Ačkoliv to hodinu po avizovaném startu pátečního večera vypadalo s návštěvností všelijak, po první skladbě olomoucké pětice Godless Truth okupovalo Vopici cca šest desítek hlav bažících po skrytých pastičkách a instrumentálních finesách technického death metalu.

Rovnou předesílám, že GéTéčka to nejen u mě ten večer vyhráli, a to z několika důvodů. Od vystoupení na Brutal Assault 2018 jsem ogary z Hané neměl tu čest znovu vidět, a protože na festivalu to nebylo zvukově ideální, stalo se klubové repete v Praze solidním lákadlem.

O lehkou nepříjemnost se hned v průběhu příprav koncertu postaral svou arogancí bicman Anglánů Bloodshot Dawn (aktuálně hrající ještě s Vader a Decapitated). Namachrovaný chlapec nemohl nebo nechtěl pochopit, že Petr z GT musí odehrát koncert na svou bicí soupravu, a přes snahu o domluvu si na podiu již před prvním aktem postavil své Tamy. Škopky Moraváků, a vlastně i ostatní hudebníci se museli tísnit na už tak nevelkém prostoru stage. Závěrečné “fuck off” na pořadatele si namyšlený trouba z BSD mohl odpustit, a trochu se nad sebou zamyslet.

V průběhu první skladby se ustálil zvuk, a přestože stálo za to vypíchnout kytary a srovnat hlasitostí s kopáky, bylo vše dokonale čitelné. Tři čtvrtě hodina s Godless Truth, kteří se relativně nedávno vrátili na scénu po šestileté pauze, se nesla v duchu velmi poctivého a kombinačně náročnějšího deathu. Práce s důrazem v přechodech a stopkách, Švanyho i Ondřejova kytara a dunící basová sekce vyústila v mimořádně přesvědčivý set, který potvrdil formu, v níž se GT aktuálně nacházejí. Adamova intonační jistota a frázování vysokého ječáku dala vzpomenout na staré Sadus nebo Death a vokál tak u kapely rezonuje jako třešnička na hezky poskládané hromadě lebek.

Stačí konstatovat, že si Moraváci získali pozornost a respekt každého v klubu a dokonce i zahraniční hosté z kapel se zájmem přihlíželi a povzbuzovali výkon domácího supportu s uznáním. Solidní profesuru sledovalo asi nejvíce lidí ten večer a přídavek na závěr potěšil. Godless Truth by klidně mohli hrát tři hodiny a člověk by se nenudil. Právem se řadí mezi špičku domácího smrtikovu.

Následující Bloodshot Dawn znám hlavně z jejich posledních dvou nahrávek Demons a Reanimation. To, co na nahrávkách vyzní i neotřele, zapadlo na živo v balastu melodického deathování, nedůvěryhodných póz a instrumentálně průměrného výkonu. Protivný silácký heavy death sice část fans bavila, světýlka zabudovaná v hmatníku kytary zpěváka ale rozpačitý dojem nezachránila. Ordinérní rockové postupy se chvílemi střídaly s deathovějšími polohami, ale… Ze strany hudebníků nešlo o žádné mistrovství a v porovnání s olomouckými pád o dva levely dolů. Přesto si svou část vystoupení Angláni užili a ne každý to hodnotil jako průser. Já to nevydržel.

Švýcaři Virvum mají na kontě zatím jediné dlouhohrající album Illuminance z roku 2016 a přístupem i neoddiskutovatelnou instrumentální zdatností solidně navázali na výkon první kapely, s níž by jim společné tour slušelo o poznání více než Britům. Páteř vystoupení tvořily především skladby z poslední nahrávky, ačkoliv se mi zdálo, že něco nového hráli. Ale podle slov znalců i kapely samé došlo jen k úpravám některých aranží. Celkově se kapela dokázala zapřáhnout do intenzivnějších nátlakových poloh, ale svůj prostor dostaly i čistě atmosféričtější pasáže, připomínající moderní deathové pojetí typu Fallujah, s nimiž v minulosti odjel skvělý kytarák Nic Gruhn turné coby záskok.

Hypnotické bylo sledovat bicmana Diega Morenzoniho, ten člověk je borec a z jeho hry šla čirá energie a radost. To stejné platí o novém basákovi Arranovi McSporranovi. Se svou atypickou sedmistrunkou masakroval nehorázně. Smrtící kvintet z Curychu (jen Arran je Anglán) umí zatlačit na pilu, ale jak bylo předestřeno, kosmické pocitové eskapády jakoby ten večer dominovaly. Po otravných BSD přišla s Virvum úleva a skutečné hody pro znalce žánru. Nehraný sympatický projev kapely si zasloužil ovace publika, ale na přídavek se nedostalo. Přesto impozantní výkon a další z řady techdeathových večerů v rámci marasťáckých Progue Echoes lze označit za nadmíru vydařený. Nebýt den předtím úspěšná zastávka Interdimensional Spacegoats Across Europe Tour 2019 v Hradci Králové, mohlo dorazit o pár desítek fans navíc, ale i tak se konala kvalitní zábava.