Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
4) KONCERTY: nově zcela na konci zařazena (prozatím experimentálně, a tedy možná spíše nárazově) kategorie, která bude přinášet výčet toho nejzajímavějšího, co redaktoři v uplynulém měsíci viděli živě (jak na území České republiky, tak i přilehlých krajin)
 
(4) NEUROSIS - Fires Within Fires (09/2016)

- zřejmě nejkratší deska těchto veteránů. Hodně mi připomíná A Sun That Never Sets, ale v jádru jde spíš víc na kost, stejně jako jejich poslední koncerty. Nic moc kudrlinek a eskapád, čistě jen syrové dřevo. (brutusáček)

- novinka je rozhodně lepší než její předchůdce Honor Found in Decay, i tak mi ale připadá, že Neurosis měknou a začínají být až moc hodní. Plus za mě má kratší stopáž. (Bandcamp) (mIZZY)

- nové i prekvapivé veci už asi ťažko očakávať, dobrú hudbu ale áno. A to sa im aj po 30 rokoch stále darí. Aj nový album obsahuje všetky klasické ingrediencie ako do detailu prepracovanú hudbu, charizmatické vokály, neúprosné tlakové vlny, uveriteľnosť. Jedine mínus je na Neurosis prekvapivo krátka minutáž. V kľude by som tomu pridal ešte 15-20 minút. U mňa spokojnosť. (Cronic)

- zatím nemám ucelený názor, sem tam zajímavé momenty, ale nic, co by mě srazilo na zem. Myslím, že tahle deska bude potřebovat hodně času. (Kubýk) 
 
 
(3) DEMIMONDE - Cygnus Oddyssey (08/2016)

- musím říct, že za tu dobu, co se Demimonde začali dávat dohromady (což bude už 4 roky?) urazili neskutečnou cestu, na kterou teď položili druhý dlouhohrající milník. Neskutečnou v tom smyslu, že ačkoliv jsou některé skladby „dost“ staré, celkový koncept velmi sympaticky drží pohromadě, baví a najdou se i reminiscence (ještě aby ne) na Mutant Star. Ne moc, ale potěší. Každopádně druhá tvář Demimonde není o nic horší než debut. Počkejte si na recenzi. (LooMis)

- diametrálně odlišná nahrávka než její 16 let starý předchůdce. Poněkud mi zde chybí doomová atmosféra debutu, kterou vystřídala strojovost a kosmické samply, ale jinak musím říct, že se šéfovi a spol. nová deska hodně povedla. Vygradovaný závěr v podobě Dark Matter je úplně parádní a De.polar svým vokálem dobře káže. (mIZZY)

- daleký a široký vesmír... vskutku! (Kezir) (Bandcamp)
 
 
 
 
  
 
 

(3) OBSCURE SPHINX – epitaphs (09/2016)

- mnohem bezútěšnější, valivější, těžší, nepřístupnější a míň prog. Ještě to bude chtít poslechy, ale prvotní zklámání je už zažehnáno. (bizzaro)

- prijemné, pochmúrne a pri čistých vokáloch až mrazivo melancholické. Výborná robota. (Cronic)

- třetí deska tohoto polského božstva. Nastolili cestu a jdou si po ní, kašlou na trendy, kašlou na styly, drtí si svojí vnitřní temnotu a atmosféru a jde jim to kurva dobře!! Post/sludge/metal s bohyní za mikrofonem a mašinkou. Welebnia se za tu dobu naučila moc hezky zpívat, že už ani nepotřebuju její řev, i když se občas hodí, ale ty čistý zpěvy jsou bez chyby. A víte co? Celá deska je bez chyby! Podělanej skvost!! (loathsomE)
 
 
 
 

(3) OPETH - Sorceress (09/2016)

- kdepak, metal už to nebude. Mikael Åkerfeldt si libuje v retru a stále to promítá do své tvorby. Sorceress je příjemná, ale možná trošku zbytečně dlouhá deska. (brutusáček)

