Mluvíme-li o vrcholu temného synthwaveu, nelze opomenout Carpenter Brut, kteří dokázali vytěžit ze zvuku syntezátorového retra a 8-bitové estetiky po boku krajana Perturbatora maximum. Trilogie krátkých nahrávek napomohla francouzskému tělesu danou pozici utvrdit a dá se říct, že do jisté míry žánr definuje, ukazuje totiž, jak by měla daná hudba znít – vyprodukovaná tak, aby tlačila, řezala a burcovala, nikoliv však za cenu obětování esence osmdesátých let, která si nese přímost, chytlavost a ponoukání k tanci.

Obří úspěch třech EPček posléze umocnilo zahrnutí skladeb jako Le Perv nebo Roller Mobster do soundtracku k druhému dílu retro střílečky Hotline Miami. Carpenter Brut posléze zkouší na věhlas navázat debutem Leather Teeth, desce však něco chybí – mix starého a nového se v mnoha případech nedaří podchytit jako v začátcích. Nejlépe fungují skladby, které nově zahrnují hostující vokály, zejména Beware the Beast s Matem Mcnerney (Hexvessel, Grave Pleasures) umně kombinuje diskotékovou nostalgii a produkční modernu s aurou brakového hororu 80. let.

Po debutu se Carpenter Brut trochu stáhli do ústraní, kde se oddali soundtrackové práci ke kickstarterovému projektu Blood Machines od tvůrců klipu Turbo Killer. Dva roky nato se těleso ozvalo s coverem hitu Maniac, který si nese jeho esenci a skvěle spojuje razanci kultovní trilogie s temně hororovým nádechem stejnojmenného kultovního filmu Williama Lustiga.

Nová Leather Terror jménem navazuje na předchůdce, zároveň napovídá, že pokusí tvrdší roviny darksynthu. Materiál místy působí jako zkouška o filtraci synthwavu metalem – deska upozaďuje melodičnost i atmosféru starého disco soundu. V hudbě tak mnoho nezůstává, navzdory tlačení na pilu Leather Terror příliš nebaví, upouští totiž od aspektů, které rezonovaly někdejší tvorbou Carpenter Brut nejvíce. Zbývá tak jen změť elektronické řezavosti, která se často nemá kam vyvíjet. Kouzlo se vytrácí i u většiny tracků s hostujícími vokalisty, protože se skladatelství příliš podvoluje zvuku přizvaných, například spolupráce s Ulver zní jako šuplíkový song vynechaný z Flowers of Evil.

Leather Terror tak výrazněji zapůsobí jen uprostřed, kde se vytasí s kombem Day Stalker / Night Prowler. Dvojice skladeb je brilantní přehlídkou syntezátorové gradace, Carpenter Brut zde efektivně vrství přehršel motivů, budují masivní zvukovou zeď, která dokáže po celých 6 minut překvapovat, přitom si však zachovat chytlavost díky držení se ústředního leadu. Zbytek desky další podobně silný moment nenabídne. Za zmínku snad poté stojí jen Color Me Blood se svižným elektro-industriálním jádrem a Lipstick Masquerade s hostující Pershou, která zažehne jinak zapomenutou synthpopovou nostalgii.

Leather Terror svým způsobem připomene poslední desku Perturbatora – při snaze vymanit se z rigidních pravidel žánru v obou případech dochází k výraznému poklesu zábavnosti a chytlavosti, tedy aspektů, které jsou pro synthwave klíčové. V případě Carpenter Brut je ale výsledek ještě slabší: nabízí totiž neoriginální a nedotažený pohled na zvuk, kterého se v minulosti lépe zhostil Gost (Non Paradisi) či méně známý Acid Vatican.