HEAVING EARTH - Darkness of God

recenze
vaněna
Hodnocení:
10

Heaving Earth jsou bez diskuse česká deathmetalová špička. Aktuálním albem se však posunuli i ve světovém měřítku mezi naprostou elitu.

Heaving EarthNení od věci začít recenzi ohlédnutím za předešlou tvorbou. Na Denouncing the Holy Throne, předešlou desku Heaving Earth, je vždycky radost zavzpomínat. Je to neuvěřitelných 7 let, kdy tahle velká pocta Morbid Immolation Eternal vyšla a od té doby na ní nezestárla ani notička. Parádní nachrochtaný, naklepaný a vypidlikaný death metal, který se ohlíží do devadesátých let a nekompromisně uctívá pekelné spolky z New Yorku a Tampy mě nepřestal bavit, ovšem nedokázal jsem si představit, že by Tomáš a spol. dokázali a chtěli udělat další podobnou desku/homáž dle stejného schématu.

O vyčpělosti nebo snad vyhoření se naštěstí vůbec nedá hovořit, to muselo být jasné každému hned po zveřejnění prvního znamenitého singlu. Je to možná i díky tomu, že přišlo prostřídání sestavy, a to rovnou na všech postech (s výjimkou kapelmeistera Tomáše.) Sestava Heaving Earth, to byl vždy výkvět pražské deathmetalové scény, a na Denouncing to platilo zejména. Až jsem si říkal, že tohle se už nemůže zopakovat. A voilà: sestava novinky je opět královská a chemie, aspoň pokud mohu soudit dle výsledku, funguje snad ještě lépe než kdy dříve. Marek Štembera (též Brutally Deceased a Somniate) předvádí snad životní výkon. Předbíhám, ale takhle nasypanou desku jsem už dlouho neslyšel.

Co je ale podstatnější, od předešlé desky se Heaving Earth odřízli poměrně radikálně především co do kvality. Dost bylo ohlížení a uctívání, na třetí desce máme co do činění se sebevědomou a svébytnou kapelou. Hned v prvních vteřinách zarazí poměrně nízká hladina zvuku. Obzvláště tento fakt vynikne, pokud si pustíte Darkness of God bezprostředně po zvukově natlačené Denouncing the Holy Throne. Již z toho se můžeme dovtípit vyšších ambic nahrávky, tady se bude se zvukem pracovat a nebude do hlavy tlačit vrstvy a vrstvy kytar přes sebe a středy na maximum. Nejsem žádný zvukový fetišista, ale tady mám jasno o kvalitně ošetřeném zvuku, který hlavně bicím propůjčuje dynamiku.

A teď se pojďme podívat na jednotlivé skladby. Hned první Violent Gospels (Ordination of the Holy Trinity) byl skvělou volbou pro singl. Jde o krystalicky čistý death metal v moderním podání, dynamický, nasypaný, se skvělým riffem, nutnou dávku instrumentální zručnosti, brilantním sólem. Navíc je to song, který vede odněkud někam, a vlastně je až k nevíře, že na ploše pouhých čtyř a půl minuty rozvine takřka úplně vše, co dělá Heaving Earth tak skvělou kapelou. Stejně perfektní jsou podle mě i poslední dvě skladby a ze zbytku bych dal přednost těm s kratší stopáží, ale komu více sedí melancholická (byť pořád nasypaná) poloha deathmetalové masírky, smlsne si na delších skladbách jako je gorgutsovská Crossing the Great Divide. Jako celek deska funguje taky výborně. Nenechá odbíhat a těkat pozornost, ale uzurpuje si téměř stále maximální koncentraci. Změny rytmů, rafinované riffy, pořád se něco děje, pořád to pidliká. A drobností, která potěší a albu pomůže, je i absence pauz mezi skladbami.

Nemyslím si, že by se na novince Heaving Earth poohlíželi po nějaké inspiraci, ale můžeme zaslechnout paralely a vlivy tvorby již zmíněných Gorguts a třeba i Deathspell Omega (trefně řečeno Bizzem: Flesh-Ridden Providence je písnička z desky, kterou DsO nenahráli – bohužel, dodávám já.) Práce s disonantními polohami je něco, co dnes zejména k black metalu téměř neodmyslitelně patří, a Heaving ji na novince také používají. Mistrovsky, protože poskrovnu.

