Datum vydání: 12. duben 2024
Vydali: Glitterbeat Records
Žánr: experimental rock, griot music, electronic, post-punk

Z hamburgského labelu Glitterbeat Records jsem zatím slyšel asi 8 desek, ale dle všeho se zaměřuje především na kapely, které vychází z lidových tradic (nebo i folk, ethno, world music, chcete-li), se kterými více či méně experimentují a kříží je s dalšími žánry. Doomjazzoví Pulled By Magnets jsou spíše jednou z výjimek z pravidla. Z desek, které zde vyšly v první polovině letošního roku, mě výrazně zaujaly tři. Ana Lua Caiano začlenila zvláštní portugalské harmonie a rytmy do björkoidního glitch popu a (post-)klubové taneční hudby. Gordan upravili potemnělé srbské lidovky do ritual, kraut, free jazz, noise/industrial či drone rock pojetí. Obě desky mě baví, ale Avalanche Kaito ještě o trošku víc, takže…

AK jsou v Bruselu usazené trio, ale z Belgie je pouze kytarista Nico Gitto. Bubeník, klávesák/elektronik, producent atd. Benjamin Chaval je Francouz. Hlavním skladatelem/mozkem kapely je ale zpěvák/multiinstrumentalista Kaito Winse, rodák ze západoafrické Burkiny Faso. Kaito je tzv. griot – potulný vypravěč a hudebník, strážce ústní tradice, kdysi šlo o vážené povolání, ceněné u tamních aristokratů (obdoba evropského barda). Talitakum („Dead, come back to life!“ v mossijštině/mooré) je druhé album AK, s/t debut jsem zahlédl ve více best of žebříčcích 2022 a nepřekvapí mě, když v nich uvidím i novinku.

Borgo si získá pozornost hned úvodem – poplašně působící, psychedelická, rozsekaná i navrstvená elektronika připomínající i dechové nástroje. Pak se rozjede úderný, rovný techno kopák, nad kterým víří proměnlivé, synkopované, všelijak rozházené africké divnorytmy na perkuse. Elektrická (baryton?)kytara přizvukuje spíše různým noisy/psych rock drnkáním, tremoly, táhlým droněním, přidává se trylkující flétna a Kaitův důrazně deklamující vokál v „afričtině“ (mossijština či jiný BF jazyk?). Elektrické varhany/synthy, noise, dynamické proměny rytmů – chvíli to zní i jako „tribal d-beat“. Jednou nohou tančíme v africké vesnici, druhou na koncertě krautrockové kapely a zároveň jsme i na tribal techno party. Tak trochu srážka Zu (Ostia), africké obdoby svižnějších kusů Senyawa či Secret Chiefs 3 („Aladin techna“/Ishraquiyun), Faust nebo Can, This Heat nebo i Gnod v jedné skladbě.

Druhá Shoya mísí afro-math rock (zase trochu Senyawa/SC3 feeling) s progresivními arpeggii elektrických varhan jak od raných Tangerine Dream/Klause Schulzeho, nebo i Philipa Glasse. V Donle hraje prim potemnělá prog/atmo/ambient 70-80's elektronika blízká znovu i zmíněným TD apod. Kaito vypráví asi nějaká lidová moudra, legendy či historii své země, rozumím jen „Burkina Faso“, ale nevadí, ta řeč je zajímavá, pěkně se poslouchá, hlas má charismatický. Přidává se navrstvené tleskání, tradiční nápěv – chvíli zkreslený efektem a bicí.

Tanvusse je opět živelnější, poly/divno-rytmický kousek kombinující perkuse a elektroniku, Kaitovu vokální ekvilibristiku, energické zpěvy a flétnu, až industriální bicí a elektronika mi připomíná i cosi od NIN. Viima začíná cca ambientem s Winseovým klidnějším zpěvem, úplně vidím ten západ/východ Slunce nad africkou krajinou. Pak se ale math rockově rozskotačí, znalce napadne něco bližšího, ale mě druhý riff (3:03) zase připomněl Zu (a trochu SC3). Titulní kus je opět math/alt. rock/post-punkový, trochu This Heat, trochu i Tomahawk (Anonymous), trochu Zu a SC3.

Lago se částečně podobá první skladbě, rovná, svižná hypno rytmika s rozházenější nadstavbou, vrstvené, odpovídající si zpěvy, kytara tu má spíš jen rytmickou funkci, částečně to připomíná S.P.Q.R. od This Heat v tribal/afro provedení. Závěrečná Machine (The Mill) opět kombinuje poly-tribal rytmiku s noise/industriální elektronikou i kytarou, trocha flétničky a vyjekávání.

Pro někoho to může dle popisu (i poslechu) být příliš zvláštní, divoká kombinace, mně přijde tahle fúze vlastně skvěle funkční, soudržná, nepřeplácaná. Živelně rozskočená, hypnotická i atmosférická. A přestože výše dost přirovnávám, tak ve výsledku, hlavně vzhledem k tomu africkému faktoru i relativně originální. Produkce/zvuk super, bez výhrad. Artwork obalu též v pořádku, k hudbě sedí.