čtvrtek 29. 6. 2023

Jako by toho nebylo málo, dal jsem si třetí červnový festival. Under the Black Sun letos nabízel dost dobrou blackovou soupisku, rozhodně lepší než v předchozích letech. Kvůli té jsem se rozhodl podstoupit sám bez doprovodu sedmihodinovou cestu sockama tam a stejnou zpátky. Pro mě další premiéra, tentokrát konající se ve městečku Friesack, asi 60 km západně od Berlína.

Cesta byla překvapivě bezbolestná a v pohodě jsem stihl první kapelu. Byla postavena jediná stage v areálku u lesa a stanového městečka naproti. Nebylo hlídané, ale o žádných čorkách jsem neslyšel, přeci jen nejsme v ČR. Navíc jde o malou nezajímavou usedlost uprostřed polí a okolí Berlína se obecně zdá být docela nudné a neobydlené, až se divím, že na tomhle místě vzniklo hlavní město Německa.

Údajně se event dřív konal vyloženě v lese, a to na jiném místě, což mě nejdřív trochu zklamalo, protože z after-videí to vypadalo dost pěkně a žil jsem v domnění, že jedu tam. Ale cajk – ač místo menší, než jsem čekal, bylo klidné a dalo se tam vyspat dobře, mimo jiné protože jsem záměrně ještě první den stěhoval stan od *cenzurováno*, kteří jeli non-stop extra hlasitou hudbu z auta.

Jak bylo avizováno ve zdejších komentech, tenhle festival je dost DIY, a proto byl tady hodně odsuzován, ale rozhodně to tak hrozné nebylo. Toiky většinou překvapivě čisté, akorát žádná sprcha, což bylo sváděno na válku, díky které zbyly jen drahé zásoby. Stála jen jedna dřevěná sprcha uprostřed areálu, kam se mi moc nechtělo, tak jsem se mohl aspoň spláchnout hadicí v kempu.

Už na začátku jsem překvapivě potkal kolegu z Antilife, který bydlí v Praze a přijel se podívat na Hats Barn a samozřejmě nechyběli kolegové z Dánska, u kterých jsem chrápal po letošním Colossal Weekendu. Z piva tekl Flensburger a jakýsi Möller, chutnalo to obojí stejně, ale až na cenu v pohodě –čtyři éčka za čtyřdecku. Stánek se žrádlem jen jeden a poměrně rychle docházely možnosti výběru (ale jo, bylo dost do skončení festivalu), naštěstí se deset minut pěšky odtamtud tyčilo Aldi, takže hlavně s vodou to pomohlo. Místo hodnotím na minifestival ideálně.

Jelikož odpadli Khors, posunul se plán a vykopli to Paganland, bohužel (samozřejmě) ne ti z Ukrajiny. Stal se z toho docela jednolitý začátek, k tomu byl zvuk dost napiču a trochu jsem se bál, že to takhle bude celou dobu. Mělo to zelektrizovaný perský divan, kytaru a bubínky. No a bubenice mi přišla povědomá hned a pak mi to bylo jasné. Vždyť tam jsou dva členi Tears of Fire, které jsem viděl v Dánsku. Prý má ten hlavní chlap asi deset hudebních projektů, takže asi není divu. ToF byli znatelně lepší, však jsem je v tom reportu vychválil asi nejvíc ze všech kapel. Tohle jen takové atmo na začátek.

Nahemia taky neměla nejlepší zvuk, ale byl to oukej blackový start. Jak jsem je poslouchal doma, tak jsem i dojel celý album. Naživo to nakonec tlačilo a musím pochválit hlavně vokál, který dokázal střídat pořádný shriek s hlubokým propastním growlem, jenž se v blacku nevyskytuje tak často, jak by měl. O nějakém extra nápadu se hovořit nedá, ale sataňizmus. Publikum zatím chcíplý a ke konci rozcáraná bible na originalitě nepřidala.

