Datum vydání: 5. srpen 2024
Vydali: kapela DIY
Žánr: grindcore, technical death metal

Německé grindcorové podhoubí je poměrně silné, o čemž jsem se mohl přesvědčit před nedávnem na fesťáku Grind Here Right Now. Feind je dojčlanďácká mladá krev, která se ale už od svého začátku v roce 2021 odklání od zavedených grindcorových směrů. Žádné velké kopírování skandinávských vzorů ani milionkrát obehraný punkový D-beat, zasekávaný powerviolence nebo gorový old school. Trio z Bochumi na to jde po svém.

Aktuální počin Ambulante Hirnamputation (ambulantní operace mozku) má spíš než k předchozímu debutnímu EP Moloch blíž ke Grave Insanity, z nichž se Feind vyklubali. Ta náhlá výměna názvů je zvláštní, nicméně Grave Insanity byli ještě standardněji pojatým technickým death metalem (s oscilací mezi klasicistní technikou Necrophagist a netumpachovým deathcorem), leč s novým pojmenováním trojice zavelela jiným směrem.

A razantně šlápla na plyn. Moloch je ještě přímočará palba ve stylu Insect Warfare s hutnějším soundem, Ambulante Hirnamputation se ovšem už rozkročuje do mnoha dalších žánrů, i když hlavní grindcorový feeling přetrvává. Cesta k tomuto počinu ale byla krkolomná. Geneze byla taková, že poté, co se kluci s tvorbou trápili a výsledek nebyl podle jejich představ, všechno zahodili a začali znovu. Všechno zjednodušili a vznikl Moloch. Až pak se vrátili k rozpracovanému Ambulante Hirnamputation a dodělali ho (dokonce se na internetu povalovala jeho první verze, leč už je smazaná).

Je až neuvěřitelné, co se triu povedlo nacpat do 17 songů čítajících něco málo přes 13 minut. Zjednodušeně by se dalo říct, že je to mix zmíněného Moloch a předchozí bandy Grave Insanity. Grindcorový násyp versus až virtuózní techdeťárna (napadají mě příměry k Virulent Depravity, Sleep Terror nebo raným The Faceless), ale tak jednoduché to ve finále není. Feind absorbovali další vlivy – čtvrtá Toxic Positivity začíná až corovým breakdownem, pokračuje sypačkami s disonantními kytarovými rozklady a pak se až mathcorově láme do závěrečné nervní zasekávačky á la Ion Dissonance. Vše zahuštěno do 48 sekund. Osmá Planet der Affen startuje nadrbaným thrashem na speedu á la P.L.F., ale končí humorně nezbedným tech metalcorem ve stylu italských chameleonů Destrage (55 sekund). Desátá titulní věc je zase čistokrevný tech death ve stylu Spawn of Possession (49 sekund).

O překvapení tu prostě není nouze. Tohle se mi líbí – žádné dlouhé čekání na další riffy a přešlapování na místě (zdravím fanoušky posledních Ulcerate), Feind neztrácí ani vteřinu, skladby díky tomu neztrácejí tlak a posluchač musí pořád držet pozornost, protože se tu stále něco děje. Převládá grindový étos jít bez okolků rovnou na věc (v textech dominuje sociální kritika), ale také hravost a chuť zkoušet nové věci. Feind se prostě vůbec nesvazují jakýmikoliv žánrovými pravidly a dělají si, co chtějí. Navíc takhle muzikantsky namakané album v žánru najdete těžko. I ten bicí automat je tak propracovaně složený, to musela být strašná práce tohle naklikat.

Opomenout nelze i další devízu desky – vokály. Na nich se podíleli všichni tři zúčastnění – střídá se tu growling, ječáky, powerviolence řev, nemocné skřeky, ale i zvláštně retardované mluvené slovo nebo dokonce čistý zpěv (Planet der Affen) a cosi na způsob rapu (Natur pur erleben).

Feind svým nenápadným počinem pořádně rozvířili stagnující grindový rybník a těžko říct, čeho se od nich ještě dočkáme. Kluci slibují na letošek další EP a s experimentováním podle svých slov rozhodně nechtějí přestat. Tak uvidíme.