Musím vypíchnout ještě jeden rys Darkness of God, který se mi vyjevil teprve postupně. Je téměř lhostejno, odkud poslech začnete. Mezi songy prakticky neexistuje výplň nebo hluchá místa. Jediný song, na který bych asi úplně nepřísahal, je v pořadí čtvrtá Forever Deceiving Dismal Gods.

No a teď zpátky v obecné rovině už se můžeme naplno oddat vrstvení superlativů. Darkness of God je po mém soudu nejlepší deska, kterou jsme na metalovém poli měli od české kapely možnost slyšet. Zároveň je to nejlepší death metal, který jsem slyšel letos, a určitě je to deska, kterou bych zařadil do zlatého fondu death metalu, klidně totiž snese srovnání s tím úplně nejlepším, co světově vychází. Je sice pravda, že mám tendenci nadhodnocovat desky, které jsem si aktuálně oblíbil, ale za Darkness of God dávám ruku do ohně. Vynikající, brilantní, svěží, nasypaná, náladotvorná.

Vložit komentář

Franta N. - 19.12.22 19:33:51
Souhlasím, že ty smyčce na začátku a na konci třetí skladby šly nasamplovat líp, aby to znělo víc jako skutečný nástroje a míň jako umělotina. Nevím, jakou přesně technikou to dělali, ale taky bych řekl, že k lepšímu efektu by nebyl nutný žádný astronomický rozpočet. Buď to takhle vysloveně chtěli, nebo to prostě byla věc, která se zvukovému inženýrovi tak úplně nepovedla, což se samozřejmě stane, všichni jsme chybující lidé. U vytažené sólovky jsem si jistý, že to byl záměr, a nevadí mi to. Přirovnání k Emperor - Prometheus (minus klávesy a symfo aranže) celkem sedí, a vzhledem k tomu, že Prometheus je jedna z mých oblíbených desek, to beru pozitivně. Pod slovem "pidliky" si představím jinou věc, tady to jsou spíš výjezdy kytar do výšek, trochu ve stylu Origin, tím, že se ty kytary zajímavě prolínají, to zní dobře. Chápu, že někomu vadí některý ty prog-hard-rockový pasáže se sólíčky, mně podobný věci většinou u death metalu taky vadí, ale tady mi to dává smysl. Třeba u takových Rivers of Nihil nebo Fallujah mi to zní jako nebetyčná blbost, tady chápu, co to tam dělá a co se tím (asi) chce v rámci skladby vyjádřit.
AddSatan - 19.12.22 11:36:29
Mně to tím "klasika-symfo" stylem skládání, prokomponování kytar připomíná i Promethea (což je vlastně taky do jistý/značný míry death metal - mj. s vlivem Morbid Angel a možná i Gorguts?) od Emperor - mj. i to intro/outro Apologetics zní podobně synteticky (přitom to šlo udělat více autenticky už před 21 lety - viz. Anorexia Nervosa třeba). Takže by mě to asi mělo hrozně bavit, nicméně sedí mi to pořád "jen" na těch cca 70%. Taková ambivalence často no... mj. z té vytažené sólovky (mi to tím nastavením připomíná Nightbringer, kde taky úplně nevím...). Vokál ok, ale asi až moc "suchej", s postupující stopáži přestává bavit, hraje se tam toho (místy) až zbytečně moc / něco trošku jinýho, než bych rád, pidliky, čvachtání atd. a viz. kotek no. Zvuk určitě lepší než předchozí, organičtější, ale přijde mi to pomalu jako druhej extrém - místy to málo tlačí a nemyslím si, že je to jen otázka DR. Nicméně chápu, že pro někoho TOP / skoroTOP.
Franta N. - 17.12.22 13:05:24
