Datum vydání: 10. srpen 2024
Vydali: Library of Hellfire Gods Productions
Žánr: black metal

V souvislosti s novým albem Sator Marte budu skloňovat slovo válka ve všech pádech. Nu, a válečnému black metalu navždy kraluje pancéřový Marduk, na kterého si při poslechu Omnicide samozřejmě jako na prvotní inspiraci vzpomeneme. Omnicide však není žádnou vzpomínkovou deskou. Tah a tlak, žádné slzičky vzpomínek. Stejně jako při útoku pancéřové divize, ani tady neočekávejte rozpaky vyčkávání, obchvaty a ústupy do předem připravených pozic. Na zteč! Rychlost, síla, kulomety, vynikající riffy jeden za druhým. Na pancířích vpřed! Sator Marte neberou zajatce a svou nekompromisní hoblovačkou pouze připomínají, ale nevykrádají zásadní žánrové vzorce.

Z poslední doby si vybavím válečná alba Kanonenfieber, Minnenwarfer, Panzerfaust, ale ke všem těmto projektům se spolu s mým pozdviženým obočí připojují nějaké další (post-) žánry. Ne tak u Sator Marte. Ti totiž hrají čistý, ničím neředěný vytříbený black metal, který strhne hned v prvních dvou kompozicích rychlostí a střídáním výborných (ale opravdu VÝBORNÝCH!) riffů. Jemné zvolnění tempa jen pro větší pozornost při dalším zdůraznění razance (Siege of Leningrad, působivý text zde nesmí zapadnout), a pak zase kupředu. Neutuchající vehemence riffáže nechává konkurenci dýchat na záda. Vůbec nechápu, kde bere Svar tolik nápadů, protože nejen Omnicide, ale i Taje Skal Triumph, Genus (a ktomu ještě samozřejmě hraje Kult Ofenzívy) - toť čítanka riffů!

Nu, a jestliže do nebe vychvaluji kompozice, nesmím opomenout, že i zvukově je Omnicide skvělá deska. Optimálně vyvážený zvuk kytar nechá vyznít brilantní riffáž, kterou doplňuje a podporuje nejen basový podklad, ale také kulometné hnízdo za bicími. Pochvalným mručením značím malounko měkčí zvuk šroťáku dodávající masakróznímu komandu tolik potřebnou dynamiku.

Nebudu již pochvalné odstavce dále množit, Sator Marte nahráli desku, která je po všech stránkách výborná. A to samozřejmě nemluvím pouze o kontextu domácích projektů. Sator Marte kvalitou rozhodně překračují hranice (v hněvivém útoku!).

Lokálního tu opravdu není nic, a dokonce, zcela výjimečně, se v tomhle případě dá říct – bohužel. Pro mě totiž nejlepšími deskami Sator Marte zůstane Termonukleární evoluce a temná Za zdmi, a to čistě z důvodu českých textů. Na novince budeme opět poslouchat anglickou lyriku. To je jediný moment, ve kterém nadšení znalo hranic.

Ve všem ostatním se Sator Marte překonali a udělali desku, která je špičková.