Three Eyes of the Void už vyzněli lépe. Přeci jen se mi jejich nedávná Against the One zalíbila, ač s trochu pochybnějším příliš atmo zvukem nahrávky. Občas si při tom vzpomenu https://www.marastmusic.com/clanky/Vienna-Metal-Meeting-2019, ale poštovní to rozhodně není. Je fajn, že si nemusí hrát na nějaké ultra zabijáky s facepaintem a přehnanými manýry a odehrajou místo toho super koncert od srdce v normálních černých košilích. Chytře udělané atmo se zajímavými riffy. Zjišťuju samozřejmost, že je nejlepší se koukat od zvukaře, což vlastně u každé akce samozřejmé není, ale tady je to kdekoliv vepředu zbytečně nahulené. Kytary se hezky prolínají a celou dobu se doplňují místo toho, aby hrály to samé (což se nestalo ani jednou, ani v sypačkách), vždycky si hezky povídají v nějakém dobře poskládaném intervalu. Za mě paráda, a to i zvukově, mohl jsem se tedy těšit, že se to zde bude dát poslouchat.

Hats Barn jsou ve svém žánru polární opak předchozí kapely. Hnus, špína, vysoké bolavé skřeky, tupačky. Z alba mě to tolik nechytlo, ale naživo kvlt se super riffy a pódiovkou. Jejich zpěvák byl mimoděk původní řvoun v Antilife, což bych asi neuhodl, protože tady jde o dost jiný styl. Jo, byla to prdel.

Sorry, ale tak nudnou a neoriginální kapelu jako Halphas jsem... viděl. Hodněkrát. A už by to nemuselo být. Z desky taky jen ok, ale aspoň mě to nenudilo, sem tam nějaký dobrý riff. Čekal jsem, že to naživo udělají trochu zajímavější a opak byl pravdou. Po chvíli odcházím.

Messiah!!! Tak po brutalovském zážitku znova, což jsem vůbec nečekal, že je vlastně ještě někdy uvidím. A jakožto jediná neblack kapela zde měli nelehký úkol. A jak jim šlo tady konečně rozhýbat publikum? No, nakonec docela dobře. Na úvod, jde o old school thrash, který se občas inspiruje blackem, ale dělají to prostě úplně jinak, a proto je mám z thrashových kapel asi úplně nejradši, protože to není gay ani žádná nudná odrhovačka jako většina thrash metalu dnes i dříve. Rádi prolínají svoje songy i překvapivě hodícími se melo-pasážemi jako z hardrockových balad.

Zvukař to asi zvučil jako úplný old school, kde kytary nejsou tak nahlas jako bicí a hlavně snare, který přehlušoval chvílema většinu všeho. Tohle bylo znát hlavně v thrash zasekávacích riffech. Přesto si na to šlo zvyknout a koncert byl užit naplno. Co se týče zvuku, byl dost odlišný a víc přímočarý než naposledy na Brutalu, kdy se hlasitost kytarových efektů hrozně střídala, až mám velké pochyby, jestli to zvučil ten samý člověk. Tady byl max ten problém s hlučným snarem a docela dost blbě slyšitelná basa.

Od jednoho kolegy jsem dřív slyšel, že takové vykopávky už v dnešní době nepotřebujeme slyšet, ale já to třeba nechápu. Nehrají zas tak úplně moc a občas je třeba osvěžit jednolitý festival, ať už tím myslím jakýkoliv. Navíc vidím smysl v představení mladším generacím old schoolu, který nestojí za hovno.

Druhá půlka koncertu byla taková pořádnější, od až sabbathovských riffů v Total Maniac přes Condemned Cell, Rotten Perish, až samozřejmě ke kultovnímu Extreme Cold Weather. Bylo vtipné, jak na poslední song The Dentist se začínal konečně rozjíždět náznak kotle, ale moc to nevyšlo, protože po chvilce začala doomová pasáž. Není to úplně song na mosh, protože je absolutně nepředvídatelný jako polovina jejich materiálu. Škoda, že na konci songu prozpěvy vousatého alchymisty vpravo (sorry, neznám jména) nebyly vůbec slyšet, tam se to nějak pochroumalo. No nic, dobrá show, zase snad někdy.

