Nesčetněkrát jsem si stěžoval na alba, která jsou technicky v pořádku, ale chybí jim atmosféra a vlastní tvář. U Alchemy of Flesh je to právě naopak. Zdánlivě obstojné klanění se Morbid Angel se pod lupou rozpadne do slabých výkonů.

Když dostanu promo s velkým nápisem Morbid Angel worship, je to lákadlo. Když je v promo-materiálech jako zdroj inspirace místo kapel seznam počítačových her, je to naopak varování. A varování se rozbliká ještě víc, považte: Tim Rowland, který stojí za Alchemy of Flesh má na kontě mimo jiné několik pokojíčkových projektů, ale není mi moc jasné, kolik z nich je aktivních a kolik se „rozpadlo“, protože jim průběžně mění jména. Pokud jsou informace na Metal Archives přesné, Alchemy of Flesh je přejmenovaný Sculpted Horror, který je přejmenovaný Chopping Mall. Forklift Operator, Primal Gore a Lothric jsou jména některých dalších „projektů“ a Tim se podílel i na tvorbě Woccon a Peregrine, kdy si nejspíš do ložnice pozval kámoše, ale zase jich nebylo dost na plnohodnotné tažení v dračáku. Samozřejmě jsem žádný z těchto projektů neznal, nikdy o něm neslyšel a nehodlám na tom nic měnit. (Za zaplněný odstaveček recenze jsem ovšem vděčný.)

Ale vážně: ze samotného výčtu jsou jasné dvě věci – jednak je vidět, že Rowland není zrovna moc konzistentní typas a jednak nedosahuje svými nahrávkami velkých úspěchů, když nemá zapotřebí alespoň za některým ze svých projektů stát delší dobu.

Ale teď už přímo k aktuální desce Alchemy of Flesh. Atmosféru Morbid Angel opravdu nahrávce nemůžu upírat. Takhle chtěný a přiznaný rip-off, nebo poctu, jsem už dlouho neviděl. Nedxxx a Abigor, Tod Huetet Uebel a Deathspell Omega nebo Mannveira a Svartidauidi, tam všude je nepopiratelná inspirace, ale pořád ještě větší nebo menší dávka originality. Tady? Kdepak, Alchemy of Flesh se otevřeně hlásí ke kopírování Gateways to Annihilation. Tak tedy dobrá, ale logicky se pak nabízí konfrontovat kopii s originálem. Na povrchu slyšíme zřetelnou podobnost. To, oč běží, jsou riffy a zase riffy. Ale zatímco originál je plnotučný a zábavný, kopie zní nedomrle a mělce. Dobře, srovnávat se s královskou riffmašinou, to je pro Alchemy of Flesh tvrdé. Je toho ale daleko víc, co vytýkat. Chybí stopky, sypačky (ta plastová „trrr“ na virblu mě vysírají pokaždé, když Alchemy of Flesh slyším). Chybí sóla plná jedu, kdy se páka na kytaře prohýbá jak záchranná brzda šinkansenu. Chybí zlověstné vokály vzývající Pazuzu. Ale na prvním místě chybí místa v rámci skladeb, na který si pamatuješ, na který se těšíš. V rámci alba chybí skladby, na který se pamatuješ a na který se těšíš. Na tohle album si totiž nepamatuješ a ani se na něj netěšíš.

Jednoduše se dá říct, že Alchemy of Flesh je středoškolská verze Morbid Angel, která by asi na večírku zaznamenala slušný úspěch spolužáků, ale jinak je k ničemu.