Začínat koncert v 18:30 – ano, ne? Já jsem nebyl vzhledem k pracovním povinnostem ani o víkendu schopen dorazit včas a proto jsem přišel o skoro celé Depth Above, na které jsem se těšil. Před sedmou tedy prosím nezačínat.

Z toho mála, co jsem z Depths Above stihl poslechnout - a byla to jedna a půl skladby - jsem si vzal zajímavé rozmáchlé postupy, které se pohybují vedle blackových bystřin také v doomových močálech. Od poslední desky uplynulo již pět let, ovšem vydali ji slovutní Avantgarde Music, takže je čas se po ní poohlédnout a novinku vyhlížet s opatrnou nadějí. Zdá se, že brněnská metalová scéna ožívá s kvalitou!

Abych jen nechválil, trochu slabší mi přišla basa a snad i druhý vokál, zatímco bubeník (ex-Inferno) byl vynikající. Jsem si jistý, že vystoupení by se mi líbilo, kdybych měl trochu času nasát vedle prvního piva i potřebnou atmosféru.

Zhruba 50 návštěvníků mohlo jako druhého interpreta po dlouhé době (naposledy 2016?) přivítat v Brně Naurrakar, což je poměrně silné jméno české military-black scény. Sice bych byl asi spíš v teamu Sator Marte, ale i Naurrakar živě zvládnu.

Od prvních tónů je zřejmé, že se s nikým a ničím babrat nebudou. Proběhlo klanění se hadře na holi, vzývání satanové bomby i Neblahodárný déšť s trochu cringe momentem nemohl chybět. Hudba makala velice dobře, zejména bubeník chutě trestal svou minimalistickou soupravu. Zakotvení v rocknrollu a hitové momenty Uranfaust a poslední song (jméno si nevzpomenu) musím výrazně pochválit, naopak chyběly mé oblíbené hitovky z posledního alba Člověk chyba a Modlitba.

Jestli si můžu tipovat podle triček (a myslím si, že anarchisticky zaměřená Sibiř tolik triček Burzum ještě neviděla), pro velkou část návštěvníků byla hlavním lákadlem Zmyrna a její „exkluzivní“ vystoupení ve dvou – tzn. pouze kytara a bicí.

Nechtěné vazbení v úvodu jakoby naznačilo mučivě ambivalentní dojmy z vystoupení. Na jednu stranu velmi autentická forma, na druhou stranu minimalismus v obsahu, který přechází v až rudimentární black metal. Pro inspiraci se kapela obrací ke kultu největšímu, viz trička výše.

Zjednodušení a ohlodání na kost umožnilo velmi dobrý zvuk (ostatně dokázal, že kytara+bicí bohatě pro black metal stačí), který se po překonání zmíněného úvodního vazbení ustálil. Budu ještě chvíli ve chvále pokračovat - i přes rozevlátý styl byl bubeník přesný a kytara dokázala na jednoduché tremolové riffy v mnoha opakováních namotávat. Spolu s atmosférou svíček a hřbitovní mlhy přicházely momenty, kdy jsem byl naprosto uchvácen.

Střídaly se ale s chvílemi (od/roz?)čarování, kdy to celé najednou působilo jako setkání dvou kámošů ve zkušebně bez jakýchkoli vyšších cílů. K těmto přispíval hlavní měrou (falešný) soví vokál Michala (s falešným hrbem). Ne, tohle prostě není dobré, té falše je příliš. Říkám to nerad, protože finální dojmy ze Zmyrny byly rozhodně pozitivní a ke kapele se určitě vrátím jak v domácím poslechu, tak se s ní rád opět živě potkám.

S mírným skluzem oproti původnímu odvážnému plánu skončit v deset krátce před desátou hodinou začínají hrát Altars Ablaze. Nejen vzhledem k osobním vztahům jsou kapelou, na kterou jsem se těšil nejvíc.

Prošvihnul jsem její velké chvíle na Prague Death Mass a byl jsem opravdu zvědavý, jak předestřou svou stále aktuální a mnou vysoce hodnocenou desku živě. Hudební kvalita a ambice jsou vyšší než u předchozích kapel, ale zatím není pevná fanouškovská základna.

Naprosto kvituju obrovské zakouření publika mlhou, tohle bylo přesně jako na Blues for the Red Sun nebo na pro mě památném mlžném koncertě Into Coffin v Praze před Demilich. Sotva set začal, bylo jasné, že šicí stroj za bicími pojede bez přestávky a možná ne každému tenhle triggerovaný zvuk sedí, ale ke kapele už patří. Taktéž oba kytaristi se střídali ve vyhlazovacích riffech. Příkaz doby zní jasně - pořádně to tam srát pod tlakem!

Živě mi materiál připadal ještě černější než z desky, vzývejme Marduk! Zvuk si kolem poloviny setu sedl naprosto parádně, alespoň vepředu, kde jsem se snažil zahlédnout náznaky stínů hrajících figur. Nenechme se zmýlit sestavou se dvěma kytarami a mnoha technickými finesami, set byl především agresivní a našel vyvrcholení v hitovkách Shrine Destroyer, Life Desecration a samozřejmě finální Glorification of Rats, kterou ještě doprovodil cover Infernal War Ściąć Nazarejczyka. Konec naprosto perfektní, takhle se přesně black-death má dělat.

Když jsem se k východu prodíral mlhou hustou, že by se dala krájet, kupodivu jsem zjistil, že jen nemnoho věrných si tenhle rouhavý set užilo až do konce. Těžko soudit proč, domů se dalo jet komfortně ještě denní dopravou, možná někteří vyrazili na alternativní akci. Díky organizátorům a také všechny kapely si zaslouží poděkování, Zmyrna (*) a Altars Ablaze mě opravdu nadchli.