A tímto skončil první den, který byl pro mě vcelku vlastně nejmíň zajímavý, načež ten další nejvíc. Jak to tedy dopadlo v pátek?

pátek 30. 6. 2023

Naštěstí zatím docela vycházelo počasí, takže mě v sedm ráno na louce bez možnosti stínu nevzbudilo vedro a moh’ jsem až do desíti s úsměvem snít o věčném zatracení světa. Bohužel jsem se ale pak probudil. Bylo ovšem možné se těšit na dost dobrá jména. Popršelo jen mírně, a než začal první vál, šel jsem si pro jistotu nakoupit zásoby, jelikož minulý den zavíralo žrádlo někdy po půlnoci, zatímco u piva se vesele chlastalo dál.

Řádný nástup patřil Bestial Bukkake, kteří krásně rytmicky kombinovali Immortal riffy s war metalem a Urgehal tupačkou, a to s nejvíc návykovými rytmy. Asi to bude hodně grindcore vlivem. Tohle by se mělo hrát častěji. Jasný Archgoat vliv kytarami i škopky, jen vokály postavené všelijak, přesto se k tomu hodily. Zazněl nejen nekrofilní sampl, ale i jeden s hláškou „Drogen sind gut, Drogen sind unsere Freunde“. Fakt super, ač nevím, jestli se mi to jméno úplně líbí.

Auro jsou taky nový spolek s jedním full albem, ale už vůbec nevymýšlející moc zbytečných pičovin a servírující naprosto v pořádku poctivou tryznu postavenou na melodických tremolech. Na straně k tomu stojí černokněžník za synťákem, který je přes ten bordel slyšet pořádně až u zvukaře, ale i bez něj je hudba dobrá. A přestože pak padlo pár nezajímavých songů, konečné vály byly znovu fajn a celkově to lze hodnotit jako parádně sehraný a nacvičený koncert. Není divu, že většina členů je z Drudensang, ačkoliv je to dost jiná hudba.

Malphas z nahrávky nic moc, hlavně ty debilní texty, ovšem naživo dokázali, že nejsou další cringe black. Mám pocit, že tam dokonce hrál nový kytarista J z Forgotten Tomb. Občas ten neskutečně vypracovaný vokál s melancho-melodiemi sedl. O den později jsem se dozvěděl, že ten zpěvák byl ve skutečnosti zpěvačka.

Ad Mortem si mírně pamatuji z Eternal Hate Festu, ale spíš vzhledově než hudebně. Je to dost agresivní black, kde je melodie kytar zakryta hodně špinavým vysokým zvukem. Nejdřív mě tento fakt trochu odrazoval, ve výsledku to ale sypalo pěkně. Zpěvák sere na nějakou pózu a hecování, prostě bubák blijící do mikráku ultra naozvěnovanou zlobu. V pořádku.

Nornir jsem viděl v Drážďanech jako první kapelu, když asi zrovna začínali, tuším rok 2019. Byl to koncert s Forgotten Tomb, Raventhrone a Eminenz. A musím říct, že společně s FT byli jediná pořádná banda. Teď mám pochyby, jestli tam byla ta proslulá zpěvačka, ze který teď všichni chcípaj. Pamatuju si to jako takový víc melo nasypaný black, tady už to dostává tradičnější rozměry. Jejich headstart byl tedy účinný a kvalitní.

Menší koment k publiku – obecně zde dosud převládá takový ohlas, že kapela po posledním songu prostě odejde a má v piči, stejně jako publikum, které udělá jedno huu, minipotlesk a jde na pivo. Musím ale říct, že tahle kapela (jako ve čtvrtek Messiah) to jako první dnes napravila, protože se lidi najednou ozývali, jako bych byl někde úplně jinde. Jo, ve výsledku ta borka jela fakt drsný pohřby, takže to docela chápu.

