→ úvodní dojmy

→ středa

→ čtvrtek

Jak jsem psal v reportu z předchozího dne. V pátek kolem poledne měly být oznámeny nové restrikce, které potenciálně mohly ohrozit pokračování festivalu. Před tím, než se tak stalo, jsme ale stejně museli jít na další testy, které by nám umožnily účastnit se kulturních akcí na dalších 48 hodin. Všichni jsme naštěstí opět byli negativní, čímž alespoň nějaký stres odpadl. A vzhledem k tomu, že nemělo cenu se celý den trápit tím, co kdyby, rozhodli jsme se, že si pátek před festivalem zpříjemníme a vyrazili jsme do nově otevřených termálů Sky Lagoon.

Naštěstí asi minutu před tím, než jsme vlezli do teplé vody, přišel update od Ascension festivalu: „WE ARE A-GO!“ Island se rozhodl omezit počet návštěvníků koncertů na 500 hlav, což umožnilo akci pokračovat. S dobrými zprávami však přišly i nějaké ty špatné. Kvůli nemoci a pozitivním testům musela být zrušena vystoupení Grave Pleasures, (DOLCH) a Port. No co se dá dělat, na Grave Pleasures jsme se sice hodně těšili, ale už jsem je viděl, to samé (DOLCH), hlavně jsme byli rádi, že festival pokračuje a neodpadli VBE ani DHG.

Po koupačce tedy vyrážíme, abychom byli od čtyř opět na místě činu. V tu chvíli už hrají místní Nyrst. Jedna z kapel potvrzených na poslední chvíli, opět black metal. Podobně jako Auðn je jejich hudba mnohem více o atmosféře než o disonancích, ovšem v případě Nyrst se bavíme spíše o atmosféře temné a ne hřejivé. Zpěvák měl před sebou celou dobu jakési zvířecí rohy a i svým projevem na sebe strhával pozornost. Zbytek kapely nic extra, co bych si delší dobu pamatoval, ale i tak na úvod dne poměrně fajn.

Pokračovala čtveřice dam pod názvem Umbra Ensemble. Jedná se vlastně o sbor zaměřený na tradiční islandskou hudbu, hrající na housle, cello, harfu, jakýsi akordeón a buben. K tomu samozřejmě nechyběl i krásný zpěv. Na čtyřdenním festivalu plném metalové hudby tohle působilo jako hudba z jiného vesmíru, ale samozřejmě to bylo super, místy až dojemné. V některých chvílích naopak i dost rytmické, díky hře na buben by se dalo říct až pochodové. Velmi příjemné zpestření.

Třetí vystoupení sice bylo papírově taky nemetalové, ale podstatně tvrdší. Řeč je o Trepaneringsritualen, který je díky své image a show na metalové scéně dost oblíben. Není se čemu divit, svůj rituální death industrial/power electronics doplňuje hodně zlým řevem a celkově jsou jeho koncerty působivé. Ne vždy to sice klapne na sto procent, protože zpravidla metaloví zvukaři moc neumí industrial nazvučit, ale tentokrát, byť to stejně mohlo být více nahlas, to kopalo slušně. A i když jsem Trepaneringsritualen viděl už minimálně počtvrté a výraz své hudby Thomas zrovna moc nemění, stejně mě tentokrát překvapili. Ano, množné číslo. Tento projekt, minimálně v živé podobě, se rozrostl o dalšího člena. Bubeníka, který obohacuje puštěné samply slušným řezáním do kotlů. Hudba jako taková zůstává sice stále naprosto primitivní, ale díky bicím vyzněla mnohem živěji. Thomas jinak během celého setu kromě zakrváceného obvazu na své hlavě na nic nesáhl a věnoval se pouze vokálu. Jo, husté. Jen mě trochu zarazilo, že zrovna T × R × P hráli bez projekce, když jsem jej v minulosti už s hodně vydatným vizuálním doprovodem viděl.

Poté následovalo zvučení, dlouhé zvučení, hrozně dlouhé zvučení. Na pódiu se chystali Grave Miasma, jejichž set byl posunut kvůli odpadnutí (DOLCH), a této změny jsme si na vylepeném programu všimli až po jejich setu. A sice to říkám strašně nerad, ale stejně jak naprosto úmorné bylo čekání, než skončí jejich zvukovka, to samé platilo i o jejich setu. Já tuhle kapelu mám vlastně dost rád, dokonce i kritizovaná novinka Abyss of Wrathful Deities se mi docela líbí, ale naživo mě už podruhé absolutně nebavila (a nejsem sám). Plus budiž za to, že zkrátili intra mezi svými skladbami, dokonce i ty debilní kecy trochu omezili, ale stejně to prostě neklaplo. Dost za to může málo řezavý zvuk, s kterým by vás jejich death metal rozjebal, možná i hudba samotná, která prostě z desky funguje, ale na koncertě ne, nevím. Ale poté, co mě už fakt obtěžovalo na ně stát, jsem zbytek setu proseděl na tribuně, a reálně mě z celého setu bavil akorát poslední song a dost vtipný reverse efekt na vokálu.

