Kdy: neděle 10. listopad 2024
Kde: Praha-Klánovice, Black Pes

Po sedmi letech od posledního koncertu v Praze a dvanácti letech od toho úplně prvního se Ulcerate vrátili na místo činu. Nejen pro Novozélanďany se však jednalo o velký návrat. I já klub Black Pes navštívil naposledy v roce 2012, když zde Ulcerate hráli spolu s Origin. A vzhledem k tomu, že na to dodnes vzpomínám jako na jejich úplně nejlepší koncert, co jsem viděl, vlastně jsem se na návrat do Klánovic těšil. Navíc jsme s Brutem a spol. byli necelý měsíc zpátky svědky, jak Ulcerate v Drážďanech zdecimovali klub pro cca sto lidí, a tedy i víme, že jsou v super formě a nové songy naživo makají výborně. Nemohl jsem se tedy dočkat, až je znovu uvidím i na trochu větším pódiu.

Docela fajn zjistit, že se některé věci ani po těch 12 letech moc nezměnily. Společná cesta mániček vlakem je zábavná nejen pro samotné cestující, ale i pro průvodčí. Knajpa hned vedle klubu funguje a dokonce nabízí fajn pivo (IPA od Čestmíra byla dobrá) a aji samotný Black Pes je zhruba stejný, jak si jej pamatuji. Den před koncertem přišla informace o tom, že je vyprodáno, a tak jsem se bál přehnané tlačenice, ale ve výsledku to bylo v pohodě. Údajně bylo prodáno 270 lístků, ale dovnitř se všichni vešli bez toho, aby se na sebe nepříjemně lepili.

Už první kapelu Selbst pozoroval slušný počet lidí, mezi kterými však nebyl problém se protáhnout do středu sálu. Osobně se přiznám k tomu, že tento venezuelsko-chilský projekt úplně nemusím. Z alba mě zrovna tenhle dost hodný post-black úplně nebere, ale naživo přeci jen měli něco do sebe a místy mě i bavili. Když se sypalo a z kapely sálala aspoň nějaká energie, sem tam se ozval nějaký disonantní riff atd., bylo to celkem ok.

Zásadní však bylo, aby kapela nepřestala tlačit. Když ale Selbst zpomalili, začali hrát melodičtěji, procítěněji a celkově se snažili více o umění než o metal, bylo to podstatně horší. Ze začátku mi ty sladké melodie až tak nevadily, ale s přibývajícím časem začaly dost rychle nudit. Zařazení šablonových prvků jako akademické stupnicové sólo celkovému dojmu rovněž moc nepomohlo.
A byť byl technický výkon hudebníků v pořádku a já se snažil přenést přes to, že songwriting Selbst jde celkem mimo mě, největším nepřítelem kapely byl v Black Psu zvukař. Byl jsem až v šoku z toho, jak u kapely, která má být primárně o kytarové atmosféře, dovede někdo totálně přeprasit bicí. Přes veškeré triggery a absurdně napálené plastové kopáky, které byly mnohem více nahlas než kytary, nešel zbytek kapely skoro slyšet, což se nezlepšilo ani s přibývajícím časem nebo přesunem do jiné části sálu.

Tady šlo jen doufat v to, že Ulcerate bude zvučit někdo jiný a nedopadne to takovým fiaskem. I přesto, že jsem po koncertě na set Selbst slyšel od pár známých i nějakou chválu, celkově si myslím, že tohle byla asi nejslabší předkapela, kterou si kdy Ulcky na své tour vybrali. Chápu sice konexi na stejný label atd., ale mohlo to dopadnout i mnohem lépe. Škoda, že v Praze třeba nehráli Ceremony of Silence, kteří se k turné přidali o den dříve v Nitře na Slovensku.

Netřeba se však bavit o tom, kvůli komu v neděli dorazilo do Klánovic necelých 300 metalistů. Málokdy se stane, aby už půl hodinu před avizovaným začátkem koncertu celý sál stál na značkách a netrpělivě vyčkával na hlavní kapelu. Ulcerate dav nejdříve navnadili nenápadným intrem, které hrálo už během technických úprav. Když ale tato holohlavá trojice vylezla na pódium a odstartovala svůj set otvírákem z nové desky, všem okamžitě spadla brada. Tady šlo od prvních tónů poznat, že se hraje úplně jiná liga, a to včetně zvukaře, který během setu Novozélańďanů předvedl skvělou práci.

