ACID MOTHERS TEMPLE, NEPTUNIAN MAXIMALISM

report

Neptunian Maximalism i Acid Mothers Temple odehráli v Bruselu mnohem tvrdší sety, než bych od nich čekal. Obě kapely ale byly výborné.

mIZZY: Tři roky po naší poslední návštěvě Belgie, kdy jsme se flákali primárně pro Bruselu a zúčastnili se A Thousand Lost Civilizations festivalu, kde zahráli například Darkspace, Adaestuo a Urfaust, nadešel čas se do této země vrátit. Primárním důvodem byl tedy koncert Ved Buens Ende s Alkerdeel a Lubbert Das v Antverpách, ale shodou náhod jsme se pár dní před tím ukázali ještě na dalším koncertě, a to v belgickém klubu Magasin 4. Ten už díky výše zmíněnému blackmetalovému festivalu dobře známe, a vzhledem k tomu, že koncert kapel Acid Mothers Temple a Neptunian Maximalism, ze kterých jsme doposud žádnou neviděli a stál pouze 10 €, byla by škoda na něj nezajít.

Ve středu 5. října lehce před polednem odlétáme přímo do Bruselu za nějakých 1500 korun, někdy o půl druhé jsme již v Belgii a krátce po druhé se už zdravíme s Kotkem. Tomu ještě jednou moc díky za poskytnutí azylu a lambikové pohoštění. Kdyby ses chtěl někdy stavit na slivku, jsi vždy zván! Následně odhazujeme batožinu a vydáváme se ještě na pár hodin do centra. To je oproti našemu minulému výletu rozkopané jak cyp, takže ho spíše jen tak lehce proběhneme, chvíli obdivujeme hlavní náměstí a pak raději zapadneme do jednoho z námi vyzkoušených podniků.

Moeder Lambic Fontainas je pivnice v úplném centru, kde si lze dát všechno možné, ale my samozřejmě končíme u belgických kyseláčů. Padnou čtyři kousky, z toho nějaký lambik, gueuze, sour ale atd., vše hodně dobré, byť drahé. Ale co, jsme na dovolené, tak si dopřáváme, a to včetně nějakého výběru sýrů, bůčkové paštiky a hezky nahřátých chlebů. Po půl sedmé ale třeba prásknout do bot a vyrazit do klubu. Krátce před půl osmou se opět potkáváme s Kotkem, kupujeme první pivo v Magasinu a vyrážíme na první kapelu.

Neptunian Maximalism jsou docela zjevením poslední doby, a abych pravdu řekl, hlavní důvod, proč jsme se na tento koncert vydali. O jejich monstrózním albu Éons se u nás už psalo dost chvály, ale i jejich živáky mají dost pozitivní reakce. Když začali, potěšilo mě, že byť byli tentokrát v roli předskokana, nehráli v žádné osekané sestavě. Na pódiu stálo osm lidí, dvě kytary, basa, nějaká balalajka, dvoje bicí, saxofonista a také týpek s noisovými krabičkami. A potěšilo mě rovněž i to, že nehráli kdovíjak ambientní a táhlý set, ale byl to vlastně docela tvrdý metal blížící se noise rocku à la Swans.

Začátek byl regulérní sludge doom, kde přísné riffy ozvláštňovalo hlavně ságo. Hutnou bažinu ale střídaly také ambientnější pasáže se zajímavými kytarovými hrátkami. Údajně Belgičané hráli hned dva nové songy Raga Marwa a Raga Bairagi, a svůj set rozdělili do tří částí. Ta první byla nejdelší a objevilo se v ní i ritualistické tribal bubnování, v kterém vynikl smysl dvou bubeníků. Ti sice hráli často téměř unisono, ale místy se fakt hezky doplňovali. A díky všem těmto hrátkám set NNMM chytá na dost silné hypnotičnosti. K tomu víc a víc kvílí kytary, frontman s kytarou dirigující celou kapelu začíná předvádět jakési indiánské zpěvy a komplet to začíná hustě gradovat. Celkově na mě kapela působí mnohem tvrději než z alba, což pouze kvituji.

Pak je kratičká pauza a rozjíždí se druhá část. Ta byla více dronová a zároveň se v ní objevily i hrdelní zpěvy, ovšem stále byla dostatečně heavy. Celý koncert jinak doprovázela poměrně minimalistická, postupně se proměňující projekce v podobě slunce. Samotný závěr jinak patřil Daiitoku​-​Myōō No Ōdaiko, první skladbě z Éons, kterou jsem okamžitě rozpoznal díky dost specifickému saxofonu. Ten postupně valí čím dál větší bomby a místo pohodové poslechovky dostáváme regulérní hukot.

