Forgotten Silence napsali další kapitolu do své albové kroniky. Tentokrát bez jakéhokoliv intermezza v podobě EP, splitka nebo živáku. Poslední desky vyšly v šestiletých intervalech, každá byla výtečná, ale Kras, to byl pro mne šok. V dobrém slova smyslu. Absolutně nečekaná deska a po La Grande Bouffe (2012) se jednalo o velmi stylově ortodoxně pojatou desku a navázání na období, kde skončila Kro Ni Ka (2006). Na Vemork Konstrukt Forgotten Silence opět překvapují a vrací se až ke svým kořenům, byť ne zcela.

reTURN

Jednoznačně první věc, které si nelze nevšimnout, je opětovné zařazení ženského zpěvu. Andrea už s Forgotten Silence nějakou dobu vystupuje živě, ale zde se poprvé představuje v roli autorky vlastních textů a vokálních linek. A nakolik přesvědčivě koncertně dokazovala, že party Hanky Nogolové jí nedělají problémy, na Vemork Konstrukt to dotvrzuje i studiově. Mezi nejvýraznější momenty určitě patří hned úvodní STATUS_neon, kde se artovější feeling - klidně lze napsat - navazující na Kras (2018) mění od svižného rocku k jeho psychedeličtější variantě, přičemž Andrea náladu krásně hlasově kopíruje. Zcela odlišné polohy naopak předvádí při „voldemortovském zaříkávání“ v TETHER_lapsus. A vrací se i Krustyho démonický vokál! Ve  STATUS_neon se nejprve ozve lehké zachroptění v pozadí (Chymus), ale skutečně intenzivní zážitek přichází v další INTROVERT_hideouts. Je to tam!

flashBACK

Kro Ni Ka byla zajímavým experimentem, jehož ovoce uzrálo v Krasu - nádherné desce, která mne z hudebního hlediska stále baví (nejvíc!). Ale zároveň jakožto milovníka starých/klasických Forgotten Silence to beru nutně(?) jako experiment. A co že jsou ti „staří klasičtí“ Forgotten Silence? Jsou to stále stejní experimentátoři, hledači propojení nespojitelného, tmelící jednotlivosti skvělými instrumentálními výkony - jazzovými výlety, sypanicemi, samozřejmě důraznou basou, která skladbami dynamicky proplouvá a akcentuje jednotlivé pasáže a kombinací ženského a mužského vokálu. A také thrashovými rubanicemi. Medvěd a jeho thrashing byl riffový vodoznak Forgotten Silence. (Götterdämmerung!) Novým kytaristou, který s Andreou doplnil trio z Krasu Krusty - Čepa - Marty, je Kubýk (Kandar, Pačess ad.). A také zapadl dokonale. Samozřejmě nelze (nechci/musím) zcela srovnávat - hudebním mixem je Vemork Konstrukt znovu velmi stylově rozkročené, ale nemůžu napsat, že s důrazem na metalovou polohu. Atmosféra prostě je hutná, ne zlá, ale cítíte ten neklid, ne depresivní, ale neutěšený. Avšak! Pokud současné kytarové ataky srovnám s prvními třemi deskami + LGB, tak nemám výhrad: v úvodní skladbě riffy jen zaseknou drápek, ale už v druhé INTROVERT_hideouts je to klasická minutová hoblovačka, která trhá na kusy. Výtečná (nejlepší!) skladba, kde Kubýk svoje black/jazz/disharmonické zkušenosti p(r)odává právě i díky účinkování ve výše zmíněných kapelách. A tohle prostě k Forgotten Silence patří!

adVANCE

Jedinečnost FS je v experimentech a nejinak je tomu i s Vemork Konstrukt: prolínání češtiny a angličtiny je na Vemork Konstrukt „narušeno“ ruštinou. (A teda myslel jsem si, že 5:31 v INTROVERT_hideouts je francouzština, ale není.) Musím ocenit, jak přirozeně, působivě a intenzivně působí frázování v obou jazycích. A zajímavá je (opět) i platforma hostů, kteří se na desce podíleli. V TETHER_lapsus si (opět) přišel zariffovat Medvěd a studiově se přidali Chymus a Radek Kopel (RDKPL), který posunuje desku do industriálnějšího hávu. A zdatně mu v tom sekunduje ještě další Radek - Doleží alias Onehalph. Prozatím jsem totiž nezmínil poslední skladbu - VERDIKT22_neplatí nic. Ambientní experiment - atypická, i vokálně, emočně vyhrocená skladba. Přesně ten typ experimentu, který Forgotten Silence umí.

rePLAY

A zastavím se ještě u grafiky a konceptu. Zatímco třeba na Krasu nebo Kronice lze alespoň částečně dekódovat název kapely, Vemork Konstrukt se vrací k tradici neoznačených alb. V rámci propagace desky jednoznačně kvituji dvě varianty loga – jednak používání starého, pekelného, z prapočátků, tak i nového neonového, vztahujícího se k industriálnímu městskému konceptu alba. A tady je otázkou, zda-li se jedná, podobně jako Velká žranice, o další (ne)přímou inspiraci filmovou tvorbou - Vemork - nebo spíše obecně o chmurný soundtrack k neutěšenému městskému prostředí. Sní androidi o elektrických ovečkách? Měl jsem možnost vidět i vinylové vydání, oproti kterému CD verze vypadá jako poznámkový blok líného studenta lingvistiky. Berry černým nosičům prostě věří.

Vemork Konstrukt je sice stopáží nejkratší deska v historii kapely, ale to je asi tak všechno, co bych mohl této desce vytknout. Finální hodnocení je tedy spíše s ohledem na moje absolutní favority, tedy Kras, Senyaan (1998) a KaBaAch (2000). A dobře, samozřejmě, neasi, The House of The Spirits (1996). Fakt se těším, až tohle album uvidím živě!