Okamžitě se mi také potvrzuje dojem, že současný zvuk Ulcerate rozhodně sedí mnohem více do větších klubů a ne do Vopice a podobných. Nebudu lhát, v Black Psu to bylo o dost lepší než před měsícem v Drážďanech. Jsem sice hodně rád za možnost kapelu vidět v nejkomornějších podmínkách ever, ale v Klánovicích to zkrátka vyznělo v mnoha ohledech lépe a více profi. Minimálně v místě, kde jsem stál, šla kytara krásně slyšet z obou stran, bicí kulometně diktovaly, ale nebyly přepálené, vokál byl méně dominantní, ale zároveň stále dostatečně přítomen. Zároveň byl koncert dostatečně hlasitý, aby vyvíjel potřebný, částečně i fyzický tlak. K tomu třeba připočíst, že naživo je hudba Ulcerate organičtější a více metalová než z nahrávky. A jestli jsem v Německu měl pocit silně blackmetalového feelingu, zde dominoval death metal.
Stejně jako před měsícem, i tentokrát hráli Ulcerate materiál z posledních dvou alb s větším důrazem na letošní desku. K pár prohození oproti Drážďanům došlo. Například titulní skladba Cutting the Throat of God, kterou to u sousedů epicky uzavřeli, tentokrát byla cca v půlce setu a možná fungovala méně monumentálně. Naopak třeba To See Death Just Once s totálně napáleným Mgła riffem zde makala mnohem více. Stejně tak závěrečný riff skladby Stare Into Death and Be Still vyzněl tentokrát úplně výborně.

Těžko se ale bavit o nějakých vrcholech u koncertu, který byl skvostný od začátku až do konce. Jasně, rád bych si zavzpomínal na staré časy, kdy v Black Psu vystoupili se dvěma kytarami a prezentovali tehdy pouze materiál z Everything Is Fire a The Destroyers of All, ale současné formě Ulcerate prostě nelze cokoliv vytknout. Nový materiál je dobře složený na to, aby naživo fakt makal a díky té magii, kterou Hoggard předvádí se svou kytarou, kapela čtvrtého člena prostě nepotřebuje. Vzhledem k tomu, že kolikrát přes sebe loopuje klidně tři linky a pracuje i s prostorovým zvukem, ani naživo prostě nechápeš, že na pódiu stojí jen jeden kytarista.

Atmosféra byla hustá tak, že by se dala krájet. O tom, co za bicími předvádí Jamie, se rovněž netřeba bavit. I díky němu to je prostě metal jak prase, ale i Hoggardovy riffy solidně řezaly. Ne, opravdu se z Ulcerate nestala pouze post-metalová kapela, pořád to nakládá jak cyp, a kdo to neslyší, tak by si měl Ulcky naživo zopakovat. Zde se prostě nonstop headbangingu neubráníte. Jediné, co mi přišlo trochu škoda, že přes mlhu a nasvícení téměř nešlo vidět, co kapela hraje. Ale co, to jsem si dostatečně užil v Německu, teď jsem klidně mohl zavřít oči a nechat sebou cloumat.
Koncert roku? Asi ne, to co předvedli Mare v Lipsku, je prostě nepřekonatelné, i některé další gigy jiných kapel v zahraničí, co jsem letos viděl, byly ještě o poznání silnější. O nejlepším pražském koncertu v roce 2024 mám ale s největší pravděpodobností jasno. A o tom, že tohle s přehledem překonalo gig v Drážďanech, se asi taky nemá smysl bavit. Navíc zde kvůli časovému presu nevynechali přídavek v podobě masakrózní Everything Is Fire, která však jako jediná ve srovnání se soundem novějšího materiálu možná nevyzněla úplně na 100 %.

A jestli si někdo klade otázku, zda tohle mohl být nejlepší český koncert Ulcerate vůbec, tak za mě v některých ohledech možná i ano. Jasně, první Black Pes se dvěma kytarama 12 let zpátky asi furt vládne, byť tehdy hráli fakt krátce. První Vopice si i nadále drží prvenství jako největší metal, ale tam zase trochu chyběla atmosféra. Tentokrát hráli Novozélanďané hodinu a půl, se super zvukem, bezchybným muzikantským výkonem, nechyběl metal ani atmo a stěžovat si lze dle individuálního hudebního vkusu snad jen na absenci více starších skladeb. Kdo ale žere od Ulcerate i novější materiál, musel být nadšený. Jo a cesta vlakem zpátky do Prahy, během které jedna nejmenovaná veganka skákala přes sedačky takovým způsobem, až mi tím vylila pivo a následně pokračovala v dalších scénách, rovněž stála za to.

Setlist Ulcerate:

1. To Flow Through Ashen Hearts
2. Drawn Into the Next Void
3. Further Opening the Wounds
4. The Dawn Is Hollow
5. Dissolved Orders
6. Cutting the Throat of God
7. To See Death Just Once
8. Stare Into Death and Be Still
9. Everything Is Fire