13:30 - 14:00 Benighted
14:15 - 14:45 Nervecell
15:00 - 15:40 Hackneyed
15:55 - 16:45 Blowsight
17:05 - 18:05 Kingdom Come
18:35 - 19:45 Coroner
20:15 - 21:25 Morbid Angel
21:55 - 23:10 Amon Amarth
23:40 - 01:00 Gamma Ray + Michael Kiske
Náročný víkend, věru. Záchrana v podobě dvou lahváčů a už v 11h za dopoledního vánku čekám na zbytek tlupy a vyrážíme směr Zlín. Že to nestihneme včas, jsme věděli už v začátku a nejvíc jsme litovali Septic Flesh.
Po třech hodinách jízdy se ubytováváme na apartmánu a směřujeme k hale. Vyšší koncentrace mániček nás ujišťuje ve správnosti směru a něco po třetí se ocitáme na festivalovém náměstí tak, jak ho známe z léta; stánky s občerstvením a oblečením se točí kolem, toiky poctivě pokřtěné už ve tři taktéž, prostě řádný festival jak má být. Zbytek bandy má lístky zakoupené, já si jdu vystát frontu na akreditaci. A že akreditovaný novinář tvrdý chleba má, se přesvědčím v následných chvilkách, kdy se dostanu doprostřed dění, kdy jistý notně obveselený fanoušek se dožaduje předběhnutí a je ochoten za to i fyzicky bojovat. Bohužel ve středu šarvátky jsem byl já, takže jsem schytal i „jednu moravskou“ a lehce otřesenému mi u okénka na akreditaci dokonce i chvilku trvá vyblít své jméno. V tomto případě mě trošku mrzela nulová reakce ochranky propouštějící lidi do haly stojící opodál - jestli dotyčného nějak řešili, nevím, ale vím, že tam na někoho řval, že ho zabije. Inu na Moravě jsou ty fronty rázovitější ;)
Srovnávám se pivkem a míříme dovnitř. Smutnění z toho, že přicházíme o Septic Flesh se mění v rozčarování, protože mistři symfonií vůbec nedorazili. Kupujeme piváky a já se snažím rozchodit si dioptrie po předchozím incidentu, můžeme vyrazit na právě hrající Blowsight.
A přicházíme až v jejich druhé polovině. Mlaďoučká parta hrála něco na pomezí moderního rock/metalu, kolega LooMis občas loví taková připodobnění jako Trivium, já raději zůstanu při zemi. Zpěvák stylizován do ema z MTV střídal hrubší vokály s jemnými polohami a byl to zřejmě první zásek kapely na českém kolbišti. A jsou to Švédi, takže se dozvídáme, že české holky a pivo máme nejlepší - a to prosím dostávají tuctovky; kdyby zašli do Zlých časů (24 druhů lokálních piv), tak se z mladé a evidentně i dobře rozjeté a sehrané party stane poctivý alkopunk. A to, že se Blowsight nebojí „experimentovat“, dokázal cover od Lady Gaga. Poker Face v rockovém pojetí rozhodně neztrácí na lesku a kapele se od publika vracela až překvapivě kladná odezva. Je zkrátka vidět, že i rocková dušička má pochopení pro popík. No na Masters aby ne :) (trk)
Němci Kingdom Come byli zástupci poctivého hard rocku/heavy. Během jejich příprav a začátku však potkáváme místní kamarády a zapojujeme se do družného zahřívání, protože zimní Masters of Rock dostává svému jménu. Přicházíme opět v druhé polovině a to vesměs tak na to, se nasytit příjemnou klasikou od zkušených a lety prověřených harcovníků, stačí.
Během nich se to v hale už solidně plní, takže rychlé zvládnutí volání přírody a pivko a šup zpět na plochu, kde povětšinou lítají Jaromírové Jágrové, dnes tu ale lítali jiní Jégříci.
Coroner byli hlavní jméno, co nás do dalekého Zlína přivedlo a po 14-tileté hybernaci snad věříme i v novou deskou. Už z prvních tónů, kdy se začíná z desky Grin, je jasné, že jejich tech thrash je někde jinde. Skladby z této desky jsou hrány ve středním tempu a spolu s geniálními samply je to hodně psychodelická jízda. Ale raději předám slovo Loomisovi:
„Poslední článek evropské kliky technického thrash metalu dosedl na místo. Legenda nezklamala. Švýcaři naprosto dechberoucím způsobem předvedli, jak je možné hrát relativně jednoduše a přitom do hudby přenést magii, kterou disponují na deskách. Už videa na YouTube slibovala kvalitní zážitek, ale samotné vystoupení očekávání nechalo daleko za předpoklady. Groove metal jako řemen, hypnotické rytmy se plynule střídaly s thrashovým běsněním, žádná nota nepřišla nazbyt, jednoduchý pódiový vizuál, perfektní zvuk, který snad měl jednu jedinou vadu jenom na začátku (trochu přehalené) a pak letmého zavazbení, kdy si Tommy Vetterli přišel uvést hypnotickou Grin. Na poslední desku se možná kladl větší důraz, než musel být, ale to v celkovém vyznění setu nakonec je nepodstatné. Skvělým tahem se navíc ukázalo angažmá čtvrtého člena, který bokem od kapely zajišťoval elektronické a hlukové efekty a citlivým způsobem tak dokázal navodit správnou mrazivou atmosféru (nebyl představen, naprosto tak netuším, kdo to byl). Coroner si na nic nepotřebovali hrát, žádné dlouhé proslovy k publiku, hecovačky, ale místo toho profesorská preciznost a mikrovteřinová sehranost. Holt, starý psi se nepotřebují učit novým kouskům.“
Skromná a sympatická trojice Coroner vyklízí pozici pro jiné velikány. Pravdou je, že z Morbid Angel na letošním Brutal Assaultu zbyly hodně rozporuplné vzpomínky. Morbidi dost sázeli na novinku, kterou logicky upřednostňovali. Ale toto turné je vlastně již oficiální k nové desce, přesto se hrají osvědčené fláky napříč historií a plně vyzdobené podium zastihlo MA v daleko lepší formě než v létě. Partička kolem Davida Vincenta chce jasně vyvrátit veškeré pochybnosti napříč posluchačským spektrem, že díky novince patří do starého železa. Naopak! Strhující jízda, kvalitní zvuk, pekelné bicí, kdy jsem si hodně užíval prostřihy projekce na bicmena Yeunga. Brilantní a přesné riffy a v neposlední řadě přesvědčivý vokál také zajistil hodně chutnou porci ryzího death metalu. Samozřejmě došlo i na věci z nové desky a chtě nechtě fanoušek MA musí počítat např. se stadiónovkou I‘m Morbid už asi na každém koncertě, nicméně kadence skladeb z nové desky byla paradoxně slabší. Až na tyto do uší bijící chuťovky to byl set naprosto vyvážený, pestrý a brutální.
