Datum vydání: 13. září 2024
Vydali: Prophecy Productions
Žánr: avant-garde metal, black metal, psychedelic rock

mIZZY: Trelldom byli až do nedávna Gaahlova studiová blackmetalová kapela. S letošním albem však přichází změna. Trelldom opouští syrový black metal, směřují do avantgardních vod a začali hrát naživo. Na historicky prvním koncertu kapely, kterého jsem se shodou náhod na norském Beyond the Gates festivalu zúčastnil, kapela sklidila s novým materiálem hodně rozporuplné reakce. Velká část metalistů to v Bergenu těžce vyhejtila, ale mně se koncert líbil a na novinku jsem se těšil.

Album zní sice méně syrově, energicky či kvílivě než naživo, ale i tak jde dle očekávání o avantgardní rock/metal se saxofonem, který by mohl bavit fans Ved Buens Ende, Virus a podobných. Atmosféra nahrávky je naopak z domácího poslechu silnější a psychedeličtější než více animální koncert. Nic pro ortodoxní blackmetalisty, ale třeba fanoušky Oranssi Pazuzu by .​.​.​by the Shadows​.​.​. mohlo bavit.

Za mě jedna z nejpřekvapivějších letošních desek, kterou opakovaně protáčím a fakt si ji užívám. Řekli byste třeba ještě před rokem, že se od Trelldom někdy něčeho podobného dočkáte?

vaněna: Chytím rukavici v letu. Nejen, že bych to neřekl před rokem, neřekl bych to nikdy. Mně totiž uniklo i album z roku 2007 a dokonce i kult prvních dvou desek jsem reflektoval hlavně díky knize Black Metal Dayala Pettersona.

Starší tvorba Trelldom pro mě nijak impozantní nebyla. Překvapilo mě, že Gaahl a spol. tento projekt rozběhali a ještě víc, když jsem si v mIZZYHO reportu z Norska přečetl, kam ho živě posunuli. Kdybych měl tipovat jeden Gaahlův projekt, který si zaslouží oživit, byl by to spíš God Seed.

Poslech studiového alba Trelldom (s letmou vzpomínkou na dvě přísně ortodoxní alba z devadesátek) byl i přes “varování” v reportu v tom nejlepším slova smyslu šokem. Titulní píseň By the Shadows dokonce dala vzpomenout na podobně šokující přerod Ulver z true black metalu do ambientních poloh.

Lísá se mi tedy myšlenka - Trelldom dokázali zestárnout stejně kvalitně jako veličiny Manes, Dødheimsgard nebo Ulver. Pustili se žánrové košile a nechali “hudbu znít”. Zjevně je hudebníkům žánrová košilka malá, a je znát už jednotlivě, že úžasné Ghaalovy vokály, perkuse Kapstada (Thorns!!!) a elektronika (méně kytary) Stiana Kårstada žádají širší emoční rozsah, než nabízí striktní black metal.

kotek: Nezatíženost metalovou minulostí Trelldom u mě tlumí moment překvapení, ale stejně je tu Gaahl, od kterýho bych takovouhle zadovku nečekal. Ale on provokuje rád, což je, alespoň hudebně, pravda i o zbytku současný sestavy. Když se člověk postaví na špičky a podívá se i dozadu za zpěváka, tak mu novej hudební směr začně dávat větší smysl.

Krom blackmetalovejch kořenů Trelldom je tu volnomyšlenkářství Thorns a hravá psychedelie Motorpsycho a Møster. To že …by the Shadows… zní jak volně black metalem inspirovanej projekt muzikantů z norský jazzrockový scény kolem Rune Grammofon, i to najednou dává daleko větší smysl.

