Datum vydání: 31. květen 2024
Vydali: Terratur Possessions
Žánr: black metal

Jméno nového norského uskupení nemusí znít hned povědomě, rychlá rešerše ovšem napoví, že je název kapely zároveň příjmením všech zúčastněných. Klan Kråbøl zanechal svou stopu na mnoha nosičích, které čítají ověřené jména jako jsou Tulus, Khold, dokonce i Thorns. Rodinný otisk neztrácí na potenci ani u mladších kapel – B. Kråbøl velí Enevelde a Misotheist, kteří s každou novou deskou více a zdatněji kultivují standard true norského black metalu.

Dekády tříbená žánrová tradice se otiskuje i do rodinného debutu. Na Never se vedení ujímá nejmladší B. Kråbøl, jehož nízko posazený vokál funguje jako jeden z pilířů desky. Nevadí přitom, že se hlasové podání neliší od Misotheist: v případě Kråbøl je totiž usazen do jiných sfér, ze kterých podstatně více vyčnívá.

Kråbøl se totiž na první desce bezhlavě nehrnou do sypaček, většinu desky věnují středním a pomalejším tempům, ze kterých jednak pramení jízlivá nátura, druhak aura temného okultismu. Z kombinace především srší atmosféra podobná švédským Mortuus, jednoduché, avšak úderné motivy se občas dotknou například Sortilegia. Vše je přitom podmíněno norským pravidlům.

Never tak především táhne sebevědomí, jako kdyby nabyté ostruhy starší členy (T. a S. Kråbøl) přesvědčily o síle jednoduchosti. Kapela se nebojí stavět skladby na jednoduchých riffech, které se posouvají o jeden pražec níže, případně podléhají ohybům. Sporou rovnici doprovází nenápadné synthy a letmá přítomnost trumpety, kterou obstaral M. Kråbøl, dědeček rodu.

Kråbøl tak na debutu limituje jen absence snahy o něco nového a něčeho vyhrocenějšího. Snad jde ale pointu. Never v tomto případě neznamená „nikdy“, jde o norské slovo pro březovou kůru známou pro svou odolnost. A snad proto i deska působí tak houževnatě, chránící to nejnezbytnější jádro.