Neptunian Maximalism byli naživo rozhodně mnohem větší metal a vlastně i záživnější hudba než z alba, ale stále místo prosté hoblovačky zůstali dostatečně zajímaví. Po 50 až 55 minutách nastal konec, a i když bych od NNMM snesl klidně ještě víc, ve výsledku to takhle bylo ideální. Nenudilo to ani chvíli a skončili akorát v tom nejlepším. Jestli se ukážou někdy v relativní blízkosti nebo na festu, kterého se zúčastním, určitě další příležitost vidět je naživo nevynechám.

Kotek: Super se vidět s někým z Marastu v Bruselu, strategická poloha našeho bývání cca pět minut pěšky od Magasin 4 se začíná vyplácet. Narozdíl od Mizzyho dovolenkovýho lambikování musím odpoledne ještě hákovat, pak aspoň rychlý natřikrát smažený hranolky, aby se pívo dobře zvnitřňovalo, a v půl osmý už na značkách před klubem. Na první dobrou mě překvapuje množství lidí, žádná párty pro nás a pár známejch, klub je tentokrát solidně zaplněnej. Řekl bych, že nad očekávání soudě podle toho, že většina lahvovýho piva z baru byla dopitá už po první kapele, a že se povedlo přilákat i zahraniční návštěvu třeba ze Slovenska (hail Goatcraft!). Ale to už se začíná dronovat z pódia, takže hurá na první kapelu.

S NNMM už nejsem panic, ono je v Bruselu jde těžko minout, naposledy jsem je tuším viděl s Emptiness, ale to bylo ještě na sezení, s rozestupy a maskou. V Magasinu je to živelnější, hlasitější a poctivě zakouřený (z publika, né ze stroje). Hudebně to Mizzy popsal přesně, tak snad jen pár menších postřehů. Stejně jako z alba mě drone polohy nechávaj chladnější, naopak tam, kde se slušně rozjedou bicí proti sobě a riffáž je pěkně groovy, to hypnotizuje nejlíp. Úplně nejlíp je pak tam, kde se valivou hypnózu podaří doplnit o nějakej neotřelej motiv na ságo nebo balalajku. Nakonec si neodpustím drobný hnidopišství – je trochu škoda, že NNMM schovali basu do druhý lajny, kde vůbec nebyla vidět. Když jsem je viděl naživo naposled, tak to ta drobná paní dávala fakt stylově, na pohled asi nejzábavnější muzikantskej výkon. Místo toho byl teď v první řadě statickej krabičkář s kšiltovkou.       

mIZZY: Následnou pauzu mezi kapelami vyplňujeme jak jinak než pivíčkem a po pár minutách přichází hlavní banda večera, japonští Acid Mothers Temple. Ti i přes očekávání, že rozjedou spíše pohodovější psychedelic rock, valí rychtu jak sviňa s přesahem až do noise rocku. Co ze své bohaté diskografie hráli, si vůbec netroufám tipnout. Jasně, mají toho strašně moc, ale i tak mě, stejně jako NNMM, dostali tím, jak tvrdé jeli bomby. Úplně první, kdo na sebe okamžitě upoutal pozornost, byl naprosto výborný bubeník. Ten jel lámané sypačky víceméně nonstop, a to i v pro zbytek kapely klidnějších momentech. V jeden moment nasadil tak nakopnutý rytmus, že jeho hra na bicí zněla, jako když cválá stádo koňů.

Celý koncert byl jinak hrozně zábavný a pozitivní. Strašně ho zvedaly veškeré vtipné japonské popěvky. Vlastně jejich vokální projev neměl kdovíjak daleko ke středověkým baladám, akorát v japonštině. Přes veškerou rozjuchanost to však bylo po celou dobu furt strašně námrdové s přechody až do dost kvílivého noisu. Na to, jak už Japonci nejsou v nejmladších letech, sází do davu rokec as fuck, kytarista háže s kytarou kolem krku a jejich bubeník místy sype tak, že by s klidem mohl hrát v blackmetalové kapele. Od skočného rocku to hrotí až do totálních zrychlovaček a já se musím po celou dobu usmívat, radostně tancovat nebo prostě pařit jako smyslů zbavený. Perfektní koncert po všech stránkách.

