Kdo nebo co je Morthymer?
To je poměrně záludná otázka hned na úvod. Ani my totiž pořádně nevíme, co je zač, neví to ani širší záhadologická obec. Nicméně za těch pár let našeho pozorování můžeme aspoň tvrdit, že je to jakási mystická bytost, fluidum chcete-li, které přichází do naší reality v nejrůznějších formách a vystavuje lidské jedince možná náhodně, možná záměrně určitým „lekcím“.
Nedá se říct, že by to byly čistě pozitivní nebo negativní konfrontace, ale dle několika neprokazatelných svědectví jde vždy o velice intenzivní zkušenost podobnou psychedelickým stavům, která nutí člověka přehodnotit své smýšlení, fungování a možná se dotknout samotné podstaty bytí.
Z těch několika příběhů, se kterými jsme se setkali, vyplývá, že se trochu zlomyslně vyžívá v lidských slabostech. Je bezpochyby pokušitelem, ale zároveň hravým zrcadlem lidského nitra a jakýmsi terapeutem motivujícím člověka poznat sama sebe. Někdo ten zážitek popisuje jako „strašně živý sen, inspirativní a znepokojivě přitažlivý zároveň“, někdo jako „simulaci nekonečna“ a někdo jako „nekompromisní pravdu a setkání s démonem v sobě samém“.
No a my se ty příběhy pokoušíme zhudebnit.
Vzhledem k personálnímu obsazení si Morthymera, samozřejmě nejen na Marastmusic, budeme vždycky spojovat s Keep on Rotting. Jaká byla cesta od Gibbona k Morthymerovi?
Jasně, spoustě lidí jistá návaznost může přijít na mysl.
Zkrátka a dobře, část Gibboní smečky už nechtěla v hraní dál pokračovat, vytratila se motivace a nějakou dobu už se to hrotilo dost na sílu. Proto po společné domluvě kapela dospěla ke svému konci, naštěstí a možná právě i proto v maximálně přátelském duchu. Prostě to tak nějak vyhnilo - Keep on Rotting, náhoda? :D
My, kteří jsme se rozhodli dále pokračovat (pozn. red.: Hanzz a Ládin) a které hraní a nějaká společná tvůrčí chemie nepřestaly bavit, jsme Gibbona uspali a přišli na jeho „pohrobka“ Morthymera. Dvě skladby už byly de facto v procesu v poslední fázi KoR, takže se plynule navázalo. Chvilku trvalo, než jsme ten koncept včetně nástrojového obsazení uchopili, ale bylo jasné, že nechceme hrát jen ve dvou. Načež se po nějaké době hledání odvážlivce na post baskytary povedlo ulovit Petra (Diversity ), spolek se stal v základě kompletním a byli jsme schopni dále tvořit a zase i trochu koncertovat.
KoR byli „kapela z Litoměřic“, s Morthymerem už to tak není. Jak často tedy zkoušíte a jakým způsobem tvoříte?
V rámci této otázky se pohybujeme na dost tenkém ledě. Zkušebnu má Morthymer sice stále v Litoměřicích, kde bydlí ale jen Ladin. Petr dojíždí z Mostu a Hanzz dokonce až z Brna. Ale protože nás ty metály furt ještě baví, tak se i přes ty nemalé vzdálenosti snažíme zkoušet co nejčastěji. Jsou ale bohužel taky chvíle, kdy se 2-3 měsíce nesejdeme, jak tomu bylo přes léto. V kondici se udržuje každý individuálně a paradoxně, i když se delší dobu nevidíme, tak zkoušky probíhají na výbornou a mají potřebný drive.
Už když Morthymer vznikal, bylo jasné, že nebude na zkoušení tolik času, jako to bylo v případě KoR. Právě z tohoto důvodu jsme se rozhodovali, koho do kapely přizvat. Sháněli jsme někoho spolehlivého, kdo bude schopen se připravit a na zkoušce to tam nasázet.
Věci zpravidla vznikají tak, že Ladin napíše pár riffů do Guitar Pro, které pak rozesílá zbytku kapely. Po online konzultaci se rozhodne, jestli má smysl v psaní pokračovat. Pak se většinou na zkoušce věc sehrává a řeší se podoba a aranže.
Kolega, který vás slyšel teprve nedávno před před Heaving Earth, měl zásadní otázku: „Jak to vlastně mají s žánrem?“ Takže jak?
V jistém ohledu je pravdou, že žánr si Morthymer nevybírá. Je samozřejmě napojen na hlavy a údy tvůrců, ale žije si v podstatě vlastním životem. Dalo by se říct, že je inspirován všemi možnými formami metalu a řídí se pravidlem, že hudba ho musí především bavit. V zásadě ale snese obecnou škatulku instrumentálního progresivního metalu, nicméně jestli se jí bude držet i nadále, to nikdo neví.
