vaněna: Pánové, jsem na krovkách. Žádám o pomoc, neboť nemám výšiny, kam bych Qrixkuor nevychválil. Předchozí album jsem, a myslím si že naprosto oprávněně, identifikoval jako nejlepší desku roku 2021 . Starší desky, ať už jde o EP Three Devils Dance nebo kompilaci Incantations from the Abyss jsem si zpětně dostudoval, a věru stojí za to.

Přesto: Zoetrope posunuje žánr death metalu o mnoho dál. Budete se mnou souhlasit, že jde o vynikající dílo, kterému se letos zdaleka nic nevyrovnává, nebo jsou mé obzory žalostně omezené? Přesto, že mě Poison Palinopsia nadchla, teprve Zoetrope je skutečným zřídlem originality. Všichni bubu předvaření čerti se schovávají u mamky v prádelníku, když se objeví žánrové švy, kdy Zoetrope překlápí death metal do pásma „vážné hudby“ a zase zpátky. EP bezohledně kálí na žánrové předpisy, dovolí si na ploše 24 minut několikrát změnit formu, aby se nakonec přihlásilo k metalu smrti. Nikoli snad co do formálních prostředků, ale co do atmosféry a nekompromisnosti. Budu snad za nádivu, když prohlásím Zoetrope za desku roku?

mIZZY: Ono fakt záleží, co od takové desky čekáš. Může tě mile překvapit i trochu zklamat. O tom, že to je fakt perfektní dílo na nejvyšší úrovni současných black/death kapel, které dokonce žánr posouvá o dostatečnou vlastní invenci, se netřeba bavit.

Nicméně já byl z loňské řadovky poměrně nadšený od samotného začátku, ale s každým poslechem u mě rostlo postupné zjištění, o jak psychedelický materiál se jedná a jak hluboko se do něj dá při správném setupu ponořit. A to hlavně při poslechu z vinylu.

U letošního EP jsem logicky (protože na asfaltu ještě nevyšlo) tuto možnost zatím neměl. Ale ať jej poslouchám jakkoliv, zatím se nějaký výrazně psychedeličtější efekt nedostavil. Na druhou stranu, po zvukové, kytarové a prakticky po jakékoliv stránce je snad ještě o krok dál. Vždycky si sice můžeme rýpnout, že by se to dalo udělat ještě extrémnější, prasáčtější a já nevím jaké, ale ve výsledku máme čest s dost hustou nahrávkou, které těžko něco vytknout.

Dantez: Vyhlašování počinu roku je rozhodně na místě, byť někdo asi bude mít problém s délkou projektu. Podle mě je volba tvorby „pouhého“ EP s ohledem na hudební přístup kapely zcela na místě, v recenzi na předešlou desku padlo, že Qrixkuor toho na posluchače naložili více než dost, podle rozhovoru na Bardo Methodology přitom nešlo ani o zamýšlenou „finální formu“.

Zoetrope tak na mě rovněž působí o mnohem lépe než předchůdce – vyzráleji, možná i trochu přístupněji (což se zde obrací ve prospěch) a blíže autorské vizi. Kratší hrací doba navíc posluchači umožňuje důkladnější analýzu, která je stále potřebná.

mIZZY: S tou délkou to vlastně není až tak kruté. Jasně, kdo se podívá na téměř půlhodinovou stopáž jednoho songu, možná bude zaskočen, ale Zoetrope rozhodně není skladba, co by posluchače nenechala ani vteřinu vydechnout. Sice ta masáž, která se rozjede od začátku a drží si poměrně silnou intenzitu po dlouhou dobu, může být pro mnohé až příliš velká nálož, ale po kulminaci se přeci jen trochu uklidní, než nastoupí další nářez. Teoreticky by to šlo cutnout a rozdělit nahrávku na dvě skladby, ale vlastně proč, žejo?

I Poison Palinopsia takto svým způsobem fungovala, i když dostat se do ní bylo určitě těžší než do novějšího počinu. Zde možná i díky předchozí zkušenosti vše klapne na první dobrou. I po hromadě poslechů mě neustále fest baví, tohle se jen tak neohraje, ale ono rostoucí nadšení z prozkoumávání hůře stravitelného, a tedy i tajemnějšího a přísnějšího materiálu, mi zde trochu chybí. Ale dá se to vůbec považovat za mínus?

vaněna: Já myslím, že Zoetrope nechce být psychedelická nahrávka, a je taky přístupnější než LP. Míň rachot a víc hudba. Sjel jsem opět i Three Devils Dance, rukopis kapely je od té doby pořád jasný, zřejmý. Teď se ale operuje s daleko jemnějšími nástroji. Ale z mého pohledu je to dobře, protože "náserů" a "prasečin" máme na death/black mikroscéně více než dost. Zato tahle nahrávka ani po nějakých těch 20 posleších, které jsem jí věnoval, nepřestává překvapovat jemnostmi. A jo, dokonce mi připadá, že je to po dlouhé době věc, která nějak posunuje žánr.

Nevím, jestli má smysl pitvat riffy, na rozdíl od klasických deathmetalových desek mi Qrixkuor vůbec nepřipadá jako mašina na riffy. Nosná je atmosféra a dramaturgie, která mě na desce asi nejvíc uchvátila. Možná je to mým úzkým rozhledem, ale fakt mi přijde, že taková deska v death metalu ještě nebyla… A prosím, mrkněte se i na ten fantastický obal, to je taky krok kupředu. Za mě absolutorium. 10/10

mIZZY: Pitvání riffů asi fakt nemá smysl, ale hodí se minimálně zmínit, jakým způsobem Qrixkuor pracuje se sólovou kytarou, která je zde fakt nosná a něco podobného se v black/death scéně úplně neslyší.

Když o tom přemýšlím, svým způsobem se tímto i různým vrstvením přibližují třeba Esoteric , kteří ale furt hrají poněkud jiný druh hudby. A díky tomu, jak se zde jednotlivé instrumenty prolínají, staví na sobě a postupně budují gradace, ale zároveň se také ve vhodnou chvíli uklidní, Zoetrope fakt není o nekontrolované mase samoúčelného hluku. Ta dynamika je zde dobře promyšlená a nahrávka díky ní nenudí ani chvíli a drží si posluchačovu pozornost.

A byť se EPčko hůře srovnává s některými dalšími nahrávkami , u kterých je rozhodně těžší udržet pozornost po celou hrací délku, dá se říct, že v rámci black/death scény Qrixkuor opravdu vydali nejlepší letošní nahrávku. 9/10

Dantez: Myslím, že ani kapela nechce prostřednictvím Qrixkuor ukazovat, zač je toho riff. Hodí se ale vypíchnout kytarová práce jako taková – jak leady navazují na smyčce z orchestrálních intermezz, které se na Zoetrope s nebývalou jednoduchostí míjí s jakoukoliv nuancí patosu. Už jen díky tomuto aspektu jde EP považovat zásadní, do jisté míry vlastně i revoluční. Vytříbená práce s disonancí, temnotou a vizuálem je tak jen obligátním, ale patřičně tučným podtržením. 9/10