- těžko říct, zda za nastavením Opeth k vydávání alb co dva-tři roky stojí hlavně tlak trhu, tvůrčí puzení anebo kombinace obého, díky čemuž jsou poslední desky do výsledné podoby dopěchovány i věcmi, které by v časově delší zátěžové zkoušce neobstály. Nahrává tomu i tradičně méně vlídná stopáž (vždy kolem hodiny hracího času). Fenomén "co by kdyby" tak mimoděk nadhazuje provokativní otazník, jak úžasná deska by asi musela vzniknout prolnutím té aktuální a minulé Pale Communion v jeden "best of" celek. Na Sorceress slyším přínos v nových polohách Åkerfeldtova vokálu (ty vypjatě křičené pasáže jsou vážně dobré), naopak skoro trpím při nepřirozených až násilných přechodech vyklidněných, snivých ploch v sedmdesátkově psychedelicky-onanistické pasáže. Inu, deska na každý den to nebude. (piTRs)

- hm, já nevím.. Přišlo mně to dobrý, ale když si pustím Morningside nebo jiné kultovky, je to hned o něčem jiným. Už jsem neměl potřebu se k tomu vracet. (Kubýk)
 
(2) HEAVEN SHALL BURN - Wanderer (09/2016)

- Veto bylo kratší a přístupnější, jinak se v podstatě u těchto melodických deathmetalistů z Německa nic nemění. V únoru rozehřejí pódia pro Korn. (brutusáček)

- do této sypanice HSB přimíchali i pár ingrediencí a jiných škatulek a tak je sem tam k slyšení až blackový mumraj, oldskůl deathovej náser (zde vypomohl i Cannibal Corpse) či thrashovej říz! Ve své škatulce pro mou maličkost deska roku! (Kezir)

- po dlhšej dobe HSB, ktorý ma znovu baví. Už predchádzajúci album Veto bol celkom slušný, ale nejak mi tam stále niečo chýbalo. Teraz ale triafajú do čierneho a ponúkajú nedupaný metal-core s kopou zdravej agresie, melodickými linkami a dokonca hosťovačkou Corpsegrindera. (Cronic)
 
 

(2) INQUISITION - Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith (08/2016)

- text nepřipojili, ale hlasy dali mIZZY a Cronic. (Bandcamp)
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 

(2) NICK CAVE & THE BAD SEEDS - Skeleton Tree (09/2016)

- Nicku Caveovi zemřel tragicky syn a dost znatelně se to promítlo do nové desky. (brutusáček)

- zkoušel jsem to už několikrát, ale kromě asi dvou skladeb mě to nechává celkem chladným. Chápu, že jde především o autoterapii po smrti syna, ale takhle mě to moc nechytá. Push The Sky Away mělo mnohem víc vnitřní síly a charismatu. (Kubýk)
 
 
 
 
  
 

(2) NORMA JEAN - Polar Similar (09/2016)

- NJ jsou (ještě asi s Converge) pravděpodobně jedinou „hc“ kapelou, kterou můžu trvale. (bizzaro)

- Norma Jean stále prokazuje, že nikdo neumí ten rozházenej metalcore v mainstreemové lize dělat líp. (brutusáček) 
 
 
 
 
  
 
 

(2) SUICIDAL TENDENCIES - World Gone Mad (09/2016)

- nevím, jestli to je Lombardem za bicíma, ale nová deska je víc punk/thrash a méně funky/groove, ale zase proč né, nebráním se tomu. (brutusáček)

- nemá smysl licitovat, na kolikáté ze spodních příček diskografie ST nová deska nakonec zatrůní. Jisté je, že autorská selekce a cenzura po minulém povedeném albu zřejmě dost zakrněly, čehož důsledkem je poměrně hluboká kvalitativní propast, zející mezi oběma posledními počiny. Instrumentální stránka je samozřejmě nezpochybnitelná, jen ty nápady a veškerá práce s nimi jsou oproti minule celkově o dvě a více tříd níž. A sotva z té téměř hodiny převážně HC/punkových vyřvávaček tu a tam vyčouhne nějaký ten slibnější moment (prsty jedné ruky na ně možná stačí), je následnou aranží většinou úspěšně zadupán do země. Očekávání tentokrát dalece předčilo výsledek - ST přišli s deskou, která sice nese vlastně všechny atributy jejich rukopisu, tentokrát však namíchané tak, že nebaví, ale převážně nudí. (piTRs)
 
