Dantez: O tom, že Antichrist Siege Machine prezentují jeden z nejenergičtějších war metalů posledních let se asi není potřeba přít. Špikovaný, do ruda oděný plakát proto táhl jen díky jednoho jména, co teprve poté, když Spirit Possession vystřihli jednu z nejzábavnějších metalových desek roku 2023. Dvě formy násilí (nátlak/rychlost) pádně doplní hluk z krabiček Ethana McCarthyho z Primitive Man.

Křiváků a zubatých log na tričkách lze počítat dostatek už před začátkem akce. Solidní osazenstvo se po chvílí setkává před pódiem, kde osamocený, nutnou technikou vybavený stůl čeká na příchod Obřího McCarthyho. Set Many Blessings obratem začíná. Nabídnutý bordel působí průřezově – začíná se v umírněnějších, takřka ambientních sférách, kde zkreslené poryvy naruší jen občasné dopady kladívka a jiných manuálních propriet. Vystoupení posléze logicky graduje: produkované zvuky začínají dráždit sluchovody, dochází ke změnám efektů i na potlačený řev. Intenzita sílí v samotném závěru, kdy se začíná mlátit řetězem o zem, absolutní tečka pak má ještě zásadnější podobu: McCarthy si vkládá do úst podivný snímač, zapírá se do stolu a dostává se do finálního rauše, který utíná náhlý konec a zklidnění. Krátká přehlídka břitké elektroniky se výrazněji nezarývá, poměrně nezvykle ovšem připravuje půdu pro následující zvukové násilí odjinud.

mIZZY: Osobně jsem rád za zařazení noisového projektu před metalovou smršť. A to nejen jako místního supportu, ale rovnou na celé turné. Evidentně čím dál více lidí chápe, že noise a metal fungují krásně dohromady. Many Blessings sice není žádný brutální harsh výplach, spíše bych jej označil za kultivovanější hluk. Nahrávky tohoto Ethanova projektu jsem předem neposlouchal a z Youtube videí většinou stejně člověk má o dost jiný zážitek než ze samotného koncertu. Trochu mě tedy nemile překvapilo, že noisové výplně, které pojí skladby na albech i koncertech Primitive Man, jsou mnohem agresivnější než sólovka, od které bych čekal vyždímání hlukových možností do mrtě. Potěšilo ale, že Ethan pracoval s docela pestrou paletou ruchů. Ať už generovaných různými kovovými předměty nebo zapojeným telefonním sluchátkem, tak i řevem a synťáky. Škoda že co se struktury jeho setu týče, tak o nic výjimečného nešlo, spíše se přecházelo z jedné plochy do druhé a ne každá fungovala na 100 %. Zrovna synťáková pasáž byla úplně zbytečná. Na druhou stranu ty nejvyhrocenější momenty byly fajn. Příjemných 25 minut na úvod.

V případě Spirit Possession jsem očekával hlavně speedmetalovější Negative Plane worship. Jejich poslední album je opravdu super a aura Negativního letadla z něj čpí dost silně. Naživo jsem si ale říkal, že ještě více než NP mi Spirit Possession připomněli Spite, jejichž Antimoshiach nasáklý primitivním heavy metalem je ještě vhodnějším přirovnáním. Nutno tedy říct, že hlavně ze začátku i kvůli zvuku neznělo duo až tak pestře jako z desky. Hlubší tóny kytary zanikaly a SP taky lehce doplatili na to, že hrají jen ve dvou. I když byl jejich výkon dobrý, veškeré detaily vypiplané nahrávky prostě zahrát nezvládli. Kytaristovo umění za obdiv ovšem rozhodně stálo. Jednak klobouk dolů před tím, co vše zvládl zahrát, a hlavně jak. Poprvé v životě jsem viděl, aby někdo z black/thrash/whatever kapely odehrál celý koncert bez trsátka. A žádné vypomáhání se nehty, ale vše hezky bříšky prstů jako basák. A na samotném hmatníku rovněž rozjížděl i bez použití pravé ruky solidní masakry, a to hlavně během melodických výjezdů k vyšším tónům. Potěšil rovněž větší než malý počet "ugh" a "bluergh", během kterých zpěvákovi lítal od huby jeden chrchel za druhým (poznámka: nikdy si na koncertě nedávej na stojan od mikrofonu světlo, které ti míří do xichtu, nedělá to dobrotu). Bubenice to odmlátila taky v pohodě, sice jisté rezervy měla, ale žádný fail. S přibývajícím časem navíc Spirit Possession hráli o to větší pecky, a i díky tomu, že i posluchači více přistupovali na pravidla hry, byl zážitek z koncertu čím dál lepší a lepší. Poslední cca tři songy regulérní top. Škoda jen toho lehce nevyváženého zvuku a méně konkrétních hlubších frekvencí. Uvidíme, co předvedou na Chaos Descends, tam by jim to mohlo sednout ještě víc než na Sedmičce.