Večer v Bruselu tedy nelze hodnotit jinak než pozitivně. Na to, že jsme na koncert dorazili tak trochu náhodou jen díky tomu, že se konal zrovna v den, kdy jsme do Belgie přiletěli, ve výsledku neměl chybu. Jak již bylo zmíněno, vyrazili jsme na něj především kvůli Neptunian Maximalism, kteří byli naživo výborní, ale nakonec nás svým skvělým setem dostali i Acid Mothers Temple. Pecka jako prase a skvělý začátek naší dovolené, o které se snad v dohledné době dočtete v dalším belgickém reportu.

Kotek: Acid Mothers Temple položili základy japonskejch psychedelickejch a krautovejch divností, a tak je to naživo prostě povinnost. Začíná se pěkně zvostra, několik prvních věcí je slušně zprasenejch a intenzivních, což vyniká zejména v kontextu vizuálu kapely. Frontman je jak z alternativní reality, kde Charles Manson prozřel skrze lásku k hluku a zestárl s grácií a bohatou stříbrnou hřívou, kytarám a basám už taky táhne na šedesát a vlasy šediví, ale stejně z tý hudby cáká energie, že by jim to mohla závidět kdejaká začínající kapela.

Druhá půlka setu se pak nese ve znamení kosmiche exkurzí, kytary krautujou, klávesy valej mimozemský hluky, je to pěkný, i když ty gradace jsou občas možná trochu moc předvídatelný a dlouhý. Ale jak už zmínil Michal, na to zapomeneš díky našlapanejm bicím, za kterejma sedí mladší atlet a bez přestání hrotí, tady se sprintuje ne na sto metrů, ale na kilometry. V sále je pěkně plno, ventilace žádná, což dodává tu správně upocenou intenzitu - co vypiješ, to vypotíš. A tak si na závěr můžu spokojeně odfouknout, že to tentokrát šlo i bez výlet na hajzl, což je v Magasinu vždycky dobrodružství.

