mIZZY: Jak již bylo zmíněno v reportu z Bruselu, po třech letech jsme se vrátili do Belgie pít různé lambiky a další místní piva, navštívit několik měst a také za hudbou. Původně jsme sem ovšem měli letět ještě dříve. Lístky na koncert, který byl původně koncipován jako křest alba Slonk od místních Alkerdeel, jsme měli už od skoro tři roky a měl původně proběhnout v únoru 2021. Nojo, jenže pak přišel covid, přesun na únor 2022 a nakonec ještě jedno posunutí na letošní říjen.
Vše zlé je ale k něčemu dobré, v současné době není problém se dostat do Belgie za pár korun, a ještě k tomu zrovna přišlo babí léto a vyšlo nám nádherné počasí. O nějakém větším flákání se po Belgii tentokrát napíšu až na konci článku, ze začátku jen lehce o 
Antverpách, kde se koncert konal. Ty jsou ze všech pěti měst, které jsem v této zemi navštívil, asi nejnudnější. Je zde sice fajn náměstí jako všude jinde, pěkné nádraží a port house od Zahy Hadid na samém severu přístavu, ale tím to víceméně končí.
Turistiku v Antverpách tedy nějak extra nehrotíme, místo toho dáme nějaký lambik a milkshake blonde v super podniku Dr. Beer a o půl osmé už jsme v Het Bos, kde se sobotní tancovačka s Ved Buens Ende, Alkerdeel a Lubbert Das konala. Klub úplně na pohodu, stále dost punk, ale dobře vybavený různými pivíčky, které jsou levnější než kdekoliv v hospodách, oba bary jedou card only, a samotný sál je sice malý, něco mezi Underdogs a Sedmičkou, ale 250 lidi se sem vešlo na pohodu. V Belgii navíc kluby a pořadatelé nemají potřebu jít za hranu oficiální kapacity, takže i když bylo vyprodáno, dalo se zde v klidu žít a úplně bez problémů projít i v průběhu setů zezadu až do první řady.
Jako první, přesně v osm hodin, přišla na pódium první kapela. Lubbert Das je jednou z Nizozemských band, co je personálně provázaná se jmény jako Turia, Iskandr, Imperial Cult a dalšími. Se zmíněnými Turia dokonce sdílí kytaristu i bubeníka, a před covidem zahráli v Praze, kde předvedli super výkon. A byť už u Turie mi přišlo, že jejich bubeník J je hrozně táhne kupředu, u Lubbert Das je rozhodně hlavním členem, který na sebe strhává veškerou pozornost. Kromě své hodně silové hry odeřval i většinu vokálů, a rozhodně byl jeho jekot více hysterický, než když zrovna řval basák.
Nizozemci jinak hrají dost syrový a primitivní black, který zní hodně seversky. Jejich riffy jsou značně raw, ale zároveň melodické. Svým způsobem mi připomínají Sortilegii, ale jsou méně hypnotické a více proměnlivé, občas až tak prasácky zahrané, že by člověk řekl až falešné, ale rozhodně ne v neprospěch celkového vyznění hudby. Bicí koneckonců taky jedou často tupa rytmus, který ovšem střídají přísné sypačky, a díky fakt silným úderům tu kapelu dobře nakopávají. Škoda jen fakt napáleného zvuku, který se ale časem docela srovnal.
Při koncertu logicky vzpomínám na setkání s Turií, kteří mě teda bavili snad ještě o úroveň více, napadnou mě i Djevel, ale i mlátičky jako Midnight. V těch nejvíce raw, primitive a deadly momentech jen lítala pěst nad hlavou. Hrálo se jinak primárně z jejich řadovky De plagen a samotný konec patřil fakt výborné skladbě Het zwijn, která nebyla ošizena ani o závěrečné geniální UGH! Na pohodu koncert, následný pokec s bubeníkem rovněž příjemný, jen jsem se dozvěděl, že tohle byl snad jejich úplně poslední koncert a že už ani v Turii nehraje. Údajně má už jen jednu novou kapelu Rattenburcht, kterou teda budu muset začít sledovat.