Potěšení pak plyne zejména z toho, jak přirozeně tohle spojení funguje. Metalová temnota a zasmušilost se s hypnoticky houpavou psychedelií hezky doplňuje a výsledekem je prvotřídní kus rockovýho okultna. Velkej podíl na tom má právě mezižánrová sestava - i přes neortodoxní přístup cejtíš někde v základech tlukot černýho srdce, kterej dodává nahrávce punc autenticity. …by the Shadows... je na sto honů daleko od hipsterskejch splácanin, který black metal citujou, aniž by k němu měly nějakej bližší vztah.

mIZZY: S tím se dá souhlasit. Byť Trelldom formálně black metal opouští, duchem zde zůstává přítomen. Proto osobně u letošní desky nevnímám až tak razantní obrat o 180 stupňů v hudebním zaměření jako v případě Ulver nebo Manes. Až tak rozdílně jako třeba Wardruna to taky nezní. Gaahl a spol. minimálně stále hrají metalovou/rockovou hudbu, a žánrová změna mi v jejich případě přijde více přirozená. Rozhodně tedy nepatřím mezi jedince, kteří vykřikují “Trelldom is dead” nebo zastávají názor, že …by the Shadows… nahrála úplně nová kapela, která se ale snaží podojit hype starého jména.

Gaahl si starý materiál koneckonců připomněl během koncertování s Gaahls Wyrd, se kterými se studiově taky vydává trochu jiným než ryze blackmetalovým směrem. Je tedy zřejmé, že po jeho konci v Gorgoroth a docela intenzivním hraní sypaček s GW chtěl s novými hudebníky zkusit i něco jiného, za což ve výsledku dávám palec hore. I zmínění God Seed (byť zde se jednalo hlavně o Kingův projekt) s částečným experimentováním a vzdalováním se od syrového black metalu začali, Gaahls Wyrd pokračovali a Trelldom se to konečně podařilo úplně bez blast beatů a tremol. Atmosféra desky i samotná hudební stránka je ale natolik zajímavá, že mohu hodnotit pouze pozitivně.

vaněna: Jsem rád, že Kotek hezky rozhrábnul mezižánrové rozkroky Trelldom, ač malinko překvapilo, že okamžitě nasliněným palcem nevypichuje vlivy noise rocku, o který se minimálně dvě skladby (nechám na laskavém posluchači zjistit si, které to jsou) opírají. Celkově při četnějším poslechu jednotlivé žánry, na kterých poměrně jednoznačně každá ze sedmi skladeb stojí, vyplynou. Hudba je daleko méně nesourodá a rozháraná, než se zdá z prvního poslechu a všechno do sebe (až moc?) zapadá. Pokud živě Trelldom přidali více pískání, neurotických feelingů a odpichu, mohl materiál určitě fungovat ještě lépe.

Saxofon Kjetial Møstera opravdu válí, stejně tak Gaahlův vokál považuji za brilantní. I tak se přiznám, že jak mám materiál víc a víc naposlouchaný, víc a víc pochybuji o jeho trvanlivosti. Myslíte, že jde o nadčasové album? Silný vliv Ved Buens Ende vždy značí něco extra, a tak se mi zprvu, ve velkém nadšení, jevilo, že tohle album budu poslouchat i za pět let. Teď už, po nějakých deseti posleších, v některých pasážích cítím netrpělivost. Ve vystřízlivění z prvotního obrovského nadšení bych číselně hodnotil na 8/10.

mIZZY: 8/10 může být. O nadčasovém albu, ke kterému bych se v následujících letech nějak často vracel, asi nemůže být řeč. Šéfův přestřel v poslední desce měsíce (jakože noví Trelldom > VBE) jsem taky jakože neviděl. Ale jinak se jedná o jednu z nejlepších a nejzajímavějších nahrávek, co jsem letos slyšel.

Kotek: Tak tady si všichni můžem tak akorát potřást pravicí. …by the Shadows… nabízí osvěžující porci rockový psychedelie, která se hodí k večernímu rozjímání s blackmetalovými kamarády nad sklenkou vína. K opravdovýmu zneklidnění, co se zaryje hluboko do paměti, ale přeci jen kousek chybí. 8/10