Zbytek večera byl ale už naštěstí výborný. A jsem fakt mile překvapený, že tohle mohu říct i o Hexvessel. Tuhle bandu kolem Kvohsta jsem měl dost rád v začátcích, ale už pět let jsem žádnou jejich desku neslyšel, a když jsem je viděl někde naživo, bavily mě tak dva songy a zbytek jsem prozíval. Tentokrát byli ale fakt parádní. Rozhodně nejlepší koncert Hexvessel, který jsem zatím viděl. Navíc měli snad úplně nejlepší zvuk z celého festivalu. A i když hráli hodně nových věcí, které vůbec neznám, opravdu mě bavili od začátku až do konce. Vlastně jediná starší věc byla krásná skladba Woods to Conjure z No Holier Temple. Z debutu, pokud se nepletu, nezaznělo nic. Celý set jinak začali hodně klidně, primárně folkovými věcmi, a postupně přitvrzovali. Došlo i na skladby When We Are Death, třeba na Cosmic Truth, ale končilo se regulérním rokenrolem. Kvohst samozřejmě celou dobu naprosto výborně zpíval a jsem vlastně rád, že vzhledem k tomu, jak měli postavený set, jsme si aspoň částečně na chvíli mohli užít skočného feelingu Grave Pleasures, kteří žel odpadli.

Konečně ale jedna ze dvou hlavních kapel, proč jsem letěl na Ascension festival. Přichází Ved Buens Ende, což je pro mě jedna z nejzásadnějších kapel vůbec. Měl jsem tu čest je vidět předloni na Chaos Descends festivalu a následně rovněž i na Brutal Assaultu. A byť se jednalo o reunionová vystoupení, na kterých logicky hráli staré věci, oba koncerty byly, co se setu týče, tak i zvukových podmínek a celkové atmosféry aspoň trochu odlišné. No a tentokrát, jelikož se jednalo o první klubové vystoupení, tak bylo opět jiné. A kupodivu fakt hodně jiné. První a asi nejvýznamnější změna spočívala ve vizuální stránce. Ved Buens Ende totiž měli po celou dobu za sebou nekončící fraktálovou projekci, která se k jejich hudbě skvěle hodila. Poměrně odlišný od předchozích koncertů byl také zvuk. Nemohu říct, zda lepší nebo horší, byl prostě jiný. Jestli se v Německu asi nejvíce přiblížili vyznění alb a Brutal byl zase více metal, tentokrát to bylo nejvíce o atmosféře. A tyto zvukové podmínky spolu s červenými světly a projekcí tvořily až surreální, zasněný setup. Nástroje neřezaly, nijak extra nevyčnívaly, spíše se v nich dalo jakoby plavat, ale zároveň šlo dobře slyšet, co Norové hrají. A že došlo na většinu těch nejdůležitějších songů z alba Written in Waters i z dema Those Who Caress the Pale, asi netřeba psát. Sice mě nemile překvapilo, že nehráli mou oblíbenou skladbu Remembrance of Things Past, ale jelikož jsem ji slyšel už naživo dvakrát, protentokrát jim to odpouštím. Čím ale nejen mě Ved Buens Ende šokovali, bylo zařazení jednoho coveru v půlce setu. Zprvu, když Czral mluvil o kapele, která je inspirovala, a zmínil Celtic Frost, jsem si myslel, že si dělá srandu. Ale když i nadále vysvětloval, jak je album Into the Pandemonium ovlivnilo a představil skladbu Mesmerized, nevěřil jsem svým uším, ale fakt se to stalo. Ved Buens Ende hráli cover Celtic Frost! Samozřejmě to není žádná vypalovačka, tohle album je vlastně prazáklad avantgardního metalu, takže to vlastně perfektně dává smysl. Skladbu navíc docela opravili po svém, zpomalili ji a celkově zněla ještě více vyfetovaně. Jo, za tohle jim to vynechání Remembrance of Things Past fakt nemám za zlé. Po zbytek času už ale hráli opět své staré věci, žádný náznak čehokoliv nového, ale to je vlastně asi dobře. Debut až na poslední tři kusy přehráli celý a samozřejmě nezapomněli ani na A Mask in the Mirror. Samotný závěr poté patřil The Plunderer, což byl regulérně největší metal z celého setu a super ukončení dalšího parádního koncertu. Viděno potřetí, opět to bylo jiné, opět výborné a už teď se těším, až se s kapelou opět uvidím příští rok v Belgii.