Datum vydání: 6. srpen 2024
Vydali: New Standard Elite
Žánr: brutal death metal, deathgrind
Celkově mají IE asi nejblíž ke krajanům Putridity (se kterými nově sdílí i basáka - G. Mendo), podobnost
slyším i s Disentomb (s 1 výjimkou níže neUlcerateoidní), částečně s Molested Divinity, Cenotaph, něco by se našlo i u hlavně starších Defeated Sanity (bez jazz-fusion atd.) a Malignancy, Iniquitous Deeds (mj. skřípačky) i letošních Foul Deformity (mj. i podobnost ve vokálu, intrech atd.). Výrazná,
kovově rachotící baskytara připomene i šílence Koroleva z Paroxysm Unit. Znalci usměrní/vypíčujou. Tyroláci ovšem s těmi známými
postupy zachází lehce odlišně, troška vlastní/ho cesty/pohledu v tom
slyšet je.
Kromě drcení a sypání si IE najdou i čas pro
navození temnější atmosféry. Různé samply s mluveným slovem a atmo
podkresem z místa činu bestiálních vražd (až Mortician feeling – spíš v dobrém) doprovázené reverbovým, tajuplným
vybrnkáváním. V úvodní Hideous to funguje jako fajn intermezzo před
závěrečným, sic rutinním, ale i správně brutálním slamem. V titulní ItA
dost překvapilo až rituálně působící zaříkávání (šílený vrah-okvltista?)
připomínající staré Nile, Attilovo VoV a pobaví „zemanovská“ výslovnost pussy (asi nějaká magická formule?).
Osvěžení přináší i brnkací Fragments of Sanity s feelingem americkýho, jižanskýho vidlákova resp. hixploitation horor-krimi-thrilleru (komentář policajta/detektiva). Povedený je i cca Disentomb (bezmála ulcerateoidní) úvod Ritualistic Execution, který se vrací v závěru s rituálními bubny. Ve stejné skladbě zaujmou i disonantní slidey/flažolety (od 3:20 až morbid/azagtothoidní) a celkově určitě jedna z nejlepších skladeb na desce. Zmíním i pomalejší, temnější pasáž v Delirious Omnipotence (od 1:58) a je tam toho víc. Něco jako slabší kus tu asi není.
M. Bazzanello chrlí převážně krutě nafrázovaný,
přidušený guturál grcky až krkání, rozumět mu většinou není, byť se snaží
vyslovovat. Vlastně takovej „vokální slam/muting“? Dle SS-18 „top nablito“. Mně
to přijde někdy/e i trochu legrační (ale oproti Archspire furt poker face), ale v rámci tohodle grcání dobrej
určitě je a jo, baví. Zvratky jsou to barevný, občas je naředí řevem a třeba v Thy
Befouled Flesh (2:02) překvapí srozumitelným rap-kázáním :) á la Tom „Gába“ Fisher!
Zvuk na poměry (sub)subžánru v pořádku, spíš organičtější, kytary tak akorát špinavý a tučný, ale všemu je i dobře rozumět. Kovovej virbl dává, činely rozlišitelný, vršek bicích palec hore. Kopáky trochu mlask/čvachtavější než já rád, ale ještě jakž takž, kop/úder/tlak tam je. Výrazná, drnčivá basa již zmíněna. V mixu bych možná malinko přidal virbl v sypačkách, ale dobrý. Master taky fajn, nepřeprasenej, uši neunavuje, ale tlačí. Titulní fešák na obalu je vyloženě k pomazlení, ideál do dětskýho pokojíčku (Leatherface meets Portal? – prý „ambrotype“ na fotoaparát z roku 1860!). Lepší, víc „zlo“ než obvyklý omalovánky apod. A pěkný logo – skoro black/death feel? Jestli někdy/e narazím na nášivku, koupím.
Celkově snad ve všech ohledech nadstandardní žánrovka, která mě baví už min. 30 poslechů a že bych měl pocit na/oposlouchání? Ne. Osobně mi je sice bližší o něco jiný pojetí B(T)DM, ale v rámci toho, co to je, určitě hodně dobrá, věřím, že pro někoho i super/skvělá deska.
Vložit komentář