S odstupem pár měsíců pořád super, možná to i trochu vyrostlo. Jediná skladba, u které jsem nepochopil, co tam dělá, je Forever Deceiving Dismal Gods, což je kýčovitý melo-tech-death, který tam vůbec nezapadá, přeskakuju. Jinak paráda. Tyčí se to nad drtivou většinou kapel, které hrají technický death metal s progresivními vlivy, jako majestátní věž nad krajinou. Zatímco u drtivý většiny DM kapel zní ten prog rockový element neohrabaně a strašně na sílu, tady přidává další rovinu, aniž by boural vážný a svým způsobem pochmurný vyznění desky. Ne všem asi sedne ten suverénní, místy možná až profesorský přístup ke skládání i hraní, někdo chce primární naštvanost a divokou energii, která tady až na pár momentů moc není. Ale je to prostě jiný pojetí death metalu. Je taky vidět, že hlavní skladatel má základ v klasický hudbě. Některý pasáže znějí vlastně dost symfonicky (a dobře), i když tam až na intro a outro skladby Apologetics nejsou žádný vysloveně symfonický aranže. PS: Kapely/desky, který mi to připomíná a který se v souvislosti s touhle deskou snad nikde nezmiňují: Thy Darkened Shade: Liber Lucifer I (kombinace silných melodií s disharmonickými zlomy; celková vznešeně-dramatická atmosféra), a pak pozapomenutý devadesátkový symfonický black Obtained Enslavement a jejich vrcholná deska Witchcraft (platí hlavně pro skladbu The Lord's Lamentations), s tím, že tady nejsou klávesy.
sicky - 20.06.22 18:02:03
Zkouším to opakovaně a prostě to do mě neleze. Bicí i basa cool, zpěv taky cajk, rytmicky i riffově to valí, ale vadí mi jak je příliš vytažená ta sólová kytara. Nemůžu si pomoct, ale ty pidliky prostě s tím zbytkem nesedí dohromady. Je jich zbytečně moc a tlučou se s jinak výborným zpěvem a hudbou. Okamžiky, kdy kytara chvíli nesóluje, tak je to super
k.eight.a - 20.06.22 16:54:47
Uff, elitářská diskuse ... :-D
Franta N. - 30.05.22 21:14:25
Možná když člověk death metal vůbec neposlouchá. Ale to mu pak splývá asi skoro všechno, kde je growling. Jinak tam fakt podobnost s Ulcerate neslyším, ani v té atmosféře moc ne. Jasně, obě kapely celkem na atmosféru hrají, ale každá dost jinak.
bizzaro - 30.05.22 19:39:32
rozdil mezi temi kapelami (HE a Ul) samozrejme je a charakterově je to uplne jinde, ale castecne vyraz a trosku i atmosfera dokonce i mne osobne prijdou stycne, stejne jako ti DsO
vanena - 30.05.22 19:30:55
ale to je zase přísnost... pro člověka, který běžně poslouchá mainstream jsou určitě Ulcerate a Heaving dost blízko na to, aby se oprávněně dalo říct, že je to podobná muzika.
Franta N. - 30.05.22 11:54:36
S Ulcerate to fakt nemá moc společného.
Nemá to s nimi, kromě vágní škatulky death metal, společného právě že nic. Proto nechápu, proč to tolik lidí právě k Ulcerate přirovnává. Fakt si to umím vysvětlit jen tím, že když je něco death metal a nemá to úplně triviální riffing, tak to spoustě metalheads zní všechno stejně, protože to jsou hudební analfabeti. Čímž nechci říct, že na tom posluchači jiných žánrů jsou nutně líp.
mIZZY - 30.05.22 11:50:05
S Ulcerate to fakt nemá moc společného.
Franta N. - 30.05.22 00:55:01
Jinak mě zaráží, kolik lidí (hlavně na zahraničních stránkách) tohle srovnává s Ulcerate. Ti by mě při poslechu fakt nenapadli, a těžko hledám nějakou styčnou plochu mezi pojetími death metalu u obou kapel. Těžko pro to nacházím jiné vysvětlení, než že death metal poslouchá spousta hudebních hluchoňů, kterým všechny DM kapely s trochu složitější kytarou znějí stejně. Nebo?
vanena - 28.05.22 09:52:39
mne prekvapuje, ze nikdo nezminil Juliovy bicí...
důvod je, že než jsem se fastyho doptal, kdo to nahrával, už jsem ti retz odeslal :) ta věta měla být mezi pochvalou štembyho a další větou (která na tu předchozí nenavazuje) typický šití horkou jehlou :)
Franta N. - 28.05.22 09:24:15
