Možná to bylo nedělí, možná je trh přesycen nabídkou koncertů, anebo je šest kil za Krisiun v současné konkurenci moc, každopádně návštěvnost ve Futuru tento večer rekordy nelámala. Na úvodní kapelu byl plac pod podiem poloprázdný a v přilehlých prostorách, na baru a u merche též bylo pusto. V průběhu večera naštěstí dalších x desítek hlav přikvačilo, takže hlavní kapela měla diváckou kulisu solidní, nicméně současný oldschool deathmetalový výtlak je třeba asi přehodnotit.

První úřadující, belgičtí Triagone, mají v manuálech nálepku technical death metal, bohužel nic extra technického jsem v jejich setu nezaregistroval.

Zvuk se možná vinou nezaplněného sálu dost tříštil, nicméně i tak bylo jasné, že jde víceméně o rychle zahraný, tvrdě metalový guláš. Kapela střídala v rychlém sledu různé motivy, nicméně více než dojmem složitějších fines působila produkce jako chaos. Dojem byl díky nadbytku motivů neučesaný, a byť to byl vcelku šrumec, tak bez výraznějšího nápadu. Výsledku nepomáhal ani dost průměrný řev. Půlhodinku jsem vydržel, ale nebavilo mě to.

Druzí v pořadí, taktéž z Belgie pocházející skvadra Schizophrenia na tom již byla lépe. Rychlý, jednoduchý, až se dá říct primitivní thrash/death byl zahraný s nasazením, a proti první kapele zněl mnohem více srozumitelně. Bylo jasné, že borci vědí, co chtějí hrát, bohužel ani jim nepřál zvuk.

Nedávno jsem je viděl ve Vopici s dobrým nazvučením a bylo to super. Tentokrát však nebyly slyšet kopáky a basa, a jakkoli se hoši snažili a svoji oldschool hoblovačku mastili s okouzlující vervou, chyběl tomu absencí basových frekvencí požadovaný tlak. Spektru dominovaly přeřvané kytary, kdy zejména ta sólová by se napříště měla určitě ztišit. Kapela přesto zanechala sympatický dojem, kdy plusové body posílám nejen za příkladné nasazení a cover Slayer, ale taktéž za kostýmy, účesy a knírky. Osobně tento retro dress code za moc vtipný nepovažuji, nicméně precizně laděnou image cením.

Třetí Baest jsem před koncertem zlehka naposlouchával a show ve mne zanechala přesně ten dojem, který jsem nabyl z desky. A sice kvalitně zahraný, obstojně šlapající death metal, který však ubíhá dle stále stejné formule a rychle se zají. Kapela určitě překvapila ovšem v tom smyslu, že proti předchozím měla najednou úplně super čistý zvuk. Možná proto, že hoši aparáty na pódiu tolik netavili a poměry všech nástrojů i hlasitost měli nastavené akorát.

Celkovým projev kapely nebyl až tolik živelný, jako spíš příjemně houpající death metal, kdy sofistikovaně zahrané kytary pěkně vyšívaly, basa byla slyšet (rarach basista byl boží!) a bicí též zněly v pohodě. Po instrumentální stránce to Dánům bezproblémově zařezávalo, bohužel do kolen mě nedostali. Po nějakých dvaceti/třiceti minutách to začala naopak být totiž trochu nuda. Chyběla větší různorodost a výrazné nápady.

Chvíli před půl jedenáctou, když jsem už pomalu ztrácel sílu, jsme se však konečně dočkali. Nastoupila hlavní kapela a rázem to byla úplně jiná káva. Výborný zvuk, nasazení, pódiovka, zpěv i muzika, všechno o x levelů výš než předkapely. Hned od začátku byl naprosto přehledný zvuk a hudba Krisiun měla neskutečný tlak.

Brazilci hrají pouze s jednou kytarou, která však naprosto stačí, protože dominantní nástroj jsou v Krisiun bez debat bicí. To, s jakou přesností a drivem bubeník akcentuje a dohrává jednotlivé motivy, je u této kapely dost specifické a naživo tento styl dodává hudbě velkou razanci. Bratrské trio je za roky dobře sehrané a šikovně se ve skladbách doplňuje. Když kytara sóluje, bicí ustoupí a naopak, když bicmen mydlí složitosti, kytara hraje úsporně a při zpěvu zařadí jednodušší figuru. Songy jsou rychlé a nikterak složité, přitom ale ne primitivní. Zkrátka členitost akorát, aby vyniknul strhující deathmetalový drive. Pozitivní dojem navozuje ale i výborný vokál. Krisiun mají prostě svůj styl za dlouhé roky odladěný jak po stránce skladatelské, tak co se týče živého hraní.

Kapela zahrála průřez diskografií a na závěr si střihla i tentokrát motorheaďáckou Ace Of Spades, se kterou na podiu vypomohl frontman Baest.

Ve srovnání s festivalem měla klubová show o mnoho větší grády a velmi mě tedy štvalo, že jsem musel kvůli poslednímu spoji (znovu) odejít dřív. Je to mrzení, přetrpět na koncertě tři bídné předkapely a pak nevidět celé to, kvůli čemu jsem přišel. Je opravdu nutné, aby na metalových koncertech hrály před hlavní hvězdou tři supporty a celá akce se tak posunula až skoro do půlnoci? (Na ostatních zastávkách turné se kapely střídaly.)

No nic, nedá se svítit, Krisiun byli ten večer ale fakt pecka, nejlepší death metal naživo za hodně dlouhou dobu. Vyplatilo se tedy po náročném prodlouženém víkendu zatnout zuby a v neděli ještě znovu vyrazit.