Sotva dohrává první kapela, přichází za námi do sálu AddSatan se ženou, kteří doslova na poslední chvíli přijeli do Antverp taky. Dáváme tedy několik společných lahváčů, chutná nám třeba hodně nachmelený Taras Boulba, abbey ze Sv. Martina, ale ani Lupulus ležák nebyl marnej. Taky se konečně zdravíme s Jeroenem z Alkerdeel, načež se brzy přesouváme na jejich set. Ten tedy nemá žádné náznaky jakéhokoliv křtu - proč taky, když byl více než rok a půl po vydání desky a od té doby už Belgičané stihli hrát všude možně? I tak ale pro mě byli hlavní kapelou, na kterou jsem se těšil, a skladby z jejich loňského alba Slonk tvořily velkou část setu.
Ještě aby ne, ať si Vaněna říká co chce, nahrávka je to prostě skvělá a v živém provedení funguje rovněž výborně. Začíná se dle očekávání otvírákem Vier, kdy je okamžitě jasné, že to bude dost hutný a hlasitý koncert. Na to, jaké je v Het Bos malinkaté PAčko, řvalo to solidně. Vlastně místy až dost a v některých momentech se to i zvukově třískalo. Kdo by ale od podobné hudby chtěl křišťálový zvuk, že? Ideální to teda nebylo, ale když se člověk pohyboval zhruba uprostřed sálu v zadní části kotle, většinou to bylo srozumitelné, zvlášť když ten materiál máte nadrcený téměř nazpaměť.
Vier se po intru rozjíždí pozvolně, začíná hutnou pomalejší pasáží, v které lze okamžitě poznat, jak skvěle si hlavně basák, ale i kytarista hrají se svými nástroji. Naživo veškeré ty efekty vynikají ještě lépe než z desky a ještě než se přejde do sypaček, divákovi dojde, jak je v rámci žánru hudba Alkerdeel do detailu promyšlená. Ďáblužel, v těch svižnějších pasážích to je občas trochu chaos. Jeroenův vokál byl zase v té hlukové stěně spíše upozaděn, ale když zařval, přidávalo to už tak hodně energické kapele ještě větší koule. Veškeré jeho uaaaaa, bleeeee a ugh! bylo navíc nahallováno jak cyp (v první skladbě toho delaye bylo snad až příliš) a do toho svým projevem nonstop pobízel publikum k co největšímu bordelu.
A celkově jsem překvapený z toho, jak agresivní mrda a vlastně i násilný koncert to byl. Co se davu týče, tak až tak moc ne, rozhodně se pařilo více než třeba v Rakousku, ale až na pár jedinců jsme se tam stejně nejvíce hýbali my, ovšem po hudební stránce to bylo ještě více nakoplé než z alba. Třeba třetí song Zop byl fakt neskutečná palba. Jo, je to přesně jedna z těch věcí, u které si říkáte, jestli ta tupačka není už lehce za hranou tuposti, ale po pár belgických pivech právě vůbec. Od samého začátku až dokonce nonstop mlácení zaťatou pěstí do vzduchu a říkáte si, že tohle zaznít v Praze, tak je z toho kotel jak hovado.
Alkerdeel jinak samozřejmě nehráli jen novinku, hned jako druhý kus do davu vpálili třetí část Regardez ses yeux, což je asi nejsilnější vál z předchozí desky Lede, a došlo taky na pomalejší kus Dyodyo Asema, který nahráli spolu s Moriesem z Gnaw Their Tongues. Ten zafungoval jako správně táhlé a nechutné bahno před samotným závěrem, který patřil Trok. A stejně jako na desce, i na koncertě to byl perfektní závěr se super riffy, palbou na bicí, nádherně vytaženou basou a správně nasraným frontmanovým eeeeergh! Ve výsledku tedy i přes menší výtky ke zvuku fakt super, a byť rád vzpomínám na náš společný koncert s Voluptas v Žižkostele, kde tedy místo piv zase tekl po litrech rum, v Antverpách mě Belgičané bavili ještě více.
AddSatan: Alkerdeel jsem teď viděl už potřetí. Na Roadburnu měli vyváženější zvuk a přišlo mi to asi i atmosféričtější, Dyodyo Asema tam s nimi hrál i Mories z GTT, který nám sypal sůl do ran / uší se svými noise krabičkami a pepřil jekotem. I v pražském Žižkostele měli asi trošku lepší zvuk, Jeroen nejspíš vytaženější vokál, ale jistý si už samozřejmě nejsem. A možná jsem si to jen tenkrát trošku víc užil a zapařil díky vyšší hladince alkoholu v krvi.
