Buďme spravedliví – Malignant Altar nepatří k vlně hipsterských deathmetalistů, je tu řada zkušených hudebníků (Insect Warfare!) a cítím z nich opravdový zápal pro smrtící kov. Trička Immolation a Suffocation na oficiální fotce jsou ta nejlepší reklama. (Pamatujete na mladistvé časy, kdy pouhá galerie triček dokázala na festivalu ukrátit dlouhé dopoledne?)

Vynikající vliv Finska na newyorský death metal už jsme tu letos měli (Mortiferum), technické pojetí old school death metalu taky (Hyperdontia) a Malignant Altar jsou někde mezi nimi - kvalitativně vysoko, technicky naprosto s přehledem a atmosféra rozkladu hmatatelná. Rozkročeni mezi moderní sterilitu a třicet let starou plíseň kráčí Malignant Altar neochvějně za cílem, který si vytkli. Naložit tolik masitých a prohnilých riffů, kolik jich jenom unesete. Zvuk mohl být určitě i špinavější a vokál zastřenější, ale to už je o libosti každého posluchače.

Z vlivů jsou tu kromě samozřejmých Autopsy přítomni i Morbid Angel, Incantation, Immolation a nejspíš i Bolt Thrower. Spolu s Decrepisy si tak Malignant Altar jdou pro ocenění věrnosti v oblasti OSDM worshippingu, ale po pravdě řečeno, málo nového přinášejí. Jsou pro mě jedineční v tom, že přímočarému death metalu, výborně zahranému, dokážou vtisknout i opravdovou atmosféru prohnilosti a mají také k dispozici v rámci žánru výborně hrajícího Dobbera Beverlyho (taktéž v Ocean of Slumber a momentálně poměrně hypovaných Necrofier, kteří vyšli na Season of Mist), který sveřepě brání nudě a i do pomalých pasáží sype.

Absolutním vrcholem alba je song Ceremonial Decapitator, který už zazněl na stejnojmenném demu. Tohle je prostě prvotřídní hit, eso a divoká karta v jednom. Jenže bohužel, zatímco druhá polovina alba je kvalitativně vyrovnaná a nakládá, ta první půle je o vlas slabší. Pořád jde ale v rámci žánru o jednu z nejlepších desek letos. A ten obal!