Na Strahově byl tenhle týden skutečně z těch vydatnejch, neděle Part Chimp, úterý Burnt By The Sun, sobota ve znamení Millions, ale ta největší lahůdka, povinná návštěva, kde se omluvenky neberou za žádnejch okolností, byla právě středa v hlavní roli s pAper chAse. O těhle panáčcích se ví, že jsou svérázní nejen z blyštivýho kotoučku, ale i když mají možnost předvést se v plný kráse naživo. Navíc když teď vydali desku, která je ještě o stupeň teatrálnější než předchozí produkce, rozhodně bylo na co se těšit.
Ale, než přejdu k samotným pAper chAse, mám pře sebou už takřka tradičně nepříjemnou povinnost. Přišel jsem totiž s lehkým zpožděním, to znamená, že z Aran Epochal jsem slyšel nějaký čtyři písničky, takže nějakou celistvou výpověď z jejich vystoupení nepodám. Takže jen pár poznámek na okraj.
Lidí je už na poředkapelu překvapivě dost, stejná situace jako v neděli na Part Chimp, zvuk je na Sedmičce tradičně parádní, stejně jako pivo jen lahvový. Samotní Aran Epochal - hudba je to zvláštní, svojská, má svoje

kouzlo, ale i svý problémy. Hlavní plus bych viděl v poklidný, uhrančivý atmosféře a celkový originalitě, divnej folk, divnej rock, divná směs dohromady, která vás do sebe zvláštním způsobem vtáhne a donutí přemejšlet. Nebo tak by to alespoň fungovat mělo, ale pár nezabroušenejch hran, vyčuhujících hřebíků a podobnejch nedotažeností se bohužel najde a výslednej efekt dost brzděj.
První věc, která praští přes nos okamžitě, je zpěv. Moc ambicí, příliš velký sousto, se okamžitě hrne na mysl. Ne že by hudba Aran Epochal zpěv nepotřebovala. Naopak, přesně tady se nachází volný místo, který jen čeká na zaplnění, éterické podklady by adekvátní zpěv mohl dostat ještě o třídu výš, a doopravdy bych si ho tam užil. Problém je, že současný zpěv na tažnou roli, která se nabízí, nemá. Spousta falší a tahání za uši spíš od muziky vyrušují, než aby dodávaly nějakou přidanou hodnotu. Druhá výtka je oproti první spíše kosmetická, ale přece jen ty mrtvý bicí (rozuměj elektronický) by buďto zasloužily trošku větší propracovanost než jen udávání rytmu, nebo by snad bylo lepší zkusit to bez nich.
A začíná se tlačit, otírat, omlouvat za šlapání na nohy, prorážet dopředu ostrejma loktama, začíná se pomalejš pít pivo při vidině vycházky na bar nebo na záchod. pAper chAse jsou v Čechách už víc než dobře zavedená značka, která táhne jak mladý vymóděný pány a paní, tak starý noise rocker(k)y, muzika stejně tak jako obecenstvo jde napříč žánry. A taky se už rozkřiklo, že jejich živáky jsou prostě speciální, zejména v podání mozku kapely, Joshe Congeltona. Přitom by vás na první pohled ani nenapadlo, že právě v tomhle

zakřiknutým střízlíkovi, v tomhle vzorným fešákovi najdete tolik jedovatejch slin a teatrálních gest, až do poslední chvíle ti připadá jak milej klučina, kterej neustále pomáhá starším paním přes přechody, nosí jim těžký síťovky a jen kouká, aby se nenamočil do nějakýho průseru. Ale z tohohle prvního dojmu rychle vystřízlivíš, jakmile ho uvidíš hrát.
Podivný trhaný pohyby, svíjení se okolo mikrofonu, vytřeštěnej pohled masovýho vraha, se kterým se pohupuje dopředu a dozadu, rozdávaní rozhřešení za zpívání chorálu I Commend You Outside of Your Body, naprostý vžití se do hudebního projevu a k tomu nějaký to divadýlko navíc. Zbytek kapely naprosto statickej, jako kdyby se jen koukal z hlediště na to divadlo před sebou, což jen umocňuje výslednou auru kolem tohohle nevinnýho malýho psíka s krásnejma očima,

vytváří mu to jakousi arénu, ve který si může dělat, co se mu zlíbí. Ale abych se tady nevylejval jen na jeho adresu, celková hudební prezentace samozřejmě bezchybná, ono už z desky se na člověka něco z tý paranoie přenese, ale naživo teprve svírá. Divný harmonie, okolo se omílá text „it gives you a feeling of being stared at“ a člověk jen tak nervózně pokukuje po lidech okolo, každý otočení hlavy je podezřelý, srkáš potajmu, jen když se nikdo nedívá, jen aby nevyšla nějaká špína najevo. Překvapilo mě, jak málo prostoru bylo věnovaný nový desce, čekal bych víc než ty tři čtyři písničky, co zazněly. Obzvlášť zamrzela absence zlatýho hřebu novinky This is a Rape, i celkovej hrací čas sotva doklopýtal na pětačtyřicet minut a přidávání se ani přes mohutnej potlesk nekonalo. I tak ale bezpochyby jeden z koncertů letošního roku.