V Antverpách to bylo kvůli zvuku (v PA hlavně asi až moc činelů, čímž se to místy tříštilo) relativně (!) nejslabší, což ale neznamená, že by to nebylo pořád hodně dobré. A ze všech tří koncertů jsem si tu nejvíc vychutnal Stevenovu (QW) baskytaru. Po změně několika míst jsem nakonec vyhodnotil jako nejlepší stát přímo před ním a slyšet vše částečně z backlinu a i odposlechu. Basa správně drtila a hutnila, ale musím hlavně znovu pochválit jeho technickou hru prsty a nápadité vyhrávky, které tu vyzněly ještě o dost výrazněji než na nahrávkách.
Nové (i staré) skladby makají naživo skvěle, i legrační úvodní část Zop funguje naživo lépe a vybízí k trsání. Na koncert dorazilo celkem dost (možná i většina) spíše starších (40+?) lidí, takže nějak víc pařilo jen pár mladších. A naše výprava samozřejmě. Nějaká větší divočina se nekonala, ale i když by byla na místě, nevadilo mi to, stárnu… Nejsilněji na mě zapůsobila závěrečná Trok, na níž jsem se přesunul dozadu, kde už se zlepšil zvuk a bylo to fakt epic! I v ní je sice veselejší “punk” pasáž, ale jinak jsou ty riffy vlastně poměrně temně-majestátní. Zvuk nezvuk, Alkerdeel zkrátka znovu vraždili a hypnotizovali zároveň. Najdete kapely námrdovější a kapely hypnotičtější, ale nevím o žádné, která by tyhle dva aspekty tak výborně propojila. UGH (ugh-ugh)!!!
Setlist Alkerdeel:
mIZZY: No a Ved Buens Ende na závěr. Si tak říkám, co o nich furt psát, když jsem na nich byl od jejich reunionu už počtvrté a z každého koncertu na Marastu visí report. Jenže byť hrají všude víceméně to samé, prostě materiál ze svého dema a alba, a setlist mění jen v závislosti na hracím čase, pokaždé to bylo jiné, a to platí i pro tentokrát. Rozhodně to byl jejich nejintimnější gig s nejpřímějším kontaktem mezi kapelou a publikem. Koneckonců, dříve jsem je vždycky viděl na festivalu (byť posledně klubovém) a tentokrát hráli pro 200-250 lidí. Úplně upřímně, vůbec bych netušil, že tuhle kapelu v podobných podmínkách ještě někdy uvidím, evidentně ten jejich návrat není jen o penězích.
Dalším rozdílem budiž fakt, že v sobotu hráli svůj úplně nejdelší set, kde zvládli zahrát fakt skoro úplně všechno. Okay, zapomeňme na to, že jejich demo Those Who Caress the Pale vyšlo i v edici, kde jsou nějaké zbytečné bonusy, ale až na poslední skladbu z něj i z Written in Waters zaznělo vše. Co se zvuku týče, tak bylo nutné si umět stoupnout, ale někde ve středu sálu šlo najít místo, kde šlo slyšet vše a znělo to tak akorát. Napravo bylo více kytar, nalevo zase basy, no víš jak.
K výkonu kapely jinak asi není moc co dodávat. Všichni jsou dnes mnohem lepší hudebníci než před téměř třiceti lety, kdy jejich nahrávky vznikaly. Vše je tedy odehráno skvěle a hlavně i lépe odzpíváno. Preciznější provedení skladeb však vůbec nebrání tomu, aby Ved Buens Ende přenesli jejich unikátní feel i naživo. Setlist je poskládán tak, aby se hezky střídaly pomalejší kusy s těmi svižnějšími a zároveň ty “novější” s těmi nejstaršími. Začíná se tedy s Coiled in Wings a I Sang for the Swans, načež pokračují vypalovačkou z dema A Mask in the Mirror. Po Carrier of Wounds zase navazuje You That May Wither a přichází opět chvíle i na cover Mesmerized od Celtic Frost.