Ta sympatie pro modernější pojetí klasický hudby (a orientace v ní) je tam právě dost slyšet. Jak v kompozicích ve smyslu vývoje skladeb, tak v tom, jak jsou poskládaný jednotlivý linky přes sebe. Důraz na dynamiku, kdy je nějaký výjezd zesílený další linkou, která hraje jen pár taktů a pak se se odmlčí. Tohle se v metalu (ani v rocku obecně) moc často nedělá, ale muzice to pomáhá.
bizzaro - 28.05.22 00:03:21
on to Zmetek pred kajtrou mastil na violoncelo, takze doslech mas dobrej
Franta N. - 27.05.22 15:42:34
Jo jo, bubeník z Itálie je důležitá součást, umí to, ukázal to už ve více kapelách. Mně se na desce líbí hlavně to, že je vlastně dost melodická, ale ty melodie (až na nějaký to drobný zaškobrtnutí, viz níže) nejsou prvoplánový melodicko-metalový jízdy, ale mají fakt důvtip, hloubku, atmosféru. To třetí bych zdůraznil, protože tady se atmosféry dosahuje ne bordel-zvukem nebo nějakým přidaným elementem typu ambient/noise vsuvky, ale výhradně partiturou, tím, jak je to poskládaný (a náležitě zahraný). Někde jsem tuším četl, že kytarista a hlavní mozek T. Halama je celkem fanoušek a znalec moderní klasiky, a z desky je to poznat.
bizzaro - 27.05.22 15:34:11
mne prekvapuje, ze nikdo nezminil Juliovy bicí, protoze tim si HE zabili zivy hrani - tohle tady neda ani bubeniku, co jich ma na ruce reznik. urcite ta deska bude bodovat ve svete, a jestli ne, tak budu nasranej, pac je to fakt povedenej post-Immo mix hozenej do GorgUlc Omega. Stembus je velky plus, tu desku to otevrelo nejen zvukove a oldschool vibe je razem pryc
brutusáček - 27.05.22 09:02:59
Všema těma sóloma a výjezdama to na mě působí víc vyhroceněji než předchozí deska, ale baví mě to celý jak to je. Riffy, basa, nasypanost, opravdu velká spokojenost"
Franta N. - 26.05.22 12:50:25
Mně se zrovna ta Lord's Lamentations líbí. Jsou tam melodie, ale netriviální a působivý. Vadí mi fakt jen ta čtvrtá skladba, která zní jako tuctový kříženec odvaru z At the Gates s odvarem z Necrophobic, nebolí plytký melodický death s přesahy do heavy metalu, neboli úplná blbost sama o sobě, která navíc ani vůbec nezapadá do konceptu alba. Nevím, proč by to nemohlo mí 46 minut místo 49 a 8 skladeb místo devíti, a taky jsem si to pro sebe tímto způsobem upravil vyškrtnutím této skladby a poslouchá se mi to líp.
mIZZY - 26.05.22 10:17:25
Taky souhlas s oběma. Ta deska je skvěle nahráná, má super zvuk a celkově zní parádně. Štembus to vokálně rovněž dobře zavdal. Ale stejně jako Kotek se nemohu ubránit dojmu, že to prostě místy až zbytečně pidliká, různé výjezdy se až zbytečně opakují a některá zjemnění jsou až na škodu. Třeba některý části The Lord's Lamentations a v následujícím songu mě vyloženě serou. Znít celá deska tak krutě jako první nebo poslední song, jsem z toho posranej mnohem více. Takhle to je jen fakt dobrý, mezi českýma věcma rozhodně HE patří k těm nejlepším, ale ze spřízněných kapel si asi dovedu představit, že se raději vrátím k Somniate, případně budu z Darkness of God přeskakovat ty nejvíce upidlikané věci.
Franta N. - 26.05.22 09:07:34
Souhlas víceméně s oběma pohledy. S Kotkem, že je to velká pecka, s Vaněnou (no, vlastně s oběma), že ta skladba "Forever Deceiving Dismal Gods" je nesmysl, který je tam úplně navíc, naštěstí se nechá přeskočit. Ostatní ne-natlakovaný pasáže mi nevadí, ale jak uslyším melo-heavy-death riffíček, tak prostě zmáčknu "přejít na další skladbu" a vyřešeno. Možná tomu do budoucna přijdu na chuť jako celku, neříkám, že ne, ale zatím mi tam ta čtvrtá věc prostě vadí. Ostatní skladby jsou od "dost dobrý" po "super", vyzdvihl bych dvojici Cardinal Sin and Woeful Redemption.

Zkus tohle