(2) VIRVUM – Illuminance (09/2016)

- když budu chtít ošklivej, nazvu debut Virvum jako Fallujah ze Švýcar. Podobnosti tu jsou, ale borci z Zurichu jsou víc uvolnění, netlačí tolik na pilu, hrají si s melodiemi. (bizzaro)

- a hlas přidal i Herelson.
 
 
 
 
 
 
 
 
 

bizzaro

SOMNUS AETERNUS – Exulansis... (04/2016)
- doom metal od Brna. Pomalý, progresivní a fantasticky budovaný od první noty po tu poslední.

HANNES GROSSMANN – The Crypt of Sleep (09/2016)
- talentovaný chlapík tenhle Šimkův pobočník. Vše opět složil, ale kytary si nechal zaznamenat u profesionálů. Němec zas nabízí prog death par excellence.

IN THE WOODS… - Pure (09/2016)
- žádná revoluce se nekoná, ale příjemnou atmosféru to má. ItW… pro masy.

LooMis

SEVEN IMPALE – Contrapasso (09/2016)
- další skvělý experiment, tentokrát z Norska. A taky to tak trochu připomíná tu Arcturus (zpěvy), Solefald (ulítlé zvuky) a klidně sem přidám i Shining (a není to jen kvůli ságu, to už bych spíš sáhnul do Německa k Panzerballet).

REVOCATION - Great Is Our Sin (07/2016)
- mlask! Nekompromisní pravačky, bicí s přesností metronomu a dech starého dobrého melodického death metalu ze Švédska, prošpikovaný technickými finesami. V Bostonu podávají stále dobrý čaj.

onDRajs

GORGUTS - Pleiades Dust (05/2016)
- roste to do obludných výšin! Opus magnum.

brutusáček

NEW MODEL ARMY – Winter (08/2016)
- rozhodně nejhranější deska babího léta. Jiná než její předchůdce, víc kytarová a plná skvělých vypalovaček. Stárnutí New Model Army mohou všechny podobnou dobu sloužící kapely jenom závidět.

PLINI – Handmade Cities (08/2016)
- melodie, spousta melodií dobře kočírovaných, žádné onanie a příjemný zvuk.

BRUTALLY DECEASED — Satanic Corpse (08/2016)
- nejmelodičtější a dle mého nejlepší deska tuzemských oldschoolářů.

ETERNAL CHAMPION — The Armor Of Ire (09/2016)
- mělo by se uzákonit, že heavík by měli dělat lidi z hc scény!

DYSRHYTHMIA — The Veil Of Control (09/2016)
- dost možná nejtvrdší (zvukem) a nejmetalovější deska motačů not.

CROBOT – Welcome to the Fat City (09/2016)
- první deska byla hodně hravá, novinka je „pouze“ rock-n-roll. Vytratila se ta groove rytmika, materiál více spadá do všedních rockových hranic a to je škoda.

MOUTH OF THE ARCHITECT - Path of Eight (10/2016)
- kam se ztratil ten post metal?

CULT OF LUNA & Julie Christmas — Mariner (04/2016)
- magie seveřanů mě nikdy moc nepohltila. Vertikal jsem vzal na milost a na novice samozřejmě úřaduje Julie.

DÄLEK — Asphalt For Eden (04/2016)
- je to dobrá deska, nechtějte pořád nějaký přelomy.