Není ovšem velkým překvapením, že vrchol setu pro mě přichází s Remembrance of Things Past. Ještě aby ne, když je v tomhle songu jeden z nejlepších blackmetalových riffů všech dob. S jeho nástupem letí okamžitě paroháč nad hlavu a jede se headbanging. Hodně mě ale potěšilo, že tentokrát zahráli i baladu Autumn Leaves. Tu jsem měl tu čest naživo slyšet poprvé a vlastně mě překvapilo, jak hezky před závěrečným The Plunderer vyzněla. Na albu zrovna Autumn Leaves kdovíjak moc nemusím, hlavně kvůli docela falešnému ženskému zpěvu, ale jak to teď odzpíval Czral, vlastně se mi to líbilo dost.
Kolem půlnoci byl konec, a i když bych celý večer asi neřadil mezi ty úplně nejlepší letošní koncerty, bylo fakt moc super vidět všechny tři kapely, z kterých mě osobně teda nejvíce bavili Alkerdeel, ale hodně jsem si užil i Ved Buens Ende s Lubbert Das. Následně lámeme ještě nějaká další piva a ještě v jednu ráno kecáme se zpěvákem z Alkerdeel a na chvíli otravujeme aji Vicotnika, který na Jeroenovu poznámku, že jsme dojeli AŽ z České republiky akorát vtipně reaguje „I know, he keeps following me!” Rozhodně bylo fajn na tenhle gig vyrazit, a to i díky předchozímu a následujícímu flákání se po Belgii.
AddSatan: Když hráli VBE na Brutalu 2019, tak se mi před jejich setem povedlo upadnout do spárů démona alkohola (a několikrát i do toho bahna) opravdu velmi (ne)mocně. Sice si to jakž takž pamatuju a užil jsem si to (okno mám kupodivu až potom), ale stejně bylo nezbytné sjednat příčetnější reparát. A povedlo se!
S mIZZYm převážně souhlas, mj. v tom, že Vicotnik dnes řve mocněji, vážněji, “mužněji”, zvláště oproti Written in Waters (tam zní občas jak srandovní skřítek z telefonního sluchátka). Ale i Czral zpívá ještě lépe než kdysi a spíš blíž k výrazu dema Those Who Caress the Pale než WiW, některé linky i lehounce pozměnil - k lepšímu. Instrumentálně bych tam kvalitativní rozdíl asi ani neslyšel, oni byli výborní už tehdy (oproti většině jejich norských současníků, zvláště Skollova basa a Czralovy bicí byly prostě v kontextu doby / scény bezkonkurenční). Myrvoll Czrala nahradil znamenitě, tak 90-95% všech akcentů, jazzy-divno rytmických fíglů, průšlapů a další finesy dává perfektně (a těch 5-10% možná jen zaniklo kvůli zvuku?). Měl i mohutněji nazvučené přechody / kotel, což párkrát pěkně vyniklo. V prvních skladbách se rovnal zvuk, některé sypačky působily malinko těžkopádněji. Jednak kvůli příliš hlasitým, dusavým kopákům (naštěstí nečvachtaly) a také je hráli trošku pomaleji. Ale třeba pak kolegou zmíněná pasáž v Remembrance… byla lepší než z desky, kopáky se zvukaři podařilo postupně skvěle zapustit do mixu (na albu mě v téhle části trochu ruší).
Díky hutnějšímu, mohutnějšímu a také špinavějšímu (sic!) zvuku (zvláště oproti WiW) vyzněla většina pomalejších pasáží ještě silněji - trochu větší tlak, víc (black) metal, ale zároveň chvílemi (ještě) víc vynikla i ta divná, opiová aura a jedovatost, občas jsem se z těch disonancí, divných melodií, pokrouceného frázování, rytmiky a s tím vším spojené psychedelie vyloženě tetelil blahem, mráz po zádech, nádhera! Třeba It's Magic byla fakt… ano…magická! Mesmerized od CF též překonala originál, i ta byla mj. údernější. Autumn Leaves jasně nejslabší článek i naživo, bez ženského vokálu fajn, ale propad to byl citelný. Myslím, že nehráli titulní věc z dema? Tu bych si dal radši. The Plunderer na závěr naopak správně trve a kvlt šlehačka!
