Martin Spacosh je skutečně takovým poutníkem mezi paralelními světy. S kytarou v ruce a kreativní myslí se s prvními hnědnoucími lístky vydává na horské stezky, raketou prolétá mezi vzdálenými exoplanetami různých barev a nakonec se na jedné z nich sám stává marťanem. Na co Spacosh sáhne, tam jako Neil Armstrong na Měsíci zanechá svou stopu, ať už se bavíme o Elbe, Between the Planets či Martians. Každý z těchto studiových organismů má vlastní zvuk, atmosféru, technické provedení a specifické životní funkce. V tomto případě tři projekty určitě význam mají. A my se po ceněných Elbe podíváme do úplně odlišného světa Between the Planets.

Parallel World je dotažené jako šroubky vesmírné rakety po inspekci před letem, o to více je hodno obdivovat Between the Planets jako one-man projekt s koncertní sestavou. Spacosh sám kompozice pro Parallel World složil, nahrál, produkoval a mixoval. Mastering si vzal na svá bedra Jacob Hansen, s napsáním a nahráním bicích pomohl Filip Kittnar (Mindwork). Plejádu spolupracujících osob ještě rozšířil výběr zajímavých hostů.

Neslyšel jsem starší desky Between the Planets a nejsem djentový či progový znalec (ale ani úplný ňouma). I přesto si dovolím tvrdit, že Parallel World je minimálně u nás unikátním paralelním vesmírem, v němž v roce 2021 došlo k jiskřivé kolizi minulosti, současnosti a kdesi v dáli září nová rodící se hvězda. Moje představa o Between the Planets á la Modern Day Babylon byla vychýlena z orbitální dráhy.

Svou recenzi jsem chtěl začít slovy o tom, čím Parallel World zaujme jako první. Jenomže to není možné. Spacosh posluchače nešetří a hned od úvodní skladby Metamorphosis se všechno odehrává v různých dimenzích současně. Djentové nasekávání, psychedelie pocitově připomínající Joe Satrianiho či atmosférou Stevena Wilsona, post-rockové driftování mezi sny v Sleepwalking, violoncello s hřejivým dotekem země vycházejícího Slunce v Parallel World, tohle všechno zasazeno do kosmické estetiky samplů, které vyplňují okolo posluchače prostor. Zbývá přemýšlet o tom, co leží za těmito zvuky. Mnohovesmír, nebo prázdnota?

Parallel World má všechno, co má skvělá deska obsahovat. Je technicky obdařená, přesto není soutěží v co nejrychleji kmitajících prstech po strunách. Uvolněná atmosféra silou přebíjí pocit gravitace poutající člověka k zemskému povrchu, ale díky zahuštěnému zvuku rytmické kytary a výrazné baskytaře je album heavy. Všechno je tak akorát, nic nevyčnívá, dokonce ani hosté.

Bára Lišková podplouvá svým éterickým hlasem beze slov nástroje a umocňuje už tak opojnou atmosféru této vlastním nákladem vydané hudební kolekce. Sam Vallen z Caligula's Horse ve skladbách Sleepwaking a Waves of Consciousness srší kytarovou virtuozitou, nestrhává na sebe však rušivou pozornost egoistickými manýry. Osvěžením je Martin Schuster z Mindwork, který si v Hungry Eyes zasóluje, zazpívá a zakřičí.

Parallel World je vyzrálá, posluchačsky zajímavá deska kloubící různé časy v různých žánrech s originálním autorským vkladem a nabízí prostor pro fantasii. Není to ukazování svalů, je to hudební deska, inteligence, dospělost. Spacosh má mé hluboké uznání, a to ne jen za Between the Planets, ale za všechno, co pro některé náročnější české uši dělá. 

Ať už jste fanoušek djenty progu nebo ne, jedno platí beze bytku. Parallel World se skvěle poslouchá. Nejen pro fantastický zvuk (mix je excelentní a nic se v něm neztrácí) a přirozené procházení mezi žánry, ale především pro muziku se strašně skvělým nábojem a pro muziku, která se dá poslouchat snad k jakékoli činnosti. Ten, kdo ji s odůvodněním, že ‚tenhle žánr‘ neposlouchá, neokusí, možná přijde o album, které by si jinak zamiloval.

Parallel World si po celou délku drží pozitivní energii, ať už s vámi rytmicky cloume, jemně vás pohlavkuje vyhrávkami nebo nechá zasnít, aby do vás, až na to přijde čas, dloubla ‚probuď se, žít je krásný - teď a tady‘. Spacosh přitom na Parallel World míchá to, nač jsme u něj v rámci Betweenů už zvyklí. Využívá několikera podžánrů metalu (progressive, groove, djent) a rocku (post, art, prog, space, snad i psychedelic) a dobarvuje ambiencí a jemným samplingem, který prolíná s kytarovými efekty, tentokrát na desce však vše hraje bez jakýchkoli škobrtnutí. Muzika, hosté, nálada, tempo, zvuk, mix i mastering od Jacoba Hansena, který nahrávce dal prostorovost, jež si na sluchátkách fakt užijete. Bravo, Spacoshi, tohle se ti fakt nesmírně povedlo!