Vložit komentář

AddSatan - 14.02.23 15:19:47
Jojo, ona ta basa (resp. basový pásmo obecně) slyšet (většinou) byla, ale prostě málo, na to, jak je u nich důležitá (jsem si to dost uvědomil třeba v ... Phurba), výšky bych naopak trošku stáhnul, byť vyloženě nepříjemný byly jen chvílema. A jinak i ta psych/hypno-free jazzová složka jejich hudby nefungovala tak dobře jako na desce. Jak loni zrušili Besedu, tak jsem šel ten den na Pražský improvizační orchestr, který hrál skladby od Sun Ra a to mě bavilo (výrazně?) víc než NM živě (to srovnání dává smysl jen částečně, ale...).
kotek - 14.02.23 13:59:27
Kdyz jsem na tom byli s mizzym tak zvuk paradni, hlasitej ale mazlivej (dost basu). Ted sem na ne byl jeste jednou nedavno, zvuk vohulenej na maximum ale malo basu a hrozne cinelovyho triskani, to se nedalo, po pul hodce sem sel domu :( Myslim ze pro ne zrovna ty hluboky hypnoticky basy musej bejt nahlas aby to pohlcovalo, bez toho je to polovicni...
AddSatan - 14.02.23 11:14:09
Hráli cca 80-85 minut myslím. "Nějak moc" tě to mrzet asi nemusí, bylo to fajn, místy i víc než fajn :), ale nějaká pecka ne. Ale zjevně na nich oba (i js.) preferujeme něco trochu jinýho. Ten faktor "víc metal" by teoreticky mohl být živě přidaná hodnota, ale nějak úplně ne, mj. by to chtělo právě i mocnější zvuk (nepotřebuju od nich úplně drcení, ale...). Rád jsem je viděl, někdy je i rád uvidím znova (ideálně ve větším prostoru se silnějším PA), ale z desky (Éons) mě baví víc, kvůli níže zmíněnému (mnou i js.). A dalo by se to pitvat i víc, ale... :).
mIZZY - 14.02.23 09:52:37
Jako mrzí mě, že jsem na tom koncertu v Underdogs nebyl, ale co tak čtu reakce (i od dalších lidí), tak si říkám, jestli mě to vůbec má mrzet nějak moc? Samozřejmě jak jsem pražskej gig neviděl, tak těžko srovnám s Bruslem, ale tam jsem byl naopak z té živé podoby hodně nadšenej. Ano, bylo to v určitém ohledu přímočařejší / obyčejnější, ale zase to hezky namotávalo a valilo aj cyp. Vlastně to bylo naopak hutnější a více metal než z desky, kterou mám rád, ale taky mi sem tam přijde, že nefunguje úplně skvěle po celou dobu. Ve srovnání s OP, kteří mě naživo nudili prakticky pokaždé, NNMM právě naopak. Možná za to může aji to, že tehdy měli omezený hrací čas a do těch 50 minut nacpali intenzivnější materiál, kdežto v Praze si jako jediná kapela mohli dovolit hrát bez omezení (jak vlastně dlouho hráli?) a zabrouzdat i do poloh, které nejsou až tak super?
js. - 13.02.23 20:46:51
zvuk celkem v poho, nepotřebuju, aby mě zrovna tohle drtilo, ta čitelnost je imo důležitější. jinak souhlas, fajn koncert, ale od nich málo. neslyšel jsem tu desku aspoň rok, ale bavila mě tím, že to nebylo to, co bych si představil na první dobrou jako jazz/drone/metal, tady to bylo obyčejnější, blíž tomu pomyslnému klišé
AddSatan - 13.02.23 10:35:10
NM v Underdogs fajn, ale potvrdilo se, co mi lezlo už z těch živáků z poslední doby – novější (i starší) materiál není tak dobrej jako Éons (z něj hráli jen pozměněný Daiitoku..., variaci na Zâr : Empowering The Phurba - oproti původní verzi slabší, a část sóla Vajrabhairava: The Rising + The Conference of the Stars ze starších), bicí zní a noví bubeníci hrají víc "obyčejně" (nemá to tolik ten asijsky-rituální feeling) ... a zvukově sice fajn, že tam byly skoro všechny nástroje slyšet (basa málo), ale obecně moc výšek (místy nepříjemný) a málo basů, tlaku, hutnosti - i v drone doom pasážích - to se musí do člověka opřít, tohle bylo spíš takový příjemný "šťouchnutí", zkoušel jsem x míst, ale ani úplně vepředu to nebylo dostatečný, přitom s těma Orange/SunnO)))/Ampeg aparátama by to neměl být problém, ale to by asi zase zanikaly nástroje, který jedou víc přes PA, i takhle jim to (asi) kvůli moc mikrofonům / nástrojům na malým pódiu (?) ve 2. skladbě vazbilo tak, že museli přestat hrát ... škoda, že přesunuli ten koncert v 013 v říjnu, tam by to bylo zvukově lepší většina koncertu mě vlastně celkem bavila (místy trochu rozpačitý), ale odcházel jsem s pocitem, že když si pustím doma Éons, tak si to užiju víc (něco jako koncerty Oranssi Pazuzu :) ) + za týpka s "balalajkou" = saz / bağlama, jedna část zněla skoro jako Secret Chiefs 3 (viz video níže od 4:04), dobře zpíval i www.youtube.com/watch?v=AirD7vFVfnE
AddSatan - 15.12.22 21:43:23
neuvěřím, dokud je na tom pódiu (na který se nevejdou :) ), neuvidím
mIZZY - 15.12.22 18:45:33
NNMM - 11/02 PRAGUE - Underdogs' Pokud to zase nezruší :)
AddSatan - 11.10.22 09:47:30
závidim a momentálně trochu nenávidim (Neptunian), mohli jsme je vidět v pátek v Tilburgu a oni (nebo pořadatel?) to ZASE zrušili (přesunuli na únor), nejdřív v srpnu Besedu a teď tohle, chápu, že by se jim to asi nevyplatilo, nebo co, ale stejně mě serou (mj. jsme kvůli nim projebali nemalý prachy za hotel "zbytečně") ... u nás jim už koncert asi nikdo neudělá a do zahraničí vyrazím jen když to bude akce, kde by mě zajímalo víc věcí ... na druhou stranu fajn číst, že jim to naživo šlape, tak snad někdy no... AMT dle zážitku z Vopice pár let zpět věřím a potvrzuju, z nahrávek mě nikdy moc nebavili, ale naživo "jiná kapela", mnohem údernější, energičtější i psychedeličtější atd. ... skvělýho bubeníka (a basáka) si pamatuju taky, Flying Teapot od Gong hrajou koukám pořád (lepší než originál)

Zkus tohle