic, Sadistic mi v tomhle ohledu přišly současnější a mají víc co říct.

BIOSPHERE - Shortwave Memories (01/2022)
- pulsující ambientní tuc-tuc, nic nového. Biosphere asi už nemá cenu sledovat.

SHAMBLEMATHS - Shamblemaths 2 (10/2021)
- úžasný art/prog rock z Norska. Slučují se tu dva hlavní vlivy - RIO (složitá instrumentace a orchestrace a inspirace kapelami jako Art Zoyd a Univers Zero) a King Crimson, respektive jejich skandinávští následovníci z 90. let (konkrétně Anglagaard a Anekdoten). Skvělá věc, zpětně bych to určitě zařadil do loňského topu.

bizzaro

CAILLEACH CALLING – Dreams of Fragmentation (03/2022)
- atmo black od Debemut Morti.

AEVITERNE – The Ailing Facade (03/2022)
- temný, experimentálně pojatý death metal na Profound Lore.
 
 
 

 

Radek Chlup

ITHACA - The Language of Injury (2019)
- tyhle šílence jsem objevil s jejich novým singlem They Fear Us, a ten mi solidně rozhodil sandál. Debut The Language of Injury rovněž stojí zmínku. Ithaca ti naservíruje moderní post-hardcore, 90s hardcore a trochu chaosu v podobě matiky. Ithaca je sice kapela založená na nenávisti, odplatě, pomstě, občas však až (post) shoegazoými momentkami ukáže, že hluboko uvnitř drsňačky za mikrofonem Djamilou Yasmin se skrývá jemné poupátko. 

AddSatan

CLARA IANNOTA – Moult (05/2021) + Stir Among the Stars, a Making Way (2020)
- současná kompozice / moderní klasika, většinou extrémně disonantní, blízko musique&nbspconcrète, noise (a „dark ambientu“). Napětí a zvláštní (nesou)zvuky. Stir Among the Stars… v květnu zazní v rámci Pražského jara (Klangforum Wien I.). (Soundcloud 1, Soundcloud 2)

JOHANNA HEDVA – Black Moon Lilith in Pisces in the 4th House (01/2021)
- doom blues, noise, drone, brnkání a zpěv (folk/rock/metal?). Podobnosti/vlivy - Jarboe, trochu i pozdější Diamanda Galás, Keiji Haino, Steve von Till, některé polohy Boris. Asi i vhodné pro fanoušky Lingua Ignota, možná i „temných“ písničkářek jako Chelsea Wolfe (ale je to syrovější a méně líbivé) apod. (Bandcamp)

piTRs

ANATHEMA - Pentecost III (EP 1995), The Silent Enigma (1995)
- "Ta" Anathema.

bizzaro

CATTLE DECAPITATION – Death Atlas (2019)
- ani po čase to neztratilo z účinnosti.

RENDEZVOUS POINT - Universal Chaos (2019)
- norský prog par excellence.

HUMILIATION - Karnaval Genosida (2018)
- indonéskej (brutal) tech death.

KNIFE THE GLITTER – Knife the Glitter(2017)
- hlásej se k progressive metalu, ale hlavně mathcore je to, oč tu běží. A bacha instrumentální! Vydal Party Smasher, už vám svítá?

DEATH – Scream Bloody Gore (1987)
- zpětně doceňuju! :)