Po dlouhé době se vracíme do Futura, jelikož soupiska vábila na zajímavé deathové variace, povětšinou z amerických končin. Vlastně bych měl nastínit, že report nebude až tak o Suffocation, protože jsme je jistě všichni viděli i s novým zpěvákem, jako spíš o zbytku kapel, který mě původně lákal dorazit.

Na koncert se mi nakonec nijak moc nechtělo, jelikož jsem dva týdny zpátky zachytil zastávku téhož turné v Barceloně. Na úvod si řekněme, že koncík v srdci Katalánska byl na rozdíl od města samotného celkem o ničem (neboli jednou by stačilo), a tak jsem krom nadměrné koncentrace přátel na jednom místě neměl příliš motivace dorazit. Teď už vím, že bych býval udělal chybu.

Koncert se nakonec vyprodal před startem první kapely, což není velké překvapení. Stačilo jen málo a mohli bychom být klidně ve větším klubu. Futurum ale tentokrát vykročilo pravou nohou už na začátku, což by možná učinilo přesun kontraproduktivním.

Už začátek Organectomy tomu byl jasným důkazem. Vykopli mým oblíbeným singlem Terror Form, což byl pravděpodobně onen první song, který jsem v Barceloně jediný nestihl a celou dobu v něj doufal. Během něho se sice zvuk ještě trochu ladil, ale i tak zněl velice pěkně a vytýkat tu šlo ve výkonu možná ne úplně přesné frázování zpěváka, které na onom kousku zrovna považuji za důležité. Ale co si budem, když jde o slam, málokterá kapela zní naživo stejně jako z nahrávky. To už je ale jen zbytečné rýpání.

Po úvodu se hrálo spíše z novotiny Nail Below Nail, která má úplně stejné klady jako první album. Tahle partička se dle mého od tuny nudných kapel stejného žánru celkem dost odlišuje, proto byla upřímně mým hlavním lákadlem koncertu. Jejich vystoupení na předposlední Death Coffee Party bylo naprosto unikátně brutální a vynechat jakoukoliv šanci v mé blízkosti by nebylo moudré. Samozřejmě nejde o hudbu nikterak složitou, ale ta valivost riffů spojená s Alexovo trénovaným kanálem je zkrátka návyková.

Abych se ale vrátil k úvodní pointě - ten zvuk! Ty krávo. Hlasité, ale k tomu jasně čitelné a konkrétní s dokonale vyrovnanými nástroji. Uprostřed prvního songu byla laťka nasazena vysoko a přesně tak párty až do konce pokračovala - tohle nebyla “první kapela,” nýbrž součást brutálního kontinua táhnoucího se celým večerem. K tomu součást za mě nejsilnější. Bohužel jim nezbyl merch, což je škoda, protože od nich bych v tuto chvíli zrovna rád nakupoval. Respekt novozélandské surovosti!

Sanguisugabogg se za těch pár let vyšvihli nahoru ještě rychleji a jistěji. Stejně jako u dalších aktů jde o americkou grupu, která se opět docela liší. Dle popisu se jedná o death metal, ale já bych to neviděl tak jednoduše. Kytara je většinou goregrindová s příměsí deathu a slamu, zatímco vokál alespoň na albech klasicky deathový je. Zpěvák je sympatický úchylák hlásající oplzlé vtípky spojené s tématy jejich hudby. Na druhou stranu mě naživo tolik nebavil svým mírně hardcorovější přístupem k vokálům, přestože špinavé to bylo dost.

Ale koho to zajímá? Tady jdeme se zvukem ještě o level výš a ta nepochopitelná vypiplanost se nedá se Španělskem vůbec srovnávat. Z více důvodů docela pochybuji, že “předkapely” měly zvukaře vlastního, protože to zvykem nebývá, ale rozhodně to tak znělo. Pokud byl oním mistrem místňák, tímto ho veřejně zvu na pět panáků. Takhle se starat o kapely, které mi zítra budou jedno, to si žádá určitou úroveň a neodmyslitelný vztah k řemeslu. Tímto ještě jednou děkuji.

Kotel ovšem začal být dost nebezpečný - kolega se musel s jedním bláznem usmiřovat, aby si nedali přes držku, klasika. No a místní Plzeň začínala docela makat, zvlášť když jsme se předtím připravovali v Nightmaru. Všichni kolem včetně mě už byli celkem slušně na kaši, večírek měl ovšem dost daleko do konce.

V Barceloně bylo pořadí prostředních dvou kapel opačné, tím pádem až teď startují Enterprise Earth, což mi na jejich předchozím pražském koncertě (na stejném místě před Shadow of Intent) přišlo naprosto zasloužené. Ale jim to prostě nemakalo ani teď, ani dva týdny nazpátek, na čemž jsem se shodl se všemi. Je to fakt škoda a vlastně netuším, v čem je problém, ale vzhledem k neměnnosti zvukové kvality bych to sváděl spíš na novější materiál.

V posledním pražském reportu jsem kluky ze Spokane komentoval jako propracovanou technickou hudbu, kam se čisté zpěvy náramně hodí. Tentokrát jsem měl opačný dojem. Cleany najednou přestaly do hudby zapadat a řeč o nějakém tech deathu už také být nemohla. Spíš bych to nazval v rámci vystoupení trochu avantgardnějším death/metalcorem, který byl obecně podivně namíchaný. Je zvláštní, že normálně by se mi, stejně jako minule, něco takového líbilo, ale přes dobrý hráčský výkon jsem tu kompozici najednou nechápal. Pár zajímavých momentů se nakonec přesto konalo a závěrečný Reanimate//Disintegrate představil tvrdší djentcore v kytarovém stylu The Glass Sentient od Aversions Crown, takže alespoň končíme v dobrém. Krom toho EE docela e-e.

Lze o legendárních Suffocation říct vůbec něco, co už jiní neřekli? Jestli jsem je někdy viděl s Frankem, tak si asi nevzpomínám, i tak zdejší, i brutalovský koncert sypal pěkně. Zakladatel Disgorge řve pořád stejně nasraně a dělá dojem, jako by s kapelou působil od samého začátku. Vlastně docela hodně cením nasazení v podobě změny zpěváka a pokračování klasického peklíčka. Na mě to bylo vždy skladatelsky mírně přebordelené, na druhou stranu perfektně technicky zvládnuté. I tak si kapela, ač nikdy nebyla v mém naprostém topu, určitě zaslouží své uznání. Když to zaženu do extrému, možná by bez ní některé slamy ani nebyly.

Hrálo se nejvíce z poslední Hymns of the Apocrypha, přestože byl koncert klasickým průřezem tvorby, z něhož vůbec nechyběly klasiky z Effigy of the Forgotten či prvního EP Human Waste. Na některá alba z prostředku kariéry ani nedošlo, ale za mě žádný problém. Zvuk opět pěkný, čitelný a o super výkonu se nemusíme ani bavit.

Večer bylo solidně narváno, takže se mi na poslední dvě kapely ani nechtělo tlačit dopředu, ale kotel se konal na každou část večera. Živý a pohyblivý event, lidi plní energie, chlastalo se a zpívalo. Co víc si přát? Víc chlastu? Say no more, fam. Míříme opět do sklepa, stejně jako půlka kapel, všichni se fotí s Terrancem a nechybí ani Vojta z Belphegoru. Nightmare jsme zavřeli ve tři, neschopní komunikovat, načež přechlastávám asi třetí kocovinu za sebou, abych byl schopen vůbec existovat. Metal je řehole!