No a teď ta Darvaza. Čekal jsem všechno, jen ne to, že mě to bude k smrti nudit, a přeci jen jsme tady. Byla spíš takový temný rock’n‘roll, což on někdy je, ale hlavně na těch prvních EP aspoň ultra temný. Tady mi to nepřišlo braný moc vážně, ani nijak... Sorry, ale už teď byla víc dark zatím skoro každá kapela. Asi jsem pochybil, když jsem čekal aspoň ze čtvrtiny podobnou temnotu jako poslední Black Cilice. Jo, sice byly hezké rituální prozpěvy, ale bylo to celé spíš v duchu Nubivagant než samotné Darvazy. Věřím, že by to mělo větší sílu v klubu. Závěrečný song byl nakonec dost epický, ale nepoznal jsem. Škoda, že jsem na něco zajímavého musel čekat celý set.

Spectral Wound mě ve Vopici dost zkamali, ale je nutné si přiznat že jsem asi jen byl moc na sračky. Jenže přeci jen možná ne, protože dánský kolega mi říkal, že je viděl dvakrát a taky ho to vůbec nebavilo – sice nahlas, ale nijak zajímavé. I zde to bylo epické a kurva nahlas, jenže navíc i kurva skvělé. Naprostá zahalená temnota, že moje nejlepší fotka bude určitě na hovno. Jasně, inspirují se pravděpodobně hustějšími jmény z quebecské scény, ale dělají to s neskutečným nábojem a zlem v mysli.

Vůbec nevadí, že je to modernější pojetí, a to hlavně v tom, že přestože je to špína, jejich kytarový zvuk dělá všechno, zatímco basa přes tu mlhu proniká úplně nádherně. Svůj zvuk využívají na maximum a dokážou s ním předvést vše od uhrančivého doomu přes střední tempo až k řádným sypačkám. Stroboskopy všemu dávají korunu. Sice jsem si totálně zničil uši, protože nasazování špuntů by byl tady hřích, ale stálo to za tu pohlcující zlobu. Jeden chlap mi říkal, že je to dokonce nejlepší kapela, co tu hraje a celkem to chápu. Pro mě určitě doteď taky. Uvidíme dál.

Švédi Craft sice mají dobré riffy a hrají mnohem déle, ale oproti SW zněli jako ze školky. Nechtělo se mi ani čekat ani na nové oblíbené nové věci z White Noise and Black Metal. Kytarový zvuk byl hrozně na hovno – skřípavý a zbytečně vohulený. Vokály slabé. Neměli to ani pořádně nacvičené. Navíc měl zpěvák triko, co bylo na 90 % Rompeprop, což na celkovému efektu ubíralo ještě o dva stupně. Konečně zas kotel, ale proč zrovna tady? Zklamání obrovské. V komentech jsem se dočetl, že když na festivalu hráli minule, bylo to ještě horší. Tak jsem zvědav, jak je poreportují kolegové po ETEFu.

K Nargaroth samozřejmě přilezlo největší publikum festivalu, i tak nebyl v podstatě vůbec problém se prorvat. Zvuk byl bohužel na první půlku setu dost potichu, což jsem nejdřív myslel, že je tím, že je narváno, ale nope. Když začli hrát Abschiedsbrief des Prometheus v polohlase, nebyl jsem úplně happy, aspoň jsem teda slyšel naživo ten riff, no. Celkově show nezněla moc divoce, prostě to odehráli, zpěvák trochu dělal bordel, ale nic extra. Bylo třeba nejdřív ten dobrý sound trochu hledat před stagí a když jsme měli pocit, že jsme našli, našlo se ještě lepší místo. Prostě docela zvukový chaos, až od Black Metal ist Krieg to mělo docela koule a nejlepší byla finální Seven Tears Are Flowing to the River. No, sound prostě na většinu setu neměl vůbec sílu, i tak v pohodě.

Na nebe se uvalily hvězdy a hluboká noc se tyčila nad Friesackem se setem Nocturnal Depression. Viděl jsem je poprvé loni ve Welsu, kde jsem si jejich hudbu přes extrémně potichu nazvučený zpěv Lokhraeda oblíbil. Přes tichý vokál to byla nejlepší show toho dne. A tady to dostalo ještě lepší grády. Nechápu, jak je možné zhmotnit takové melodie, které vyzařovaly kytary, ale tohle byla prosím pěkně nejlepší věc tohoto dne, a přestože nechci porovnávat neporovnatelné, možná nejlepší celého festivalu.