Na album Pedagog lákáte už delší dobu. Jak vznikalo a na co se můžeme těšit?
Delší dobu, to je pravda. Bicí jsme nahrávali na konci června 2021, což hovoří za vše.
Vznikalo to všechno, jak je naším zvykem, poměrně složitě a zdlouhavě, asi zejména z důvodu velkých vzdáleností mezi bydlišti a taky možná někdy až zbytečně dlouhým přemýšlením nad finální produkcí. Zásadní pro hudební tvář Morthymera bylo rozhodnutí většího zapojení elektronických prvků a podkladů do kompozice jednotlivých skladeb, což samozřejmě ještě trochu protáhlo celý proces. S konečnou podobou jsme ale maximálně spokojeni, byť to byl místy boj pro nás i pro Tondu Smrčku (pozn. red.: Seabeast Production), který zvukově zaštítil celou desku (náběry, mix i master), a kterého jsme občas odbourávali naším hnidopišstvím.
Jak už zaznělo, dva songy už byly připravovány před pěti lety pro Keep on Rotting, ale ještě před jejich dokončením se kapela rozpadla. Zdály se ale být dobrým odrazovým můstkem pro účely Morthymera, tudíž jsme je malinko adaptovali a zvěčnili ještě v roce 2019 na digitálním demu (bandcamp). Zbylých šest věcí bylo poskládáno v průběhu dalších let a ty dvě starší skladby akorát dostaly nový háv. Zatím jsme už během tohoto roku vydali čtyři singly skrze streamovací platformy a zbytek už si počká na souborné vydání.
Dalo by se říct, že každá z osmi „pedagogických“ skladeb je odlišná. Najdou se pomalejší, temnější a atmosféričtější kousky, jiné jsou naopak rychlé a techničtější, zbylé pak hravé, skočné až lehce groteskní. Změny nálad dost výrazně podporuje právě elektronika navozující místy 8bitové soundtracky starých počítačových stříleček, synťákovou jízdu 80's anebo třeba kvazi postmoderní estetiku. Vše pak spojuje snaha o pestrost a promyšlenou kompozici. Prostě jedinečná a okouzlující fúze, ha ha.
Když už se bavíme o těch zvukových dojmech a působeních, přiznáváte nějaké hudební vlivy, nějaké propojení? Třeba ty osmdesátkové synťáky, to je teď docela trend. A co je, heršvec, kvazi postmoderní estetika?
Hudební vlivy jsou v jádru zakořeněny zase někde ve starých deathmetalových vodách. Postupem času a taktéž i uvažováním nad instrumentální podobou Pedagoga byl ale Morthymer stále více otevřen novým propojením, jako jsou například právě ty zmiňované oldschoolové synťáky, které nám dobře zafungovaly k dosažení kýžené atmosféry.
Kvazi postmoderní estetika? Uf, Morthymere, neměls do toho zabrušovat! Živý obraz: Michel Foucault ve svém oblíbeném křiváku a oslepující salvě stroboskopů přešlapuje v kaluži biologické hmoty do rytmu soundtracku Hotline Miami… asi to moc nepomohlo, že?
No co bys řekl, Morthymere?
Pardon za blábolení, zkrátka Morthymerova hudební rozkročenost nás prostě baví a přitom není kdovíjak široká. I těch pár samplových citací možná napoví: jekot zpěvaček z Adachi Tomomi Royal Chorusu do breakdownu, noise Aho Ssana z něhož vylézá psí štěkot, beat EBM mistrů Schwefelgelb v temném downtempu, samozřejmě všechno v doprovodu riffů, které už jste možná někde slyšeli, ale možná taky ne, v což doufáme! :D
Těžiště Morthymera zkrátka nespatřujeme v nějakém plánovaném eklekticismu, k dnešnímu dni je beztak možné najít asi milión zajímavějších druhů různých fúzí metalu a elektroniky. My jsme tu „postmoderní fúzi“ zase jen uchopili tak nějak svojsky a v lecčem právě dost po staru a s nadsázkou nám vlastní.
Tematicky a graficky se album, soudě dle toho, co jsme zatím mohli vidět a slyšet, bude točit kolem samotné postavy Morthymera?
Ano, tematicky rozvíjíme motiv Morthymera - různé pohledy na to, jak se dá chápat. Bez zpěvu to logicky můžeme vyjádřit jen hudebním výrazivem, atmosférou a emocemi, což by zase ideálně mělo podpořit fantazii a mnohovýznamovost. Název alba Pedagog pak odkazuje na samotného Morthymera a jeho „lekce“, které už po staletí uděluje lidskému pokolení. Zároveň je srandovní, že jsme těch pět let zpátky dost vážně uvažovali, že Pedagog bude super bláznivé pojmenování kapely. O to víc se nám to koncepčně propojilo a byla to jasná volba názvu alespoň pro debutové album.