Samotný Vincent a Yeung se pak následně pohybovali u merchendise a ochotně pózovali, podepisovali a družně děkovali za projevené ovace. Takže přesně to, co od svých hudebních idolů očekáváte. I když je Masters of Rock už svým jménem jiného ražení, fanoušků na Morbid Angel bylo požehnaně jak před pódiem, tak v ochozech, které se defakto už zaplnily.
Samozřejmě ale večer směřoval do finále a nejpočetnější tričko s logem Amon Amarth převálcovalo veškeré fanouškovské tábory zbylých kapel dnešního dne. Les rukou jejich fanoušků byl ohromně pulzující. Předem je asi nutné říct, že nejsem a asi nebudu fanoušek kapely, tak jsem počínání kapely sledoval z čistě ryzí zvědavosti, jestli zlí jazykové mají pravdu, nebo jestli je kult oprávněný. Amon Amarth asi byli dřív trošku víc hudebně pestřejší, ale obávám se, že poslední dobou vydávají materiál, který působí víc křečovitěji a lehce „normálně“. Čekal jsem set plný severských halekaček, ohňů, rohů na helmicích, show. Osobně se mi dostal průměrný rock/metalový blok písní, který vcelku lehce sklouzával do jednolitého celku. Johan Hegg působil taktéž chladně a proslovy a děkování byly hodně strohé. Zvukově to oproti Morbid Angel nebo posledním Gamma Ray sice byl víc zahulený balast, ale zas nikterak výrazně, aby to dojem zbytku vyprodané zlínské hokejové haly kazilo. Soudě dle ohlasů odcházeli fanoušci hodně nadšení, já bych v jejich případě byl na své idoly trochu víc přísnější.
Pauzu před posledními účinkujícími opět vyplnil roztomilý uvaděč, který lidově a svojsky uváděl každou kapelu zvlášť, a to jak před koncertem tak i po něm. V jedné z těchto přestávek byl fanouškům představen další interpret na letní Masters of Rock 2012, kdy členové Sabaton rozvinuli českou vlajku s nápisem kapely. Představení sklidilo ohromné reakce a já uznale pokyvuji hlavou, jak to mají dramaturgové festivalu marketingově zmáklé. Samotné moderování působilo hodně odlehčeně a celému dni dodalo punc jednoho rodinného večírku a navozovalo příjemnou atmosféru.
Gamma Ray byli mou premiérou speedmetalové kapely naživo; jo, vážně se mi ještě nepodařilo vidět nějakou tu německou legendu tohoto žánru. Osobně bych uvítal asi raději Jorna Landeho - nejlépe s Masterplan (brilantní byl v Ark), ale i Gamma Ray s neznalostí jakýchkoli skladeb byli příjemným zážitkem. Kapela nenechala nic na pochybách a vyprodanou halu měli jako na podnose - co písnička to hit, která dostávala dav do varu. Gamma Ray měli dramaturgii setu zvládnutou perfektně a po bloku rychlých vypalovaček došlo i na pomalou baladu, kdy pěvce Hansena doprovázely jen klávesy; srdíčko mnohých zaplesalo. Následně na to si vystřihli další hitovku a celá hala doprovázela kapelu v mohutném sboru „gamma gamma ray“…a když už jsem si myslel, že víc nemůže přijít, přišel na scénu avizovaný host Michael Kiske, který své party odzpíval na výbornou a s kapelou si vystřihl šlágry jako Future World, Time to Break Free nebo I Want Out.
Celkový dojem z festivalu byl i přes incident v úvodu určitě kladný. Winter Masters of Rock 2011 byl slovy taxikáře „tož více o té sile než o kvalitě, že“ a byl příjemně stráveným odpolednem a dalším festivalem, jenž byl stylovým zaměřením mimo můj obzor. Ale jak se říká, člověk má nejdřív poznat, než remcat. Hala jako taková je místo vybrané vhodně, problém je jen hala samotná, kdy staré dlaždičky a kluzký beton v hledišti s obveselenými rockery moc nespolupracoval, ale snad k výraznějšímu zranění nikde nedošlo. Zvuk celkově na halu víc než dobrý, časový line-up se přísně dodržoval, a to také hraje prim. Takže když „masters“ předvedou podobný výběr kapel i příště, slibuji, že se už nebudu dívat skrz prsty ;)
Vložit komentář