Jako minule zahostovali členové Forgotten Tomb – za bicíma Asher a u basy Algol. Lokhraed nemohl hrát na kytaru, což bylo řečeno, ale nerozuměl jsem důvodu. Za jeho kytarou někdo zaskakoval a on stál tedy jen u mikrofonu. Jeho sólo vystoupení s hlasem mělo takovou zkurvenou moc a depresi, kterou jsem mu věřil, jako ještě žádnému zpěvákovi na živém koncertě. Ten zvuk byl od samého začátku totální výmaz smyslů. Chvíli po zdánlivém konci po chvíli přidali Spring a to byl teda absolutní strop. Spolu s kytarami z jiného světa a naprosté síle ve vokálu, kterou to nikdy nemělo ani na albu, jsem byl svědkem nezapomenutelného setkání. Tímto děkuju všem zúčastněným a klaním se.

Zaznělo (pár jsem jich nepoznal): Nostalgia, When My Time Has Come to Die, Her Ghost Haunts These Walls, Spring.

sobota 1. 7. 2023

Opět vychrápáno na jedničku. Sice už ráno víc pařilo, ale stačilo otevřít stan a větračka se postarala o vánek. Chlastačka u stanu, novej kolega, co nedávno zdrhnul z Ruska, namrdaný Varulv, hnusnej Jäger zimní edice, podobně hnusná finská obdoba, Tegernseer, nějaký dánský pivo, grilovačka.

Ve dvou jsme se rozhodli zkusit Karner, abych nic nevynechal (spoiler alert: později už to nevyšlo), ale nedělo se tam nic zajímavého, zvuk na prd, tak jsme se po jednom songu zase vrátili a sdělili zbytku, že o nic nepřišli. Z příslibu jsme na rakouské myslivce Varulv už vyrazili všichni a nebyli jsme zklamáni, i když já z toho nebyl odvařený úplně extra. Rozhodně nic špatnýho, rozjebávka dobrá. Slyšel jsem dost spodních frekvencí (asi šlo hlavně o kopák), přestože basa nebyla, takže melodie na nějakou tu čtyřstrunku by to asi oživila. I tak v pohodě námrd.

Silva Nigra jakožto jedinou českou kapelu jsem neznal vůbec a byl jsem zvědav, žel to bylo hrozně o ničem. Na stagi jim to dost slušelo, o tom žádná. Jedna slečna si je dost vychvalovala, že už je zná dýl, a její očekávání naplněna byla. Nevadí, jde se dál. Ale když už jsme u Čechů, troufám si říct, že to byl dost malý event na to, abych si byl jistý, že z návštěvníků tam žádný jiný našinec krom mě prostě nebyl. Docela zvláštní, když to relativně ani není tak daleko a sešly se tam party snad ze všech ostatních sousedních států. Asi tu festival nemá žádnou pověst a jak jsem říkal dříve, možná spíš negativní. Moc to nechápu, asi měli někteří hodně odlišné zkušenosti než letos já.

Totenwache očekávaně předvedli naprosto našlapaný materiál, kde spíš než základ riffu se měnil rytmus bicích a takový black je taky namístě. Tohle třeba i zmínění Ellende na začátku dělávali hodně dobře, i když to s touto hudbou nemá nic společného. Tahle místní banda si od celkem nedávného začátku udržuje úroveň na nahrávkách hodně někde. Klidně bych i ocenil, kdyby vyměnili noční spot s Forgotten Tomb, a to nejen proto, že za sebou měli naprosto skvělý banner s noční kresbou. Je to prostě Nachtmusik. Neutuchající riffování s neuvěřitelně přesným bubeníkem. Zaznělo všechno možné, i nějaký materiál z nového EP, který mě nejvíc baví, ke konci i Gloria Antichristi a jakýsi cover na Satanic Warmaster. Laťka nyní nasazena vysoko.

Akt Tsatthoggua jsem viděl jen chvíli, kdy jim Bluetooth vybavení dost vypadávalo a už to samotné bylo dost napiču. Je to takový hodně bordel black, co mě vůbec nezaujal. Ze stanu to později znělo dost chaoticky a přísně, ale nějak jsem neměl sílu zkoušet, jestli už je to lepší. Padala na mě alkoúnavička.