MARK KOZELEK — Mark Kozelek Sings Favorites (05/2016)

MILEMARKER — Overseas (08/2016)

mIZZY

MARTRÖÐ – Transmutation of Wounds (09/2016)
- allstar projekt současné blackmetalové elity. Jsou zde lidé z Islandu, Francie i Ameriky a Řecka a kupodivu se jedná výjimečně o věc, kde po kombinaci více členů skvělých kapel nevznikla pitomost. Působí zde například Dagur z Misþyrming, MkM z Antaeus/Aosoth, Wrest z Leviathan, Hafsteinn z Wormlust a další. EP vyšlo na Prague Death Mass festivalu a jsou na něm jen dva songy. Krátkou stopáž však nahrávka vynahrazuje kvalitou skladeb. První je totální sypanice, druhá je naopak klidnější. Ve výsledku se vlastně dá říct, že se jedná o další z kopírek Deathspell Omega s kapkou vnějších vlivů. Co je ale nejdůležitější, i kdybychom Martröð považovali za pouhou DsO vykrádačku, od vydání debutu Dodecahedron jsem s velkou pravděpodobností povedenější nahrávku směřující do podobných vod než první track této placky neslyšel. No schválně, pusťte si Draumleiðsla a řekněte mi, že to není totální pecka! Placku vydaly společně labely Terratur Possessions a Fallen Empire Records. Kdo tato jména alespoň trochu zná, jistě nemusí být dále přesvědčován o kvalitách této kapely, aby mu bylo jasné, že to je pecka. (Bandcamp)

LVTHN – Eradication Of Nescience (02/2016)
- dost slušný belgický black. Lvthn si zahráli i na letošním Prague Death Mass, kde odehráli docela dobrý koncert. V mnohém připomínají třeba Ascension a podobné nasypané blackmetaly s kapkou disharmonií. Taneční pasáž v My Indignation je naprosto skvělá! (Bandcamp)

THROANE – Derrière-Nous, La Lumière (05/2016)
- víceméně další francouzská kopírka Blut Aus Nord, nicméně jedna z nejpovedenějších. Velmi solidní atmosférický black. Vyšlo na Debemur Morti. (Bandcamp)

LJÁIN – Endasalmar + Klofnar Tungur (07/2016)
- Ljáin jsou vlastně alterego Wormlust. Tato dvě dema vyšla pár měsíců před evropským turné Islanďanů a songy na nich byly stvořeny primárně k živé prezentaci této kapely. Dají se tedy považovat za materiál Wormlust, od kterého se příliš neliší. Pouze je to více raw black metal a méně psycho. (Bandcamp)

RITUAL DEATH – Ritual Death (04/2016)
- další kapela z Tronheimu, kde hrají vlastně zase ti samí lidé. Tentokrát si část lidí z Dark Sonority zkusila zahrát black/death a je to solidní nářez. EPčko vyšlo samozřejmě na labelu Terratur Possessions. (Bandcamp)

THY CATAFALQUE – Meta (09/2016)
- po albu Rengenteg to jde s Tamásem z kopce, nicméně i na novince se pár velmi dobrých kousků jako 10⁻²⁰ Ångström najde. (Bandcamp)

Kuba

CARNOPHAGE - Monument (09/2016)
- hodně solidní deathmetalová jízda ve stylu Chaos Inception, Hate Eternal a jim podobných. Rozhodně stojí za poslech. (YouTube)

COGNIZANCE - Illusory (08/2016)
- tahle kapela je s každým dalším EP větší a větší sázkou na jistotu. Death metal, kterému vlastně není co vytknout. (YouTube)

COGNIZANT - Cognizant (08/2016)
- místy lehce disonantní tech death s grindovou stopáží skladeb. (YouTube)

BAALSEBUB - The Sickness Of The Holy Inquisition (05/2016)
- zvuku toho virblu ne a ne se nabažit. Pro fans BDM!! (YouTube)

Kezir

INSOMNIUM - Winter's Gate (09/2016)
- pod kůži se dostává pomaleji, ale pak se drží a nepustí, a člověk si ani neuvědomí, že si v kuse dal nějaký minut muziky!

loathsomE

LOST IN KIEV – Nuit Noire (09/2016)
- tihle Frantíci opět zažehli můj dávno zapomenutý zájem o post-rock a pomalou instrumentální hudbu vůbec. Mám tu pár oblíbenců a zbytek mi přijde vykradený, nudný, bez nápadu, prázdný… Nicméně s tímto názvem a zemí původu jsem si musel dát ochutnávku a od té chvíle mě to nepustilo. Šedivá atmosféra plná mlhy a temna, ideální na noční cesty mhd nebo i autem.

