Na jaře roku 2008 se na strahovském kopci odehrál drobný koncert. Spolu si tam zahráli Emmure, August Burns Red a Misery Signals. Od té doby uběhlo pět let. Z Emmure je velká kapela táhnoucí vlastní tour, třeba Never Say Die tour. Značně vyrostli i August Burns Red. To členové Misery Signals se začali věnovat bočním projektům, až je práce pohltila natolik, že domovskou kapelu uložili k ledu. V průběhu roku 2011 se dává sestava dohromady, na podzim téhož roku odjede turné, aby následující rok oznámila práci na nové desce. Během skládání kapela rozjede aktivity přes stále víc populárnější indiegogo (platforma na vybírání dobrovolných příspěvků), díky tomu vybere pár dolarů a jde se nahrávat.

Absent Light je čtvrtá řadová deska a ačkoliv jí od předchozího počinu dělí pět let vyplněného spánkem, rukopis neztratil sílu ani o jeden den. Hlavním důvodem je to, že sestava, která se opětovně sešla, je až na jednoho kytaristu prakticky stejná. Opět se tedy jedná o metalcore, nebo můžeme říct „metal“ s velkým zaměřením na melodickou stránku, která je přímo stavebním kamenem a hra (kytar) je tomu podřízená. Nejedná se o žádné silou roubené melodické refrény na tupě generované breakdowny, zároveň ale muzika MS umí zabrat a vyvinout potřebný tlak. Vše je naprosto vyvážené, dokonale na sebe sedí a i po těch letech zní svěže. Může to být dáno tím, že žánr za těch pár let zakrněl, ale od debutu je na kapele znát postupný, přirozený vývoj. Přidanou hodnotou a změnou oproti desce předešlé je, vyjma poslední skladby Everything Will Rust (kterou navíc nazpíval host Fred Boakye), absence čistých zpěvů a větší zakomponování smyčcových partů. Nejedná se o finskou pompéznost, ale jejich propletení celým příběhem je víc než bohaté. Mají své místo, nedominují, jen dokreslují celkové vyznění desky. Tady bude záležet na vkusu každého posluchače, která tvář Misery Signals mu sedí víc. Osobně vnímám obě (poslední) stejně a považuji je u kapely za progres ve vývoji samotném.

Asi jediné relevantní srovnání Misery Signals bude s aktuální deskou Rescue & Restore jejich souputníků August Burns Red. Byť na to jdou lehce jinou cestou, cíl je vesměs stejný. Misery Signals jsou jedním z několika letošních „reunionů“, patří k těm vydařených a věřím, že i zcela oprávněných. Za pět let spánku neztratili nic ze svého kouzla a dokázali, že se dnes dá udělat melodická deska bez náznaku jakékoliv křeče.