MONS VENERIS - Ascent Into Draconian Abyss

recenze black metal
vaněna
Hodnocení:
6

Venušina hora vydala pravověrnou desku s velmi zajímavým zvukem a některými skvělými částmi. Celou dobu bavit sice nevydrží, ale přesto patří k nadprůměru.

Datum vydání: 1. květen 2024
Vydali
: Signal Rex
Žánr
: raw black metal

Mons Veneris není žádná nová kapela a není to ani pokojíčkáč. Proč se tedy recenzně stavět zrovna k šesté desce fungující kapely (počet splitek, epek a dem bude někde okolo třiceti)? Protože z dosavadní poněkud monotónní tvorby vybočuje a naznačuje, že tady se jde do kvality.

Rozhodně se nechci stavět do pozice znalce portugalského raw black metalu, ovšem poctivě poslouchám cokoli, co po roce 2015 vyšlo a dostane se mi pod příslovečnou ruku. Proto mě málokterá nahrávka překvapí, natož uchvátí, abych se jí dlouhodobě nebo nedej bože systematicky věnoval. Mons Veneris mě ale svým sestupem do dračí propasti od prvních vteřin VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO intra lapili.



Hrají raw black metal s výrazně experimentálním až psychedelickým zvukem. Skladatelsky určitě nejde o přelomové dílo, ale z ranku syrových portugalských projektů se vymezuje výborným zvukem (rozuměj správně zpraseným, čitelným a přesto živelným), který nechá riffy pořádně zaznít.

Ty jsou jednoduché, úderné a zarývají se už při prvním poslechu příjemně do uší. Materiál, svým zvukem vyhraněný, snese i jednoduché bicí, které plní vesměs opravdu pouze rytmickou funkci, nic moc nepřidávají, ale pracují pro celek dobře. Při zachování autenticity se tenhle syrový black metal dá poslouchat i brát vážně.

Abych ale nepřechválil a zdůvodnil pouze „klasickou“ šestku v hodnocení. Mons Veneris obrábí svoje riffy až přehnaně dlouho. Jsou si navzájem navíc tuze podobné. Kromě příjemně psychedelicky znějících partů se potkáme i s naprosto generickými pasážemi, které zaplní bohužel větší část čtyřiceti tří minut desky. Zhruba někdy v půli první titánsky dlouhé titulní skladby (více než 21 minut) jsem při poslechu pravidelně ztrácel pozornost, která se vracela až u skvělých deklamací ve třetí ...of Perversion and Evil. Chant to the Unknown pak už jen bezchybně desku uzavře a docela naláká k opakovanému poslechu. Pokud se necháte svést, podruhé i potřetí se pobavíte, ale dále toho už mnoho k odhalení nezbude, tady se jde s kůžičkou na trh v podstatě z prvního poslechu.

Vložit komentář

Vanena - 22.08.24 06:21:55
Ty vole, díky, sem zase jednou nepremejslel...
bizzaro - 21.08.24 16:56:00
kdyz jsem hledal obrazek kapely, pár pahorků a nakresu zenskeho ustroji mi ve vyhledavaci naskocilo :) dokonce jsem MV i poslechl a v jeden moment toho dlouhyho uvodniho songu jsem myslel, ze tam hraji i zeste, jakej to ma zvuk :)
Franta N. - 21.08.24 16:39:08
Mons Veneris neznamená Úctyhodná hora. :)) Znamená to Venušina hora, a je to rozšířený motiv v evropské mýtické látce. Objevuje se např. ve středověké rytířské literatuře, ale i ve folklóru. Pointa je, že existuje hora plná pokladů a bohatství, kde vládne jakási královna někdy ztotožňovaná s Venuší, někdy např. se Sibylou, a kdo tam vleze, už nevyleze. V různých variantách buď zemře, upadne do jakéhosi omámení, zavře se východ apod. Je to v něčem podobné básni Poklad z Erbenovy Kytice, jen tam nemizí děti, ale spíš různí dobrodruzi. A je tam silný ten chtonický ženský element.

Zkus tohle