Graficky se Morthymer pohybuje v temnějším prostředí, občas s romantizujícím přesahem. Přebal alba i další obrázky k jednotlivým skladbám vznikly hraním si v AI generátoru Midjourney, který dva roky zpátky teprve nabíral na popularitě. Hanzze bavilo testovat možnosti této technologie a strávil mnoho večerů zadáváním promptů, z čehož krom spousty srandovních věcí nakonec vylezly i vskutku zajímavé kousky ke všem osmi Morthymerovým skladbám. Celý set působí vcelku konzistentním dojmem, ačkoliv vznikal třeba v průběhu půl roku, a při tom neskutečném posunu AI bylo občas těžké navazovat. Tenhle rozměr desky zase odráží Morthymera v rámci technicky přebujelého světa, iluze, matrixu atd.
Koupačka v bazénu jedniček a nul? Co si vůbec myslíte o potenciální roli AI v hudbě či umění obecně?
Povedená reminiscence na staré dobré KoR!
Otázka využití AI je v současné chvíli hodně žhavé téma a dotýká se asi každého z nás. Vlastně i na první zveřejněné Morthymerovy AI obrázky reagovali někteří lidé odmítavě. Je to věc přístupu a vlastního přesvědčení.
Morthymerova dystopická vize: „Pokud dříve bylo nutné mít pro vytvoření díla talent, snahu a toto vše podpořit pílí a úsilím, pak je možné, že nadále se všechny tyto vlastnosti budou u lidí vytrácet, jelikož je nebudeme potřebovat. Vzdáváme se tím jako lidstvo současně své jedinečnosti. Své myšlení a svobodu dáme všanc stroji. Co se v lidech vytvářelo a pěstovalo po tisíce let, bude ztraceno.“
Ale je dobré se zeptat na tuto otázku také druhé strany (Chat GPT-4): Stran umění je důležité poznamenat, že AI nenahradí umělce, ale může být skvělým nástrojem pro podporu jejich tvůrčího procesu. Zároveň vznikají etické otázky ohledně vlastnictví uměleckých děl vytvořených AI a otázky týkající se autentičnosti a lidské tvůrčí hodnoty. Je třeba, aby se těmito otázkami zabývali umělci, technologové a společnost jako celek, aby byla zachována rovnováha mezi technologií a uměním.
Celkem bychom jí to i věřili. Pokud je AI pro lidstvo hrozba, tak asi ne zrovna jejím využitím v umění. A bůhví jestli třeba čistě generovaná hudba bude mít někdy nějaký větší ohlas. Teď je to ještě ve fázi, kdy stále člověk musí projevit znalost (např. slovníky promptů), kreativitu, nápad, takže dokud bude AI sloužit humánním účelům, může leccos ulehčit a minimálně pomoct najít nové výrazové prvky v už tolikrát odvyprávěných (nejen hudebních) příbězích.
Kdy a v jakém formátu si budeme moct poslechnout celou desku?
Deska vyjde 1. listopadu tohoto roku digitálně na streamovacích platformách a samonákladem v limitce sto kusů taky na vinylu, z čehož máme velkou radost – deska má takový kouřovo-galaktický barevný finiš, místo bookletu leporelo s AI grafikami ke každé skladbě a na layout coveru jsme ukecali jak jinak než Danču Dahlien Neumannovou, takže by to snad mohl být hezký kousek do sbírky. Již probíhá předprodej, tak neváhejte rezervovat přes Morthymerovy komunikační kanály.
Některé songy z alba jste si několikrát zahráli živě před nahráváním, neřku-li před vydáním. Mělo koncertování nějaký vliv na jejich finální podobu?
Koncertování už vliv na strukturu věcí takřka nemělo, nicméně ještě jsme dost upravovali hlasitosti samplů i některé zvuky.
Zrovna k těm samplům bych řekl, že právě v nich je obrovský posun, když porovnám živou prezentaci skladeb v jejich embryonální podobě s aktuálním provedením, i když v tom vidím trochu úskalí pro výslednou čitelnost živě. Jak moc si Hanzz hrál?
Celkem dost! Je fakt, že přemýšlení a rokování nad samply, hledání zvuků a následné aranže, kterými jsme chtěli obohatit skladby, ale zachovat aspoň trochu nástrojové syrovosti, nám zabralo hodně dlouhou dobu. Shodnout se na konkrétním soundu a charakteru samplů stálo dost sil. Mnohé zejména groteskní melodie a zvuky skrze kapelní sněm neprošly a nakonec se volila spíš jednodušší a funkčnější cesta, aby se zachoval ráz skladeb, a nedopadlo to tak, že budeme cpát samply za každou cenu všude. Třeba záměrně jsme ponechali bez samplů třetí skladbu Běh Snění (krom intra), kde nám to tak prostě pocitově přišlo lepší, ačkoliv jsme zkoušeli x variant.