BANISHER – Oniric Delusions (09/2016)
- borce jsem už párkrát viděl hrát v ČR, ale nijak extrémně mi v hlavě neutkvěli. Vzdáleně jsem si pamatoval techniku, rychlost a tak nějak průměr. HA! Změna sestavy, asi změna stylu (budu muset prostudovat starší desky) a totální masakr, takže v jednom měsíci dva zářezy z Polska – kultík! Sypanice, rubanice, tupanice, pomalice, diktát, řev, chrochtání, riffy, polOpeťhárny, sólíčka, vyhrávky, buldozery.. A co je nejlepší? Deska roste, dospívá, nejenže každá další skladba mi přijde promakanější než ta předchozí, ale každý další poslech vraždí a posouvá lobotomii do vyšších sfér. Paráda!

gorth

REGLER - Regler #8 (Metal) (4/2016)
- konceptuální noiserockové duo kytara/bicí. Kytarista Mattin je jinak (ne)známý také z šílených Billy Bao. Setting: kucí si nechali na koncertě pustit heavymetalový, thrashmetalový a blackmetalový track a na jejich základě vystavili tři vlastní improvizace. Pozoruhodný je především track Black Metal, kde Regler postupně opouští rovinu dekonstrukce a pastiše a začínají experimentovat podobným směrem jako někteří z hudebníků majících s žánrem roky zkušeností. (BandCamp)

Gába

NEUROGENIC – Ouroborous Stagnation (09/2016)
- co může být horšího než Putridity, Defeated Sanity a Aposepsy? Jejich mix! Matteo Bazzanella (Indecent Excision), Vlad Melnik (Derogation), Anton Zhikharev (Fleshbomb, Back Door to Asylum, Posthumous Blasphemer), Marco Pitruzella (Six Feet Under, Anomalous). Tip pro všechny, kdo nemají rádi hudbu.

EUPHORIC DEFILEMENT – Promo (05/2016)
- novej promáč od nadějných ED příjemně překvapil. Oproti prvnímu albu Ascending to the Worms, je tohle určitě po všech stránkách propracovanější. Víc se moshuje, nebojí se zpomalit a občas lze zaslechnout i krále BDM Deeds of Flesh. Však si je vzali pod svá křídla (Unique Leader).

TORTUROUS INCEPTION – Void EP (05/2016)
- tohle poslouchám už déle. Jeden z top TBDM letošního roku. Víc netřeba.

DEFEATED SANITY – Disposal of the Dead / Dharmata (07/2016)
- tak jsem si konečně poslechl i tu teplou stranu...

INFECTOLOGY – Innards of Misanthropic Embodiment (08/2016)
- ...a z Ekvádoru nejsou jen Visceral Decay.

piTRs

EVERGREY - The Storm Within (09/2016)
- čtvrté studiové připomenutí skutečnosti, že zlaté časy Evergrey skončily s apokalypsou pondělního rána. A obvyklý manželský duet (zde The Paradox of the Flame) je tentokrát obzvláště masochistickým zážitkem. (YouTube)

GHOST - Popestar (EP, 09/2016)
- i s pouhou jednou novou skladbou (komentáře k následujícím čtyřem coverům se zdržuji) jasná zářijová jednička. Čitelné, šlapavé, chytlavé, na první dobrou, přitom do detailu propracované. To vše s nadhledem, špetkou sarkasmu a sebeironie. (YouTube)

KATATONIA - The Fall of Hearts (05/2016)
- stejně jako už na několika předchozích deskách se nekoná žádné překvapení a v podstatě jde o rutinní sázku na jistotu. Těžko také čekat nějakou zásadnější změnu léty pilovaného stylu a nenapodobitelného (a může se armáda plagiátorů snažit sebevíc) výrazu. Nicméně jde o nahrávku se stále dostatečným zastoupením osvěžujících prvků, které se různě obměňují, přelévají, zanořují a zase vynořují. Kapela pořád pevně stojí na svých nohách, ale zároveň má přehled a ve zdravých náznacích reflektuje to, co se hudebně děje kolem. Náladově vcelku vyrovnané, někde se hloubá a teskní, jinde to zas až nečekaně šlape. Nejsem ohromen, ale beru.

