Wels není nijak zajímavé město, ale důvod návštěvy byl jinačí. Thy Light všichni známe a na premiéru se po všech letech vydali zrovna sem. Já s partou měl tu čest. Oficiálně to mělo být jejich prvním a posledním vystoupením, jenže Radim se s textařem (který valil na koncertě na basu) zakecal na Brutalu a pravděpodobnost dalších shows je celkem nemalá.

Před klubem je stánek s jídlem a hotel máme pár metrů, takže atentát na nás spáchá maximálně kapela. Fronty trochu byly, hlavně ta vstupní, i když na vyprodaný koncert to ještě furt šlo. Pivo překvapivě ok, po zkušenostech v zahraničí to jinde než v ČR ani moc dobré nečekám. Plácek něco jako MeetFactory, trochu větší, s šancí na dobrý zvuk, které nebylo za den mockrát využito. LGBT vlajka na pozemku, to jako fakt?

Nestíháme Synkende, takže nastupují Asphagor, což je celkem nuda, sem tam dobrý riff, zahrané ok, ale typický nezajímavý black a na druhou kapelu ze sedmi žádné překvápko. Vokál dole, bicí přehulené, kytary tušené.

Autumn Nostalgie ze Slovenska – náhodou dost dobrej post-black s nápadem a ven už to leze taky líp. Texty mají v maďarštině, neb jsou asi z jihu a svojí lámanou slovenskomaďarštinou jsme i pokecali. Btw maďarština v metalu zní fakt hustě, což už potvrdili The Devil’s Trade. Určitě rád uvidím znova.

Ten zvuk Fyrnask měl být co? Z nahrávek dost kvalitní a nezahuhlané, naživo zněly kytary hůř než Burzum s frekvenčním pásmem rádia. Těžko říct, čí je vina. Pohani hráli v docela zajímavých hávech, frontman dokonce v bílém, cítil jsem se jak na Midsommar v divadle. Snad ještě někdy uzřu nápravu, pódiovka byla pěkná a desky celkem též. Naživo to znělo míň postově, ale zato tomu nebylo rozumět. Zklamání potvrdil i souputník, co na ně byl zvědav.

Nastává Nocturnal Depression a ti se mi rozhodně z večera líbí nejvíc. Pro hodně lidí asi už stálice, já jsem ovšem fakt rád, že jsem je konečně viděl. Navíc mi nepřijde, že by hráli nějak extra často. S nimi to začíná být o něčem jiném, i když jsme songů příliš nepoznávali a předpokládáme, že šlo o nové věci. Poslední dvě byly Nostalgia a Dead Children, ale šlapalo úplně všecko, jakože fakt extrémní energetický zážitek. Vokály moooc potichu, kua zase si stěžuju, avšak nebyl jsem v tom sám. Zahráli si s nimi dva členové Forgotten Tomb a o to to byl větší náser – Algol a Asher. Prý jsou docela úzce spojení, pořádají si navzájem gigs atp. Po tomhle už mě skoro nic nezajímá.

Imperium Dekadenz jsou vlastně Wolves in the Throne Room, kdyby nebyli teplej post-metálek, nýbrž trve sypačka. No hate, mám rád obě kapely, postupy jsou tam ale dost často fakt obdobné, to mi nemůže nikdo upřít. Naživo celkem nezajímavé, i tak na pohodičku a s dobrým soundem. Po tom, co jsem viděl předtím, mě asi jen tak něco nenadchne.

Před Thy Light se dokonce zavírá opona, je na ně celkem čekačka a pak to v černých hávech vybalí. Začátek takový nemastný neslaný, druhou půlku pak hodnotíme pozitivně. Ale prostě si nemůžu pomoct, na deskách to zní mnohem víc depresivně a sebevraždu jsem při pódiovém zvuku spáchat prostě nechtěl. Smutné to i bylo, uječené tak nějak klasicky. Naopak to znělo spíš moderně a zvukově propracovaněji, což asi odsuzovat nemůžu, každopádně zvuk alba je trochu rozdíl a preferoval bych obdobnou pochmurnost. Nutno dodat, že můj oblíbený DSBM to není, tam bych asi vyzdvihnul Forgotten Tomb, Dead nebo Suizid. Songy i tak poznat byly a bylo fajn to vidět naživo, jsem zvědav na dojmy z budoucích koncertů, pokud se ukážem a hlavně oni.

 Setlist: Infinite Stars thereof, A Crawling Worm in a World of Lies, The Bridge, I Am the Bitter Taste of Gall, Wanderer of Solitude, Suici.De.Pression, In My Last Mourning...