No a můj asi nejoblíbenější a nejinspirativnější basák na světě? Všimnul jsem si jednoho přehmatu, ha! Skollova basa měla trochu tvrdší zvuk než na demu i desce, v sypačkách nebyla tak dobře čitelná, ale pomalejší pasáže s rozklady / vyhrávkami samozřejmě paráda, blaho, nejlepší basové linky všech dob (minimálně v rámci black metalu)! A to já bych klidně tenhle koncert zařadil k těm nejlepším nejen v tomto, ale i několika posledních letech. Navíc zážitek z VBE je prostě značně specifický, jejich hudba jedinečná, těžko s něčím srovnávat. 
See my demons gleam!
Setlist Ved Buens Ende:
mIZZY: A co dalšího jsme vlastně kromě rozkopaného Bruselu a ne zrovna dvakrát úžasných Antverp tentokrát zvládli? Asi nikoho nepřekvapí, když zmíním Bruggy aka „Benátky severu“, což je prostě pěkné menší městečko s hromadou typicky belgických domečků, které zde ovšem nejsou jenom v okolí náměstí, ale víceméně všude. K tomu tuna kostelů, nějaká ta věž se zvonicí a radnice, ale taky třeba dost fajn klidnější park se čtyřmi větrnými mlýny. Co jsem se tak bavil s pár místními, dost z nich na Bruggy docela nadává s tím, že to je sice pěkné, ale jinak úplně mrtvé turistické město. Něco jako Krumlov, kam taky všichni přijedou na půl dne, kouknou na památky a jedou do prdele. My tam ale spali, a i když je pravda, že někdy po sedmé to město dost chcípne a hodně krámů i restaurací má otevřeno třeba jenom od 10 do 19, nakonec jsme tam pár fajn podniků našli. 
Začali jsme teda starým, a taky dost turistickým pivovarem De Halve Maan, kterej není nejlevnější, ale jak jídlo, tak hlavně všechny čtyři místní piva byly ok. Dát si blonde, dubbel, tripel i quadrupel k obědu prostě chceš! Docela cool je ale aji podnik Cambrinus, který zde má restauraci i bar kousek vedle sebe (byli jsme v obou) a kromě takového allstar výběru si nechává vařit aji místní pivo. Jako top ovšem hodnotím návštěvu sklepní pivnice Le Trappiste, kde teda měli dost slušný výběr, příjemnou obsluhu a mňamózní pivní sýr. Jo a plavba v Bruggách na lodičce byla taky fajn.
AddSatan: Do Brugg jsme se chtěli podívat už od dob, co jsme před lety viděli film V Bruggách. A jo, splnily očekávání, moc pěkný městečko, až 
pitoreskní baráčky, vodní kanály, místy trochu tajemně-pohádkový dojem, zvláště v noci při (skoro?)úplňku, nebo i po ránu / dopoledne, kolem poledne tam začne být těsno. Ale nějakých těch 5-6 hodin jsem si tam užil. Vyzdvihnul bych tu ohromnou, architektonicky zajímavou věž / zvonici na hlavním náměstí a Baziliku svaté Krve - bizarní stavbička s nádechem “drákulovského” zámku / hrobky, uvnitř až pravoslavná, tlumená barevnost a podivná, kulatá kazatelna (á la glóbus). V Cambrinusu mi dost chutnal svérázně (belgicky) nachmelený Troubadour Magma (už kvůli tomu názvu jsem si to musel dát) a znovu se přesvědčil, že na kyseláče moc nejsem a lambic až tak ne(d)ocením (a to stál asi 12 €, Týně chutnal). Po koncertě dáváme ještě noční procházku Antverpami. Ano, po Bruggách (a věřím, že i dalších městech) to už tolik neoslní, ale pořád celkem pěkný, hlavně okolí hlavního náměstí s katedrálou. A zdejší nádraží bych zařadil i k (nej?)hezčím a nejmonumentálnějším, které jsem kdy viděl.