Nechtěl jsem žádnou kapelu vynechávat, ale camrání mě nakonec na hodinu sundalo do stanu a oželil jsem Elite. A podle všeho se zdá, že jsem si vybral na vynechání tu nejlepší, protože slovy Mikkela: „Tak sračkovou kapelu jsem v životě neslyšel.“ Berte v potaz, že tenhle chlap jezdí po festivalech ještě třikrát častěji než já a viděl toho fakt požehnaně, takže mu to věřím. Pomáhá mi k tomu fakt, že mě alba vůbec, ale vůbec nebaví. Stejně mírně lituju, že jsem nebyl, protože mě zajímá, jak v očích některých vypadá vrcholné neumětelství.

Drudensang se pro mě z poslechu stala docela novou kultovkou, ale naživo to neobstávalo, jak bych si představoval. Ten zpěvák měl dost nevyrovnanou hlasitost vokálu, až se zdálo, že je po těžké kocovině nebo nemoci a tlačí to ze sebe z musu. Kytary ale dost konzistentní. Obecně to prostě nebyl takový bordel, jako když si pustíte cédo. Další vcelku zklamání (v rámci toho, co umí), ale blbý to nebylo. Zdálo se, že aspoň ten den byl lepším vokalistou basák, a to nejen doprovodnými řvy, ale i skvěle zmáknutým čistým zpěvem. Konec byl lepší i od frontmana a jako finále prošel zezadu na pódium konvoj krampusáků s pochodněmi, který pak hrozil z pódia. Nevím, jestli patřili kapele nebo festivalu, ale spíš předpokládám, že to byla festivalová oslava Midsommaru.

Koldbrann měli ze soboty jednoznačně největší koule, až na ně bylo vidět, jakože totální wtf překvapení. Po pár meh až docela ok kapelách přišla mela s nábojem, super zvukem, riffy, a ty bicí... Bubeník totální, ale totální mašina, velice porovnatelná s brutalovským výkonem Dark Funeral. Kam se na tohle hrabou nějaký Marduk. Nejlepší bubeník festivalu by far a celý spolek jako takový patří mezi top tři vystoupení eventu. Před oznámením jmen jsem o nich neslyšel, alba se mi líbily, ale naživo je to teda extrémní. Mám skoro pocit, že to s tím zvukem dělali schválně, takovou monstrositu by si třeba Totenwache plně zasloužili. Tam to bylo rozhodně víc nepříjemně navýškované a taky trochu tišší. Jestli si tu nějaká kapela zasloužila kotel, tak to byla takhle. Akorát, že nebyl.

Tuším díky přetahování Elite a kapel okolo jsme se dostali na čtyřicetiminutový skluz. Drtička Urgehal se nedávno zas dala dohromady, doteď to dlouhou dobu bylo jen Tribute to Urgehal a pokud vím, Česko to minulo úplně. Další norská metla ve stylu dost nagrindovaného black metalu. Divoká jízda, spoustu mini sólíček a heavy postupů, přeci jen ale vyhráli Koldbrann na plné čáře. Ale jo, slušný.

Co se týče kytar, ty byly asi úplně nejpřesnější z celé letošní podívané. Aby to taky neuměli. Překvapilo mě od nich docela dost pomalého a středního tempa, jelikož takové věci jsem netušil, že hrají. V každém případě solidní Norwegian-style rifflink rýnský. Basák v triku Master‘s Hammer. Ke konci začaly padat docela těžké boží chcanky jako trest za jeho popírání, takže se dost lidí stáhlo do ústraní, včetně mě, protože jsem nepotřeboval na finále večera být úplně prochlazen. Chlapcům to bylo ale u piče a hráli až do úmoru všech. Dostali hodinu a deset minut a to mi přijde na kapelu tohohle stylu zbytečně moc. Čekání na poslední kapelu společně se zpožděním a počasím už začalo být mega zdlouhavé.

