Datum vydání: 2. listopad 2024
Vydali: Petrale
Žánr: black metal

O kvalitách black metalu z Bosny a Hercegoviny se tu už psalo vícekrát, připomenu recenzi Izrod (ex-Void Prayer/Cave Ritual) nebo reporty se Sulphuric Night a Obskuritatem. O black ze sousedního Chorvatska jsem tu zavadil v recenzi na už neblackovou, rozlučkovou desku Pogavranjen + kdysi zmínka Hesperian Death Horse. Na Petrale a následně dle všeho o dost známější Morkera jsem narazil až zkraje letošního roku. Obě kapely dost příjemně překvapily a částečně svým přístupem k žánru a mixem vlivů ty bosenské připomenou hlavně právě VP/Izrod. No, však to má Petrale na hranice s Bosnou co by kamenem dohodil (Mlini u Dubrovníku).

Petrale je +- one-man projekt, „pokojíčkář“, který jede bezmála striktní DIY doktrínu – tj. bez labelu, všechny nástroje a vokály nahrává, mixuje i masteruje sám - a co se aktuální desky týče, tak vše zvládá bravurně, podobně jako třeba Packain z Theriomorph. Na posledních 3 nahrávkách (od roku 2017 už jich nahrál 9-10) mu s kompozicí a texty vždy ve dvou skladbách pomohl jakýsi Ghostnote (Chorvat/Švýcar?) a s cover artem Djane Gort. Pohled na spíše amatérsky působící fotku hřbitova, logo i font názvu na obalu může vést k nežádoucímu „předposlechu“, ale nenechte se odradit. Osobně v tom vnímám jistou návaznost třeba na estetiku Mortuary Drape (AtWD) nebo i Negative Plane (SGR), s jejichž hudbou lze na The World slyšet dílčí podobnosti.

Spektrum vlivů či podobností je tu ale poměrně široké. V různé míře se tu potkává a mísí oldschoolovější riffáž a rytmika z první a druhé vlny black metalu - Celtic Frost, Tormentor, Master's Hammer, Darkthrone (i death ze SJ a black/death z ABitNS) - resp. někdy to připomene jejich vyhrocenější a svérázné pokračovatele jako Craft, Katharsis, Negative Plane (ale téměř bez heavíku) nebo Death Like Mass. Petrale ale zmíněné co chvíli „przní“ hučivými, skřípavými a meluzínoidními dischordy a riffy se ne úplně předvídatelně stáčejí po vzoru buď vyloženě, nebo poblíž nejčernějších Portal/BAN/Immo.

Objeví se i rozklady Mayhem (místy i závany OaCh) a VBE, v titulní skladbě chvíli slyším i KC/Voivod (3:30) atd. Sem tam se objeví i valivější, spíše deathmetalové riffy blízko raných Darkthrone (Cromlech) či Incantation. Struktury většiny skladeb jsou poměrně členité, frázování riffů nápadité, místy prolínání dvou různých linek kytar atd.

Zároveň je ale převažující část stopáže i dost chytlavá, svérázně melodická, dynamická a energická, čemuž přispívají časté změny tempa, osvěžující filly a občas až rockový, v pár místech skoro funk (?) groove v bicích a base - cca á la Reveal!, Virus, starší Emptiness nebo až OP „dub“ houpavost (nejvíc v 5.) Asi nejpřekvapivější je ale zařazení (+-) drum'n'bass (!) rytmů v titulním kusu – závěr desky skvěle nakopnou, až mě vždycky zamrzí, že už je konec (a často pouštím znova). Jedním dechem dodávám, že poctivé, fest rychlé sypačky a koberce samozřejmě nechybí. K dynamice i zahuštění atmosféry přispívají i doomová zpomalení (nejvíc v 7.), vybrnkávání a jednoduchá, ale efektivní sólíčka a vyhrávky.

Celkově TWDT šikovně balancuje na rozhraní a bere si spíš to lepší z pravověrného i avant/dis pojetí žánru/ů. Až na pár pomlk a divnějších napojení jede drtivá většina nahrávky až překvapivě plynule (dobrá flow). Petraleův skřehot typově vychází z Nocturna Culta, ale zabarvením a dikcí mi připomíná i Edwarda z NP a Vesu z DBR. A jo, je dobrý, byť tam cítím oproti preciznímu ovládání ostatních nástrojů malou rezervu pro zlepšení.

Zvukově je nahrávka +- perfektní. Ideální poměr trve špíny, atmo echa, ale vše čitelné, ostré, úderné (i kopáky!) a poměr nástrojů i vokálu skvěle vyvážený. Texty připomínají zlověstné halucinace či noční můry s prvky ďábelského, okvltního symbolismu a lidových pověr, trochu Lovecraft, poesie i příběh. Převládá angličtina, místy osvěží (srbo)chorvatština - nejen v „Po noći se boje vidi kad svijetli iz grobova“ - klidně bych bral i víc.

Kromě výše zmíněného mě jako menší výtka napadá, že přestože The World Down There atmosféra nechybí, tak bych mohla být trochu konzistentnější, tak nějak „hlubší“? Otázka je, jestli je to v rámci mixu zmíněných vlivů, rozkročení mezi starým a novějším vůbec možné. Nicméně se i tak pro mě jedná o jednu nejzábavnějších blackmetalových (resp. black/death/doom atd. mix) desek posledních let, zpětně bych jí (momentálně) zařadil do loňského TOP 5-10. Hodnocení mi přízračně levituje mezi 76,66 – 8/10.