Belgická promotérská skupina A Thousand Lost Civilizations na začátku letošního roku pořádala v Bruselu elitní blackmetalový festival, na kterém se objevily téměř všechny současné hvězdy, a jednalo se o výjimečnou událost. Od té doby se ATLC kromě pár lokálních koncertů nepouštěli do větších akcí. Po půl roce ale dali dohromady trojici kapel, s kterou vyrazili na desetidenní evropské turné, které díky Obscure Promotion vedlo i přes Prahu. Jmenovitě se jednalo o Islanďany Misþyrming, italsko-norský projekt Darvaza a Francouze Vortex of End. Všechny tři vystupující jsem sice měl tu čest už letos na zmíněném festivalu v Bruselu vidět, ale i díky tomu, jak dobré sety zde předvedli, bylo jasné, že si chci jejich koncerty v Modré Vopici zopakovat.

Jako první přišli na řadu českému publiku doposud neznámí Vortex of End. Ti na mě v Bruselu udělali silný dojem především intenzivním prožitkem svého koncertu, ale také precizní hrou s rozmanitými vokály a samotnou propracovaností své nasypané hudby. Na konci března následně vydali svou třetí deskuArdens Fvror, o které nemohu říct, že by byla špatná. Myslím si však, že primárně po zvukové stránce nevystihuje úplně tu správnou esenci Francouzů, kterou známe třeba z předchozího alba Fvlgvr Lvx Terror (které bych k seznámení s kapelou doporučil) nebo jakou si pamatuji z Belgie. Když ovšem začali hrát, hned s prvními vteřinami mi spadla brada a bylo jasné, že tohle bude totální nářez. Se solidně hutným, avšak čitelným zvukem do nás sázeli svůj progresivní death/black vražedným tempem. Setlist tvořil mix skladeb z posledních dvou desek, který byl ale poskládán tak, aby bavil celou dobu, a to včetně klidnějších momentů jako druhá půlka Voraciovs Egregore. Všechny tři vokály byly navíc parádně odzpívány, a když se kterýkoliv z kytaristů zrovna nepohyboval u mikrofonu, nezapomněl se usilovně mračit. Na větší pití a cákání krve sice tentokrát nedošlo, i tak ale Vortex of End působili jako agresivní chlapi, se kterými se moc nechceš kamarádit. Koncert ale odehráli parádní a nejenže byli nejrychlejší kapelou večera s nejpropracovanější hudbou, pro mě byli v pondělí i tou nejlepší, a to snad po všech stránkách. Z novinky si dále vybavuji songy jako Transvbstantiation, Ov Dancing Snakes and Circling Crows nebo závěrečnou Venomovs Triangle s parádním finálním riffem. Z druhé desky, pokud se nepletu, hráli Fvlgvr.Lvx.Terror, Atomeaters a Black Blood Kapala. Když si z těchto skladeb poskládáte playlist, k tomu přidáte totální nasazení kapely a mocný zvuk, asi tušíte, jak to mohlo ve Vopici vypadat. Za mě ještě o úroveň lepší než v Bruselu a Vortex of End pouze potvrdili, že jsou kapelou, kterou chci rozhodně vidět někdy znovu, jelikož jejich hudba naživo maká ještě mnohem lépe než z alba.

S Darvaza jsem se tentokrát setkal již popáté, i tak byla má očekávání opět poměrně velká. Když vím, jakou show a nářez dovedou předvést ve velkém prostoru, hodně jsem se těšil na přímý kontakt v malém klubu jako je Modrá Vopice. Hodně kapelám, mezi které patří například i následující Misþyrming, přidá intimnější prostředí na intenzitě a pozvedne jejich koncert na úplně jiný zážitek. No, budu upřímný, Darvaze to tentokrát vyšlo tak napůl. Na jednu stranu musím rozhodně ocenit, že minimálně několik jedinců se nebálo naběhnout do kotle a udělat z nacpané kůlničky na dříví o to více nepříjemné místo. Trochu mi ale neseděl zvuk s přepálenými kopáky, což by nebyl až takový problém a chápu, že ne vždy to může být stoprocentní jako v Bruselu nebo na Prague Death Mass. Co mi vadilo více, bylo až přehnaně teatrální vystupování zpěváka, které sice koncertům Darvazy normálně pomáhá, ale tentokrát bylo už za hranou. Polovinu setu se Wraath jen vztekal a třískal rozbitým stojanem na mikrofon. Následně, asi v důsledku jeho chování, mu mikrofon chcípl, takže část koncertu byla bez zpěvu atd. Na druhou stranu, kapele to opět šlapalo a pecky jako Towards the Darkest Mystery nebo The Barren Earth byly tradičně skvělé. I závěrečná The Silver Chalice vyzněla silně. Absolutní nadšení z velkých akcí se ale neopakovalo.

Jak jsem nakousl výše, Islanďanům menší kluby sluší, a když vystoupili po Brutal Assaultu ve Vopici před rokem, jednalo se asi o jejich nejlepší koncert, co jsem zatím viděl. V Bruselu mi naopak přišli nudnější a bez řádné energie. S tím, že to bude tentokrát opět super, jsem počítal. Misþyrming ale nedávno vydali nové album Algleymi, které, i když vyšlo na elitním labelu Norma Evangelium Diaboli, je mnohem slabší než debut. Některé novější songy už ale Islanďané dříve hrávali a většinou byly super. Dalo se tedy očekávat, že mě během koncertu budou bavit více než při poslechu alba, což se i s úvodní skladbou Orgia potvrdilo. Problém byl však v tom, že i když D.G. a spol dali do hry veškerou energii a rozjeli slušnou rubanici, vyznělo to zábavně a až popově. Netuším, zda hrát více přímočarou a melodičtější hudbu je jejich záměr, ale když následně rozjeli Söngur heiftar a …af þjáningu og þráz debutu, znělo to téměř jako jiná kapela a šlo poznat, kde tkví jejich pravá síla. Následně se k novince opět vrátili, ale z rozjeté agrese už naštěstí nepolevili a hitovku Alsæla bych klidně označil za jeden z vrcholů setu. Party tedy nabrala slušné obrátky a závěrečná Ég byggði dyr í eyðimörkinni už byla jen třešničkou na dortu. I tak ale po konci zůstal pocit, že i když jsem se ve výsledku skvěle bavil, tak mají Misþyrming na víc.

Islanďané i Darvaza sice neodehráli absolutně vynikající koncerty, pamatuji si je už v lepší formě, i tak mě ale díky své živelnosti hodně bavili. Kapelou večera pro mě ale nakonec byli Vortex of End, kteří předvedli vskutku intenzivní nálož, kterou bych zařadil mezi nejlepší letošní koncerty. Obscure Promotion se tedy po Necros Christos a Gaahls Wyrd podařilo do Prahy dotáhnout další super blackmetalový balík kapel, na který se rozhodně vyplatilo vyrazit. Já jsem více než spokojený a už teď vyhlížím listopad, kdy se do Prahy po devíti letech vrátí Mayhem.