Zbytek skladeb prodělal celkem výraznou augmentaci harmonizujícími nebo čistě zvukovými prvky dotvářejícími atmosféru. Všechno vznikalo v Abletonu, se kterým jsme rovnou vždy aktuální verzi testovali i živě. A jak Loomis správně postřehl, ne vždy se naživo podařilo vyvážit hladiny samplů s nástroji, s čímž vlastně bojujeme pořád. Dost to závisí na zvukaři a délce zvukové zkoušky, což bychom do budoucna rádi eliminovali používáním in-earů a posíláním vlastního mixu do linky, tak jak se to sluší a patří nejen v moderním metalu. :D
Zůstaňme ještě u těch koncertů, kdy se můžeme těšit na další? Bude nějaká šťavnatá release party?
Ano, těšit se můžete s Morthymerem, a to 9. prosince tohoto roku v Litoměřicích, kde proběhne křest. Info včetně hostů zveřejníme snad brzy a doufáme, že tam taky nebude chybět početné zastoupení Marasťácké redakce!
Občas se objeví stesky, že nemáte nikoho za mikrofonem. Stále hledáte personální posilu, ať už vokální nebo instrumentální?
To je pravda, spoustě lidí v té tradiční představě o živé metalové show přijde zpěv jako nepostradatelná složka, takže to slýcháváme minimálně jednou na každém koncertě. :D Instrumentální posilu nehledáme.
Pravdou ale je, že vokální posila by se nám hodila. Na druhou stranu jsme ale přesvědčeni, že skladby obstojí i samy o sobě bez zpěvu, jinak bychom Pedagoga neměli ambice ani vydávat. Takže ano, zpěv by možná bodnul, ale rozhodně ne jako kompromis, aby „v těch písničkách bylo aspoň něco“, ale jako plnohodnotný a obohacující nástroj dodávající skladbám zase další rozměr. Možná máme moc vysoké nároky, ale uvidíme, třeba vydání desky pomůže rozhýbat i vokální vody a objeví se nějaký ten Loïc Rossetti, Jens Kidman či Eric Kalsbeek, který by to s námi chtěl zkusit. ;)
To zní jako opravdu vysoký standard! Jednu dobu s vámi zpíval Jenda z Perfecitizen. Ani nic z této spolupráce se na desce neobjeví?
Ano, Jenda s námi nějakou dobu zkoušel a dokonce odzpíval asi na dvou koncertech jeden/dva songy. Naše cesty a hudební představy se ale nakonec ne zcela potkaly, a na desce se nic z této spolupráce neobjeví. Tudíž bude až na onen vypůjčený jekot a štěkot čistě instrumentální.
Je pravda, že i ve třech dokážete živě vyprodukovat obrovské množství energie. Jak se zvučí Morthymer? Zvukovky KoR jsou legendární a výsledný zvuk masitý. Pracujete s tím nějak vědomě v tom smyslu, jak to do lidí „jen“ ve třech pořádně natlačit?
Už nám nějak zapadlo v čase, jak zněli KoR naživo. Jestli byl zvuk masitý, tak jedině dobře, ale asi záleželo na konkrétním setupu a formě.
S tou energií je to asi proto, že nás to hraní povětšinou fakt baví. Co se zvuku týče, tak máme každý své požadavky, které jsou v podstatě jednoduché. Jde o to na podiu dobře slyšet svůj nástroj a pak ostatní podle potřeby. I přes to, že hrajeme jen s jednou kytarou, tak ta je ven hnána přes dva boxy, každý v trochu jiném zvukovém spektru. Tím se frekvence doplňují a prostor lépe zaplní. Nepostradatelnou součástí se pro nás taky staly již zmiňované samply, které výsledný zvuk obohacují a dotvářejí jeho podobu.
Nedokážeme však ovlivnit zvukaře před pódiem, proto se ne pokaždé musí vše zadařit podle plánu, což by právě mohl teoreticky vyřešit náš vlastní live mix a hraní do linky.
Jedna nostalgická na konec. Minulý rok jste si dali takový KoR mini(re)union. Nikdy neříkej nikdy, nebo se to děje jen jednou za pět let v Litoměřicích?
Jen jedou za pět let v Litoměřicích. ;)
Děkujeme vřele za rozhovor, na album se těšíme a samozřejmě ho na Marastu podrobíme důkladné kritice.
Pan Morthymer děkuje za podnětné otázky a těší se na vaše dojmy!
Vložit komentář