Kubýk

MARILLION – F.E.A.R. (Fuck Everyone and Run) (09/2016)
- dlouholetí králové mých hudebních žebříčků se letos konečně po čtyřech letech po skvělém Sound That Can‘t Be Made vrátili s novým albem. Zatím na to nemám ucelený názor, ani po x posleších nemám úplně jasno, není to snadná deska, ale svoje silné momenty už začíná ukazovat.

IMPERIUM DEKADENZ – Dis Manibvs (08/2016)
- tihle Němčouři zkrátka umí. Jejich atmosférický melodický black metal je pro můj přehrávač stálicí minimálně od desky Procella Vadens. S dalšími a dalšími deskami ukazují, že zrají jako umělci. Opět vyzrálé a promyšlené dílo plné dechberoucích momentů.

ALCEST – Kodama (09/2016)
- překvapili, po minulé desce mě tohle baví podstatně víc, i když doby, kdy mi z podobné hudby kanuly slzy, už jsou nenávratně pryč, je to každopádně příjemná poslechovka.

TRAP THEM – Crown Feral (09/2016)
- připadá mi to trochu uhlazenější, než Blissfucker, ale pořád super maniakální sada.

SHIPWRECK KARPATHOS – Bring Down the Sky (07/2016)
- pro mě postrockový objev roku – koncepční album s postapo tématikou, navíc na to jdou trochu jinak. Krásně vrstvený kytary. Super dílo.

Herelson

ALLEGAEON - Proponent For Sentience (09/2016)
- melo/tech death metal

COUNTER-WORLD EXPERIENCE - Pulsar (03/2016)
- prog metal/fusion

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Transcendence (09/2016)
- devin metal

HOLLOWAY - The Feeble Hearts of Man (07/2016)
- prog rock/alternative, USA

bizzaro

THE DALI THUNDERING CONCEPT – Eyes Wide Opium (2014)
- protože klukům dělám 1. listopadu v Praze koncert, samozřejmě jsem si musel jejich desku zopáknout. A co budu říkat, na ten koncert se těším jaxviňa. Francouzská metodika bude vyučovat.

SPIRAL ARCHITECT – A Sceptics Universe (2000)
- ta deska nic neztrácí - nepřekonatelný!

LooMis

ANIMA TEMPO - Caged in Memories (01/2016)
- k téhle kapele jsem se dostal náhodou, jelikož tu nedávno (04/10, Exit-Us) hráli (pro 13! lidí). Skvěle vymyšlený a zahraný progresivní metalcore z Mexika!

onDRajs

NIK BARTSCH'S MOBILE - Continuum (03/2016)
- minimalistická klasika zahraná na jazzové nástroje. Výrazné melodie, melancholická atmosféra.

brutusáček

KILLING JOKE – Brighter Than a Thousand Suns (1986)
KILLING JOKE – Pylon (2015)
DEFTONES – Gore (04/2016)
CRYPTOPSY – Cryptopsy (2012)
DARKEST HOUR – Deliver Us (2007)
THE DILLINGER ESCAPE PLAN – One of Us is the Killer (2013)

onDRajs

INTRONAUT - The Direction of Last Things (2015)
- v podstatě ideálně namíchaný mix starší a novější tvorby. Místy se hodně meshugguje. Nemůžu se toho nabažit.

LINEAR SPHERE - Manvantara (2012)
- pánové, už by to chtělo další platňu. Nebo turné? Ale to bych asi žádal moc...

MOBB DEEP - Murda Muzik (1999)
- když jsem dal na milost předchozí Hell On Earth, logicky se nabízelo pokračovat. Nejprodávanější jejich deska a je to na ní slyšet. První dvě třetiny OK, konec už je hodně popová srágora. Škoda.

