Psát report z akce, kde vystupuje pět kapel, vydá nějakou tu práci. (Natož festival.) Délka konání koncertu opotřebovává slechy a váže na sebe větší množství (ne)potřebných pochutin (občerstvení) a s nimi spojené rozkoncentrování se (kamarádi), paměť časem selhává, detaily se vytrácí, natož když jde o akci, kde vystupuje pět žánrových kapel. I to byl příklad pondělní seance na Chmelnici, kterou pořádali promotérští novici, Chance To Dance. K jejich poplácání po ramenou nutno říci, že akce probíhala naprosto profesionálně, žádný chaos a amatérské problémy, harmonogram se dodržoval, vše fungovalo parádně a kluci navíc nepodcenili přípravu, a tak na koncert dorazila slušná skvadra lidí, i když na programu byl především - dnes populární - deathcore.
A jak jsem uvedl, harmonogram se dodržoval, takže v půl osmé nastoupili „praž(ru)ští“ zruční mladíci Apostate, o kterých jsme si tento týden již mohli přečíst. Apostate svůj set rozjeli sabbatovskou Iron Man (bylo to tak?) a hned od začátku je jasné, že tito kluci to myslí vážně, ačkoli většina z nich nedosáhla ani druhého desetiletí života. Dobrá instrumentace, nasazení (u zpěváka možná až moc tlačené) a dobrý zvuk. Hudebně standardnější, ale povedený metalcore s melodickými pasážemi, akustickými vsuvkami, kde snad zavanula až ruská ves. Chtělo by to se do toho ale víc opřít, zvýraznit zpěv a trošku přidat na razanci i vlastním xichtu a budeme zde mít super kapelu. Troufám si Apostate věřit a řekl bych, že kluci mají rádi třeba takové August Burns Red.
Mimohudební vsuvka: Odcházím na „pány“ a „průšvih“ nastává v momentě, kdy u mušle stojí žena… aha, tak ne, on to muž. Jak většina z nás již zjistila, metalcore/deathcore není jen čistě o hudbě, ale také o módě, zaujímající ohoz i vlastní outlook (ocení nejen ‘pussylovers’ ;)). Takže se vracíme lehce do osmdesátých let, kdy se maskulinní část obecenstva malovala, lakovala nehty, nosila na hlavě i na sobě věci, nad kterými občas zakroutíte hlavou, jak při některých modelech z Milána či Paříže. Vznikají zde přímo odívací firmy, které kapely podporují nejen co do merchandise, ale i v rámci samotného financování – tours (opět Imperial Clothing), vydávání cds, což je super. Pokud se váhy na stranu image nepřeváží, je to vše v pořádku.
Mladíčky Apostate střídají A Plea For Purging se zpěvákem, jenž

je, a to nebude jen příklad pondělka, prostorově nejvýraznějším člověkem v klubu. Při pohledu na tohoto mamutěka si opravdu řikáte „hlavně ať nezkouší stagediving“. Cd A Plea znám a to, co jsem očekával, to jsem dostal. Melodický, místy vlastně i zajímavý metalcore s deathcorovýni pasážemi, kde když se objeví něco, po čem zbystříte a co je pro kapelu ne snad příznačné, ale co vás fakt zaujme a nikde jste neslyšeli, ihned to kapela „zabíjí“ následujícím breakdownem, který ovšem od dalších nijak nerozeznáte. Škoda, protože jinak by Plea žánrovým fans i měli co říct. Jinak ale fajn show.
Salt The Wound byli třetími, kdož se fans zakousl do chřtánu. A nutno říci, že ihned od začátku pořádně. STW totiž z celé sestavičky kapel byli asi nejvíc metal, nejvíc death(metal)core, nejvíc nasypaní a někdy snad až thrashového tupání. Při tomto druhém show v ČR museli Salt býti navýsost spokojeni, jelikož po předchozí akci s Aborted, kde účast nebyla hojná, se zde (jako všechny kapely) dočkali ohlasu a bylo vidět, že někteří fans přišli i

přímo na ně, viz pět zpívajících lidí při refrénu obepínajících zpěváka; to musí být super pocit! Ale když deathcore, ani tentokrát tomu není jinak a hudba kapely je průběžně, ačkoli ne zas tak pravidelně, prokládána mosh-kusy (breakdown je hrozný slovo), které na zúčastněné vždy spolehlivě platí. Škoda jen, že kytarám bylo složitěji rozumět, a tak nezbývalo než se posunovat a snažit se najít místo.
Už po Plea, což se mi u Salt a následných Arsonists potvrzuje, si začínám uvědomovat, jak i naživo (!) je to (deathcore) občas plochá muzika. Jasně, žánr je to stvořený přímo pro živé koncerty a párty, ale když vám po sobě hrají čtyři kapely využívající tentýž „povinný“ prvek, říkám si, že pro některé z příchozích je to o něčem víc či jiném než jen o muzice, poslechu cds, ale vážně o vydovádění se nebo i o tom, jak se v davu odlišit. Však nejen bubeníky to snad nemůže stále dokolečka dokola bavit, točit několik průšlapů a mlátit rukama dobu.
Nastupují Arsonists Get All The Girls a na pódiu se objevuje mikroKorg a Alesis. Jasně, „tady bude něco jinak“ si říkám, ale Arsonists doplácejí trošku na zvuk, kdy kytary i klávesy jakoby člověk pohledal. Ani to ale neva a stejně jako minule se rozvlnily i ty poslední dívčí vnady, proti čemuž samozřejmě nemám ani zbla, dvakrát proběhla i měnší wall of death, ale živě to AGATG neznělo konzistentně jako třeba Horse The Band, ztratila se hutnost, kterou na cds (hráli třeba In the Empyreans, Violence is Fluid Triceratops nebo This Time You're Gonna Get it Dirty Shirley či Red Meat & Big Trucks, myslím) disponují a znělo to jak nastrouhanej sejr na největší dírky struhadla. Nicméně vadilo to tak maximálně mně a lidem, kteří přišli hlavně na muziku. Naštěstí Arsonist jsou pohoda, žádný

velký gesta, lidi (a vlastně i kapely) se přišli bavit, což potvrdil třeba hafík Paul z WFAHM… a co jiného byste chtěli od kapely, jež se (přeneseně) jmenuje Žháři dostali všechny čubky :) Jasně, disko-ejtýs-breakdown-sypec a za to třeba nalepený boogie… Arsonist živě přesvědčiví, škoda toho zvuku.
A přichází finále už tak barevného večera, berlínští War From A Harlots Mouth, kteří do svého pojetí deathcoru, mathcoru, chao grindu přimíchávají jazzových vsuvek, disharmonických pasáží, lámaných a skladbu dekonstrujících řešení. Harloti mají našlápnuto, jsou hodně aktivní a jen u nás agilnější než některé domácí kapely a než by si možná někteří přáli (však loni jsme je tu měli snad 4x). Co ale proti tomu, když živě jim to hraje náramně! Zvuk se najednou čistí a ‘shaolin transmetropolitan express‘ nás bere na vyjížďku plnou zákrut, nebezpečných úseků, nečekaných rozuzlení… No prostě masakr. Tahle kapela naživo umí, nic nepřehání a pokud jí to vydrží, nikdo se asi nebude divit, když po nich časem hrábne i větší label než LifeForce.
Pohodová akce, která představila deathcore a metalcore hnedle v několika podobách: standardní, melodické, brutální, ujeté i technické. Harmonogram se dodržoval, zvuk solidní a lidí akorát. Naprostá spokojenost.
by HotSoup