Tradiční posezení vedle Sedmičky má tentokrát speciální nádech – mezinárodní osazenstvo včetně asijského fotbalového týmu, jemuž nejsou cizí alkoholový eskapády, rozšířená zahrádka až přes ulici k fotbalovejm hřištím a hlavně, a tohle je zásadní změna, venkovní obsluha – zatím, pravda, spíš sporadická, ale někde se začít musí. Omámeni pokrokem a pozdně večerním sluncem se ještě na chvilku zdržujeme, což nám koneckonců umožňuje i zpráva, že Rosetta dorazí pozdě kvůli problémům s dodávkou. Horkou jehlou se šijou katastrofický scénáře coby kdyby, ale Rosetta nakonec přijíždí lehce po půl deváté. Kings Destroy začínají hrát už kolem tři čtvrtě na osm, což vede k tomu, že se plně osazenej palouček před Sedmičkou alespoň zlehka vyprazdňuje.

A ty vole! Takovej zápach nostalgie jsem teda nečekal, Kings Destroy totiž produkujou dřevní hard rock/stoner, chytlavý riffy a lehce úlisně grungeovej vokál. A cože, zdvojenej výjezd kytar? Blaho - místy mi teda přijde až škoda, že nemám džísku s plachtou nějakejch hardrockovejch mohykánů, vzpomínky sahaj až někam deset let zpátky, kdy jsem tyhle věci poslouchal, a je to vlastně celkem zábava. I lidí je vevnitř docela dost, většinou je teda jasný, že na tohle úplně nepřišli a spíš jen tak jemně pošlapujou nohou do rytmu. Ale celkově je nálada dobrá a Kings of Destroy vypadaj s reakcí spokojený. Po chvilce už teda nostalgie opadá, dochází mi, že tahle muzika už jde hodně mimo mě, ale naštěstí pozdní příjezd znamená kratší hrací čas, a tak během těch dvacíti minut, co kluci strávili na pódiu, ani nezačli nudit.

Časem už je lehce po devátý, takže následuje jen rychlá pauzička a Rosetta začíná hrát někdy ve čtvrt na deset, což je vzhledem k jejímu pozdnímu příjezdu čas velmi příjemnej - po koncertě se shodnem na tom, že i zcela dostačující. Po minulým Fluffu, kde jsem jejich koncert strávil víceméně v transu – v pět odpoledne, za plnýho sluníčka – mě malej temnej prostor naplňuje očekáváním a už při prvních tónech cejtím šimrání na krku. Ale tak sladký to zase není, po minutce dvou mě začíná iritovat přebuzenej zvuk. Roztříštěno, nejasno, příliš nahlas. Zlepšení přichází jenom pomalu, ale se třetí písničkou, vynikající TMA-3 ze splitka s Junius, už je všechno na správným místě, melancholický pasáže střídaj hlukový stěny, který postupně během písničky gradujou až k závěrečnejm rytmicky roztříštěnejm kytarovejm výjezdům. I Sedmička, oproti setu Kings Destroy výrazně zahustěnější, se víc a víc probouzí k životu – s tím, že dnešního osazenstva je hodně a je dost pestrý. Od klasickejch hardcorovejch kids přes post-rockový nerdy až k tvrdejm blackmetalovejm trikům. S dobrým zvukem už taky není o čem diskutovat – totální vtažení do hudby, husí kůže a mentální surfing po cizích planetách. Ještě teda s malou pauzou na vytleskávání. Vytleskáno, přídavek, gradace, rozvášnění davu, konec po cca padesátiminutovým setu. Super koncert.

/Autoři fotek: Dariusz "Lazarroni" Łasak, Monika Zawadka/