Kezir

NIL – vše, hlavně pak akustické album Spring, Wine a Veronica (2016)
- Hanka má neuvěřitelný hlas a akustický živák byl neskutečný!!

HEIDEN - Na svůj příběh jsme sami (2015)

Cronic

NEUROSIS - A Sun That Never Sets (2001)
TAAKE - Gravkamre, Kroner Og Troner (2013) – kompilačka
JOHNNY CASH - At Folsom Prison, At San Quentin (1968-1969) – neskutočné živáky
BOLT THROWER - For Victory, The IV Crusade, Mercenary, Who Dares Wins – škoda, že to napokon zabalili

Herelson

CATHEDRAL - Static Majik (1994)

gorth

FLAMING TUNES - s/t (1985)
- v souvislosti s Lifetones jsem si dohledal také další pohrobky This Heat. Flaming Tunes mají na svém jediném albu především krásně zaprášené písničky hozené do dubu, post-punku, se synťáky... Moc příjemná melancholie.

JON COLLIN - vše
- outsiderská kytara, aneb výlety mimo konvence bez jakékoli křeče. Dělali jsme mu koncert, který dopadl naprosto dokonale.

AVARUS - III (2003)
- nádherně rozvrzaný finský psych rock/folk.

SOULED AMERICAN - Notes Campfire (1997)
- popsal bych je jako liquid country. To znamená v podstatě normální country, ale ukrutně zpomalené a prakticky zbavené konkrétních kontur.

Gába

RELICS OF HUMANITY - Ominously Reigning upon the Intangible (2014)
- "This album consists of harmony, dark technical and low as fuck slamming parts. No plastic sounds, no drum machines, no other modern shits. True ungodly brutality for true brutalheads !!" No a já jen doplním, že tahle deska kolem mě kroužila už drahnou dobu a až teď čelní náraz zezadu. Hrubost na druhou, umocněná tím, že se neustále nesype. Naopak, poslední dvě skladby jsou víceméně celé v pomalu se táhnoucím supertěžkotonážním tempu.

RELICS OF HUMANITY – Legion of the Unbowed (singl) (2015)

PLAGUE WIDOW / OBLIVIONIZED - This Black Earth (2013)
- black metal zahraný deathgrindovou kapelou vs chaotickej grindcore zahraný deathgrindovou kapelou. Jednoznačně doporučuju!

TORTUROUS INCEPTION – Headfirst Into Oblivion (2015)
OMNIPOTENT HYSTERIA - Reforged in the Embers of Monolithic Devastation (2015)
OMNIPOTENT HYSTERIA – Grafting the Cerebral Void (2013)
INDECENT EXCISION – Rise Of The Paraphiliac Demigod (2013)

INDECENT EXCISION – Aberration (2015)
- bylo by to naprosto vynikající, nebýt těch občasných tupých slamovaček.

INCINERATING PROPHECIES - Depravity Incarnate (2014)
- Kolumbie. BDM. Sevared Rec.. Plus bod za nádherně romantický obal.

piTRs

RUNNING WILD - Port Royal (1988)
- klasika, navíc obsahující historicky snad nejlepší true metalovou instrumentálku. A všichni ostatní piráti se můžou jít bodnout. 

Kubýk

RUSSIAN CIRCLES – všechno
- protože brněnskej koncert se blíží a já se nemůžu dočkat.

EXPLOSIONS IN THE SKY – všechno
- příprava na pražskej koncík.

SARAH JAFFE – Suburban Nature (2010)
- deska, jejíž křehká krása mě srazila do kolen při prvním poslechu. Hlas Jaffe, použité melodie i aranže jsou naprosto podmanivé. Mám pro tenhle akustický folk/pop zkrátka slabost.

WOLF LARSEN – Quiet at the Kitchen Door (2011)
- podobný případ jako Sarah Jaffe. Jen v podání Wolf je to křehčí a melancholičtější.

Kuba

TWISTED INTO FORM - Then Comes Affliction To Awaken The Dreamer (2006)
- i po tolika letech stále aktuální a svěží materiál! (YouTube)