Čistě thrashové akce nebývají zas tolik časté, a když se objeví na soupisce hned několik zahraničních, relativně zvučnějších jmen, není divu, že návštěvnost bývá vysoká. Thrash metal zkrátka pořád táhne a zcela vyprodaná Modrá Vopice, ač se nejednalo o jména z úplně první ligy, toho budiž důkazem.

První se na podium postavili Mason, kteří, jestli jsem zpěvákovi dobře rozuměl, přijeli až z Austrálie. Jejich thrash metal zněl vcelku sofistikovaně, rychlejší drbačky občas kapela proložila střední tempem a zruční kytaristé do toho vyšívali sóla. Celé to působilo dojmem dobře zmáknutého řemesla, na můj vkus se však do popředí dostávalo příliš uhlazených melodií. Spíš než buřičské běsnění kapela vyznávala preciznost, občas zbytečně složité skladby však místy ztrácely tah na branku. Berte to ale jako postřeh kapelou dosud nepolíbeného posluchače. Ocenil jsem ale každopádně zvuk, který na to, že se jednalo o první kapelu, byl naprosto v pořádku.

Druzí v pořadí nastoupili belgičtí Schizophrenia, kteří dle názvu odkazují na starou Sepulturu, a tak tomu bylo i hudebně. Rychlejší thrash/death měl solidní energii a hutný, spíše deathmetalový zvuk dodával kapele tvrdost. Dle dojmu z předposlechů jsem čekal přísně hoblující drtičku, kapela mne však příjemně překvapila mírnou členitostí skladeb, resp. nejedním zvolněním tempa. Hrálo jim to parádně a dá se říct, že svým stylem se trefili do mého gusta. Sportovně ale přiznávám, že osobitosti kvartet zas tolik nepobral. Kapela se snažila uhranout publikum skrze rychlost a tlak, což se jí dařilo, nakonec kotel se rozjel pěkný, ale po nějaké čtvrté páté skladbě bylo jasné, že mají okopírovaných pár tradičních žánrových figur, které jedou dokola. Na konci setu však zaujaly covery, a sice slayerácká Necrophiliac a nějaký punk, tuším od GBH, obě z letošního EP, které vystoupení dost pomohly. Belgáni nepředvedli ve finále nic moc originálního, ale hráli pěkně s vervou a šlapalo to, takže dobrý.

 Následující taktéž Belgičané Evil Invaders byli dle mého hlavním tahákem koncertu. Kapela, která je retro jako řemen, a to včetně ječáku, sólíček a té nejryzejší metalové image, jde v posledních letech nahoru a úplně našlapaná Modrá Vopice tento fakt jen podtrhuje. Na kapelu jsem se těšil, ale spíš proto, že jsem čekal, že to bude sranda. Počítal jsem, že se vysměju těm knírkům, sólíčkům, ječáku a komickým pózám á la 80‘s metal, ale bohužel nemohu. Ano, byly tam pózy a přestřelená pódiová prezentace, nicméně po hudební stránce nešlo o lacinou parodii. Skladby má kapela dobře vystavěné, kdy skládá thrash, power a speed pasáže a vzdušnější, melodické heavymetalové momenty do zábavné formy. Překvapily mne však hlavně dvě balady, které kapela zařadila do playlistu, a to především tím, že byly úplně nejlepším, co zaznělo. Myslím, že do budoucna by tento směr kapele slušel víc než thrashové kvapíky, kterých bylo ten večer pořád dost.

Hudbu splňující přísné metalové parametry doplňoval výrazný a pronikavý zpěv, který je určitě jedním z aspektů, co posouvá kapelu o level výš, než jsou ostatní retro metalové spolky. Zde si dovolím pochvalu frontmanovi, že při excelentním zpěvu zvládá neméně excelentně na kytaru. To se cení, stejně jako jeho nehrané a nefalšované zaujetí pro věc. Vystoupení po celou dobu neztrácelo energii, lidi se bavili po krásně metalovém způsobu a hodinka uběhla jako voda. Evil Invaders mají dle mého našlápnuto. Cítím tam potenciál a prorokuji, že z nich bude brzy velká kapela do velkých sálů a my budeme moci jednou machrovat, jak jsme na nich byli v mrňavé Vopici, když je ještě nikdo neznal.

Do role headlinera byli ten večer nominováni Američané Warbringer, kteří jsou z vystupujících kapel služebně nejstarší a taky nejznámější jméno, nicméně nejlepší nebyli. Což o to, šlo o energické vystoupení, kdy kytary řezaly, bubeník to hrnul ve svižném tempu, hudebně to bylo však dost ohrané. Dá se říct tuctový thrash. Zahraný sice pěkně od podlahy s fortelem a energií, ale po skladatelské stránce nic moc zajímavého nenabízel. Rozdíl byl oproti předchozím kapelám i ve zpěvu, kdy Warbringer, byť měli jako jediní sólo zpěváka, tak měli zpěv asi nejvíce průměrný. Možná byl trochu problém v tom, že po výrazné předchozí kapele mě Amíci prostě nedokázali zaujmout. Každopádně publikum reagovalo nadšeně, žádný hromadný odchod se nekonal, takže pozici headlinera Warbringera naplnili. Zvukově též bez problémů, stejně jako u ostatních kapel byl sound hlasitý, ale čitelný.

Thrashmetalový večírek tedy proběhl na pohodu, bylo vyprodáno, nemyslím si však, že by kapacita byla přetažená a nebylo k hnutí. Tlačenice byla tradičně vzadu, zatímco vpředu více u podia místo bylo. Opět musím pochválit snahu o dodržení jízdního řádu, kdy, jak už bývá na akcích Obscure pravidlem, žádné zbytečně dlouhé proluky se nekonaly. Plznička ve Vopici za skousnutelných 56 Kč taktéž v pořádku, stejně jako svižná obsluha píp. Nejmenovaný kamarád z Plzně, který zde byl poprvé, se podivoval nad tím, že jako tohle je ta legendární Modrá Vopice? Dřevěná kůlna na periferii? Ano, to je ono, říkám, a dodávám, že v kombinaci s odžískovaným metalovým undergroundem to tu nemá chybu!