Datum vydání: 4. říjen 2024
Vydali: Decoherence Records
Žánr: noise rock, industrial, power electronics

Od poslední desky White Suns to jsou už tři roky, a musím se přiznat, že mi jejich hlukový výplachy začínaly chybět.

V rámci noise rocku dneska kapel, který takhle nekompromisně trápěj posluchače moc není, asi bych je spočítal na prstech. A tak jsem se na novinku Dredging Heaven těšil, zejména potom, co první singl sliboval pořádnej nátěr. V den vydání kupuju bez rozmyslu, čelo se začíná potit v očekávání, svěrač se (ne)příjemně stahuje.

Otvírák Sports & Spectacle bolí – útočná směs anti-melodickejch kytar a industriálu intenzitou dosahuje až někam k noisecorovýmu běsnění. Ubylo nevolný atmosféry a zneklidňujícíh prvků, cílem je slisovat co nejvíc materiálu do co nejmenšího prostoru, abeceda je tlak, písmenka buchary, lisy a svěráky. White Suns si jdou cílevědomě za svým, brutálně, bezcitně, a chirurgicky přesně, o cíli se nesmí pochybovat, cíl se musí naplnit.

V tomhle duchu se nese víceméně celá první strana desky (s výjimkou horečnatý pauzy na seštelování nářadí v Heirloom), dvacet ostře nepříjemnejch minutek, kterejm se v rámci disonantních hlukovejch náloží letos vyrovná máloco.

Buchary ztichly, kolem slyšíš jen zvuky mechanický práce údržbářů, který připravujou těžkotonážní techniku na další směnu. Začínaj v tobě hlodat pochybnosti. Bylo doopravdy potřeba všechno zničit? Komu to prospělo? Nešlo to udělat jinak?

Pocit z dobře odvedený práce se překlápí do plíživejch pochybností, cejtíš se provinile, oběd ti těžkne v žaludku, asi jsi něco špatně zpracoval. Každodenní zvuky továrny tě zneklidňujou, začínaj znít zlověstně, uvědomuješ si ničivej potenciál strojů kolem. I když jsi strašně unavenej, už teď víš, že se před zítřejší šichtou nevyspíš. Stejně jako jsi se nevyspal včera.