Dantez: Vlivy a podobnosti stranou. Spirit Possession naživo v první řadě hrají čistokrevný METAL, kde nosný, řádně vyjetý RIFF maximálně střídá z paty vytáhnuté UGH. V recenzi na poslední desku padla hláška, že je kapela funkčním koncentrátem Negative Plane, živě jde prostě o štědrou porci těžkého kovu, kde se počítá každá vteřina; kde se hráčská vytříbenost obětuje za žánrové běsy. Není času ani na povedené ambientní vyhrávky, musí se hrozit a uhýbat od plivanců, které k procítěným UGHs asi patří. Případné zvukové nedostatky kompenzuje konzistentní, nijak neutuchající zápal kapely. Něco opravdu zaniká, akcent je však kladen na ty nejnosnější věci, zejména pak na riffy s nepřeberným množstvím kytarových trylků rozesetých po celém hmatníku. Technikálie ale stranou: Spirit Possession odcházejí a kolegovo tvrzení o tom, že ten, kdo nedošel, nenávidí metal, se potvrzuje.  

mIZZY: Jak nastoupili Antichrist Siege Machine, chtěl jsem hlavně násilí. Warmetalové kapely se dělí hlavně na ty, které vás rozmrdají a které vás rozmrdají úplně do sraček. A jelikož studiovky ASM jsou rozmrdávající dostatečně, tak trochu jsem doufal, že bych aspoň částečně mohl zavzpomínat na nejkultovnější gig Black Witchery v Hells. Až tak šílený mrdanec se sice nekonal, ale stejně nám to nebránilo si dát do žeber. Musím tedy dát za pravdu kolegům, co si po koncertě Concrete Winds stěžovali, že to v Praze chcípá. Těch běsnících fanatiků na Sedmičce ani tentokrát moc nebylo. Ale co si neuděláš sám, to nemáš, chytám tedy kolegu a jebnu s ním do davu, ať se ti parchanti aspoň trochu rozhýbou. Co se Antichrist Siege Machine týče, tak nutno pochválit hlavně bubeníka. Ne že by to byl kdovíjak precizní bicmen, ale ta rychlost a hlavně agrese, s kterou do škopků mlátil, byla fakt vydatná. Jeho řev a blitky taky. U kytaristy škoda, že hrál přes strašně (nebo pouze?) basový aparát, dost možná s nějakými debilními efekty, takže místo řezavé riffařiny lezlo ven hlavně dunivé hučení. Jeho "aaarrghh!" oproti bubeníkovu vokálu bylo rovněž méně výrazné. Naživo oproti nahrávkám taky vylezlo, kolik mají ASM ve své hudbě tupých goregrindových tupaček. Místy to byl fakt skoro Gutalax, ale hele, když se do toho zase opřeli a rozjeli palbu ve vysoké kadenci, hned to nakládalo úplně jinak. Stát opřený někde v rohu a poslouchat to z dálky, dost možná si řeknu, že to je docela pičovina. Ale když tam seš od toho, abys dělal bordel, dostal trochu přes držku a hlavně si užil násilný sataňizmus, nešlo si až tak na co stěžovat. Úrovně Black Witchery nebo Revenge sice Antichrist Siege Machine fakt nedosáhli, násilnosti Betonových větrů taky ani zdaleka. Když o tom přemýšlím, vlastně i nedávný koncert Pig's Blood mě bavil ještě o něco více. Na nejlepší gig letošního roku to tedy nebude, ale na to, že ASM hrají jenom ve dvou, tak nás přeci jen rozmrdali dostatečně, aby o špatném koncertu a zklamání nemusela být řeč. Kreas tedy patří opět díky za to, že sem tyhle hvězdy extrémního undergroundu dotáhli.

Dantez: Kolega ochotně letí vstříc dalším neznámým žebrům – a to snad ještě předtím, než se Antichrist Siege Machine stíhají chopit instrumentů za doprovodu přeřvaného zkresleného samplu. Pak už se nebrzdí. Sypec střídá tluček, ze kterého se občas najede na hutnou zpomalovačku. Táhlejší momenty mi více než goregrind evokují arcikozí ritualismus, což nejde opětovat jinak než se zatnutou pěstí ve vzduchu. Nasazení dvojice je vskutku smrtelné: v nenápadnějších momentech si kapela dobíjí baterky panákama, poté následuje další porce zvukového ohrožování, které snad trvá déle, než je očekáváno. Ne že by Antichrist Siege Machine přetahovali, duo spíše boří skepsi ohledně pozice headlinera. 40 minut plyne v konzistentním nasazení, setu vévodí přepálený šroťák, který není ani při jednom dopadu paličky ušetřen. Vše ostatní je neblaze upozaděno až ztraceno – na nerovnováhu dojíždí hlavně kytarista a jeho vokály. Těm, kteří mají dostatečně nastudováno, však nemusí jisté zvukové zádrhely moc vadit. Zejména navazující Storm Chariot/Unleashed Hostility vraždí nehorázně: natolik, že i nedávný rozmrd u Pig’s Blood působil jako jakýsi vstupní (byť dynamičtější a promyšlenější) level do sfér prasopalů. Zastávku Antichrist Siege Machine tak lze označit jako nijak objevné, ale v rámci ukojení potlačené bestiální stránky člověka nadmíru uspokojující vystoupení, za které je třeba rovněž vyseknout Kreas Promotion dík.