Forgotten Tomb konečně začali hrát se skoro hodinovým zpožděním, nikoliv jejich vinou. Od samého začátku měly všechny nástroje naprosto profi nazvučené jako z CDčka, jenže ten vokál, achjó. Ten byl fakt hodně debilně zahuhlaný, jako by snad měli hrát jen materiál ze Songs to Leave. I tak by neobstál, protože byl k tomu dost potichu. Znělo to, jako by ho na mě někdo vyřvával z jeskyně se zasypaným vchodem. Nevím, koho mám vinit, i když asi zvukaře, protože jim to tak minule neznělo. Pak se to trochu zlepšovalo, ale i ve finále bych tomu dal tak trojku. Nezbylo než si na to zvyknout a užít si koncert, protože už je zase asi dlouho neuvidím.

Jinak to teda šlapalo skvěle, jenom mám trochu výtku k setlistu a jeho délce. První skladba z novinky potěšila, načež ale začli se třemi celkem nezáživnými fláky. Chtěl bych od nich slyšet ty úplně nejlepší, jako Blood and Concrete, Spectres Over Venice, Nullifying Tomorrow, House of Nostalgia, Bad Dreams Come True, nebo třeba Desolated Funeral (Deprived či cover na I Wanna Be Your Dog schválně nezmiňuji, protože to aspoň padlo minule v Drážďanech). Když teda nic z toho, mohli zahrát Disheartenment a hlavně Alone v celku a ne z toho dělat medley (vím, že to dělají vždycky, ale rýpnu si - nekvituju to). Líbí se mi ale na nich skutečnost, že ať si pustíte cokoliv, nelze si je s nikým splést. Míchanina blacku, gothic stylu, OSDM a DSBM je naprosto originální, neslýchaná a kapela by si zasloužila konečně více pozornosti. Možná ji trochu ztratila, když začala měnit styl, ale to dle mého bylo často k lepšímu.

Ale hlavně, proč to bylo tak kurva krátké? Zpoždění ano, ale měli padesát minut a lidi tam skutečně v ty dvě ráno byli. Závěr: obsahově velice nedostatečná a zkrácená ochutnávka kapelní tvorby, navíc s divným zvukem vokálu, přesto skvěle odehraná. Uteklo to jako nic a určitě příště i tak nevynechám, budou-li blízko. Já je totiž fakt žeru, ovšem prostor pro zlepšování je vždycky. V muzikantských dovednostech to sice ani trochu potřeba není, ale chce to jiný a obsáhlejší setlist pls!

Setlist: Active Shooter, Reject Existence, Todestrieb, No Way Out, Disheartenment/Alone/Steal My Corpse.
 
Asi jsem furt neměl dost a následně se s nějakým Němcem ožral jak žok. Ráno se na odjezd vstávalo pro změnu napiču, nikde žádný žrádlo a kdykoliv se mi někdo jen trochu nelíbil, musel jsem se vzdálit, abych na něj ze znechucení neposlal pivní vrh. Naštěstí jsem byl pohoštěn v obytňáku a hodinové mezery na přestupy nebyly tak bolestivé, navíc když jsem cestou splašil další plechovky. Ve žluťáku z Berlína jsem spolusedícího nepřekvapivě furt otravoval, že se mi chce chcát a měl jsem hroznou radost, když nastal neskutečně očekávaný moment dojezdu na Florenc a možnost se s mladou pořádně přeožrat na Folimance.

Nakonec nezbývá než festival doporučit. Pár zvukových kiksů bude vždycky všude a tady většinou nebyly nijak ohromné. Je to příjemná malá scéna obklopená ničím, kam bych ovšem nejezdil úplně sólo, jinak přečkávání některých kapel bude docela tryzna a nebudete mít do čeho píchnout. Mně tam aspoň přijeli známí odjinud, i když uznávám, že když umíte aspoň anglicky a pomůže vám pití, není velký problém na někoho narazit, ostatně jako kdekoliv jinde. Pokud bude soupiska podobně kvalitní jako letos, určitě zas příště pojedu. Ale někdo z vás už jeďte taky a hoďte mě tam, ju? Psychicky labilní jedinec jako já nemá za volantem co dělat, a přesto nesnáší se tahat s jinýma divnolidma po busech.