mIZZY: Další z povinných měst, když už má člověk v Belgii čas, je Gent. Zde jsme na otočku byli už před třemi lety, ale tentokrát jsme tu chtěli strávit i noc, protože když se všechny ty historické domky na náměstí a v okolí řeky rozsvítí, má to úplně jinou atmosféru než přes den. Gent už je poněkud větší město a především v pátek večer to v něm fakt dobře žije. Kdyby byl někdo zajímavý na pár tipů, za které ještě jednou díky Jeroenovi, tak na jídlo (ale i pár lahváčů) můžeme doporučit restauraci Aba-Jour, která je kousek od centra, ale chodí tam hlavně místní. No a na večerní chlastání? Docela fajn byla pivnice Trollekelder, ale byť se jednalo o docela turistický podnik, ještě více nás bavila pivovačka v Dulle Griet. Tam dostanete za nějakých 12 € pěkně 1,2 l piva do jejich klasické sklenice (konzumace je omezena na 1 kus na osobu za večer, což 
ale neznamená, že si tam pak nemůžete dát cokoliv dalšího) a jako všude možně v Belgii, aji tady do sebe můžete narvat aspoň nějakou paštiku a nakrájený sýr se salámem. K tomu když vedle vás sedí skupinka nacamraných seveřanů, kteří si zpívají Always Look on the Bright Side of Life, je to prostě hezké. A noční procházka městem se slušnou hladinkou taky.
Město, které ale velká část turistů, kteří Belgii jen na otočku navštíví, dost možná vůbec nezná, je Lovaň. Ta leží necelou půlhodinu na východ od Bruselu, a byť rozhodně nenabízí tolik k vidění jako další zmíněná města, vlastně se mi její návštěva spolu s Bruggami líbila letos nejvíc. Je to menší, ale zároveň čisté a docela klidné město, které má v centru fakt epic radnici, parádní univerzitní knihovnu, kostel, který je uvnitř poměrně moderně namakaný, a taky se zde nachází Groot Begijnhof, což je taková historická v Unescu zapsaná čtvrť / skanzen, který stejně jako zbytek města projdete za chviličku. Taky odsud pochází Stella Artois, ale jelikož nejsem kokot, abych tenhle hnus pil, raději jdeme do pivotéky Malz, kterou v případě návštěvy fakt doporučuju. Na čepu měli dvanáct kousků (z Belgie i zahraničí), miliardu lahví a taky nějaký mls, plus to byl asi nejmodernější pivní podnik, co jsme během našeho výletu navštívili.
Po návratu z Lovaně jsme se opět ubytovali v Bruselu u Kotka, s kterým pak vyrážíme na další tour zaměřenou na lambiky. Jelikož hranolek, vaflí a místních nesmyslů už máme dost, nejdříve sežereme nějaký ramen a jdeme do Poechenellekelder hned vedle Manneken Pis. Turistické místo jak cyp, které je docela drahé, ale měli mít slušný výběr Cantillonů. A i když jich v 
menu měli napsaných minimálně deset, v lednici měli nakonec jen tři, z kterých jsme se rozhodli ochutnat dva. Pokračujeme ale přesunem do Café Merlo, kde sice není kdovíjak extra výběr, ale lambik od 3 Fonteinen a další lahve ještě dáváme. Když už jsme ale v hospodě úplně poslední a chystáme se odejít, od barmana nám přiletí na stole tři další piva na účet podniku s tím, že stejně musí vyčistit trubky, tak je škoda to vylít. Není to sice kdovíco, ale darovanému koni na zuby nekoukej. Stejná situace se opakuje ještě jednou u jiného, a dokonce lepšího piva. V jednu ale už fakt jdeme do prdele, protože náš průvodce na rozdíl od nás, kteří se akorát musíme přesunout na letiště, musí v pondělí ráno pracovat. Každopádně pěkná tečka za naší šestidenní dovolenou po Belgii. Už teď se těším na to, až se sem za kyselými pivy zase za několik let podíváme. A třeba se nám podaří konečně navštívit i Dinant.
AddSatan: Pro nás měla první návštěva “sladké Belgie” i značně hořkou příchuť. Koncert a návštěva Brugg byly super, ale za ty tři dny se nám z cestovatelského hlediska pár věcí neuvěřitelně posralo (tragikomickým zlatým hřebem bylo, že nám uletělo zpáteční letadlo, protože jsme byli ve správný čas… na špatném letišti - pořád úplně nevím, jak se to stalo, asi chyba na stránkách zprostředkovatele + náš laxní přístup) a tenhle eurovíkend nás přišel až na absurdní peníze. No jo, chybami se člověk (m)učí.
Vložit komentář