Lamp of Murmuur jsem na letošním ročníku Brutalu shledal směšnými, a naopak nedávné první setkání se Zmyrnou dopadlo nad očekávání dobře. Rád jsem si vzal na paškál split obou smeček (i když Lamp of Murmuur se tu tentokrát objevil jako Silent Thunder), abych své předsudky a očekávání ověřil.

Silent Thunder není příliš známé jméno a na kontě má dosud pouze nějaká ta dema a dva splity, krom toho aktuálního se Zmyrnou ještě se Shadow Dungeon, kde se ale Silent Thunder blýsknul jen jednou skladbou a coverem Satyricon (vyšlo rovněž letos v říjnu.)

Dvě skladby na dnes probíraném splitu se svými 18 minutami jsou tak dosud nejdelším představením Silent Thunder. Čím se prezentuje? Black metalem podle vzoru starých Satyricon a možná i Emperor s temnějším zvukem, který materiálu svědčí.

Povětšinou posloucháme tremolové riffy ve středním tempu s poněkud zastřeným zvuk kytar (ale stále v rozumných mezích). Důležitou melodickou roli hrají klávesy, které střídají bryskní vyhrávky s podpůrným budováním atmosféry pomocí rozsáhlých ploch. Všemu základem je překvapivě solidní hra na bicí. Nic šokujícího se sice na ploše dvou skladeb neodehraje, ale na řemeslně dobré úrovni je vše poctivě odmakáno. Navíc nahrávka umí navodit i dobrou atmosféru.

Oproti slavnějšímu projektu Lamp of Murmuur je tu tajemný M. méně ovlivněn gotickými vlivy a naopak více si půjčuje v epickém Norsku a možná i Finsku. Připadá mi, že jde skladatelsky a aranžérsky méně s kůží na trh, a více sází na žánrovou vymezenost a jistotu. Proti tomu nic, jen takových desek vzniká nemálo, a bývají i odvážnější.

Neříkám to často, ale možná by prospěla delší stopáž a nějaké to instrumentální intro, aby epická povaha materiálu víc vynikla. Na dlouhou desku, přijde-li, budu zvědav.

hodnocení 6/10

Druhá strana patří Zmyrna, která na svých předchozích nahrávkách předváděla jednoduchý a efektivní rituální black metal. Na aktuální desce se této polohy vzdává ve prospěch klasického black metalu s tremolo riffy a nějakým tím vývojem na půdorysu sloka – refrén, kde hypnotizující repetice není tím základním stavebním kamenem. Žádných novot se ale není potřeba bát. Poctivý black metal, který balancuje mezi kytarovým riffováním a melodickými linkami. Opět příjemná je dynamická hra bicích.

Odklon od modelu Urfaust směrem k větší propracovanosti však vyžaduje větší kvalitu na každém postu - a zde přichází kámen úrazu. Jednak rozvoj skladeb není úplně silnou stránkou Zmyrny, především ale vokál je tím nejslabším článkem a v momentech vysokých „jeků“ je až směšný. Zraněný puštík má touhu přednášet starodávné (slovenské?) texty, ale jeho bol je příliš velký, takže mu není rozumět. Střídá ho víceméně standardizovaný řev, který snad neurazí, docela jistě nenadchne. Nechci dál negativisticky mrčet („cos kdy dokázal TY?!“) ale ještě jednu stížnost připojím. Ačkoli vokál sráží Zmyrnu pod průměr, hvízdání ve druhé skladbě je ještě daleko horší. Jak pravil památně pan Spejbl, ještě jsem nikoho krásně hvízdat neslyšel.

Splitku (vydal zvláštní label GoatowaRex z Číny) nicméně lichotí velmi zdařilý obal, a jako celek je pro pravověrné fanoušky černého kovu dobrou volbou. Silent Thunder prezentuje příjemné uctívání starých model a i Zmyrna by mohl být dobrý blackově zachmuřený hoblík. Doporučuji silně zauvažovat nad vokály a rozhodně se navždy vzdát hvízdání.

hodnocení 4/10